Dnešní kázání je součástí série zamyšlení nad výzvami listu Židům s názvem: Věčnost v bedně, víra v praxi. List Židům čteme trochu netypicky tak, že se detailně zabýváme významem jednotlivých výzev. Výzvy čteme v kontextu okolních pasáží, ale důraz je položen na aplikaci, proto víra v praxi. A věčnost v bedně. Velké téma, které dnes hýbe světem, je téma limitů, omezení. Uvědomujeme si je na každém kroku. Přitom zbožnost limitována není, jen máme příležitost k její aktualizaci. Jakkoliv malá bedna a přísné limity nám nemohou zabránit setkávat se s vzkříšeným Kristem a vtělovat ho do světa. Technicky nemožné. 
Máme před sebou už patnáctou výzvu dopisu. Budeme se textu znovu ptát na čtyři otázky. Co máme dělat? Proč bychom měli? Kdo jsme? a Jak na to? 

Co máme dělat? 

Židům 10:24 Buďme pozorní jedni k druhým… 

TEST APLIKACE
Hlavní sloveso výzvy zní „sledujme, věnujeme pozornost, zaostřeme pohled“. Tato výzva nás nepřekvapí. Od začátku autor věnuje věnování hodně pozornosti. Hned první výzva byla: věnujte pozornost a druhá: pohleďte. Obě výzvy se vztahovaly ke Kristu. K Ježíši Bohu ve slávě a Ježíši člověku v utrpení. Teď naši pozornost přesouvá k lidem. Do zorného pole naší pozornosti se dostává druhý člověk. Jeden z těch, které přijímáme z Boží ruky jako své bližní. Všímejte si jich. Dobrá, proč ne, řekneme si. Pojďme výzvu aplikovat, nemělo by na ní být nic těžkého.

 Jen se rozhlédněte okolo sebe. Jak vy v sále, tak vy doma. Pokud jste sami, tak si vezměte mobil a proskrolujte si kontakty. Všichni máme možnost někoho sledovat. Koho vidíte? Zkuste si něčeho všimnout. Koho znáte a koho ne? Co mají na sobě? Co o nich víte? Co prožívají? Co je trápí? Co myslíte, že by jim udělalo radost?  

NARÁŽÍME NA PŘEKÁŽKU

Jaké to bylo? Zjistili jste něco? A bylo vám to příjemné pozorovat druhé a být pozorováni? Jak jste se u toho cítili? Jak vám je, když vám druzí věnují pozornost? Když si vás všímají? 

Možná dobře. Vždyť to, když mi druhý věnuje pozornost, je jedním ze základních stavebních kamenů lásky. Možná je tu někdo, kdo si po dlouhé době prohlédl profil své manželky, nebo čupřinu synáčka. Znáte to, v zamilovanosti jsme si byli středem svých světů, byli jsme k sobě pozorní a po letech už si se všímáme mnohem méně. Pozornost je stavební kámen lásky. Jakmile si ji přestaneme věnovat, přemýšlet nad druhým, vracet se k němu, obdivovat na něm něco, jak může být láska stále žhavá. 
Ale možná aplikace nefungovala optimálně: Ne vždy je nám příjemné být středem pozornosti druhých. Někdy je to dost děsivé. Když mě druhý pozoruje a soudí, hodnotí kritickým okem, dělá si čárku, jestli jsem přišel. Hodnotí, jak hraji, jak mluvím, jak se pohybuji, chovám, co nosím, jak mám špinavé boty, co jsem dokázal atd.  Stejně i v rodinách často slyšíme věty: nech mě, nevšímej si mě, nečum

Otestovali jsme aplikaci a zjistili, že občas funguje dobře a občas ne. Co s tím, za jakých podmínek bude sloužit svému účelu a bude posilovat vztahy v rodinách, mezi přáteli a v církvi, místo toho, aby byla destruktivní? 

