Minule jsme byli svědky scény, kdy Josef opět potkal své bratry. Nedá se jim poznat. Mluví s nimi tvrdě. Obviní je z toho, že přišli obhlédnout nechráněná místa země. Z jeho řeči je cítit absurdní iracionální strach. Vnímá bratry jako ohrožující, přestože on je velký vládce a oni vyhladovělí uprchlíci. V jeho představě jsou to monstra, a to že představa neodpovídá v tu chvíli realitě je vedlejší. Josef se vrátí zpět na křižovatku na které stál už v dětství. Křižovatku, kde se doteď vydával cestou ústupu, mlčení, nikdy bratry nekonfrontoval. Teprve teď dozrál do stavu, kdy je schopen s nimi mluvit tvrdě a dávat jim zpětnou vazbu na jejich chování. Navíc chráněn tím, že oni ho nepoznali. Josef na místě zformuluje plán, který bychom mohli charakterizovat jedním slovem – pomsta. Znovu si přečteme závěr Josefovi tvrdé řeči k bratrům, ale ještě před tím nám příběh dá nahlédnout Jákobova tábora. 

Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého? A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli. Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí. Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí! (Genesis 42:1-4)

A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové. Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem. Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte-li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové. Pak je dal spolu na tři dny do vazby. (Genesis 42:14-17)

Kdo všechno zakusí Josefovu pomstu?

Pomsta spočívá v tom, že se Josef chová tak, aby členové jeho rodiny zažili na vlastní kůži to, co zažil on. Pomsta je motivována touhou dát druhému okusit jeho vlastní medicínu. V onom klasickém starověkém stylu oko za oko zub za zub. A když jsem hodně naštvaný, tak raději dvě oči za jedno a celou čelist za jeden zub. Položme si tedy otázku, kdo všechno bude trpět, pokud se Josefův plán uskuteční? Odpověď se nabízí sama, všichni. 

1) Bratři. Bratři jeho tvrdost prožívají okamžitě. Prožívají bezmoc. Jejich argumentům nikdo nenaslouchá, před nimi stojí muž tvrdý jak skála, který stále opakuje jednu větu. Oni jsou bezmocní stejně jako Josef kdysi. Josef jim dává zažít nejistotu, zmatek a nepochopení z toho, co se děje. Dává jim zakusit jaké to je být falešně obviněn, což taky sám v důsledku jejich křivdy zažil. Dává jim zažít vězení, které on sám zakusil. Nepříjemné spoutání. Všem dává zažít násilné odloučení od rodiny, které on sám zažil. 

2) Jejich rodiny. Josefovi bratři měli manželky a děti. Z Jákobovy řeči k bratrům „sestupte, nakupte abychom zůstali na živu a nezemřeli“ je jasné že se zde pohybujeme na hraně života a smrti. Celý kmen trpěl hlady a čekali na své muže, které poslali do Egypta pro obilí. A nebylo to jako když dnes někoho pošlete pro rohlíky do Alberta, putovali pěšky sedm set kilometrů nebezpečnou pouští. Vyprovázeli je s tím, že se vrátí nejdříve za měsíc. Měsíc hladu, to nějak dáme. Ale co kdyby se vrátil jen jeden bratr a bez zásob jen proto, aby na další měsíc odvedl Benjamina. Jaké důsledky by to mělo na celou rodinu. Je hlad. Nemají snídaně, obědy a večeře jako my. My si hlad ani nedokážeme představit. Důsledky Josefovy pomsty tedy pocítí bratři, jejich rodiny, a navíc i otec. 

3) Otec jákob. Josef se skrze bratry natáhne ve své pomstě až k otci Jákobovi. Z jejich řeči totiž slyší, že se vůbec nic v rodině nezměnilo. My jsme šli do Egypta, ale Benjamín zůstal s otcem. Josefovi dochází, že jeho místo v rodině, místo blízkosti a koalice s otcem zabral Benjamín. Dospělý chlap Benjamín, kterému musí být už minimálně nějakých třicet let, zůstává s otcem. Otec ho nepouští od sebe na nebezpečnou výpravu, aby se mu nic nestalo. Josef situaci nastaví tak, ať jsou Benjamín a Jákob od sebe odděleni. V tuto chvíli nechci spekulovat nad důvody, k tomu se dostaneme někdy příště. Každopádně je jasné, že Josef chce rozbít to v rodině zůstalo stejné a co on teď zpětně považuje za špatné. 

