Co máme dělat? 

Na konci desáté kapitoly listu Židům se nachází jedna ze dvou hutných praktických pasáží plných výzev. Téměř každá druhá věta zve naše těla k akci. Bude nám chvíli trvat, než si jednotlivé výzvy probereme, ale to nevadí, nikam nespěcháme. Navíc zjistíme, že některé výzvy budou částečně opakováním. Třeba hned ta první: 

10:22 … přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 

Hlavní akční sloveso zní „přistupujme“. Tuto výzvu už jsme četli a aplikovali. Vzpomínáte si? V modlitbě vtělené do pohybu jsme přecházeli z vnitřního skrčení ve studu, přes pohled na ty, kdo jsou s námi, až do smělé otevřenosti a napřímenosti před Bohem. Autor nám nyní naše přistupování připomene, detailněji rozepíše a prováže s myšlenkou čistoty. Naváže tak na bohatou tradici očistných rituálů nezbytných pro přístup k Bohu. Ať už to byli Izraelci na poušti, kněží v chrámu nebo Janův křest, všichni využívali symboliku očišťující vody. Text nám neříká, že musí jít o nějaký složitý výjimečný jednorázový rituál typu křest. Je to pozvání k opakujícímu se přistupování k Bohu. A tak se mytí rukou, sprcha, čištění zubů a koupel může stát symbolickým očistným rituálem, který odplavuje špínu a odkrývá vnitřní čistotu získanou z milosti. Autor naše přistupování v čistotě rozepisuje pomocí čtyř úkonů. Tři úkony se dějí uvnitř na rovině srdce a jeden úkon je vyjádřen navenek. Všechny čtyři úkony jsou provázány. Podobně jako obyčejná chůze vyžaduje řadu úkonů vašeho těla, svalů noh, trupu, pohyb páteře aktivitu srdce, plic atd. Všechny úkony musí být udělány zároveň, nebo alespoň ve správném pořadí, zkrátka sladěny, synchronizovány. Tak jako fyzioterapeut detailně popíše jednotlivé úkony lidského těla při chůzi, tak autor listu Ždům detailně rozpracuje anatomii očistného přistupování k Bohu. Pojďme se na ně povídat. 

1) Srdce se zaváže k pravdě: Četli jsme: přistupujme s opravdovým srdcem, doslova se srdcem pravdivým. Řečeno starozákonním jazykem „srdce nerozdělené, celistvé“. Dnes podobně používáme slova upřímně, autenticky. To, že je srdce člověka zavázáno k pravdě, vůbec není samozřejmé. Mnoho z nás často lže. A lžeme z různých důvodů. Chceme vypadat líp, chceme druhé chránit nebo se chceme vyhnout něčemu nepříjemnému. Není jednoduché zjistit pravdu o sobě a říkat pravdu o sobě. Pokud se chci naučit znát pravdu a říkat ji, tak potřebujeme místo, kde je to možné. Učíme se to ve specifických vztazích. Jsou vztahy, kde lhát o svém stavu je kontraproduktivní. U lékaře nebo fyzioterapeuta musím popsat pravdivě symptomy, u psychologa své prožívání a myšlenky a u duchovního své hříchy. Pokud bych v těchto vztazích lhal, tak lžu především sám sobě a tím škodím sám sobě. Místo přístupu k Bohu je přesně místem, kam vstupujeme se závazkem k pravdě. Pokud chci být čistý, musím nejdříve vidět pravdivě svou špínu. 

2) Naplníme se vírou.  Závazek k pravdivé autenticitě se neobejde bez pevné víry v to, že ten, ke komu přistupuji, má stejný závazek k pravdě jako já. Je to víra v to, že Bůh, ke kterému přistupuji, nechce slyšet odříkané fráze, naučené modlitby, jejichž obsahu nerozumím, nechce, abych mu pochleboval. Zajímá ho můj stav. Plná víra se projeví v důvěře v tom, že ten, ke komu takto přistupuji, mě nezesměšní, nebude si ťukat na čelo, sprostě nadávat, ale že přijme pravdu, kterou se snažím vyslovit. V takového Boha věříme, vždyť Ježíš sám na sobě zažil každé naše pokušení, ztotožnil se s každým našim hříchem. Podepsal se pod něj. Dovede představit sebe sama, jak něco takového dělá. Jen díky této důvěře mohu ve vztahu ke Kristu vidět v pravdě svou vlastní špínu.

3) Srdce přijme očištění od zlého svědomí. Bylo by absurdní, kdyby se naše srdce zavázané k pravdě obrátilo s plné víře k Bohu, aniž by mělo naději očištění. Stejně jako by nemělo smysl pravdivě vidět svou špínu a nečistotu, kdyby nešla žádným způsobem očistit. Není očištěna a sejmuta jen samotná vina, ale i výčitky svědomí, sebeobviňování a další projevy zlého svědomí. 

