Jakou má ve vaší představivosti Ježíš tvář? Možná si vybavíme tvář zamyšleně naslouchající. Tvář, která se mračí a přemýšlí, jak druhého napomenout a změnit. Vybavíme si tvář plačící nad smrtí přítele. Tvář plnou soucitu nemocnými. Naštvanou tvář, když se děje bezpráví. Tvář zkřivenou bolestí, po které stéká krev. To všechno jsou tváře, které vyčítáme a včítáme do evangelijních příběhů. Ale dovedete si představit Ježíše rozesmátého? Jak se smál? Nahlas nebo potichu? Hýkal u toho, vyprskl až tak, že se lidé smáli tomu jak se směje? Nebo se smál decetně? Čemu se smál? Jak zněl Boží smích tady na zemi? Jsem přesvědčen, že Ježíš měl smysl pro humor. Už třeba jen proto, že v očích svých věčně nespokojených náboženských oponentů byl považován za milovníka jídla, pití a špatné společnost. Nebo proto, že byl charismatický řečník a chodili ho poslouchat lidé ze širokého okolí. Proč je těžké rozpoznat Ježíšův humor? Třeba proto, jak se říká opakovaný vtip přestává být vtipem. Tím že Ježíšovi výroky dobře známe, přestali pro nás být legrační. Záleží také na kontextu v jakém jsou vyřčeny, v kontextu kostela nebo nudného odborného teologického pojednání se nám i vtip přestane jevit jako vtip. V této sérii se vám pokusím ukázat na Ježíšovu rozesmátou tvář. Třeba se jeho smíchem nakazí i církev. Třeba navíc uvidíme některé vybrané oddíly z Bible novýma očima. Není to něco, co bych považovalo za zásadní otázku spásy. Klidně se mnou můžete nesouhlasit. Je to nabídka zahlédnout Boha skrze Ježíše trošku jinak, než jsme zvyklí. A to se hodí. Vždyť jedna z hrozných věcí, která se nám může stát, že sami ztratíme soudnost, smysl pro humor a budeme se brát příliš vážně.