Co máme dělat? 

Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli… (2:1)

První výzvou listu Židům je výzva k věnování pozornosti. Pozorností si do středu svého vnímání přitahuji různé objekty, slova a myšlenky. Kladu si je před sebe. Schopnost aktivně věnovat pozornost je jeden ze základních předpokladů existence člověka. Pozornost je jako jeden malý těkavý bod přítomnosti, který může neustále měnit místo. V současné době je lidská pozornost v centru pozornosti i mnoha vědců. Kvůli nárůstu poruch pozornosti u dětí a mládeže. Věnovat pozornost tomu, co jsme slyšeli… Co to je? Když se podíváme na prvních čtrnáct veršů knihy, zjistíme že jsou o Ježíšově slávě o jeho plném Božství ... Ježíš je září Boží podstaty… všechno je skrze něj stvořeno a nejen to, všechno nese mocným slovem… sedí na pravici Božího trůnu… je stále stejný… a jednou prostě vezme realitu poskládá ji jako starý kus oblečení a místo toho vezme nové …  a to bude konec světa a začátek nového. A po výčtu této Ježíšovi velikost, moci a povelikonoční slávu řekne… proto tomu musíme věnovat pozornost. První, proč zní, protože je to krásné a velkolepé. druhé proč zní:

Proč bychom měli?

 … abychom nebyli strženi proudem. (2.1)

Znamená to, že je zde jakási síla proudu přirozenosti, který má obrovskou sílu a když člověk není ukotven, zaměřen, nevydává nějakou energii tak ho to strhne. Udržet pozornost není jen tak, to ví rodiče, děti, studenti i dospělí lidé. Každý, kdo se chtěl soustředit na čtení a zjistil že mu ubíhají myšlenky. Nebo chtěl psát a zjistil že místo toho surfuje na internetu. Věnovat pozornost je tak výzva, která je pro nás naprosto zásadní.  Když ji vědomě nezaměříte tak si začne dělat co chce. Jen si zkuste večer unavení sednout před počítač a jen dělat co vás zrovna napadne, klikat kam zrovna se vám bude chtít. Budete brzy strženi proudem, reklam, sítí, závisti, seznamek, zpráv a nakupování, protože vědomě nejdete proti němu. Riziko neukotvené pozornosti a nedostatečné hierarchie v pozornosti je značné, a tak rozumíme slovům … "abychom nebyli strženi proudem". 

Kdo jsme? 

Třetí otázka zní, kdo jsme. Naše chování, ono co, je odůvodněno proč, ale to by stále bylo příliš povrchní. lidská motivace sahá hlouběji, než že se snažím vyhnout něčemu nepříjemnému a získat něco příjemného. Nejsme malé děti. Moje aktivita vychází bytostně z toho, kdo jsem a kým budu, v tom je má identita. A tady nám text osvětluje: 

… na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. (1:2)

Jsme ti, ke kterým Bůh promlouvá. Věříme v mluvícího Boha, který mluvil mnohokrát a různě, ale nejjasněji promluvil v Ježíši Kristu. Mezi všemi hlasy a všemi podněty, které vás obklopují existuje hierarchie. A na vrcholu této hierarchie stojí Kristus. Pokud jsi člověkem, který tomuto věří, tak to bude mít dopad přesně do toho, čemu věnuješ pozornost. Pokud naopak jsi člověkem, který tomuto nevěří, tak zjistíš, že máš chaos okolo sebe i v sobě, protože v tom, čemu nasloucháš a věnuješ pozornost nemáš řád. Jsi jako sociální síť, kde má stejnou váhu informace ze seriózních novin, erudovaného odborníka stejně jako vtipy a posty konspirátorů a vtipálků. Všechno vedle sebe neutříděné podle důležitosti, jen podle tajného algoritmu vaší preference. Budeš z toho unavený, protože neumíš třídit a třídíš jen pocitově. Pokud však věříš, že jedna z hlavních věcí, které o sobě můžeš říct je, že jsi člověk, kterému Bůh svou řečí zjevil slávu Ježíše. Potom mají informace hierarchii a nejvýš je Ježíšova sláva. K ní se budeš neustále vracet. 

