Nacházíme se v prvním dějství příběhu v kulisách beduínských stanů. V minulém díle jsme pozorovali Jákoba a Josefa jak spolu vytváří v rodině koalici. Je jim tak lépe. Jákob není sám a Josef získává důležité postavení. Jejich spojení však zároveň vyvolá nenávist u dalších členů rodiny. Především u Josefových nevlastních bratří. Rodiny jsou totiž provázány a pohyb jednoho vždy ovlivní ostatní. Josef si však svého vlivu na bratry není úplně vědom, nebo alespoň tak se nám jeví další část příběhu. 

Genesis 37:5-8 Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více. Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl.Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu. Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.

Vyprávění o Josefovu snu je svým způsobem paradoxní. Samotný význam snu se zdá naprosto jasný, zatímco hodnocení jeho sdílení v kontextu rodiny jasné zdaleka není. Výklad snu je zřejmý. Všechny postavy sen okamžitě interpretují. Vzpřímený, mocný Josef a bratři klanící se a kroužící okolo něj. Budeš vládnout a kralovat. V základní a nevyhnutelné lidské hierarchii moci budeš nad námi. Tento význam snu lze jen těžko zpochybnit. Ovšem vykladači už se rozchází na hodnocení Josefova sdílení snu s bratry. Někteří zdůrazní Josefovo sobectví, pýchu a megalomanské myšlení, které je nezrale mladické. Svým hodnocením odsoudí Josefa a chápou naštvané bratry. Jakoby je samotné Josef svým až vulgárním sněním vytáčel. Jiní vykladači naopak zdůrazňují prorocký aspekt snů. Ty totiž nejsou jen výplodem Josefovi narcistní osobnostní struktury, ale jsou především Božím prorockým zjevením budoucnosti. V tom případě je Josef očištěn. On nemůže za to, co mu Bůh zjevil. Bratři by ho měli chápat a vlastně už nejlépe tehdy před ním padnout na kolena. Vždyť sen jim mohl zjevit úžasný potenciál, který v sobě Josef má. A tak se někteří čtenáři spíše staví na stranu bratrů a jiní spíše na stranu Josefa. Je to paradox, výklad snu se zdá zřejmý, ale hodnocení jeho sdílení už vzbuzuje rozpory. 

Povím vám část svého vlastního příběhu, který mi pomáhá porozumnět tomuto oddílu. Když jsme se přestěhovali do Brna nastoupil jsem do osmé třídy na veliké sídlištní škole. Záhy se ve třídě šikana rozvinula šikana a já byl jedním z jejích objektů. Atmosféra v kolektivu vyeaskalovala a já po půl roce školu opustil. Do teď se mi vybavují drsné zážitky a scény odehrávající se v útrobách tét obrovské školy. Byl jsem hodnej kluk, snažil se dělat věci správně a čím víc jsem viděl, jak jsou mí spolužáci jiní, hrubí, drsní a sprostí, tak jsem si ukazoval svou jinkost. Rodiče byli na mé straně, od okolí jsem vnímal podporu a tím jsem si jen posílil svou pozici proti třídě. Pohrdal jsem jimi a byl jsem si jist, že oni mě nesnáší. Několik let poté jsem o těchto zážitcích vyprávěl na pobytu mládeže. Seděli jsme v potemnělé místnosti na nějaké chatě a já o šikaně vyprávěl. Nikdy nezapomenu na perspektivu, která mi tehdy od ostatních byla nabídnuta. Řekli mi, Dalíku, možná jsi je provokoval tím, jak jsi byl slušnej a vzornej. Přestože jsem neudělal nic špatně mohlo být z mého chování vůči nim patrné pohrdání. To byl můj díl zodpovědnosti, projev mé nezralosti a viny. Oni byli zase zodpovědní za to, jak nakládají se svým hněvem a jak se chovají k tomu kdo je jiný než oni a kdo přibyl do jejich třídního kolektivu. V tom byla jejich nezralost a vina. Střet našich hříchů, nezralostí a neschopností pohledu na svět očima druhého, vygradoval k násilí. 

Moje vlastní zkušenost mi napověděla, že ani při hodnocení Josefova příběhu se nemusím přiklánět jen na stranu Josefa nebo jen jeho bratří. Obě strany chápeme. Zároveň se obě strany se zachovali nezrale. Neuškodil by jim krapet nadhledu. Josef nevidí jak působí na své bratry a oni nejsou schopni odhlédnout od vulgárního obsahu snu a pochopit, že ambice a vláda sebou nenese jen prestiž, ale také obrovskou tíži zodpovědnosti, dřiny a utrpení. Ano být snopem kterému se ostatní klaní není jen vítězství, ale zároveň obrovská tíže. To se v celém příběhu nakonec ukáže, ale teď to ještě nikdo z nich nevidí. 

Dvě aplikace. Jedna pro Josefy mezi námy a druhá pro bratry mezi námi. 

Možná jsi sám sebe zahlédl v Josefovi. Snažíš se působit dobře, dělat všechno správně. Ale čím víc jsi pro druhé a v očích druhých hrdinou tím víc na ně nakládáš vinu. Samozřejmě neznamená to, že se máš začít chovat hnusně, ale uvědom si že i v tobě je hřích a nezralost, jen je možná víc skrytý. Jak by asi bratři reagovali na Josefa, který by svůj sen uvedl slovy. Chlapi je to blbý, stydím se za to co se mi zdá, připadám si jako hroznej sobec, ale tohle a tohle mi nedá spát. 

Možná jste sami sebe zahlédli v Josefových bratřích. Jak? Dovolte mi následující příklad. Když se dospělý člověk zeptá mladého muže nebo mladé ženy o čem sní, za čím chtějí jít, možná mu jejich odpověď přijde naivní, sobecká a nezralá. Možná se ci bude cítit zahanben. Často sny druhých zabíjíme, zabíjíme je realitou: ”No ale to není takové jak si představuješ.” ”Ty nevíš co tě to bude stát.” ”Představuješ si to jak hurívnek válku” To z nás mluví náš cynismus, naše malost a zkušenost s pády a vlastními zhroucenými sny. Možná dokonce i naše žárlivost a pohrdání svým mladším já. Nechte mladé lidi snít. Na realitu narazí. Právě proto, že víte, že narazí na své cestě za sny na překážky, tak nepotřebují cyniky, ale ty kdo je podpoří. Kdyby jen Josefovi bratři takového nadhledu byli schopni. A mohli říci: ”Týjo Josefe, to je dobrá touha být nejlepším, dotáhnout to daleko. To vůbec nebude lehké. Být největším je obrovská zodpovědnost. Ale my jsme tvý bráchové a budeme stát za tebou.”

Co bych přál postavám příběhu? Jen trochu více nadhledu.