O co v životě usilujete? K čemu napínáte svou vůli? Na čem dlouhodobě pracujete? Někdo usiluje o to postavit dům, vybudovat firmu, nebo modlitebnu, vychovat děti, dodělat školu, mít krásnou zahradu, nemuset pracovat. Máme své vysněné životy, o které usilujeme. Když člověk usilovat přestává, ztrácí motivaci, tak upadá do depresí, apatie. Jsme uzpůsobeni k tomu, abychom o něco usilovali. Co to je? O co v těchto dnech usilujete? 

Dnešní výzvu najdeme v listu Židům 12:14 a zní: Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení…

Hlavní sloveso výzvy odkazuje k postoji naší vůle. Usilujte. Může se také překládat jako pronásledujte. Je v tom myšlenka lovu. Zaměření na cíl, ulovit srnku v lese nebo boty ve slevě. Vyrážím na lov, na misi. Pro něco se rozhodnu, něco chci a jdu si za tím. Vynakládáme na to úsilí. Představujeme si budoucnost, která by mohla být jiná než přítomnost. Teď jsem člověk bez peněz, chci si peníze vydělat, musím na brigádu. Věnuji tomu úsilí. Teď nemám ty krásné boty, musím vyrazit do světa obchoďáků a pořídit si je. Úsilím měníme svět, který nějaký je, ve svět jiný. Nespokojujeme se jen s tím, jak věci jsou, máme v sobě silný drive věci měnit. Výzva zaměřuje naše úsilí dvěma oblastmi. Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení. Autor těmito dvěma pojmy navazuje na druhou část předchozí výzvy, která zněla „učiňte přímou cestu“. Vyzval nás, ať si ujasníme, pro co chceme v životě žít, po jaké cestě jít. A teď nám řekne konkrétně, co má smysl. Pokoj ve vztazích a posvěcení. Pokoj je vztahové slovo, znamená velkou blízkost bez přítomnosti konfliktu. Pokoj je, když manželé usínají v náručí… když miminko dopije a odbrkne si… když se skupina lidí od srdce zasměje… když hudebníci a zpěváci prožijí v hudbě něco spojujícího… když vylezete na vrchol kopce a zadýchaní se podíváte do krajiny. A posvěcení označuje náš charakter, individuální zralost osobnosti, zodpovědnost, čistota, hloubka a krása. Vztahově pokoj a osobnostně svatost. Pokoj a posvěcení.  
Pokud o pokoj a posvěcení máme usilovat, lovit je, pronásledovat. Znamená to v prvé řadě, že nejsou základní a výchozí stav člověka. Pokud je to něco k čemu napínám úsilí, tak je to moje budoucnost a nikoliv přítomnost. Pokoj a posvěcení nejsou normální. Pokoj není norma, je to výsledek úsilí, zaslíbení a milosti. Stejně tak posvěcení není norma, normální je nebýt svatý, hřešit, netrefovat se, používat špatně jazyk, nezrale se zaseknout, nenaladit se na druhého, nemilovat. To je norma, standard, výchozí pozice, stav chaosu, do kterého se občas znovu propadáme. Zajímavé. Výzvou není žijte v pokoji se všemi, jako to říká apoštol Pavel, ani buďte svatí jako já jsem svatý, jak říká Bůh. Výzvou není ten stav, ale úsilí. Směřování vůle, která motivuje tělo a duši, aby teď udělala krok k pokoji s druhými a svatosti naší osoby.
26.2    Proč? 
Proč bychom o to měli usilovat? Autor odpovídá:
…bez něhož nikdo neuvidí Pána.  
Pokud nebudu v životě napínat svou vůli a usilovat v té míře síly, kterou mám o pokoj a svatost, neuvidím Boha. Něco vidět není vůbec automatické. Oči nejsou kamery, které by zachytávaly vše. Vidíte jen to, co chcete vidět, technicky jde o to, že vizuálních podnětů je příliš mnoho a náš mozek musí umět většinu věcí nevidět. Můžeme si to ukázat na obrazu profesionální deformace. Představte si rušnou ulici, zahrádky po stranách, lidi bez roušek, popíjející, povídající, nakupující, spěchající, odpočívající. A tou rušnou ulicí byste nejdříve prošli s kadeřnicí. Na konci byste se jí zeptali: Paní kadeřnice, co jste viděla. A ona by řekla, číro, umaštěné vlasy, hrozný sestřih, odrůstající melír… aha, řeknete si, zajímavé. To byla asi ulice plná účesů. Pak půjdete ulicí s architektem a na konci se ho zeptáte, co to bylo za ulici a on vám popíše, jak někdo mohl postavit funkcionalistickou budovu vedle hotelu v rádoby renesančním stylu a jak byly hezky symetricky rozmístěné lavičky. Nakonec projdete ulicí s psychologem a pak se ho zeptáte, co viděl a on řekne, rodinu, kde se mamince nedařilo naladit se na miminko, mají obtíže navázat vazbu, obchodníka, který sedí na pauze nervózně u stolu, a pár, který je zamilovaný a každý něco skrývá. Jaká ulice to byla? Záleží na tom, kdo se dívá. Lidé mají na výběr nekonečně mnoho věcí, které mohou vidět. Tím, kdo jsem, určuji to, co uvidím. A teď se pojďme vrátit zpět k naší výzvě. Kadeřnice usilovala o to být kadeřnicí, učila se, strávila mnoho hodin, a proto teď vidí svět jako kadeřnice. Architekt usiloval a strávil mnoho hodin pozorováním budov a jejich detailů, a proto teď vidí svět jako architekt. A psycholog usiloval a strávil mnoho hodin pozorováním lidí, a proto teď vidí svět jako psycholog. To, o co usiluji, vytváří to, kým se stávám, a to kým se stávám, bytostně ovlivní to, co uvidím. Úplně stejně jako v dnešním výzvě. Usiluj o pokoj a posvěcení. Tím se budeš stávat tím, kdo nachází občas pokoj a posvěcení. A tím pádem uvidíš Boha. Boha, který je Bohem pokoje a který je svatý. Dává to smysl. Pokud budeš svou vůli dlouhodobě po krůčcích zaměřovat vzhůru k dobrému, tak potom uvidíš svět jinak. Projdeš ulicí a budeš vidět, kde je pokoj a svatost a tam uvidíš Boha. Tady je Bůh, jinak by tu nebyl pokoj a svatá zralost. A vidíš i místa, kde není pokoj a svatost a tam jsi zaměřen, abys to změnil. Tam Bůh není, ale může být. Vždyť se modlíme: přijď tvé království. 
Na druhou stranu, pokud své úsilí zaměříš jinam než na pokoj a svatost, přehlédneš i Boha. Neuvidíš ho. Projdeš ulicí a uvidíš to, kolik má kdo peněz podle toho, jaké má hodinky, boty a mobil. Budeš se dívat závistí na ty, kdo mají to, co ty nemáš. A přehlédneš Boha. Projdeš ulicí a budeš s naučeným chtíčem a budeš lovíš pohledem prsa a zadky žen a mužů. Také přehlédneš Boha. Projdeš ulicí a ničeho si nevšimneš, protože budeš zaměřen na sebe a ve vzpomínkách si připomínat, jak jsi hrozný a co jsi udělal špatně, ani ty neuvidíš Boha. To, o co usiluješ 
26.3     Jak? 
Jak na to, jak splnit dnešní výzvu? Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení? 
O co v životě usiluješ? Zastav se, nadechni a řekni si. Co lovíš? Lovíš dům, peníze, kariéru, manželku, manžela, děti? Skvělé, dobré věci. Co dál lovíš? Lovíš také pokoj a posvěcení? Ptáš se, jak by to vypadalo. Co třeba následovně. 
Lovit pokoj.
Máte ve svém životě někoho, s kým teď nejste v pokoji? Člověk, který kdyby teď k vám přišel, tak se zatnete, spustí se vám poplachová reakce těla, zbystříte. Je někdo takový? Jestli ano, platí výzva usilujte o pokoj. Prvním krokem lovu možná bude odpuštění, druhým krokem možná vstřícné gesto nebo omluva.
Usilovat o pokoj taky někdy znamená vyvolat nepokoj. Pokud si manželé před sebou pořád něco tají, skrývají se a stydí, neříkají si věci a jen se domýšlí, mohou zažívat relativní klid bez bouře, hádky, ale není to pokoj blízkosti. Ten nastane až ve chvíli, kdy projdou bouří konfliktu, vyjasní si věci a svá přání, vyjeví svá zklamání. Teprve potom může mezi nimi nastat pokoj. Pokoj je výsledek lovu, práce. 
Lovit posvěcení. 

