Kde jsi?

První Boží otázka. Bůh se nepotřebuje ptát. Ví, kde člověk je. Ale ví to on? Uvědomuje si člověk, kde je, co s ním je, předtím, než nezformuluje větu a odpoví Bohu i sám sobě? Myslím, že vědomě ne. Teprve odpovědí slyší a uchopí svůj stav: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Dobrá otázka a dobrá odpověď. „Kde jsi?“ ptá se Bůh i tebe, co bys mu dnes odpověděl? (Genesis 3:9)

Položil vám někdy někdo otázku, která se vám zavrtala do hlavy, a pak vám v ní vrtala ještě pěkný čas? Vyhmátl někdy něco, co jste prožívali dobrou otázkou? Pomohl vám k větší zralosti někdo otázkou? Něco jste si uvědomili? Vyslovili? Nastartovali přemýšlení? Jestli ano, tak jste zažili milost dobré otázky. 

Dnes vám povím tři krátké příběhy. Budeme gradovat. Začnu u své maličkosti, pak uděláme velký skok a zastavíme u jednoho židovského vítěze Nobelovy ceny. Nakonec ještě větší skok až k Ježíši.

Poslední semestr studia na vysoké škole jsem oslavil tím, že jsem zapsal předmět vývojové psychologie zaměřený na výzkumy a neurologii. Vyučoval ho zahraniční profesor, tak jsem si řekl, že to bude stát za to. Nakonec si myslím, že si z předmětu odnáším poznatky jak vývojové, tak pedagogické. Každý týden jsme četli několik odborných článků a způsob, kterým zkoušel naši četbu byl ten, že jsme měli ke každému článku formulovat jednu otázku. Otázka nesměla být primitivní. Muselo být zřejmé, že jsme článek pochopili a jsme schopni se zeptat na něco jádrového. Donutil mě číst úplně jinak, nestačilo jen mechanicky říct, že článek byl o tom, či tamtom. Musel jsem mu položit otázku, a milost dobré otázky vyžadovala více porozumění. 

Isidor Rabi v roce 1944 vyhrál Nobelovu cenu za fyziku. Jednou se ho ptali: Proč jsi se stal vědcem a ne doktorem nebo právníkem, jak ostatní děti z vaší komunity.“ On odpověděl: „Moje matka ze mě udělala vědce, aniž by to zamýšlela. Každá židovská matka v okolí se ptala svých dětí poté, co přišly ze školy, jestli se něco nového naučily. Ale moje maminka ne. Ptala se jinak: Izzy, zeptal ses dnes dobrou otázku. A tím mě změnila. Naučil jsem se ptát, a to ze mě udělalo vědce. 

Ježíš byl mistr otázek, jak jinak, vždyť jsme viděli, že Bůh už od začátku uměl pokládat dobré otázky. Ježíš sloužil druhým i Bohu 
První scéna: Lukáš 2:46 I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich.  Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.  Už jako dvanáctiletý puberťák klade výstižné otázky. Zamotá tím hlavu i těm, kdo se celý život na plný úvazek věnovali studiu daného oboru. Byl geniálním dítětem, zahanbující učitele. Dovedl se ptát na biblický text. Nutil je přemýšlet, vyhmátl jejich teologické chyby, a to, co přehlíželi. A dával jiné odpovědi. 

Druhá scéna: Slepý muž křičí na Ježíše, ostatní ho okřikují, ale on ještě víc křičí. Ježíš se zastavil a nechal ho přivést k sobě. Lukáš 18:41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Neptá se Ježíš zbytečně? Ne, Ježíš chce slyšet prosbu, protože ona odpověď „Pane, ať vidím“ řečena před celým davem je vyjádřením obrovské víry a odhodlání slepce. Proto mu na to Ježíš může říci „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ 

I Ježíš sloužil lidem, a tedy Bohu dobrými otázkami. Mezi jeho oblíbené otázky patří: Co chcete? O čem se dohadujete? Co si myslíte že si o mě druzí myslí? Co si o mě myslíte vy? Co pro tebe můžu udělat?

Všimli jsme si, že Bůh dovede dávat dobré otázky. Dává je ne kvůli tomu, aby se on sám dozvěděl odpověď, ale abychom ji poznali my a abychom v odpovědi na ni odhalili sami sebe jemu i sobě.  Jestliže je Boží duch ve vás, tak se projeví mimo jiné otázkami, které vám bude pokládat. Zkuste těmto otázkám naslouchat. Milost dobré otázky může přijít skrze otázku druhého člověka. Milost dobré otázky může přijít skrze biblický text. Milost dobré otázky může přijít jako myšlenka v hlavě. 

Výzva: nechte si i vy v rámci své osobní bohoslužby posloužit Bohem otázkou. Až budete mít sami své duchovní ztišení, vezměte si kus papíru a napište si na ně dvě Boží otázky, které jsme dnes slyšeli: 1) „Kde jsi?“ A napište odpověď. Dobrá odpověď prvního člověka na ni je odpověď místní (schovaný), ukazuje na čin (schoval jsem se), ale i motivačně emocionální (bál jsem se) a vztahová (ve vztahu k tobě). 2) „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ – zde napište klidně více věcí v rámci přemýšlení, ale nakonec všechny, až na jednu škrtněte. Co po Ježíši opravdu chcete. A pak se s vírou modlete. 

Modlitba: má dnešní modlitba je inspirována závěrem Žalmu 139. Bože, ptej se mě a zkoumej mě, dovol mi zaslechnout tvou z milosti dobrou otázku. Ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení a po cestě věčnosti mě svými otázkami a svým slovem veď!