PODMÍNKY

1) Kontext předchozích výzev: Jedním z rizik je, že sleduji druhého, protože nejsem ochoten koukat na sebe. Chci vyřešit druhého, protože pak nemusím řešit sebe. Je to celý ten vtip o třísce a trámu v oku, kde mimochodem Ježíš používá stejné slovo „věnovat pozornost“. Moje pozornost vůči druhým a jeho třískám je obranou před tím dívat se na sebe do zrcadla nebo předtím hledět na Krista. Tímto směrem nás však dnešní výzva nepustí kvůli svému kontextu. Moje pozornost zaměřená pouze na druhé by naprosto neodpovídala celému záměru listu Židům. V něm jde pozornost k Ježíši a jeho slávě, tam se opakovaně vrací a jen si občas odskočí ke mně a mé víře, mému růstu, mým hříchům, mému obdivu druhých a sledování druhých. Nemohu si vytrhnout jen jednu z kontextu. Až mi můj puberťák řekne, "mami, nemáš nic lepšího na práci, než mě furt komandovat a stát mi za zadkem" možná je čas dívat se jinam. Ne vždy je má pozornost věnovaná druhému projevem lásky. Jakou radost má syn, když ho táta nechá udělat něco samotného, aniž by ho kontroloval, jak to dělá a pak dovede ocenit výsledek. Tato výzva v kontextu mě taky chrání, abych byl okupován pozorností k jednomu člověku, posedlí tím, co mi udělal.
Rabbi Sacks a ranní modlitba vděčnosti za dech a život. To je i moje modlitba. Rána na táborech, před zaměřením na lidi, jsem zaměřen na sebe a na Boha. Člověk načerpá a jeho život dostane řád. 

2) Vzájemnost pohledu: Tato vzájemnost je v textu podpořena dvojím způsobem. Jednak autor znovu používá svou oblíbenou jednotící řeč, ve které zahrnuje sám sebe do výzvy. Platí to jak pro jeho čtenáře, tak pro něj. Úkoluje sám sebe stejně jako druhé. A jednak použije oblíbené novozákonně-církevní slovo „navzájem“. Jeden druhého. Není to tak, že je tu někdo, kdo pozoruje a sám není pozorován. Každý pozorující je zároveň pozorovaným. To není jak na internetu. Právě teď mě mohou pozorovat ti, které já nevidím a neznám. Tato podmínka omezuje aplikaci výzvy především na blízké vztahy v rodině a komunitě přátel a práce. 

3) Význam slova „věnujte pozornost“ může být přeložen i jako „porozumějte“. Nikde nám totiž text přímo neříká, jak dlouho máme pozornost věnovat.  Letmý pohled, první pohled může vést k odsouzení, pohled, který věnuji déle, pochopím druhého, trávím s ním čas. Když Ježíš použije toto slovo a učedníkům řekne: podívejte se na „havrany“, tak to taky neznamená „hele, ptáček“…  ale vede je k hlubším porozumění, nesejí, nežnou, všímej si jich, jejich chování a žasni nad tím, jak se o ně Bůh stará. Tato podmínka zamezí, abychom v aplikaci výzvy skončili jen u prvního povrchního pozorování: Co to má za novou kérku, co si to udělal s vlasy, proč tak blbě poskakuje atd. 

Pokud tyto podmínky splníme, jaký to bude mít efekt? Co můžeme očekávat? 

Proč bychom měli? 

Efekt zjistíme, když položíme výzvě druhou otázku: proč bychom měli? 
…abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 

Efektem nebo ovocem pozornosti zaměřené na druhého je příval energie směřující k lásce a dobrým skutkům. 

1) Povzbuzení: Všimněte si, že negativní pozornost, kterou dostáváme, nás spíše ubíjí, blokuje, stahujeme se. Lidé, kterých si druzí v kostele moc všímají, se raději stáhnou a už tam nikdy nepřijdou. Ale text říká, že efekt pozornosti, kterou druhému věnujeme, poznáme, že člověka motivuje, je mnohem aktivnější Podobně jako kouzelný elixír v příběhu Asterixe a Obelixe. Asi jako miminko, které v klidu samo leží, a když přijde rodič a jukne na něj, mimčo najednou absolutně zvýší svou aktivitu. správná dávka, míra a vzájemný vztah druhého nás povzbuzuje. Kolikrát mi někdo zavolá, řekne mi něco potěšujícího a najednou mi vlije energii do žil. Někdo si všimne, ukáže, že na mě myslí…

2) Láska: Láska je v Bibli pojímána ne tolik jako pocit, který máme někde v břichu a na hrudi. Láska je síla. Má svou velikost a směr. Směr směřuje k tomu, co je nejlepší pro nás, a síla je děj lásky, čin lásky, energie, kterou vynakládáme. Láska a pozornost jsou úzce provázány. Pozorností dávám druhému zažít lásku a tím ho vybavím k tomu milovat zase někoho dalšího.

