Třetí výzva, kterou dostáváme v listu Židům, je zapsána ve 3. kapitole od 7 verši a zní: 

Proto, jak praví Duch Svatý, Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce… 

Výzvou je ne-zatvrzené srdce. Je to výzva negativně formulovaná. Raději bych ji přeformuloval na pozitivní, ale netroufám si na to. Necháme ji tak, jak je: Nezatvrzujte svá srdce. Máme aktivně zabránit tomu, aby se naše srdce stalo tvrdým, nepřístupným, nedotknutelným, nepřizpůsobivým, zarytým, pyšným a tvrdohlavým. Tvrdé srdce je obraz, který vyjadřuje vlastnost lidského nitra vůči jeho okolí, a to, že se nenechává okolím ovlivnit. Někdo něco řekne a po mě to sklouzne. Manželka a rodina mě chtějí přemluvit, ale nemají šanci. Moje vlastní se ozývá, že je potřeba změnit životní styl a jídelníček, ale já ne. Jak jsme četli, tvrdost je reakce na hlas Božího ducha. Boží duch je neuchopitelný. Je tím, který si vane, jak vítr odkud kam. Nevidíš ho. Nechytneš ho. A když chytneš, tak jsi ho právě ztratil. Je hlasem svědomí, hlasem moudrosti. Klidně může promluvit skrze nepřítele, do kterého bychom to neřekli. Je hlasem světa i hlasem tvého těla. Je hlasem reality, která něco jasně říká, zvláště tomu, kdo do ní vytrvale tvrdohlavě mlátí hlavou. A když do tohoto tvrdého, paličatého, zarytého srdce hlas Boha narazí, tak se odrazí, steče po něm, obletí ho, aniž by se cokoliv změnilo. 

Rozumíte této výzvě? Proč bychom měli aktivně bojovat proti tvrdému srdci? Výzva začíná slovem „proto“. Logicky tedy navazuje na předchozí část, ve které čteme: 

Proč? 

Ale Kristus jako Syn je nad svým domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje… 3:6

Tady nám poprvé prosákne v textu autorova obava o to, abychom v praktické víře vytrvali. Není to samozřejmé. Autor si dost divoce začíná hrát s časem. Naše minulá záchrana a víra je podmíněna praxí víry budoucí. Jsi součástí Božího lidu v přítomnosti, jen pokud vytrváš v budoucnosti. Varování tu nezní proto, abychom žili v úzkosti ze ztráty spásy. Ale abychom žili s vědomím, že naše osobní rozhodnutí a směřování dnes má váhu a důležitost. Nejen pro nás teď, ale i pro naše já v budoucnu a naše okolí. Dnes je den, kdy se rozhoduje o tvé budoucnosti. A nalijme si čistého vína, jedna z variant tvé budoucnosti je i to, že odpadneš od živé víry. A protože to je jedna z možností, klade autor důraz na přítomnou akci. Dneska se rozhoduje o tom, jestli zítra nebo za měsíc nebo za padesát let bude tvůj život, tvé tělo, duše a život tvých bližních a tvé okolí vypadat víc jako nebe nebo jako peklo. Ve tvém dnešním rozhodnutí, ve tvém tady a teď se odráží věčnost … už teď jsi Božím příbytkem, dnes nasloucháš hlasu Božího ducha a jsi ochoten se mu přizpůsobit a s tímto způsobem zbožnosti vytrváš. 

Kdo jsme? 

Jednak jsme četli, že jsme Božím domem. Dům sám o sobě je prázdná schránka, která musí být naplněna životem. Věříme tomu, že jsme svaté chrámy, ve kterých může přebývat různý duch, a ideálním duchem pro to je Boží duch, protože ten pro nás chce to nejlepší. Přebývá na úrovni našich těl, ale i našich rodin, komunit, národů i globálu. Na všech těchto úrovních může být Boží duch, a tudíž nevím, odkud promluví realita Boha. Jestli v tichém hlase v srdci, nebo hlasitě od manžela, z přírody, od politika, jestli bude křičet mé dítě, mé tělo, nebo šeptat můj nepřítel… z knihy i padajícího listu… co já vím… Jsme součástí prostoru obývaného Božím duchem a zároveň:  

nezatvrzujte svá srdce… jako při onom rozhořečení ve dni pokušení v pustině, kdy mě pokoušeli vaši otcové tím, že mě zkoušeli a viděli mé skutky po čtyřicet let… 3:9

