Umíte spočítat trojčlenku? Dokážete formulovat Archimedův zákon o tělesu ponořeném do kapaliny? Víte, co by se stalo, kdybyste strčili prsty do zásuvky? Dovedli byste někomu dát první pomoc? Jedním z důvodů, proč lidstvo v posledních staletích vystřelilo technicky, intelektuálně a ekonomicky raketově vzhůru je to, že v kultuře, která nás obklopuje, je neskutečné množství nástrojů, jejichž použití nám ulehčuje život. A to nástrojů fyzických jako třeba mobil, vrtačka, auto nebo kávovar, ale i nástrojů myšlenkových. Už nemusím vymýšlet trojčlenku, stačí si vzpomenout. Vím, na koho se obrátit, kde zjistit, co potřebuji. Spoustu maličkatých nástrojů, které se přenáší jazykem a naše mysl si je může uložit a začít používat. Přední kognitivní vědec Daniel Dennett tyto mentální jazykové nástroje přirovnává k softwarovým aplikacím. Stahujeme si je do mysli a aktualizujeme automaticky každý den.

Když se touto perspektivou podíváme na Bibli, zjistíme, že i ona je nabitá malými jazykovými prográmky. Bible je jako Google play. Otevřete ji, najdete příslušný potřebný program a stáhnete si ho. Samozřejmě zredukovat celou Bibli na takovou aplikaci by bylo vulgárně zjednodušující, ale přesto si z ní lidé už tisíce let sami od sebe stahují prográmky pro život. Prográmek si stáhnu, instaluji. On se spustí a ovlivní naše prožívání a chování. A pokud je použit vhodně ve správný čas, tak nás směřuje vzhůru ke zralosti v Bohu. Dnešní výzvu si můžete představit jako takovou malou apku. 

Žd 12:3 Pomyslete na toho, který nesl od hříšníků proti sobě takový odpor… 

Hlavní sloveso výzvy zní pomyslete. Aplikace výzvy se tedy odehrává v prostoru našeho mentálního světa. Týká se našeho přemýšlení. Je to pozornost, kterou tentokrát zbožně nepřesouvám ven, abych něco viděl, ale dovnitř, abych přemýšlel ve slovech, příbězích a obrazech. Poslechnutím této výzvy z biblické databáze stahujeme, instalujeme a spouštíme další prográmek. Nejprve se na displeji duše objeví varování, „tento program může obsahovat násilí a není vhodný pro mladší diváky“. Když povolíme v aplikaci, že souhlasíme s varováním, rozjede se série obrazů a příběhů. Ve všech je hlavní postavou Ježíš. To nás nepřekvapí. Je to známá melodie ústřední výzvy. Ježíš v centru naší pozornosti. Tentokrát ne ve slávě, ale v utrpení. Konkrétně v utrpení, které mu způsobili druzí lidé tím, že se proti němu vzbouřili, postavili se mu na odpor, šli s ním do konfliktu… četli jsme:

Pomyslete na toho, který nesl od hříšníků proti sobě takový odpor… 

Příběhů o protivenství bychom našli v Ježíšově životě hodně. Postupně nabírají na intenzitě, protivenství je zřejmější a nenávist otevřenější. Vrcholí příběhem o zradě, zapření, bičování a ukřižování. Co si představil tehdejší člověk při plnění této výzvy? My jsme viděli mnohokrát krucifix, kříž s ukřižovaným Kristem v kostele nebo na různých místech v krajině. Lidé však tehdy dobře znali reálné ukřižované. Byl to římský fenomén už od dob dávno před Ježíšem. Kříže stávaly všude. Když jste šli do města, byly u hlavní cesty před branou. Viděli byste zohavené mrtvoly, cítili pach rozkládajícího se masa. Nechutná podívaná, která neměla nic společného s romantickým pohledem na kříž, který máme my. A pokaždé, když se podívali na kříž kdekoliv, viděli na něm Krista. Bůh se ztotožnil s jedním z těchto bídáků, chudáků. Ten nejvíc na dně, který mi tu smrdí za domem. Byl to pro ně velmi sugestivní obraz, stále živý, neustále se připomínající.  To, jestli ukřižované lidi uvidí nebo ne, nebyla otázka jejich, to byla realita světa, ve kterém žili. Ovšem díky programu, který si mohli stáhnout do své mysli, se jejich pohled na ukřižované zločince změnil. Vybavili si Krista. To byl Kristus.

Proč bychom měli?

Nabízí se otázka proč? Co se změní, když v lidském utrpení okolo sebe zahlédnu Krista? Autor pokračuje a říká: ...abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších. 

Myšlenka má na duši pozitivní efekt, povzbudí ji, zabrání rozšiřující se beznaději a apatii. Díváte se teď na ukřižované, máte před očima smrt, ponížení, bolest, hřích a marnost. Snad to nejhorší, co je možné, a právě na tomto místě největší bídy se vám zableskne před očima Ježíš. A to situaci promění. Ne na pořád, ale tak, že už nikdy nebudete ochabovat. Ne, Bůh nám dává sílu jen na přítomnost! Není to marné v Kristu! Zvítězil, proměnil i tento moment, který máš před očima a který tě straší. 

Kdo jsme?

Jsme ti, kdo mohou ochabovat, kdo jsou unavení, skleslí, kdo už rezignovali na to všeho, co se proti nám valí i z utrpení, které vidíme ve světě. A jsme ti, kdo si mohou stáhnout myšlenkovou aplikaci. Máme rozjímat nad protivenstvím, které zažil Ježíš. Kdyby sám Bůh chodil po zemi, dopadl by jako my, stáli by proti němu, ponižovali ho a zabíjeli. 

Jak na to?

Pojďme spolu vstoupit do následující představy. Pojďme pomyslet na to, jaké protivenství zažil Ježíš. Scéna první. Ježíš přijde na bohoslužbu, je tam člověk s ochrnutou rukou, uzdraví ji a dostane od lidí za uši, že pracuje v sobotu. Dokonce se pak začnou za jeho zády bavit o tom, že by se ho potřebovali zbavit. (Mt 12) Scéna druhá. Ježíš s učedníky jí a zapomenou si umýt ruce, najednou se na ně vrhnou lidé a začnou je kritizovat, že porušují tradice. A Ježíš na to, co nedovedete rozpoznat, co je podstatné a co je vedlejší? (Mt 15) Scéna třetí. O Ježíši se kují pikle za jeho zády. Domlouvají se s jeho přítelem, že jim řekne, kde se bude nacházet.  Scéna čtvrtá. Ježíš je obklopen ozbrojeným davem, míří na něj zbraněmi a zatýkají ho. Scéna pátá. Ježíš před soudem. Přistupují svědkové, kteří o něm hnusně mluví, hledají na něm chybu, vytahují ty nejhorší věci, které si mohou vymyslet. Nakonec proti němu použijí jeho vlastní slova (Mt 28). Scéna šestá. Dav na náměstí skanduje: ukřižuj ho. Nedají se umlčet, ani koupit. Jediné, co chtějí, je jeho smrt. Scéna sedmá. Bijí ho po hlavě, smějí se mu, svlékají ho, koukají na to, jak je nahý, posmívají se mu, plivou na něj, zbičují a ukřižují. 

Co ve vás tyto představy vyvolávají? Jak na vás teď působí? Ježíš, který od druhých zažívá protivenství. Trestají ho za to dobré, co dělá. Řeší detaily a ztrácí velký obrázek. Pomlouvají ho. Mluví za jeho zády. Říkají, že se má stydět. To všechno známe. To jsou všechno místa, kde Ježíš stál. Proto se teď nemusíme vzdát a rezignovat.