Josef svým rozhodnutím celé rodině pořádně zavaří. Všem způsobí značné utrpení. Bratrům nejistotu, bezmoc, rodině hlad a od otce odtrhne toho koho si pevně drží u těla jako jedinou vzpomínku na minulost Ráchel a Josefa. Všechny to bude hodně bolet a kdo ví, jak to bude s tím jejich hladem, kolik z nich pomře. Kolika dětem začnou vylézat kosti a nafukovat se bříška. A to vše jenom proto, že se Josef v pár minutách rozhodl pomstít. Mocný muž, který prožil trauma, vrátil se ve vzpomínkách do minulosti se stává extrémně nebezpečným. Ano v nitru se ozve hlas toho, kdo se bojí a je bezmocný, ale navenek je Josef stále druhý nejmocnější muž široko daleko. V tuto chvíli visí příběh na vlásku, život rodiny visí na vlásku. Josef je může zabít nebo zachránit. Ale my teď vlastně nevíme, kdo je Josef, je to malý pomstychtivý rozzuřený a ustrčený chlapec s jaderným arzenálem, nebo je to ten pevný, zbožný a věrný Josef kterého jsme mohli sledovat dozrávat uplynulých dvacet let? Uvidíme, co se nám s Josefa vyklube. Vše teď závisí na něm. 

Kainův hlas

Znovu bych se chtěl vrátit k myšlence, které už jsme se dotkli, když jsme přemýšleli nad hlasy, které ovlivňovali Josefovi bratry. Mluvili jsme o Kainově hlasu zabít. Řekli jsme si, že jsme nebezpeční, protože tento Kainův hlas v sobě máme stále. A přitom jsme vlastně mezi nebezpečné lidi tak úplně nezahrnuli Josefa. Vždyť Josef je obětí. On je chudáček, kterého zmlátili, svlékli a prodali. On je ten hodnej kluk, kterej poctivě pracuje. Josef není nebezpečný. Podobně máme tendenci hodnotit i jiné oběti, týrané manželky, zneužívané děti, opomíjené chlapce, zesměšňované dívky, citově deprimované partnery a oběti šikany. Máme tendenci je chránit a nepovažovat za nebezpečné a zlé. Oni jsou přece oběťmi. Ovšem když nahlédnete pod pokličku rodin, ve kterých dochází k násilí často zjistíte, že násilí páchá ten, kdo byl dříve obětí. Dospělé oběti jsou velmi nebezpečné, umí být zákeřné, manipulující a někdy smrtící. 

Nebezpečný člověk

Každý z nás je nebezpečný. Každý z nás potřebuje Boží milost a odpuštění. I ti z nás, kteří se stali kdysi obětí dospějí jednou spolu s Josefem do stavu, kdy zjišťují, jak jsou nebezpeční. Stávají se těmi, kdo ubližují druhým. Potkávají svůj stín, možná je i překvapí moc, kterou mají a pokud za ni nepřijmou zodpovědnost stávají se těmi kdo vytváří další oběti. Každá oběť potřebuje krom uzdravení a péče také pokání. 

Josef je nebezpečný. Odpuštění se najednou jeví jako nutnost. Odpuštění není jen možností aby se Josef trochu lépe cítil ve svém životě a snížil míru stresu, který na něj dopadá. Ne. Odpuštění je nutné pro záchranu rodiny. Josef přece musí ze sebou něco udělat. Musí přijmout zodpovědnost za svůj hněv a uvidět ten děsivý stín, který vrhá na rodinu. Příběh rodiny visí na vlásku. Vše má v rukou Josef. Ale který Josef? Traumatizovaná ustrašená oběť s mocí státníka, nebo zralý, pevný, zbožný, pokorný a laskavý Josef? To uvidíme v dalších dílech.