Co máme dělat? 

Dnešní výzva v současném kontextu zaznívá s přídechem ironie. Před rokem a půl bychom přesně věděli, co znamená, ale dnes jsme na pochybách. Nemůžeme ji automaticky aplikovat jako dříve.  A možná je to dobře. Nutí nás číst verš nově. Je to navíc výstižná ilustrace toho, jak náš osobní, rodinný, životní, vývojový a společenský kontext ovlivňuje naše čtení Bible. Výzva totiž zní: 

Židům 10.25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku. 

Cítíte dávku ironie? Hned se mi chce odpovědět: No já bych rád, ale nemůžeme. To je přesně to, co nesmíme, shromažďovat se. Já už rok nebyl v pořádně narvaném kostele. Kde bych se s druhými objal, podal si ruku, zazpíval si a viděl jejich tváře. Zvykli jsme si číst tento verš určitým způsobem. Nejčastější situace, do které jsme ho aplikovali bylo ve vztahu k lidem, kteří postupně přestali chodit na nedělní bohoslužby do církve. Řekli jsme si, že by to tak asi dělat neměli, že je to škoda a hned jsme si vybavili verš, který mluví přímo k nim. Nezanedbávejme společná shromáždění. Možná jsme si i my sami někdy chtěli v neděli si přispat, někam vyrazit, nebo nám nebylo v církvi dobře a tento verš nás přemluvil. Nezvykej si na to zanedbávat společné shromažďování. Myšleno aktivní život v církevní komunitě včetně služby, bohoslužeb a skupinek. Jenže co s tím veršem tento rok? A co s ním do budoucna? 

Proč bychom měli?

Pokud nějaký úkol nejde splnit zaběhlým způsobem, hledáme jiné způsoby realizace. V tu chvíli musíme totiž přemýšlet nad tím, jestli jsme si prostředek nespletli s cílem. Vezměte si třeba hlad. Dostanu hlad a řeknu si já bych si dal pizzu. Jdu na stránky a objednám si oblíbenou pizzu. Pocit hladu mám spojený s konkrétním způsobem uspokojení této potřeby, konkrétně skrze pizzu. Když by najednou pizzérii zavřeli a já si ji nemohli objednat, musím se přeorientovat na jiný způsob uspokojení hladu a uvařím si polévku. Případně mohu jít ještě dál a reflektovat, jestli jsem měl opravdu hlad, jestli to nebyla jen chuť, nebo nuda nebo jestli nechci jen zajíst špatné svědomí. Spoustu rodičů učí děti uklidnit své emoce jídlem, nemusíš rozumět ani pojmenovat hněv, smutek, úzkost, když se najíš bude ti líp. Myslíme si pak, že máme hlad a že chceme jíst, ale ve skutečnosti lze potřebu uklidnit jinak. 

Když nemohu naplnit svou potřebu způsobem na který jsem byl zvyklí, tak si pokládám otázku, co to vlastně bylo za potřebu a jestli jsem si nespojil její uspokojení s příliš konkrétní formou. U výzvy nezanedbávejme společná shromáždění jsme také narazili na překážku. Nemůžeme ji naplnit tak jako dříve. A tak je to příležitost k reflexi. Ptáme se: Proč bychom to měli dělat. Je cílem shromáždění samo o sobě? Jakkoliv dobré nebo špatné, chaotické nebo uspořádané, potěšující nebo traumatizující. Jde prostě jen o to se sejít a udělat správný náboženský rituál? Tušíme, že asi ne. Pokud není cílem, samotné setkání, tak co je tou funkcí? 
Druhá část verše zní: povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. 
Shromáždění je prostředkem a kontextem pro povzbuzení. Opakuje se nám tu jedna z předchozích výzev. Dávejte si navzájem kontinuální zpětnou vazbu, pozitivní i negativní. To je význam povzbuzení. Je to projev Božího Ducha mezi námi. Naše tradičně pojatá křesťanská bohoslužba může být nástrojem tohoto povzbuzení. Ale pokud není, nebo nemůže být, tak hledáme jiné způsoby, jak se povzbudit. Jak si připomenout to co je pravdivé, jak se nechat strhnout ke chvále a vděčnosti, jak spolu zažít pokorné pokání a úžas nad Boží milostí, jak si projevit lásku tím, že si navzájem budeme věnovat pozornost. Shromáždění je prostředkem ne cílem. 

Kdo jsme? 

