Druhá výzva obsažena v listu Židům zní „Pohleďte“. Najdeme ji v prvním verši třetí kapitoly… 

Co máme dělat?

 … proto…  pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání Ježíše, který je věrný tomu, kdo ho ustanovil… (3:1)

Minulá výzva byla o věnování pozornosti. Dnešní zní pohleďte. Jaký je v tom rozdíl? Pozornost je širší pojem, věnujeme ji mimo jiné i slovům a myšlenkám, abstraktním věcem. Proto byla první výzva logickým vyústěním první kapitoly plné vzletných slov a velkolepých obrazů popisující Ježíšovo nepředstavitelné Božství. Dnes je výzva konkrétnější – pohleďte. Díváme se na něco, co musí být vidět, něco fyzického, nebo alespoň představitelného, něco, co jsme už viděli a zakusili. Proto nás nepřekvapí, že výzva „pohleďte“ je logickým vyústěním druhé kapitoly, která představila Ježíše jako člověka. jako našeho bratra. Zmíním z ní jen pár střípků. … byl postaven níže než andělé…. okusil utrpení smrti … musel být ve všem podobný bratřím …  zakusil všechna pokušení…  Výzva tedy zní: dívejte se na Ježíše jako na člověka. Odpoutejte teď pozornost od jeho božské slávy a moci a podívejte se na to, co si dovedete představit. To, v čem vám je podobný: pokušení, utrpení, bolest a smrt. Ve všech těchto stavech bytí byl Ježíš věrný. 

Proč bychom to měli dělat? 

Všechny oblasti, kde se nám ježíš stal bratrem, jsou negativní. Ježíš není člověkem, aby si užil požitků světa, dobrého jídla a pití, sexu a západů slunce. Text popisuje Ježíše, který je člověkem, aby prokázal věrnost v utrpení. Ve světle tohoto faktu už chápeme, proč potřebujeme výzvu: „pohleďte“. Utrpení, bolest, pokušení a smrt je něco před čím oči zavíráme. Nechceme to vidět, je to nepříjemné. Zavíráme oči fyzické i metaforické. Jsme totiž empatické bytosti. Náš mozek díky zrcadlovým neuronům aktivizuje stejné oblasti jako ten, na koho se díváme. My citlivější si proto někdy zakrýváme oči při pohledu na utrpení. Ošíváme se a někdy i dotkneme sami stejné části těla která druhého bolí. V sobě prožíváme odraz toho, co vidíme že zažívá druhý. Pohled na utrpení je formou sdílené bolesti. A protože se bolesti raději vyhneme je pohled na člověka Ježíše a jeho věrnost v utrpení něco k čemu potřebujeme povzbudit. 

Kdo jsme? 

Naše akce včetně našeho odvážného pohledu vychází z naší identity. Kdo věříme že jsme? verš 3:1 nám to říká … svatí bratři, účastníci nebeského povolání… Jak jsme se stali svatými sourozenci s nebeským posláním? O tom také vypráví druhá kapitola. Připomíná velikonoční příběh. Ježíš také nezavíral oči před utrpením, bolestí a pokušením. Skočil to toho rovnejma nohama. Jsme svatí jen kvůli jeho posvěcení. Jsme bratři jen protože jsme spojeni jeho krví a tělem. Ztotožnil se s námi, stal se bratrem v utrpení. Zachránil nás skrze své utrpení. Zažil stejné pokušení, aby pomohl těm, kdo jsou stejně pokoušeni. Ukázal, že jsme my a on společně ze stejného těsta. Jsme těmi, kvůli kterým Ježíš vstoupil dobrovolně do bolesti, ve které jsme byli. A ZASE Z NÍ VYŠEL DO JEŠTĚ VĚTŠÍ SLÁVY. A tento zážitek spoluutrpení nás bytostně mění. Ten, kdo zažil že někdo vstoupil do krize kvůli němu, tak má sílu to udělat pro druhého. Možná právě v tom spočívá ten třetí rozměr naší identity, jsme účastni nebeského povolání. Paradox nebeského povolání není v tom vytvořit si soukromé nebe na zemi, tím, že zavřu oči a udělám si svět příjemný. I když to je dobré takové místo odpočinku mít. Ale tam se vracím po práci. Nebeské povolání vyžaduje vsup do pekla, bolesti, utrpení A ZASE ZPĚT. Nebeské povolání znamená mít oči otevřené pravdě ve vztahu nás ke světu i když nás to bude bolet. JINAK SE TOTIŽ PŘIPRAVUJEME O SLÁVU A RADOST ZE SMYSLUPLNÉHO HRDINSKÉHO ČINU

Co máme dělat? Máme se dívat na Ježíše jako člověka, který DOBROVOLNĚ zakusil pokušení, utrpení, bolest a smrt A TAK ZÍSKAL NEJVĚTŠÍ VÍTĚZSTVÍ. Proč? Protože to jsou věci, kterým se raději vyhýbáme. Kdo jsme? Jsme svatí… tedy ti kvůli kterým Ježíš vstoupil do utrpení… jsme sourozenci, tedy jsme spojeni navzájem s ostatními lidmi a samotným Ježíšem … a z toho vyplývá naše povolání být věrný, nezavírat oči před utrpením, bolestí, pokušením a smrtí, protože tam přesně v druhých i sobě zahlédneme věrného člověka Ježíše, který je ze stejného těsta jako my. A POKUD TÍM PROŠEL DO SLÁVY ON TAK I MY. 
Jak na to? Na rovině basic to zkusíme udělat zase my teď tady spolu. Úkoly v kategorii light spočívají v přečtení textu a práci s ním. Level hard obsahuje úkol a level extra vede ke sdílení s blízkými. Je jen na vás, jestli se na konci necháte výzvami inspirovat k hlubšímu zakoušení této výzvy v praxi. Ale co můžeme udělat teď? něco si představit, někam se podívat a určitým způsobem se modlit. 

