Dnešní výzva je poměrně jednoduchá. Najdeme ji v sedmé kapitole ve verši čtvrtém a zní: 

7:4 Hleďte…

Hlavní sloveso „hleďte“. Jako by vám někdo poklepal na rameno, ukázal prstem a řekl „koukej“. Je to výzva, kterou si navzájem běžně dáváme. Sdílíme skrze ni svůj pohled na svět s druhými. Ukázaným prstem a nataženou paží dávám druhému příležitost zažít spolu se mnou úžas nad tím, na co se společně díváme. Sladíme se vystaveni tomu, co nás přesahuje. Představte si rodinu na výletě v přírodě. Tatínek kouká po ptákách, uslyší káně, uvidí ho, jak plachtí nad polem. Ukáže prstem a řekne „koukejte“ káně. Celá rodina se podívá směrem, kterým ukazuje. Syn po chvíli ukáže prstem na velké kravské lejno rozcapené uprostřed cesty a fascinovaně řekne: jůůů, to je ale velkej bobek. A všichni se podívají. Maminka zahlédne vpravo rozkošnou prosluněnou mýtinu s výhledem a kládami na sezení. Ukáže prstem a řekne: koukejte, tam bychom si mohli dát svačinu. A později během svačiny se dceruška směje a všem ukazuje, jak se jí v teple slepili všichni gumoví medvídci do beztvaré sladké lepivé hroudy. Výzvou "pohleďte" sdílel každý člen výpravy s ostatními svůj specifický pohled na svět. Ukázal na to, co považuje za krásné, dobré a hodné obdivu. Pozval ostatní, aby žasli s ním. Bible je plná výzev hleďte. Duch svatý inspiruje její autory k tomu, aby s námi sdíleli jeho a svůj specifický pohled na svět. Zvou nás ke společnému úžasu, to je jeden ze základních duchovních zážitků, které máme. Kam ukazuje napřažený prst dnešního verše? Pojďme si ho přečíst celý…

7:4 Hleďte, jak veliký je ten, jemuž i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti.

Autor dopisu žasne nad velikostí jedné z nejtajemnějších a v lecčems nejmytičtějších postav Starého zákona, Hospodinova kněze Melchísedeka. Mnoho toho o něm nevíme, vládne pokojnému městu a mihne se krátce v jednom z abrahamovských příběhů. Abraham se k němu chová s úctou, sklání se před ním a dává mu desetinu svého zisku. Pro autora dopisu stejně jako pro židovské čtenáře je Abraham úctyhodným praotcem, jednou z největších postav dějin, slavný předek. Na stupni hierarchie vzoru, hodnot a autority stojí velmi vysoko. A tento velký Abraham se před někým sklání. Dotyčná osoba musí být tedy ještě větší a slavnější než Abraham. Vždyť Abraham od něj přijímá požehnání. A autor listu si pohrává s představou, že jestli je tu někdo vyšší než Abraham, musí mít spojitost s Ježíšem. Proto o Melchísedechovi vypráví, že je bez otce, bez matky, nemá počátek, je jako Syn Boží. Výzva zní, pohleďte vzhůru k Ježíši, který se už dávno zjevil jako Melchísedek Abrahamovi. Požehnal mu a Abraham ho uctil jako svého Pána. 

Proč bychom měli?

Říkáte si, proč bychom měli hledět a žasnout nad velikostí Ježíše? Odpověď je jasná. Protože je to zajímavé, velké, fascinující a krásné. Okamžiky úžasu jsou cenné a zdravé pro náš život. Člověk, který neumí žasnout, nenechá se fascinovat okolním světem, myšlenkami a Bohem, je plochý a sebestředně zakroucený do sebe. Ztratil duši dítěte. Ten, kdo k nikomu v bázni nevzhlíží, vtěluje zvrácenou víru, že on sám je největší. Proto autor strhává naši pozornost. Výzvou pohleďte ukazuje, že Abraham vzhlížel k Melchísedchovi. My vzhlížíme k autoru listu Židům a on ukazuje prstem na Abrahama a ten zase na Melchísedecha a ten k Ježíši a ten k Bohu. Duchovně zdravý člověk se nechává pozvat a strhnout k tomu, aby s úžasem a úctou vzhlížel k tomu, kdo je větší než on.

Kdo jsme?

Jsme ti, kdo se učí dívat na svět očima svých učitelů. Učitel chemie vás inspiroval na cestu vědce, protože nám otevřel bohatý svět chemie. Přítel, který je vášnivý čtenář, vám ukázal cestu do světa svých oblíbených autorů. Váš duchovní vedoucí vás inspiroval pro modlitební život. Učíme se od těch, kteří jsou něčím fascinováni. A v tuto chvíli je naším učitelem autor listu Židům. Zve nás do svého světa. Do světa teologie, Starého zákona, do světa Bible, která odhaluje Ježíšovu velikost. A říká: žasni, koukej, jak velký je. Nic víc po tobě dneska nechci. Neřeš, co s tím máš dělat, co to pro tebe znamená, nekoumej nad tím. Pohleď a žasni. 

Jak na to? 

Jak aplikovat dnešní výzvu? Vzpomeňte si na chvíle, kdy jste žasli a byli u vytržení nad něčím velkým. Co jsou věci, na které vy rádi ukazujete prstem a zvete druhé, aby žasli spolu s vámi? Vzpomeňte si jeden nebo dva zážitky. 
Představte si autora textu. Přijde k vám, ukáže prstem přímo do Bible, do čtvrtého verše sedmé kapitoly listu Židům a řekne: Koukej, jak veliký je ten muž! I borec Abraham se před ním sklonil. A my se díváme střídavě na text a střídavě na tvář autora. Vidíme rozzářená očička, jak je fascinován tím, co mu Duch svatý ukázal. Zkuste zahrát úžas. Pokud máte před sebou ten text, podívejte se na něj, přiložte prst a řekněte si: wow. Zahrajte úžas jako herci a zůstaňte v něm. Povytáhněte obočí, usmějte se, udělejte překvapené jako když vás něco fascinuje. To je aplikace dnešní výzvy. U toho můžeme skončit.  

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, zahlédli jsme dnes tvou slávu. Slavné postavy dějin se k tobě ve víře a v pokoře obracely a na nás padá bázeň. Jak velký musíš být, když i ti největší z nás, ti, ke kterým vzhlížíme, tebe oslavují, od tebe přijímají požehnání a tobě se zavazují. Prosíme, buď větší a větší v našich myslích, dej nám milost žasnout nad tvou slávou. 

Víra v praxi: Dnes jsme se nechali strhnout autorovým vášnivým vyprávěním o Ježíši a Melchísedechovi. Věčnost v bedně. Ať prožíváme jakákoliv omezení, limity a útlak, vždy je možné najít něco, na co lze ukázat prstem a žasnout.