4) Tělo obmyté čistou vodou. Předchozí úkony se děly uvnitř, čtvrtý paralelní úkon se děje navenek. Očista našeho těla odráží vnitřní očištění. Mám špinavé ruce, zablácené nohy a umaštěné vlasy. Koupel smyje špínu a odhalí čistotu, která byla pod špínou skryta.  Naše všední očista je duchovním úkonem jen, pokud odráží očistu vnitřní. 
Jsme vyzváni, abychom k Bohu přistupovali očištěni. A je nám nabídnuta anatomie čtyř úkonů: Závazek k pravdě, plnost víry, očištěné srdce a očištěné tělo.  Všechny úkony musí být synchronizovány. Jeden bez druhého nemají smysl a pohyb se nezdaří. Jako kdybyste chtěli udělat několik kroků a nezapojili u toho hlavu, srdce nebo páteř. Závazek upřímnosti bez víry, že mě druhý přijme, protože je také zavázán k pravdě, by byl nebezpečný. A přijetí pravdy o hříšnosti bez odpuštění a očištění od viny by bylo nesnesitelným sebetrýzněním. A vnější hygiena bez vnitřního očištění je pokrytectvím. I když bych voněl a měl na sobě tunu make upu, je moje vnější čistota lží. A naopak, vnitřní čistotě bez vnějšího rituálu by chyběl zážitek, který ji ukotví a přesvědčí, že opravdu došlo k očištění. Všechno musí být provázáno.

Proč a kdo jsme?  

Otázky proč a kdo jsme se nám dnes v textu opět spojí. Proč tento komplexní úkon přicházení v čistotě k Bohu můžeme vůbec udělat? Když tedy bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, tj. skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím… přistupujme… atd. 
Ježíš Kristus a jeho dílo oběti je důvod, proč takto můžeme přistupovat směle, autenticky, odvážně a očištěně uvnitř i navenek. Jenom Ježíš dává smysl naší všední hygieně, aby nebyla pouhou lživou přetvářkou. Vždy bez jeho očištění a proměny jsme všichni uvnitř rozpadlí, špinaví a nechutní, že by si od nás kdokoliv odsedl a nechtěl s námi mít nic společného. 

Jak na to?

Jak přistoupit k Bohu v čistotě? Našli bychom mnoho konkrétních způsobů a aplikací. Většina liturgií křesťanských bohoslužeb v sobě prvek očišťujícího přístupu obsahuje. Přiznání si pravdy, vyznání vin, obrácení se víře k Bohu a přijetí odpuštění. I na začátku domácí skupinky jsou někteří z nás zvyklí vyznat své hříchy, a tak se připravit na setkání s druhými a s Bohem okolo biblického textu. Ale já bych rád naši pozornost zaměřil k něčemu mnohem prozaičtějšímu. 

AKCE: Podívejte se na své ruce a na ty části těla, které jsou teď zrovna vidět. Pokud máte poblíž zrcadlo, podívejte se klidně i do něj. A zkuste najít nějakou špínu, něco nečistého, co vás umazalo. Podívejte se na to. Prozkoumejte. Odkud se to tam vzalo? Jak dlouho to tu je? To je váš závazek k pravdě, která hledá nečistotu. Při nejbližší příležitosti, klidně rovnou, si špínu umyjte. Až si budete umývat ruce, zkuste se u toho na chvíli zastavit a zamyslet nad tím, co právě děláte. Navenek děláte pohyby rukama pod tekoucí čistou vodou. Ale vnější chování je jen špičkou ledovce toho, kolik procesů probíhá uvnitř vašeho těla, abyste toto byli schopni udělat. A nejen procesy fyzické, ale i duchovní. Při pohledu na špínu na rukách se vaše srdce v pravdě zavazuje, že chce vidět váš hřích, s plnou vírou se vztahuje k Bohu a vaše svědomí vděčně přijímá očištění. To je to, co se odehrává. Až si ruce osušíte a podíváte se na jejich čistotu, nejste lháři a pokrytci jen proto, že vaše nitro je obmyto Kristovou krví. Proto může vaše čistota zářit navenek jako svědectví o vašem Pánu. Až se podíváte na čistého člověka, který právě vylezl z koupelny a ještě má zarudlou kůži z parádní koupele, je buďto pokrytcem, nebo vypráví příběh o Ježíši a jeho milosti a slávě. Záleží na úkonech, které učinilo jeho srdce. 

MODLITBA: Pane Ježíši Kriste, děkujeme za to, že každý náš hřích umýváš, tak jako voda umývá naše těla. Děkujeme za to, že každý den můžeme světu ukazovat svou vnější čistotou na tebe.

Víra v praxi: To, že chodíme čistí, je součástí našeho svědectví o Ježíši a jeho očišťující moci. Věčnost v bedně: I ve svých všedních dnech, jakkoliv omezených, můžeme zvěstovat Ježíšovo odpuštění. Nejste to vy, kdo sami sebe umýváte a očišťujete. Jen opakujete a veřejně vyznáváte to, co Ježíš udělal uvnitř. 
 

Tagy :