Radujte se!

Bible nás opakovaně vyzývá k radosti. Čtyřicet dní jsme se připravovali na velikonoce, v pozadí nám hrála ponurá postní skladba. Velikonoce skončili, vrcholili jako epické orchestrální dílo disonantními molovými pátečními akordy. V sobotu hrála ponurá melodie plná prázdnoty a nevýraznosti, a v neděli se rozehrála žesťová sekce veselými pronikavými tóny a k ní se přidalo všechno ostatní. Kam se skladba ubírá dál? Nemůže přece gradovat do nekonečna. Zase to vypadalo že skončí, ale ještě Velikonoce nedozněli, jejich dozvuk se šíří dál. Mysleli jsme, že vymizí, dozní a budou přehlušeny jiným životem. Ale ono ne. ihned po Velikonocích se rozehrává nová povelikonoční skladba plá radosti, dynamiky vděčnosti, tepe v rytmu nového života. Dává sílu k běhu a k práci. Nabývá na intenzitě, jak se k ní přidávají srdce dalších chválících lidí. Pokud bylo předvelikonoční období plné smutku, odříkání, půstu a do sebe-pohroužené předvelikonoční přípravy, tak po Velikonocích přichází svobodnější život, život s příchutí věčnosti. A pokud platí výchovný poměr, jedna kritika proti alespoň čtyřem pochvalám, tak by mělo radostné období hojnosti trvat až do konce prázdnin. 

Náš mozek má v sobě mimo jiné odměňovací strukturu, když zaznamená něco příjemného, tak nás odmění příjemnými pocity a zapamatuje si, co to bylo a příště to bude chtít zopakovat. Učí se tak. Dokonce to pak bude dělat automaticky, bez ztráty energie našeho vědomého rozhodování. Je to jedna ze základních struktur mozku a jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak nás Bůh vybavil na život v tomto světě. Až uděláš něco dobrého, uvidíš něco dobrého, zaměříš se k něčemu, co je dobé, já tě odměním a ty to zopakuješ. Tak tě mozek radostí zbožně k Boží slávě učí. 

Pojďme společně nahlédnout do jednoho příběhu Bible. Ježíš na začátku Lukáše 10 vybere sedmdesát následovníků, jen si to představte, naše modlitebna by je úplně plná. Rozdělil je do dvojic a poslal do vesnic do kterých plánoval sám jít. Dal jim přesné instrukce, toho co a jak mají na této misi dělat. Oni vyrazili, nevíme jak dlouho byli pryč. Pak se vrátí a jsou nadšení, mají radost, vždyť úspěšně splnili úkoly. Jejich mozek je odměňuje pozitivními emocemi, protože se namáhali, učili, dělali něco nového, nebezpečného ale něco co mělo v jejich očích smysl. A tak jsou odměněni radostí, jejich tělo funguje velmi dobře k Boží oslavě. A radostně řeknou: „i démoni se nám poddávají“ a Ježíš je nejdříve podpoří ale pak dodá: „z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové“. Co to Ježíš dělá? Staví se proti jejich odměňovací struktuře mozku. Dyť je to přirozené, proč by se neměli radovat. Ježíšova reakce nám ukazuje, že nemůžeme plně důvěřovat naší odměňovací struktuře v mozku! Že je totiž i naše myšlení ovlivněno našim hříchem a nezralostí. Tři chyby, které děláme 

