Co máme dělat? 

Šestou výzvu dopisu Židům najdeme ve čtvrté kapitole ve verši 11: „Pospěšme tedy vejít do onoho odpočinutí…“ 

Výzva na nás okamžitě dýchne časovou naléhavostí. Rychle, pospěšte. Honem, honem. Své úkoly dělíme mimo jiné podle naléhavosti. Když na mě křičí rozzuřený šéf, nebo mě vystřeluje bolest do zad, jsou to akutní problémy vyžadující okamžité řešení. To, že je můj syn zavřený v pokoji a už jsem s ním týden pořádně nemluvil, nebo se už měsíc hrbím u počítače, se akutní nezdá. A právě to, co nehoří, máme tendenci odsouvat. Pokud však šlo o něco důležitého, tak odsouváním vzniká problém, který se časem projeví jako akutní. Slovem pospěšme zařadí autor výzvu do kategorie naléhavých a akutních problémů. Ovšem to zvláštní je, že obsahem výzvy je odpočinek. Protože odpočinek mezi akutní výzvy většinou neřadíme. A to vytváří humorné spojení. Až jakýsi oxymóron. Rychle, honem, utíkej si odpočinout. 

Co znamená ono odpočinutí? V kontextu třetí a čtvrté kapitoly se o odpočinutí mluví v souvislosti s příběhem putování Izraelců pouští. Ti kvůli neposlušnosti, nevíře a nevytrvalosti nedošli do zaslíbené země, která měla být jejich odpočinutím. V přeneseném slova smyslu používá autor obraz Odpočinutí pro křesťany o staletí později. 

Každý den na nás život chrlí řadu naléhavých výzev, ale výzva spočinutí a odpočinutí v Bohu mezi nimi nebývá. Dnes však na akutnosti přidala. Honem, rychle, pospěšte vejít do odpočinutí. Proč bychom měli? Text odpovídá… 

Proč bychom měli?

4:11 … aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

Ne-odpočinek je výrazem neposlušnosti?  To nám úplně nezní. Odpočinek je jedno z nejčastěji porušovaných přikázání. V desateru stojí vedle takových, podle kterých rychle lidi zatracujeme. Smilníky posíláme do pekla a vylučujeme je z církve. Ty, kteří nectí rodiče, napomínáme. Zloděje udáváme na policii, ale ty, kdo neodpočívají? Tam se zarazíme. Jednou pracuješ sedm dní v týdnu, komu tím ubližuješ. Oslavujeme přepracované lidi. Máš kruhy pod očima, to znamená, že jsi borec, máš co dělat. Kdysi jsem se chlubíval tím, jak málo spím. Není to něco, čím bych se měl chlubit. Je to spíš na napomenutí než na pochvalu. 

Kdo jsme? 

Tady se musíme podívat na začátek kapitoly, která vztahuje odpočinek i na nás: 4:2 „Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst stejně jako jim“ 

Byla nám oznámena radostná zvěst. Opět se nám tu otevírá téma naší identity. Věříte tomu, že jste uslyšeli dobrou zvěst? Že je to pravda o vás? Potom máte radost a ta vám dává energii k tomu pospíchat k odpočinku. Je to radostná zvěst Velikonoc, která nám vytváří prostor pro naše spočinutí. Jsou situace, kde právě potřebujeme naléhavě slyšet výzvu rychle utíkej do Božího odpočinutí.