Jsme ti, kteří v krizi fyzicky potřebují komunitu. Četli jsme „tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje“. Autor si půjčuje termín Den páně od starozákonních proroků. Den soudu, den zkoušky, krize, která prověří lidi. V konečném důsledku je tím myšlen den posledního soudu, ale zároveň se jeho odraz táhne dějinami ve společenských krizích. To jsou Dny Hospodinovi pro ty, kteří zrovna žijí. Pokud tušíš že se blíží krize, vidíš, jak se stahují mraky, cítíš napětí. Tak o to víc obnovuj vztahy a spoj se s druhými.  To jsou chvíle, kdy se potřebujeme semknout, budeš je fyzicky potřebovat, aby se za tebe modlili, aby tě drželi, abys ty mohl jim posloužit svými dary, abyste se navzájem povzbudili ke chvále a k pokání. 

Dnešní krize, která ještě zdaleka nekončí, odhaluje nakolik jsme budovali vztahy před ní. Nakolik jsme spolu doma v domácnostech rádi, nakolik máme přátele, kterým můžeme zavolat. Nakolik máme vztahy, kde můžeme říkat pravdu. Ale i to, jestli jsme byli součástí komunit kde se lidé povzbuzují ke chvále, vděčnost, pokání, kde se předává moudrost a povzbuzen. Každá krize totiž rozevírá nůžky ve společnosti na ty, kteří zvládají lépe a na ty, kteří hůře. A jsou to ti, kteří byli sami jsou ještě více sami. ti kdo fyzicky posilovali teď čerpají ze své síly. ti kdo investovali do vztahů najednou ze vztahů čerpají a nejsou sami. společenské nůžky se rozevírají. to krize dělají. je to součást soudu, kterým se tříbí svět. a nevychází ti silnější sólisté, ale ti, kdo jsou v komunitě, v rodině, v týmu. 

Jak na to? 

Současná krize ovlivňuje významně naši zbožnost, výzvu nezanedbávejte společná shromáždění plníme jen částečně. Ale shromáždění je jen prostředkem, kontextem pro vzájemné povzbuzení. Zjišťujeme, že to může probíhat i jinak. Hledáme a nacházíme nové způsoby, jak být spolu a povzbuzovat se v tom co je dobré, posilovat se navzájem a dávat si zpětnou vazbu. 
není to pravidlo, vynucované těmi, kdo chtějí dělat křesťanskou show, ale existenciální nutnost tváří v tvář krizi. 
člověk v očekávající krizi a zkoušce potřebuje nutně obnovit vztahy, protože ví, že právě v traumatických událostech bude jeho schopnost přežít záviset na blízkosti vztahů. 

Jak konkrétně můžeme tuto výzvu nyní aplikovat? 

1. Vybavte si tváře pěti vašich nejbližších lidí, se kterými jste za poslední rok trávili nejvíce času. Poděkujte za ně Bohu a dejte jim najevo, že si jich vážíte v nejbližších hodinách.
2. Krize bude pokračovat, pokud nejste součástí nějaké menší skupiny lidí, která se pravidelně v online prostoru schází, pokud nemáte osobní vztah s někým, komu můžete říkat pravdu a vytvářet autentický smysluplný vztah, tak zvažte, jestli byste nezkusili do něčeho takového investovat. 
3. Teď jsme spolu ve společenství na dálku. Nevidíme se, možná ani pořádně neznáme, Vy mě povzbudíte tím, že má smysl nahrávat zamyšlení a já vás povzbudím svým hlasem a tím co vám z Božího slova předávám. A budu rád, když se pomodlíte za mě a já se pomodlím za vás.

Modlitba: Pane Bože, ty jsi ten, který nás propojuje, svádí dohromady, zve k tomu abychom byli spolu nejen kvůli tradici a účasti na křesťanské show, ale kvůli tomu že je to pro nás existenciálně důležité. Díky za lidi, kteří jsou nám blízko, povzbuzují nás a směřují. Děkuji ti pane i za své posluchače, za každého, kdo teď poslouchá, prosím za to, aby mohl mít z mých slov užitek.

Víra v praxi: v očekávání těžkostí a krizí jsme zváni k tomu, abychom investovali do vzájemných vztahů. Věčnost v bedně: navzdory současným omezením můžeme nacházet způsoby jak smysluplně být s druhými a navzájem si v duchu svatém sloužit povzbuzením.