Dnešní kázání spadá do série kázání a podcastů s názvem Věčnost v bedně a víra v praxi. Čteme společně list Židům, tím způsobem, že zaměřujeme pozornost na jeho jednotlivé výzvy. Zamýšlíme se nad tím, co dané výzvy znamenají a jak je můžeme prakticky aplikovat do života teď v přítomnosti. Jak nejjednodušším způsobem udělat to, co mi dnešní výzva říká. Předtím než si výzvu přečteme, tak si připomeneme jeden starozákonní příběh, na který autor našeho dnešního textu odkazuje. Je to příběh o tom, jak Ezau prodává své prvorozenectví. Genesis 25:27-34 

Je to prastaré vyprávění o špatném obchodě. Ezau vymění prvorozenectví za misku kaše. Společenský status, dědictví, majetek, vlastně celou svou budoucnost, vymění za přítomnost. Přítomnost ho totiž nepříjemně tlačí. A to až tak, že přestává vidět cokoliv jiného. Vše je vedlejší, teď musím jíst.  Ezau uspokojí svou potřebu a v tom okamžiku obětuje celou svou budoucnost dnešku. Tam v přítomnosti se to zdá rozumné. Ale z dlouhodobějšího pohledu to je špatný obchod. Ta miska čočky zpětně viděno neměla takovou hodnotu, za kterou ji prodal. Ale ve chvíli oslabení pro něj tu hodnotu měla. Mnoho staletí poté, když autor listu Židům píše svůj dopis a přemýšlí, jak nejlépe lidem vysvětlit svou pointu, tak použije právě příběh Ezaua. 

Žid 12:15-17 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

Začneme dnes rozebírat text od konce. Tím pádem, až se dostaneme na začátek k hlavnímu slovesu, tak budeme přesně vědět, k čemu nás vyzývá.  

1) Špatný obchod (16-17)
Výzva nám představuje člověka, který udělá špatný obchod. Připraví se o Boží milost tím, že ji začne pouštět a brát do ruky něco jiného. Už u jedné výzvy jsme si všimli, že máme omezený prostor něco držet a vtělovat, moc toho neuneseme. Co podržím v životě a co pustím. Vymění slávu Ježíše, Boží království, svou zralost a svatost. Za něco méně hodnotného. Obětuje svou budoucnost pro přítomnost. Je to člověk, popsán jako smilník a bezbožník. Smilník jako člověk, který svou budoucnost obětuje sexualitě mimo vztah manželství. Je mu jedno, že toho bude jednou třeba litovat. Kvůli nemoci, kvůli nechtěném těhotenství, kvůli rozvodu. V tu chvíli budoucnost neřeší. / Podobně i bezbožník žije pro přítomnost a pro své cíle, zaměřen na tento svět a je mu jedno, jaká bude jeho vzdálená budoucnost. Neřeší Boha jako soudce na konci, spolu s kterým budou život hodnotit. Dokud to nenastane, je člověk spokojen, získal jídlo, sex, život. Ale jeho budoucí já mu to jednou pořádně vyčte. 
Je připodobněn právě k Ezauovi, který tento špatný obchod udělá. Ezau si to pak uvědomí, jaká to byla hloupost. Jeho budoucí já vyčítá svému minulému já určité chování. Jsou to chvíle, které známe, kdy říkáme „Jak jsem mohla být, tak blbá, slepá“ atd. Ale už to nemůže zvrátit. 

Otázka: Udělali jste někdy takový špatný obchod? Podlehli jste přítomnosti a vykašlali se na důsledky, budoucnost?
Vyznání: Ano, Pane udělali jsme špatná rozhodnutí. Neseme si důsledky. 

2) Nedivím se

Říkáte si proč? Jak je toho člověk schopen? Proč by dělal takový obchod. Proč by budoucnost prodal na chvilku přítomnosti? Ezau byl náchylný k tomu prodat své prvorozenství za čočku ve chvíli extrémního oslabení. Byl unavený po tvrdé práci. Prožil zklamání z nevydařené práce. Byl se silami na dně. V tu chvíli se mu ta miska kaše jevila jako to nejhodnotnější, co existuje. Dodá mu sílu, přinese uspokojení, úlevu. Když se to ráno vrátil odpočatý, s dobrým lovem, tak si misky ani bráchy nevšimne. Kdyby mu brácha nabídl výměnu, tak se mu vysměje. Podobným způsobem i autor listu Židům chápe, že člověk, který dělá špatný obchod a přítomnost vymění za budoucnost, tak hraje v oslabení. Je v situaci v životě, kdy zažívá něco těžkého, kdy se mu nedaří? Autor zde použije velmi specifickou situaci. Mluví o hořkosti a použije k němu obraz kořene. Jednak je to obraz, který si půjčuje z páté knihy Mojžíšovy. Co znamená? Kořeny nejsou vidět, čerpají z půdy živiny. Rostlina je někde nahoře a kořen vede dolů a dolů a z místa, kde je, čerpá vláhu a minerály a ty vede vzhůru na povrch do rostliny. Podobně jako člověk, který ze své minulosti do přítomnosti čerpá živiny a vláhu. K jakým vzpomínkám se často vracíte? Pokud jsou to vzpomínky na křivdu, zranění, tak je to, jako kdybyste se napili hnusného hořkého pití. Je to čaj, který jste udělali v minulosti, ale pijete ho teď a teď v přítomnosti je vám z něho zle. 

Jsem oslaben. Jsem v krizi. Moje minulost se vrací a s ní negativní emoce hořkost. V tu chvíli mi může být tak zle, že mě nezajímá budoucnost, ale chci za každou cenu tady a teď.