Druhá věc o nás zní: Jsme ti, kdo mají tvrdost v genech. To je tvrdá a nepříjemná pravda o naší identitě.  Máme to v krvi, už naši otcové takoví byli. Jen se podívejte do historie. Tvrdohlavost a touha věci neměnit je často naše první volba. Učíme se to pozorováním. Tvrdí lidé plodí tvrdé lidi. Ale nemusí to být automatické. Text nám říká, že jsme ti, ve kterých a okolo kterých přebývá Boží duch, který nám říká pravdu a zároveň je v nás tendence ho neslyšet a zatvrdit se. Teď je ta chvíle, kdy se rozhoduje, jestli budu hlasu naslouchat nebo ne. Jestli zatvrdím nebo ne. 
Pojďme si shrnout, co zatím máme. Výzva zní: jestliže tě dneska Duch svatý oslovuje, nebraň se tomu, nezatvrzuj své srdce, protože existuje i varianta budoucnosti, kde jsi mimo Boha. A směr nebe či pekla se děje dnes. Jsi člověkem, který má v sobě a okolo sebe slova Božího ducha a zároveň máš tvrdost v genech. Poslední otázka zní: Jak nezatvrdím své srdce? A jak tomu můžeme přispět teď my? 

Jak na to?

Imaginace: Dotkněte se něčeho chladného a tvrdého: kamene, kovu, dlažby. Takové může být lidské srdce. Nenaslouchá druhému. Neotevře se druhému. Skrývá se a stydí. Je nepřístupné. Má svůj názor. Opakuje stále dokola stejné věty. Není schopno milovat. Neumí se měnit. Je z kamene, chladné jako z ledu, z kovu. A teď si dejte sami ruku na srdce a zkuste nahmatat tep. Cítíte ho? Je v něm život. Tepe. Nezávisle na vaši vůli pumpuje krev do celého vašeho těla. Ještě není chladné. A dokud takové je, tak má příležitost se nechat zasáhnout.

Minule výzva směřovala k vidění, dnes směřuje k jinému smyslu: slyšení. Jde o slyšení, naslouchání a nechávání se tvarovat různými hlasy, které mohou být hlasem Božího ducha. A tak vám budu pokládat otázky „co vám říká…“ a zkuste naslouchat svým prvním odpovědím. Pokud byste na ně potřebovali více času, můžete to stopnout. 
Kdybyste se zeptali svého těla na jednu věc, o kterou by vás ve vašem zájmu požádalo? Co by řeklo? 
Kdybyste se zeptali vašich nejbližších, co je věc, která by vám prospěla, abyste změnili? Co by vám řekli? 
Kdybyste dali Bibli moc nad vámi změnit jednu klíčovou věc, co by to bylo? 

Co kdyby vám vaše tělo řeklo: miluj mě, pečuj o mě, važ si mě. Potřebuji si odpočinout. Nebo naopak přestaň mě tak hýčkat a použij mě k něčemu smysluplnému? Co kdyby vám řekli vaši nejbližší, že by vám prospělo, kdybyste se přestali litovat, nebo si odpočali, uvěřili tomu, že vás milují,  … ?

Dnešní výzva byla ke slyšení, protože o to šlo v textu. Naslouchejte, ať se nezatvrdíte. Naslouchání ještě nutně neznamená, že se podle toho musíte a chcete nutně zachovat. Ne všechno, co si řeknete, že vám něco říká, stojí za to uvést do praxe, a ne všechno je hlasem Božího ducha. Potřebujete korekci Bible, je to něco, k čemu mě povzbuzuje i Bible, nebo to jde proti ní? 

Modlitba pokání: Odpusť nám, pane, naši zatvrzelost. Chvíle, kdy jsme šmahem ze stolu smetli nápad druhého. Kdy jsme si roky budovali tvrdost. Vůči sobě i vůči druhým. Odpusť nám, když jsme ztotožnili tvůj hlas a tvé slovo se svými názory a představami a přestali tě vidět a naslouchat ti v tom, kdo je jiný než my. Odpusť nám, když jsme své představy bránili zuby nehty a nenaslouchali pravdě okolo nás. Jenom ty jsi schopen té delikátní chirurgické operace změny našeho srdce. Prosíme tě, zasáhni, otevři nám oči k vidění a uši k slyšení, zlom naše srdce pro to, co tebe trápí. Učiň nás citlivými na tvou řeč. Otevíráme své uši, abychom slyšeli.

Víra v praxi. Dnes jsme měli společně možnost se nasloucháním, představou, otázkami a modlitbou otevírat hlasu Božího ducha, a tak se aktivně bránit tvrdosti srdce. Tím jsme splnili třetí výzvu, jestliže teď uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. Věčnost v bedně. Zjistili jsme, že pokud teď naslouchám Božímu duchu, jsem součástí věčnosti. Stejně jako děti objevili svět Narnie v obyčejně neobyčejné skříni i my jsme v bedně objevili věčnost.