Matouš 4:2 Ježíš se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

Naše tělo je velmi citlivě vyladěné. Zachovává princip homeostázy, tedy víceméně stabilního prostředí tlaku, teploty, PH a dalších veličin. Pokud je vše v rovnováze, tak fungujeme, aniž bychom svým procesům věnovali příliš pozornosti. Teprve ve chvíli, kdy se balanc ztratí – třeba dostaneme teplotu – je to výzva k řešení. Na zachování homeostázy působí dvě protichůdné síly, jedna vyvažující druhou. Tato fyzikálně-chemická pravda o našem těle je pravdou i v duchovním slova smyslu. Bible se někdy může zdát jako kniha plná protikladů. Popisuje síly, které na nás působí opačným směrem. Ale právě celou její širokostí a pestrostí je v nás udržováno prostředí, pro které jsme byli stvořeni a z jehož středu vychází naše bohoslužba. Například: z jedné strany mou duchovní homeostázi udržuje vědomí toho, že jsem hříšník prolezlý hříchem a i to nejlepší, co udělám, je zašpiněné motivem, který je hříšný, a na druhou stranu jsem oslovován jako svatý člověk. Obě síly působí proti sobě. Takových příkladů bychom našli celou řadu. Pokud člověk, rodina nebo celá církev vybere z Bible jen něco, začne se zmítat v horečce.

Některá má zamyšlení o všední zbožnosti popisovala sílu hedonistickou. Zbožnost užívání světa a života. Proti tomu stojí druhá síla, která má také bohatou biblickou a církevně historickou minulost. A to právě zbožnost odříkání. Abychom tedy zase nedostali duchovní horečku, tak vyvážím biblicky-konzumní zbožnost zbožným odříkáním. 

Postní období se chýlí k závěru. Letos s námi dodržuje půst celý národ a velká část světa. Postíme se od běžného života. Snad ani nemohlo být lepší období v církevním roce. Ovšem i v běžnějších časech je odříkání součástí naší všední. Odříkáme uspokojení jídlem, hmatem, sexem, seriálem, rozhovorem, bohoslužbou nebo cvičením. Odříkání patří do biblického konceptu půstu a postit se můžeme od čehokoliv, přestože tradičně bývá spojen s jídlem. Udělám teď průřez biblickými zmínkami o půstu. Uvidíme. 

Půst jako zesílení modlitby využil Ezdráš, který se s lidmi vydává na dalekou nebezpečnou cestu. Postí se, aby si vyprosili od Boha ochranu. Půstem zesílená modlitba vyjadřuje zájem a vytrvalostt v tom, za co se modlím. Půst pro dodání odvahy využila Ester. Postí se poté, co se rozhodla udělat velmi odvážnou a ohrožující věc. Postím se tedy ve chvíli, kdy mě čeká něco, z čeho mám obavu. David, Jób, Channa nebo David vyjadřují půstem zoufalství, trápení a truchlení. Jsou v takovém psychickém rozpoložení, že nejsou schopni jíst. Jídlo se jim hnusí, nechápou důvod, proč jíst, celý jejich život se na určité období zúžil na bolest. I tento půst známe. Sbor církve v Antiochii má svůj pravidelný půst, otevírají se v něm novým možnostem, nechávají Boha, aby je oslovil, špicují uši a Bůh promluví a nechá je poslat dva aktivní služebníky Barnabáše a Pavla na misii. Půst vytváří prostor k tomu, abychom Bohu naslouchali a nechali se překvapit tím, co nám poví. Obyvatelé Ninive vyhlásili půst jako projev pokání. Vědomě se donutí po nějakou dobu trpět, aby prožili a vyjádřili hloubku svého hříchu. Nenechají jen uvědomění si hříchu projet myslí a říct aha, jo, sorry a vrhnout se na stejk, po kterém jim bude hned líp. Ne, celé tělo donutí zažít, že hřích není v pořádku. I my se postíme jako projev pokání. Daniel a jeho přátelé se postí od lahůdek, masa a alkoholu a jí jen zeleninu. Nachází se v místě plném pokušení k nestřídmosti a vědí, že je to nebezpečně šikmá plocha a oni chtějí být bdělí, ostražití a schopní se dobře učit a obstát. Král Jóšafat si neví rady s útokem nepřátel, neví, jak se rozhodnout. Nebojí se to přiznat před lidmi a vyhlásí národní půst a společně hledají cestu. Bůh promluví a oni zvítězí písní chvály. I my se postíme, když se rozhodujeme a nevíme, které dveře otevřít.  Pro Ježíše byl půst vyjádřením duchovního boje, teprve když vyhladověl, byl tak psychicky a fyzicky oslaben, že měl ďábel dokonce i u něj šanci a pokušení mělo význam. Půst není příjemný, přivolám si jím duchovní krizi, je zkouškou a bojem s ďáblem. 

Mt 9:15 Ježíš říká: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.". Každou nenaplněnou potřebou, každým půstem, hladem, frustrací mé tělo, můj duch i duše zažívá stesk po Bohu. V něm jediném je plnost, a proto mě nemůže nic nasytit. Máte hlad? To je dobře, stýská se vám po něm. 
K odříkající zbožnosti vyjádřené půstem od čehokoliv jsme zváni my, kteří chceme zesílit modlitbu, my, kteří potřebujeme dodat odvahu, my, kteří truchlíme, my, kteří se otevíráme Božímu hlasu, my, kteří činíme pokání, my, kteří jsme nadbytkem sváděni k nestřídmosti, my, kteří vstupujeme do duchovního boje, my, kteří chceme být nově vděční za maličkosti, my, kteří se spojujeme s druhými, my, kteří se rozhodujeme a nevíme jak a především my, kterým se stýská po vzdáleném Bohu.

OTÁZKY: Od čeho se v životě postíte vy? Který ze zmíněných rozměrů půstu je vám osobně blízký a který je pro vás naopak překvapivý? 

MODLITBA: Díky, Bože, že celým nám v našich frustracích, odříkáních a půstech dáváš zažít stesk po tobě.