Možná znáte seriál Bylo nebylo o pohádkových postavičkách, které se kouzlem dostanou do našeho světa a zapomenou kým jsou. Je mezi nimi i postava Rampelníka, který rád uzavírá smlouvy. Má obrovskou moc, a tak za ním chodí lidé v krizi a opakovaně s ním uzavírají smlouvu: „ty mě teď zachráníš“ a já ti později „dám své dítě“ nebo jinou vzácnost. Je to něco jako smlouva s ďáblem. Ale důležité je, že by nikdo tuto smlouvu neuzavíral, kdyby se necítil být v bezvýchodné situaci. 

Chvíle, kdy mi je zle, jsem vyhladovělý, zesláblý ve svém životě, plný negativních emocí, kdy se chci napít z naděje minulosti a jediné, co je, tak je hořkost, tak právě to jsou chvíle, kdy je mi tak slabo, že raději vyměním budoucnost za to, abych chvíli mohl cítit něco příjemného. 

Otázka: Znáte své slabiny? Kdy jste ve větším pokušení „špatného obchodu“? Vyměnit vzácné za mizivé, pomíjivé a pouze přítomné? 

3) Hlídejte spolu
Hlavní slovo výzvy zní „dbejte“. Doslova znamená hlídejte, dbejte, dohlížejte na něco. Je to výzva k tomu, abychom byli hlídači a předvídali nebezpečí. Zaradujeme se, no jasně, vždyť to často děláme. Když jedu autem, hlídám si zrcátka, jestli tam není riziko. Když jsme na táboře, máme v noci hlídky, aby nám někdo něco neodnesl nebo kdyby začalo hořet. V domech máme poplašná zařízení. Firmy zajištěné kamerovými systémy. Maminky hlídají své dítě. Hlídáme si záda, když jsme v prostředí, které neznáme nebo s člověkem, se kterým nám není dobře. Tohle je parádní výzva. Hlídkovat. To umíme! A co je to riziko? Co si máme hlídat? Abychom se neubírali o Boží milost. To je ale dost abstraktní, jak to chcete dělat, jaké senzory na to nastavit. A tak autor řekne něco konkrétního. Bacha na hořkost. Jakmile sami ve svém srdci pocítíte hořkost. Dokonce dlouhodobou hořkost. Tedy negativní emoce, které nasáváte z minulých zážitků a které vám přitěžují teď v přítomnosti. Tak to je největší riziko! Bacha na to. Protože právě to vás může natolik oslabit, že pak budete ohroženi udělat špatný obchod. Bolest přítomnosti bude tak veliká, že budete ochotni obětovat cokoliv z budoucnosti pro to, abyste ulevili v přítomnosti. Dnešní výzva nesměřuje přímo k řešení, neříká nám, co máme dělat s hořkostí. To bychom museli nalistovat na jiná místa v Bibli. Jen nám říká, co sledovat. 

Otázka: Představte si, že stojíte na hlídce rozhlížíte se po krajině svého života. Kde se rozrůstá hořkost a dlouhodobý hněv?

Dobrý obchod Ježíše
Největší síla, která zaštituje a zastřešuje to vše o čem jsem dnes mluvil, je evangelium. Jsou to věci tak citlivé, tak hluboké, tak složité na pochopení, a tak silně oslovující, že mohou být řečeny, slyšeny a přijaty pouze v kontextu evangelia. Jakmile by Bůh byl jen tím, kdo po nás chce něco, přikazuje nám, vyzývá nás, tak v nás vůči němu roste hořkost, pozvolna, a čím bychom byli starší, tím více hořkosti by tam bylo… proto si připomínáme Ježíše, který každou výzvu splnil. Ukazuje nám Boha, vůči kterému nemusíme být zahořklí. Boha slávy, kterého nechceme za nic na světě vyměnit. 

Ježíš udělal úplný opak, on obětoval svou přítomnost pro to, aby zajistil budoucnost nám i sobě. Udělal čin, za který ho všichni chválíme, protože myslel na své budoucí já. A to ve chvíli, kdy byl všemi opuštěn a kdy ke krizi, kterou prožíval, se přidala ještě krize z toho, že ho i jeho nejbližší opustili. Chvíle, ze které mohl čerpat z minulosti mnoho hořkosti. Petr se chvástal, že bude se mnou a není. Jidáš kradl z pokladny. Tolik jsem toho pro ně dělal. Nepovedlo se mi nic z toho, co tu bylo. Za dobrotu na žebrotu. Mnoho hořkosti z něj mohlo v tu chvíli vyjít a nevyšlo. Ve chvíli, kdy na něj přítomnost tlačí tím největším tlakem, pije hořký nápoj, v tu chvíli říká "Odpusť jim, Bože". Rozhoduje se setrvat v tom, co je mu nepříjemné. Protože naše budoucí "my" mi za to stojí. 

I kdybyste pustili ve svém životě mnohé. Tuto představu prosím nikdy! Všechny hříchy jsou v Kristu odpuštěny. To nejhorší, co se nám může stát je, že odložíme tento příběh. Že se k němu přestaneme vracet. Třeba kvůli hořkosti a zklamání z církve, z rodiny nebo ze sebe samého. Tento příběh nikdy neměňte a nepouštějte. Vždyť věříme, že: 

Ježíš mi odpouští všechny mé špatné obchody. 
Ježíš mi rozumí v mé slabosti a v tom, jak silná a velká může být hořkost a hněv.
Ježíš ve mně vidí sílu, proto s námi o těchto věcech mluví, ukazuje nám to. 
Ježíš se mi teď ukazuje ve slávě a kráse jako ten, kdo je tak vzácný, že ho za nic na světě nevyměním.