Žalmy 119:18 Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně.

Už jsme přemýšleli o zbožnosti uší, hmatů, jídla, dechu, myšlení.  Postupně zaměřujeme pozornost na jednotlivé části našeho těla a jeho procesů a jejich provázaností se zbožností. Dnes pozornost zaměříme na samotnou pozornost. Hlavní smysl, kterým odrážíme Boha ve zbožném vztahování se ke světu, je zrak. O fungování očí a jejich propojení s myslí bychom mohli mluvit dlouho, vyberu pouze jeden fakt. Představte si, jak vypadá pohled do hledáčku třeba v puškohledu, v zaměřovači. Je to kruh s jasně vymezeným středem, skrz který vidím výsek světa. Pohledem v bdělém stavu vybírám. Zaměřuji vždy na jednu věc, která je v centru mé pozornosti, mého pohledu. Další věci okolo ní jsou vidět periferně, a pak jsou věci, které nevidím. Každou setinu vteřiny svého života vybíráte, na co se budete dívat a na co ne. To je prostor pro zbožnost, co?  Nekonečně okamžiků v průběhu dne a každý potenciálně zbožný nebo nezbožný. Vždyť samotné jádro hříchu je v tom, že se minu cílem, tedy můj pohled, potažmo myšlení, potažmo chování - sklouzne k něčemu, co není krásné, dobré, čisté, chvály hodné, potřebné, důležité a smysluplné. Stará metafora hříchu vychází ze zkušenosti lukostřelce, který se dívá na terč a trefuje se do něj, případně mine. To není jak s dechem, který jede automaticky. Můj pohled vychází z mého osobnosti, je mou zodpovědností, zbožností nebo bezbožností. 

Ježíš to krásně vystihuje, když říká: Matouš 6:20-24 Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ „Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla.  Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“  „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ 

Oddíl má tři části. Nejprve Ježíš mluví o pokladech, které si máme shromáždit v nebi, a tak ovládnout své srdce a nasměřovat ho správným směrem. Druhá část je metafora oka jako lampy do těla. A třetí část je o nemožnosti otročit dvěma pánům. Všechny tři části obsahují myšlenku zbožné pozornosti, centra a výběru. První nám ukazuje, že naše přirozená tendence je nasměřovat svůj pohled na naše priority, na náš poklad. Ježíš to ví, a tak řekne, že máme vědomě udělat priority z jeho věcí, protože potom k němu bude směřovat i náš pohled, myšlení a život. Druhá část rozvíjí právě metaforu oka. Ježíš porovnává dva druhy očí – čisté oko a zlé oko – Dobře vystihuje to, že oči jsou oknem do našeho nitra. Tak jako oknem proniká světlo nebo temnota, tak i očima. Čisté nebo jednoduché oko je to, kterým do nitra člověka proudí světlo a záře. Zlé, špatné oko do těla světlo nepustí a tělo zůstane v temnotě. A kdo ví, co z této temnoty vzejde. Nejde tu o kvalitu fyzického oka, ale o to, na co se oko dívá. Banální příklad: Krása přírody naplní mé tělo chválou a úžasem světla. Hororový film naplní mou představu temnotou a strachem. 

Zbožný pohled je pohled, kterým se rozhoduji ze všeho možného bděle a střízlivě vybrat to, co je právě teď nejdůležitější, to, co po mě právě teď Bůh chce, abych viděl, na co myslel a co dělal. Jakým směrem se tedy dívat v okamžicích, které máte na zodpovědnost? 

Naše pozornost bude neustále uhýbat, naše oko, a tedy i naše mysl a naše řeč a chování budou uhýbat k hříchu. Neustále se máme tendenci zaměřovat na věci nepodstatné, zbytečné, temné. A tento text nám dnes decetně pokládá ruku na rameno a říká: hele, podívej, ukáže prstem směrem k Ježíši Kristu. A má pozornost, můj zrak je upřen opět na něj, tím padají jiní pánové, jiné věci dožadující se pozornosti, vidím jej a jdu za ním …. Proč … Ježíš, on ze mě učinil střed své pozornosti, stal jsem se jeho pokladem, jeho radostí, pro kterou trpěl, upřel na mě svůj zrak, jak bych mu já rád pohled zpět neopětoval.