Jak na to?

Imaginace: Představte si ženu dívku, která jde po ulici s kamarádkami, uvidí ležet na zemi sáček. Skloní se a vezme ho do ruky. V tu chvíli vypadne z role cool holky. Rozbije si svou image v očích ostatních. Přijme bolest, pramenící z domýšlení toho, co si o ní řeknou ostatní. Ale je věrná více svému budoucímu já. vyhodí sáček do nejbližší popelnice a pokračuje v chůzi. Představte si komunitu lidí, která pořídí budovu pro scházení a pustí se do její rekonstrukce. Rozbije to, co je, překope a věrně buduje nové. Představte si spisovatele, který zkouší psát o těžkém ale potřebném tématu  a vyhazuje celé odstavce a kapitoly textu, než najde pravá slova. Představte si člověka, který se druhému svěří s těžkými zážitky z minulosti, tváří v tvář bolesti zažije rozpad a zároveň v rámci blízkého sdílení buduje opět sám sebe. 

Tyto všechny obyčejné malé příběhy nesou odraz Ježíšovského principu vstupu do bolesti, utrpení, chaosu, věrnosti v něm, a nakonec slavného vzkříšení. Tak jako tito lidé byli v utrpení a těžkostech věrní svému budoucímu já, tak stejně i Ježíš. Přestáváme vidět je a začínáme v nich vidět Ježíše, který je převyšuje a zastřešuje všechno co dělají a v tu chvíli aplikujeme výzvu: pohleďte na Ježíše.  

Pohled: Namíříme pohled dvěma směry

1) Rozhlédněte se okolo sebe. Zaostřete na to, co nefunguje, co není dobré a krásné, co je projevem chaosu, bolesti a utrpení světa. je to nepořádek ve vašem bytě. Nedokončená práce. Rozbitá věc. něco co není na svém místě. Svítící kontrolka v autě. Umírající květina. Možná vidíte i druhého člověka na živo nebo na fotce. Připomeňte si jeho bolest, co ho trápí, co je pro něj těžké. Co je pro něj pokušením. 
2) Podívejte se sami na sebe. Uvědomte si postupně své tělo. Kde vás osobně něco bolí, tlačí, kde je místo které ve vašem těle není v pořádku, kde prožíváte známou bolest. Podívejte se i na svůj vnitřní život. Kde jste nejvíc pokoušeni. Kdy jste ze sebe nejvíc znechuceni. Co vás trápí. Co se vám do mysli neodbytně vrací? 
Dívali jsme se spolu na svět plný zla, chaosu, bolesti a utrpení.  jsou místa kam vidíme, jak Ježíš vstupuje. Rovnejma nohoama a věrně v nich zůstává dokud je potřeba, nebo dokud to nepromění. Každopádně můžeme mít naději, že do čehokoliv takto vstoupí, tak to po čase vykoupí. Vždyť sestoupil a zase vystoupil. Na něho se díváme možná se i jím stáváme. Ale to už je jiná výzva. Dnes je naší hlavní výzvou pohled… 

Modlitba: Pane Ježíši Kriste. Dnes jsme měli možnost tě zahlédnout jako člověka, který trpěl, byl pokoušen, bál se smrti, umíral a byl vzkříšen. Vyznáváme, že před utrpením zavíráme oči. Chceme se s tebou setkat až ve tvé slávě, a ne ve svém utrpení a v bolesti druhých. Odpust nám, že ti vnucujeme naši představu duchovní cesty. Pokorně přijímáme tvou výzvu k smysluplnému pohledu. Sledujeme tě Ježíši a vidíme, jak se věrně ztotožňuješ s trpícími lidmi. zaměřeni na tebe zároveň hledíme k největšímu zlu, které se děje, k chudobě, nespravedlnosti, ponižování, znásilňování, vydírání, přežírání, k válkám, hladovějícím lidem, unaveným i k těm, kdo se nemohou nadechnout. To jsou místa tvé věrné přítomnosti. 

Víra v praxi. Tady a teď jsme společně pohlédli na utrpení, pokušení, chaos, bolest a smrt, v tom jsme spatřili věrností vykupujícího člověka Ježíše, a tak jsme splnili druhou výzvu. Věčnost v bedně. Zjistili jsme, že přítomný omezený okamžik utrpení, bolesti i pokušení je i pro nás příležitostí projevit věrnost a zpřítomnit Krista. Stejně jako děti objevili svět Narnie v obyčejně neobyčejné skříni i my jsme v bědně omezení objevili věčnost.