To byli tři otázky. Po jejich přečtení si spolu se mnou můžete říct: Jsem člověk, ke kterému Bůh promluvil ve svém synu Ježíši, tomu věnuji pozornost, to vytváří hierarchii důležitosti, protože nechci být stržen proudem. A dostáváme se k poslední otázce a tam jsem vám slíbil, že bude položen hlavní důraz. Na akci. Jak to udělat? Žádný zakrslý sloní ocásek. 

Jak na to? 

Slíbil jsem vám, že na úrovni basic zkusíme udělat to, co nám text říká rovnou tady a teď spolu. Zároveň na dalších úrovních si můžete vybrat další možnosti aplikace textu, které najdete na slidu a v přiloženém dokumentu. Co můžeme udělat teď? Můžeme si něco představit, někam se podívat, udělat pohyb a pomodlit se. 

IMAGINACE: Představte si, že stojíte na břehu horské divoké řeky plné kamenů. Rozlévá se před vámi do širší plochy, voda vám v ní bude sahat maximálně pod kolena. Vstupuješ do vody, pod nohama máš malé oblé kamínky, uděláš pár opatrných kroků a zastavíš se. Voda je chladná, stojíš v řece obrácen proti proudu. Sleduješ své nohy, jak pevně stojí zapřené o kameny, zatímco voda do nich naráží a obtéká je ve výšce tvých lýtek. Proud nemá sílu tě strhnout, i když tlačí a snaží se. Vytrvale, trpělivě. Ty se pevně opíráš nohama o zem. Stejné je to i s tvou pozorností, jsi pevně zakotven pohledem na slávu Ježíše Krista, máš v Bibli mnoho obrazů Ježíšovi velikosti … sedí na trůnu, je věčný, stvořil všechno… a tak nejsi stržen proudem informací a podnětů, které na tebe působí. Nemají šanci. 

POHLED A DOTEK: Autor chce, abychom svou pozornost zaměřili na Ježíšovu velikost na to, že udržuje život při životě. Pojďme si to zkusit. Rozhlédněte se okolo sebe, co živého okolo sebe vidíte? Rostliny, ptáčky, domácí mazlíčky… Dotkněte se toho, co žije. Má to v sobě život a to znamená, že je to život, který nese Ježíš svým mocným slovem. Udržuje samotný život při existenci. Podívejte se na sebe. Dotkněte se sami sebe. Cítíte se. Žijete, a to jen proto, že Ježíš nepřestává šeptat vaše jméno a vmluvívává vás do bytí. Nejen na začátku, při početí, kdy řekl, chci abys byl ale stále. Všechno nese svým mocným slovem. Zkusme si to. Řeknete si potichu nebo v duchu své jméno, jakobyste se oslovovali třeba „Davide“ „Janičko“ „Marcelko“ „Veru“ a já k tomu dodám „chci abys žil“ a takhle to několikrát zopakujeme … Tak dotkněte se sami sebe rukama a můžete….  „chci abys žil“… „chci abys žil“ … A takhle to dělá pořád, bez ustání. A v určitou chvíli přestane vaše jméno šeptat a řekne „chci abys byl se mnou a abys byl proměněn“ a to bude chvíle kdy začnou ostatní truchlit. 

POHYB: Vezměte si kousek oblečení, látky, tričko, rozložte ho a. Takhle si autor představuje konec světa, ž A bude to v pořádku. To je síla, svine svět jako plášť. 

MODLITBA: Pane Ježíši Kriste Velikonoční příběh tvé smrti a vzkříšení táhne naši pozornost k tobě a ke tvé slávě. Vidíme ji všude kam se podíváme. Všechno, co žije a dýchá je napojeno na tebe. Ty jej udržuješ při životě. 

Víra v praxi.  V našich tělech, pohybech, dotekách, mysli a představivosti jsme splnili první výzvu listu židům. Věnujte pozornost Slávě a Božství Ježíše Krista. Věčnost v bedně. Zjistili jsme, že přítomný okamžik omezeného prostoru našeho těla a vnímání Biblí otevírá nekonečnou slávu Ježíše Krista. Stejně jako děti objevili svět Narnie v obyčejně neobyčejné skříni i my jsme v bědně objevili věčnost.