Křesťané vypráví příběh lidských dějin tak, že do jeho středu zasadí příběh o brutální smrti a velkolepém vzkříšení Ježíše. Věří, že se jedná o přelomovou událost. Do historie jedinečně zasáhl Bůh.  Efekt je globální, ale událost se odehrála na lokální úrovni. Autoři Bible si všímají pár obyčejných lidí, kteří byli svědky vzkříšení. Ti lidé prošli proměnou a svou zkušenost rozšířili dál. Spojili se s Boží mocí a stali se z nich noví lidé. Navíc nezůstalo jen u nich. Nové lidství se jako léčivá síla šíří po kvalitních římských silnicích až do samotného srdce říše. Odtud pokračuje dál, až na konec světa. Geograficky i historicky. Kdo jsou ti tajemní noví lidé? Jak došlo k jejich proměně? A kde jsou dnes? Odpověď budeme hledat v závěru Markova evangelia. Dočteme příběh, který jsme rozečetli v pátek. Jen vás chci upozornit, že nejde o celistvé vyprávění. Jsou to střípky událostí poskládaných do koláže více autory. Marek 16:1-13

Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce. A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“ Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů.  Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním a kteří teď plakali a truchlili. A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila, neuvěřili. Potom se v jiném způsobu ukázal dvěma z nich cestou, když šli na pole. A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili. 

První část: Přirození lidé, verze 0.1

Máme tu šestnáct postav. Tři ženy, Marie, Marie a Salome. Jedenáct učedníků, z nichž jediný Petr je zmíněn jménem. A dva bezejmenní muži, kteří se vydali na pole. Dovolím si jednoho z nich pojmenovat Natanael. Celkem 16. Vyberu z nich čtyři a přiblížím nám jejich roli v příběhu. Marie, Salome, Petr a Natanael. 
Všechny spojil silný zážitek. Viděli, Ježíšovu páteční popravu. Bylo to nečekané. Ve čtvrtek odpoledne ještě nikdo nic netušil. A teď…  událost je rozstřelila. Jako když v kulečníku bílou koulí vrazíte do shluku ostatních. Každá koule se poslušná přírodním zákonům vydá jiným směrem. Kam se vydali Marie, Salome, Petr a Natanael? 
Salome nakoupí masti a jde nabalzamovat mrtvé tělo. Vyrazí brzo ráno, při nejbližší příležitosti. Včera byla sobota a bylo zakázáno pracovat. Po cestě jí dojde, že nedomyslela, jak se přes těžký kámen před hrobem dostane k tělu. Salome na ztrátu mistra reaguje tak, že poslušně, prakticky a trochu otupena dělá to, co se má. Jako koule vystřelená Ježíšovou smrtí se po nezbytném čekání vydá přes tržnici k hrobu. Marie jde sama do zahrady a vzpomíná na to, co s Ježíšem zažila. Z jakých závislostí na démonech ji zachránil.  Petra a deset dalších koulí, které patří jeho přátelům, Ježíšova smrt vystřelí do bezpečného úkrytu. Petrův pohyb je motivován strachem a smutkem. Bojí se, že po Ježíšově procesu se pozornost obrátí proti němu. Zároveň je smutný a truchlí. Kombinace obojího ho paralyzuje. Je zavřený doma a pláče. Natanaele ztráta mistra nakopne do práce. S kolegou se vydá na pole. Představuji si, jak si říká. Co mám dělat? Ženy se starají o tělo. Chlapi bulí za zamčenými dveřmi. Jdu do práce. Musím se nějak zaměstnat. Život jde dál. Jako by se snažil vyhnout místu těžkých emocí a rychle už být jinde. 

Vše, co Salome, Petr, Marie a Natanael dělají je přirozené. Vzpomínají, truchlí, pláčou, bojí se, schovávají, starají a pracují. Jejich chování je motivováno emocemi a korigováno pravidly, zvyky a očekáváním okolí. Každý je jiný, proto se jako ty rozstřelené koule vydávají různým směrem. K hrobu, na zahradu, do bezpečí nebo do práce. 
Kdo je ti z nich nejblíž? Jak bys reagoval, kdyby ti veřejně popravili blízkého učitele? Řešil bys pohřeb? Šel do přírody vzpomínat? Zavřel se doma? Vrhnul se do práce? Nebo ještě něco jiného? Znáš sám sebe? Tušíš, kam by tě krize vystřelila? Příběh pokračuje dál. 