  1. Naše primitivní odměny nás ničí – Učedníci zažili moc přikázali démonům a oni vyšli, moc v duchovní realitě. Mají dosah tam kam jiní ne. A na moci se stávají lidé závislí. Mají pocit kontroly. Ale je řada odměn a látek, na kterých se učiníme závislí, naučíme se že mi alkohol nebo cokoliv jiného dělá dobře a začnu postupně omezovat další odměny. Už nad tím ani nepřemýšlím, jak se odměnit, naučil jsem se a odměny mě spoutali. Ježíš nechce posílit jejich závislost na moci, a tak je přibrzdí.
  2. Radujeme se sami ze sebe ze svých výkonů – Učedníci se radovali z úspěšně vykonané práce a radost je odměnila. Po cvičení si dáš dobré jídlo, po tvrdé práci jedno pivo, po napsané stránce půlku čokolády, po ročním odříkání dovolenou. Udělám něco čeho jsem se bál a dostanu odměnu, dám si banán, projdu se. V tomto ohledu je odměňování správné a je z psychologického hlediska správně. Ale Ježíš z nějakého důvodu i tuto jejich radost přibrzdí.
  3. Místo radosti se zase rychle klepneme přes prsty – Zatím to vypadalo, že Ježíš jejich radost prostě zastaví „neradujte se, říká“. Ale on u toho neskončí, dodá „radujte se“ – přesměruje radost. Ale jsou lidé, kteří toto jeho přesměrování neslyší. A velmi opatrně radují, když by měli příležitost, tak jim mysl připomene, co všechno ještě nedodělali, že to ještě není hotové, a to co udělali není dokonalé. Jejich systém odměn se rozjede a je okamžitě klepnut přes prsty. To bys neměl. Zabijáci radosti, zabijáci pohody. To je druhá chyba. 

Jak tedy Ježíš pracuje se systémem odměn v mozku učedníků? Mají radost z dobře vykonaného díla, z moci, kterou měli a Ježíš ji přibrzdí, ale nezastaví, nezablokuje, jen přesměruje, dodá ji nový rámec, jejich radost jim pomůže interpretovat ještě jiným způsobem: „radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebesích“. Ukáže jim na ještě větší dobro, přesměruje pohled od jejich výkonů k tomu co pro ně vykonal Bůh. Je to větší dobro proč? protože není závislé na lidském výkonu, i když by příště neuspěli, nepodařilo se jim pracovat, nebyli dobří, tak je tu zdroj radosti a odměny. Té odměny, která je bytostně spjata s velikonocemi, ta radost, z toho co Ježíš vykonal 

Ježíš sám jim pak na sobě názorně předvede, co tím myslí: V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl styto svěci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.

Sám se zatetelí radostí, oni to na něm vidí, vždyť emoce a obličeje jsou to hlavní co na lidech sledujeme, a obrátí svůj zrak k Bohu a poděkuje Bohu za to, že on sám Ježíš teď mohl být součástí něčeho co považuje za nejvíc hrozně moc dobré. A vzdá za to chválu Bohu. Vždyť to byl on kdo mohl říci raduji se z toho, že jsem to mohl zjevit lidem. Ale ne i Ježíš sám se s radostí vztahuje k dobru které je v jeho očích větší než je on sám. A za svůj výkon chválí Boha. 

OTÁZKA: Z čeho se každý den radujete a za co se odměňujete? Když přijdete domů z práce, dáte si v klidu kafíčko a zajistíte, aby vás nikdo alespoň deset minut nerušil? Po cestě se zastavíte v parku a užijete krásu přírody. Podíváte se za odměnu na film. Jak se odměňujete? Za vykonanou práci? Představte si sami sebe jak po čemkoliv, co vykonáte jako dostatečně dobrou práci. Přijdete za Ježíšem v modlitbě a řeknete mu radostně co to bylo. 

MODLITBA: Ježíši Kriste děkujeme že jsi nás stvořil tak abychom se skrze radost učili o tom co je dobré, hodnotné a smysluplnné v tomto světě. Prosím pomoz nám chránit se před závislostmi, i radostí kterou vidíme jako jediné dobro sami sebe a svůj výkon, pomoz nám chránit se i před upjatostí a neschopností se radovat. Ježíši, každý den, každá naše radost je tu proto že jsme zaslechli na pozadí hrát melodii tvého vzřkíšení.
 

 
 

Tagy :