S mládeží jsme uspořádali Apokalyptickou víkendovku formou larpové hry. Pečlivě jsme připravili program tak, aby si účastníci sáhli na dno svých sil. Vymysleli jsme úkoly a na rozsáhlém území vyznačili stanoviště. Chtěli jsme, aby hráči na vlastní kůži zakusili, jak by třeba mohl vypadat život po civlizačním kolapsu. K náročnému programu se přidalo úžasné chladné, mlhavé a deštivé počasí, které podtrhávalo stísněnou atmosféru celé akce. Aby toho nebylo málo, tak jsme se snažili herně vytvořit potenciálně krizové a nepříjemné situace v jednotlivých herních týmech. Byla to opravdu propracovaná hra.

Zajímavým vyústěním ovšem byl neplánovaný program, o který se nám postaral sám život. Po pátečním příjezdu účastníků nám zapadlo jedno auto na rozblácené lesní cestě notný kus od civilizace, a tak skupina chlapů vyrazila na první misi a strávila pár dobrodružných chvil hledáním auta a neúspěšnými pokusy o jeho nastartování. Druhou misí bylo najít v okolních vesnicích v pátek večer neopilého řidiče traktoru, který by mohl auto vytáhnout. Jeden se ochotně nabízel, ale jeho soudnost byla do značné míry ovlivněna alkoholem, a tak jsem jeho štědrou nabídku musel odmítnout. I druhá mise selhala. Teprve další den odpoledne jsem nasedl do nepojízdného, uvíznutého auta a nechal se traktorem vytáhnout do nejbližší vesnice. Když jsem seděl v autě proplouvajícím bahnem a snažil se točit volantem (což jsem tehdy ještě ani neuměl), musel jsem se v duchu smát absurdnosti celé situace. Já jsem tu připravoval dobrodružný program pro účastníky akce, ale někdo jiný připravil nečekané dobrodružství mě. 

A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“

Jakubův 4:13-15