Naši čtyři hrdinové se potkají s něčím nadpřirozeným. Mocný Bůh zasáhne do jejich života. Ježíš je vzkříšen. Do prostoru kulečníku se vrátí bílá koule, která v pátek všechny rozstřelila a pak zmizela. Dva se s ním potkají přímo a dva nepřímo. Přímo se Ježíš zjeví Marii v zahradě a Natanaelovi na cestě na práce. Odražené koule Marie a Natanalea narazí do Ježíšovi bílé koule. Oba se od ní odrazí a jdou o jejím vzkříšení říct dalším. Další dva se potkají se vzkříšeným Ježíšem nepřímo. Narazí do koulí odražených od té Ježíšovi. Salome se o vzkříšení dozví od cizího mladíka v hrobu a Petr od Marie a Natanaele. Salome reaguje na zprávu ohromným strachem a není schopná to nikomu říct. Což je vlastně v konečném důsledku jedno, protože Petr, kterému to řekne Marie a Natanael stejně zůstane skeptický. 

Koule v kulečníku dospějí na místo, kde se zastaví. Cítím zklamání. Čekal jsem, že když se lidé potkají s Boží mocí, tak je to změní. Stanou se z nich noví lidé. Očekávaná verze 0.2. A ono nic. Příběh je až děsivě realistický. Přirození lidé se setkají s nadpřirozeným a pokračují v primitivně reaktivním módu. Stále jako kulečníkové koule, které se různě odráží od svého okolí. Všechny střípky příběhů končí strachem a nevírou. Dokonce tady končí nejstarší verze Markova evangelia. Po slovech „bály se“ už příběh nepokračuje. Závěr je pesimistický. Lidi se nemění. Ovšem u této verze text nezůstane. Někdo přidá pozitivní dovětek. Ten se ujal, a proto ho máme v Bibli. Je o tom, že se lidé přece jen změnili. Část už jsme četli a teď ho dočteme. Poslouchejte. Marek 16:14-20

Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného z mrtvých. A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou  se mít dobře.“ Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen.

Druhá část: Noví lidé, verze 0.2

Dovětek je poskládán ze střípků známých z jiných míst v Bibli. Editor, který text doplnil, nezmíní časové údaje a okolnosti nanebevzetí. Vynechá Ducha svatého a Letnice. Knihu Skutků shrne ve dvou větách. Teď ale nejde o to, co všechno vynechal, ale co vybral. Chtěl sdělit něco klíčového. Bylo to pro něj důležité. Jinak by ke knize nic nepřidával. Popíše nový druh lidí. Text obsahuje Ježíšovu promluvu k blízkým a potom krátký popis toho, jak se změnili. Petr a potenciálně i Salome, Natanael a Marie odchází jako noví lidé. Šíří radostnou zprávu dál. Ti, kteří uvěří se stávají právě takto novými lidmi. Slovo víra, je klíčovým slovem oddílu a hlavní ingrediencí, která utváří nového člověka. Takto se nové lidství rozšířilo až do dnešní doby. Právě do tohoto okamžiku. My teď jsme ti noví lidé, jsme krom všeho jiného utvářeni i vírou.  Ukážu vám tři vlastnosti, nových lidí, stvořených z víry. Teď už to nebude jen o našich čtyřech hrdinech, ale taky o nás. 

Noví lidé jsou pokorní 

Ježíš začne výtkou. Upozorní na tvrdohlavost a nevíru. Pokud byli jen trochu jako my, tak se v reakci na napomenutí zastyděli, znejistili a možná i rozzlobili. Proč na to Ježíš poukazuje? Nemohl začít něčím hezčím? Vyjádřil zklamání, které jsme sami před chvílí prožili. Nekritizuje to, že je jeho smrt rozstřelila. Nevadí mu, že každý reagoval na emočně vypjatou situaci jinak.  Vyčte jim nevíru. Konkrétně to, že nevěřili jeden druhému. Ježíš se záměrně neukázal všem. Marii a Natymu se ukázal přímo a ti uvěřili, no vlastně nemohli nevěřit, když viděli. Ale klíčové hrdiny, Petra a učedníky, nechal závislé na zprávě o vzkříšení od druhých lidí. Vytvořil situaci, kdy proti sobě stojí dvě reality. Petr má svou realitu, ve které je Ježíš mrtvý a on se s pláčem schovává. Potká se s realitou Marie a Natanaela a ti mu vypráví co zažili. A z toho střetu odejde Petr tak, že si ponechá jen tu svou realitu. Nepřijme to, co říká druhý. Proto kárá tvrdohlavost a neotevřenost tomu, co je realita druhých lidí. Chybí mu víra druhým lidem, protože mu chybí pokora. Pokorný člověk naslouchá druhým, bere vážně jejich realitu i když je jiná než jeho zkušenost. Pokorný je otevřený. Proto Ježíš začíná výtkou. Petr, který přijme napomenutí bude pokornější, bude méně tvrdohlavý a uzavřený, bude lépe rozumět lidem. To se bude hodit, protože za chvíli dostane výzvu, že má jít říkat lidem o Ježíšově vzkříšení. A mnozí mu nebudou věřit. A až mu nebudou věřit, tak jim Petr bude rozumět, bude mít pochopení pro ty, kdo nevěří, protože on byl na jejich místě. Ví, jak těžké je věřit druhému člověku, když říká něco, co se mi jeví jako blbost. Bude pokornější před lidmi, kteří nevěří. 
I my, noví lidé jsme pokorní. Věříme příběhům, které napsali lidé o Ježíši, a to nejen původní autoři, ale i editor, který k tomu přidal něco svého a církev mu to schválila. Takováto víra chce pokoru. Pokoře nás učí naše vlastní selhání, víme, jaké to je nevěřit, nedůvěřovat, být tvrdohlavý, víme, jaké to je podvádět a lhát. Noví lidé nejsou dokonalí, ale jsou pokorní. To s námi dělá víra v Ježíšovo vzkříšení. 

