Co máme dělat? 

Sedmá výzva listu Židům ve čtvrté kapitole 14 verši zní: … držme pevně to vyznání. V řečtině je výzva tvořena třemi slovy. Postupně se na ně zaměříme. 

1) Držme pevně je překlad slova, které může znamenat uchopit, držet, držet se, vlastnit, vládnout něčemu, mít moc. Vyjadřuje sílu, kterou získáváme, když se s něčím pevně spojíme úchopem. Ve filmu vidíte scénu, jak se dva perou pěstmi. Jeden spadne na zem, zašátrá rukou, nahmatá tyč a sevře ji v dlani. V tu chvíli je tyč jeho součástí a on má navrch, je ozbrojen. Nebo v jiné scéně někdo padá ze srázu a chytne se výstupku skály a drží se ho. Tím se stává součástí pevné skály a nespadne dolů. Nebo dítě, které se ze strachu běží schovat mamince pod sukni a pevně sevře její nohu. Tím se stává součástí pevnosti maminky. Nebo rodina sedí u televize a hádají se, na co se budou dívat. Táta drží ovladač a odmítá ho dát z ruky. Dokud ho drží, vládne nad programy v televizi. Jsou to dost odlišné scény, že? A přitom všechny vyjadřují jeden pohyb - úchop. V češtině používáme sloveso držet něco, když já jsem větší, než to, co držím. Držíme tyč, zbraň, nástroj, ovladač. Já ho ovládám, já jsem mocnější než to, co držím a zároveň to, co držím ze mě dělá někoho ještě mocnějšího. A pak používáme sloveso držet se. Pohyb je stejný, ovšem to, čeho se držíme, bývá větší, pevnější a stabilnější než já – skála, maminka. Slovo, které je v dnešní výzvě použito, může znamenat obojí, držet něco, nebo držet se něčeho. Je to vidět i na různých překladech, studijní a kralický volí držme vyznání a B21 a ekumenický překládají držme se vyznání. Jak to tedy je? Pohyb je v obou případech stejný, něco sevřu v dlani. To, jestli držím něco nebo se držím něčeho, není závislé na mém držení, ale na tom, čeho se držím. 

2) A tak pojďme k druhému slovu. Co máme držet? Vyznání. Technicky je vyznání věta, nebo několik vět. Které vystihují důležitou pravdu, které věříme. Přesvědčení je funkce naší mysli, je tedy v tomto ohledu menší než my. Příklad „mimozemšťani ve skrytých lodích oblétaní naši planetu a pozorují nás“. To je moje vyznání, pravda, které věřím, formulována ve větě. Sám jsem ji vytvořil a mohu ji používat jako nástroj, třeba s ní mlátit po hlavě toho, kdo vyznává něco jiného. Vidím podle něj svět. Já jsem větší a mé vyznání je menší. Vyznání samo o sobě je tedy něco, co já držím a ovládám jako nástroj nebo zbraň. V tom případě by správný překlad by byl: držme pevně vyznání… ovšem je tam ještě třetí slovo.

3) Třetí slovo je „to“. Ukazuje nám charakter onoho vyznání. co je jeho obsahem? To nám řekne bezprostřední kontext výzvy. Přečteme si verše 14 a 15

Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. 

Obsahem našeho vyznání je příběh Ježíše. Velikého velekněze, který prošel nebesy i zkouškami. Natahuje se z největší bídy a největšího marastu, ve kterém se může kdokoliv nacházet, a dosáhnout až k nebi do nejvyšší výšky a krásy. Sám sebou spojil naprosté protiklady. Překlenul tak největší možnou vzdálenost. A tudíž získal největší velikost. Kdekoliv na škále mezi peklem a nebem se nacházíme a jakýmkoliv směrem směřujeme, vždy ho tam někde můžeme potkat. 
Vyznání samo o sobě mohu držet já sám jako zbraň, jako nástroj, já ho ovládám. Ale TO vyznání Ježíše je úplně jiné. Když se ho chytím a pevně držím, zjišťuji, že mě naprosto převyšuje. Já se ho držím. 

Proč bychom měli a kdo jsme?

Otázky proč a kdo nám dnes splývají dohromady. Držíme pevně vyznání, protože se ho můžeme držet. Text zdůrazňuje, že Ježíš je naším veleknězem. Ten způsob, kterým se ho tudíž držíme, je víra, že je naším, že se s ním můžeme spojit, a tak získat jeho sílu. Tak jako generace před námi. Samotné vyznání je tradice víry, už od starých Židů si předáváme jádro víry ve formě vyznání, která shrnují to čemu věříme.

Jak na to? 

Jak se dnes můžeme chytnout onoho vyznání Ježíšovy velikosti natahující se od nejhorší bídy lidství po největší slávu Boha? 

POHLED: Podívejte se na své ruce. Chvilku je pozorujte. Jazykem genetického kódu k vám skrze ně hovoří předchozí generace. Všimněte si, že palec máte naproti ostatním prstům. Říkají nám tak, že nejsme odkázáni jen sami na sebe a svou pevnost a sílu, ale můžeme něco držet a něčeho se držet. Výzva držte pevně je tak něco, co bytostně patří k našemu lidství. Je zakódována do struktury našeho vlastního těla. Tak jako se držíme fyzicky, tak držíme vírou svá vyznání.

DOTEK: Rozhlédněte se okolo sebe a vezměte do ruky předmět, který je menší než vy: tužku, klíče, mobil. Sevřete ho v ruce. Takto držíte vyznání, které můžete vy ovládat. A teď se rozhlédněte, jestli tu máte něco, co je větší a těžší než vy sami a pevně se toho chytněte. No tak, myslím to vážně. Držte se toho, co je pevněji. Nebojte, všechno, co vám tu říkám, sám zkouším, dělám. Držím se pevně něčeho, co je větší než já. Síla, kterou vynakládám k držení, mě spojuje s tím, čeho se držím. Je to větší než já, já s tím nepohnu, ale nespadnu, nic mě neodfoukne. Kdyby šel někdo okolo, řekne si, čeho se to držíš. Tak můžete pustit. Podobným způsobem se držíme vyznání víry. Je větší než my, a tak s ním nemůžeme manipulovat, ani nikoho třískat po hlavě, není to zbraň, kterou bychom mohli svírat.  

VYZNÁNÍ: Budu teď odříkávat vyznání víry v Ježíše. Je to tzv.  Cařihradské vyznání, kterým se spojujeme s ostatními křesťany a držíme se toho, kdo je větší než my. Po každé větě dám tichý čas na to, abyste sami mohli vyznání zopakovat. 

Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, 
jednorozeného Syna Božího, 
který se zrodil z Otce přede všemi věky. 
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, 
pravý Bůh z pravého Boha, 
zrozený, ne stvořený, 
jedné podstaty s Otcem, 
skrze něho všechno je stvořeno. 
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. 
Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. 
Byl za nás ukřižován za dnů Poncia Piláta. 
Byl umučen a pohřben. 
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. 
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce 
a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé 
a jeho království bude bez konce.

Amen

Víra v praxi. Dnes jsme se poslušni výzvy listu Židům pevně chytli našeho vyznání. Věčnost v bedně. V omezenosti naší existence každý z nás kdesi na škále mezi peklem a nebem jsme se mohli chytit vyznáním Ježíše, který byl přesně tam, kde my.