Hudební skladatel David, kterému je připsána velká část z biblického zpěvníku občas připojí k písni i poznámku naznačující okolnosti jejího vzniku. Píseň číslo 59 složil na základě jedné drsné zkušenosti.  Jeho vlastní tchán, závistivý král Saul, na něj poslal vrahy, aby ho zabili. David s pomocí manželky spiknutí odhalil a tajně uprchnul. Zážitek zůstal hluboce zapsán do jeho duše a našel si cestu ven v písni.  V prvních osmi verších popisuje zážitek ohrožení nepřáteli. Brousí si na něj zuby a stahují smyčku. A on se přitom dušuje, že opravdu nic špatného neudělal. Má čisté svědomí, a tak prosí Boha, aby ho zachránil a je zničil. Od devátého verše přichází zlom: 

Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny národy jsou ti k smíchu. Má sílo budu tě vyhlížet, vždyť Bůh je můj nepřístupný hrad. 

V podobném duchu pokračuje, až se sám prozpívá k radosti. Co bylo zlomovou myšlenkou písně? Kde se jeho myšlení obrátilo od strachu k radosti? Představa, že Bůh se jeho nepřátelům směje. Jsou trapní, ubozí v té své děsivosti. Jsou maličcí v porovnání s Hospodinem. Jako by mravenec s kopím z jehličí vyhrožoval botě, která ho chce zašlápnout. Majiteli boty je mravencovo vyhrožování k smíchu. Stejně jako Bohu je k smíchu jakákoliv pyšná síla světa. Ohrožující moc druhého je danou představou zesměšněna. To je obraz, který proměnil píseň ustrašeného muže.

S podobnou představou si hraje paní Rowlingová v knihách o mladém kouzelníku Harry Potterovi. Do fiktivního kouzelnického světa vsadí kouzlo ridikulus. Kouzlo, které proměňuje představu. Z toho, co mě děsí udělá malou změnou představu něčeho legračního. Představím si, že velký děsivý pavouk má na nohách kolečkové brusle. Z obludy je klaun. Děsivý učitel přijde v dámské róbě. Kouzlo tu není obrazem magie, nepotkal jsem nikoho kdo by byl na základě shlédnutí filmu schopen takto měnit realitu. Kouzle je však velmi pravdivé na úrovni myšlenek, které však nakonec přesto mohou změnit realitu. Ne nutně v první řadě vnější realitu, ale realitu vnitřní. Vnitřní emočně prožívající realita dítěte i dospělého, kteří se něčeho bojí, může být změněna kouzelnou myšlenkou ridikulus. 

A David v písni používá podobné kouzlo. Představí si, že ti nepřátelé, kteří okolo něj stahují smyčku jsou trapní a Bůh se jim z nebe chláme, až se za břicho popadá. Právě tato kouzelná myšlenka změnila náladu žalmu. Bůh se jim směje, protože Bůh je mnohem stabilnější, větší a reálnější než oni. On je můj hrad. 

Otázka zní, co se tím ale změní reálně. David je stále obklopen nepřáteli. Čekají za dveřmi a mají příkaz ho ráno zabít. Co mu pomůže, když si představí že se jim Bůh směje? 

Každá událost má dvě roviny. Rovinu toho, co se reálně děje. Přítomné ohrožení, meče Saulových asasínů, jejich záměr, poslání. To je vnější realita. Ta se myšlenkou zesměšnění nemění. V tomto ohledu se nejedná o magické kouzlo. Ale každá událost má i rovinu toho, co si já o tom myslím, jak to prožívám, interpretuji, jaký k tomu zaujímám postoj. Reálné ohrožení mě může vést k myšlenkám o smrti, zaplaví mě hrůza z mečů a úplně mě odstaví a paralyzuje. Představuji si bolest, vzpomínám na minulá ohrožení. To je to, co David popisuje v první části. Naprostou hrůzu a ohrožení. A právě tuto rovinu události autor kouzelně mění představou, která jeho nepřátele zesměšní. Tím pádem se jeho stres redukuje. Už zůstává jen vnější realita ohrožení, ale uvnitř je posílen. Podobně jako když máte člověka z depresí, který si ještě vyčítá že má depresi a klade si to za vinu. To je nejednou dvojnásobný stres. jeden pramení z nemoci, a to je jasné, to je potřeba přijmout, ale zbytek se dá snížit 

David v písni použije kouzelnou myšlenku. Není paralyzován strachem z nepřátel, protože se jim spolu s Bohem může zasmát. Smích spolu s Bohem ho vnitřně posílí. Je to až tak, jako když by se mu Bůh stal hradem. Je silný a může s manželkou vymyslet plán útěku. On uteče a ona zatím zesměšní krále a jeho vrahy tím, že do postele pod peřinu dá sošku a kožešinu, aby to vypadalo že tam david spí a všem tvrdí, že je nemocný. Dokonce král nařídí, aby před něj přinesli Davida i s postelí. Takovouto humornou scénou Míkal pro Davida získala čas. A tak se David v písni směje spolu s Bohem, jak v nebezpečné situaci zachovali chladnou hlavu a vyzráli nad vrahy. Zpětně ukazují že jim pomohlo kouzlo ridikulus, které v jejich mysli změnilo nepřátele v něco, čemu je možné se s Bohem zasmát. 

Až se budete příště cítit ohrožení, v nebezpečí ze strany druhého člověka. Možná to je někdo, kdo je výbušný. Má tendenci řvát a umlčet vás. Klepete se před ním. Možná je někdo z rodiny, nebo z práce. Možná je to váš šikanující spolužák. Někdo kdo vám píše hnusné správy ve virtuálním prostoru. Možná vás čeká situace, které se bojíte, rozhovor, ve kterém nevíte jak druhý zareaguje. Možná jste v životě narazili na zlého člověka, který vám působí velké zlo. Zkuste si vzpomenout na krále Davida, Míkal a kouzlo ridikulus. Každá událost má ohrožení reálné a ohrožení které si pouze vy sami představujete. Představte si Boží ústa, jak se z nebe chechtají vašim nepřátelům. Těm, kdo vám narušují vaše bezpečí svým křikem, svými intrikami a zlem. Zjistíte, že se část stresu odbourá, je to někdo, komu se můžete s Bohem uvnitř zasmát. Z draka se stane dráček. Z obra obřík. Ze supa soplík. Z parního válce váleček. Pak zjistíte, že máte mnohem víc síly zvládnout situaci. A třeba jednou někdy možná své nepřátele milovat.