Noví lidé jsou poslaní 

Přirození lidé dělali přirozené věci. Směřují k hrobu, na pole, na zahradu a za zavřené dveře. Na setkání s Boží mocí reagují strachem a nevírou. Fungují automaticky a reaktivně, jako ty rozstřelené a odrážející se kulečníkové koule. Noví lidé mají více možností. Zrodili z víry. Zastavili se a setkali se s Ježíšem. Od něj získávají nové poslání. Jsou motivováni k novému pohybu. Jděte ven. Vyjděte z prostředí, které znáte a podělte se se světlem okolo sebe o dobrou zprávu. Zase je chce rozpohybovat, ale jinak. Teď jejich chování nebude jednoduše reaktivní. Bude vycházet z jejich víry. Koule Ježíš si zastaví ostatní a řekne jim tak a teď se nebudete chovat jen automaticky, jak do vás, kdo šťouchne. Podívejte se do svého nitra. Aktivujte víru, že jsem vzkříšen, rozhlédněte se, nadechněte a vydechněte a někam se sami pohněte. Noví lidé přijímají poslání, které nejde naplnit reaktivně. Mají vyhlásit radostnou zprávu o vzkříšení a Ježíšově vládě celému stvoření. To výzva, která nám boří naše představy o tom, co znamená sdílet evangelium. Většina z nás si představí rozhovor, kde lidem říkáme, že Ježíš umřel za jejich hříchy a teď vzkříšen a může jim je odpustit. Ale jak chcete tohle říct kytce, krávě, slunci, moři, blátu a pejskovi. Ale zase pojďme aplikovat pokoru, kterou jsme se naučili v předchozí části. Realita slova, které zde je, jiná než naše představa. Celému stvoření kážeme, že Ježíš je vzkříšen a je pánem. To nejde dělat jen reaktivně. Zastavím se zamyslím a spojím se s vírou. Jak teď do své zahrady, města, přinést radostnou zvěst? (Jirousova modlitba) Z dalšího verše je zřejmé, že máme kázat i lidem. Ale jak. Ani toto poslání nejde dělat automaticky, nadechnu se a vydechnu, zastavím, aplikuji víru a zeptám se, jak teď tomu člověku říct radostnou zprávu o vzkříšení a vládě Ježíše. 

Noví lidé jsou podpoření

Noví lidé jsou provázáni s mocným Bohem. Dochází k prolnutí Boha a člověka. Žijí v Ježíšově jménu. Bůh pracuje skrze ně. Obklopují je nadpřirozená znamení, která se dějí na podporu jejich slov. Máte okolo nich občas pocit bázně a úžasu. Víte, že teď jste vírou spojeni s Bohem. Z učedníků nejsou kouzelníci, kteří mají lidem zlehčovat života a ukazovat na kouzla, která objevili. Boží moc je překvapivý bonus, který občas obklopuje ty, kteří vírou aktivují pokoru a poslání. To je Boží milost a zodpovědnost, zde přihlížíme tomu, co Bůh skrze nás a druhé dělá. … 

Závěr

Jsme novými lidmi. Máme širší paletu možností toho, jak žít. Jako noví lidé jsme neztratili nic z toho, co jsme měli předtím. Můžeme reagovat automaticky, ustrašeně i s nevírou. Stále je nám dostupná původní přirozená verze, nestali se z nás nadlidi. Jen se k tomu všemu lidskému přidá něco navíc. To navíc v nás aktivuje víra. Víra v radostnou zprávu, že Ježíš je vzkříšen a vládne. Víra nás mění. Dělá z nás pokornější lidi, věříme druhým, nasloucháme jejich odlišnosti. Víra nám umožní vidět naše selhání a limity. Víra nám dává nové poslání. Nemusíme žít jen reaktivně. Stačí se nadechnou vydechnout, aktivovat víru a zeptat se, jak do prostoru okolo sebe vnést Kristovu vládu. Vždyť on vládne. A pak už jen otevíráme oči a hledáme znamení, že jsme spolu s ostatními novými lidmi skrze Krista spojeni s Bohem.