Děkujeme ti, pane Ježíši Kriste ,za krásné zaslíbení, že když usilujeme o pokoj s druhými a o svatost, tak nám to zároveň umožňuje vidět a zažívat tebe v životě. Ano, zažil jsem pokoj s blízkým člověkem a v tu chvíli jsem viděl tebe, Bože, byl jsi tam, v našem pokoji. Vždyť není pokoj bez tvého ducha a tvého srdce, které se z pokoje raduje. Ano, zažil jsem chvíle svatosti a v tu chvíli jsem viděl tebe v sobě, viděl jsem svět tak, jak ho vidíš ty. Byl jsi tam v té svatosti. Díky, Bože, že jsi nám dal vůli a že ji můžeme používat k našim lovům. 

Víra v praxi: Dnes jsme přijali výzvu k tomu, abychom svou vůlí usilovali o pokoj a posvěcení, protože nás to změní v lidi, kteří budou tak profesionálně deformováni, že uvidí Boha. Věčnost v bedně: usilovat o pokoj a svatost mohu kdykoliv. Nejsem limitován věkem, zralostí, inteligencí ani minulými hříchy. Vždy se mohu zeptat, co teď mohu udělat, aby to vedlo k pokoji a ke svatosti. Jsme svobodní usilovat o pokoj a svatost navzdory jakýmkoliv omezením. Přeji úspěšný lov.