3) Dobré skutky: Dítě, kterého si nikdo nevšímá, zlobí, projevuje se nejrůznější symptomy, protože to nejhorší, co se může stát je, že ztratíte dítě ze své pozornosti. Že přestane být pro vás důležité. Když mu potom pozornost věnujete tím, že ho léčíte nebo trestáte, tak jen podporujete to špatné. Odměníte ho pozorností. Proto je zde podmínka, že naše pozornost má být zaměřena především na to rozvíjet to, co je dobré. Jeden z efektů terapie a psychologické práce je to, že se s druhým pravidelně scházíte a ptáte na věci, je tam určitá vykazatelnost, kterou se člověk učí aplikovat nové věci do života. Tak co, spal jsi? 

Znovu příklad z rodiny. Vezměte si teenagera. Dělá devadesát procent věcí špatně, ale třeba zrovna udělal něco dobrého, snažil se. Odměňte ho. Vypíchněte, to co bylo dobré. Pozornost tak, aby vedla k dobrým skutkům. A opačně. z pohledu teenagera možná děláte 95% věcí špatně. Byla udělána řada výzkumů, že když jsem pozorován, podávám lepší výkon. Dobrá pozornost povzbudí druhého a dodá mu energii k lásce a k dobrým skutkům. 

Kdo jsme? 

Výzvy listu Židům nevisí ve vzduchoprázdnu. Jsou úzce provázány s velikonočním příběhem umučeného a vzkříšeného Ježíše. Všechny výzvy pramení z toho, že my můžeme inkarnovat Boží lásku jen proto, že věříme, že Bůh inkarnoval svou lásku vůči nám. Jinak to celé nemá vůbec žádný smysl. Jinak jsme jen další morální učitelé, kteří dávají požadavky, aniž by zároveň nabídli zdroj. Bůh je autoritou, která je zároveň zdrojem. 

Já jsem ve středu lásky povzbuzující pozornosti Boha. Kdybych dnešní výzvu parafrázoval, ze strany Boha by zněla: Věnuji ti tolik takové pozornosti, abych tě povzbudil k lásce a dobrým skutkům. Dal mi všechno, co potřebuji v Kristu. Milost a pevnou budoucnost. Dal mi ducha, který je ve mně, vede mé tělo k tomu, co je dobré.  Nemohu se vymlouvat na to, že mě nikdo pozornost nevěnoval, že mě rodiče neměli dost rádi, že tamto a tamto, ne. Ne, nemáš výmluvu. Bůh je ti takovým zdrojem lásky a povzbuzující pozornosti, že z toho čerpáš proto, abys mohl věnovat pozornost druhým. Jestli tě představa Boží pozornosti ubíjí, vede do studu, nutí házet flintu do žita, tak je potřeba poopravit svou představu, kterou o Bohu máš. Boží pozornost je motivující a pokud ne, je to falešná představa. Pokud to vnímáš jinak, tak se znovu podívej, kdo jsem. 

Jaká představa Boží pozornosti ti vlévá energii do žil a vede tě k lásce a k dobrým skutkům? Představa policajta, co tě hlídá na každém kroku. Možná. Ale co představa evangelií, že Ježíš změnil svět, svou smrtí a vzkříšením se stal tím, který v tobě přebývá a ty jej vtěluješ do světa. Každým pohybem svého oka a pozornosti, kterou jako lásku věnuješ druhému! 
Nejsem si jistý, že představa Boha, který nám stojí pořád za zadkem a každou vteřinu života hodnotí dobře nebo špatně, je zdravé a biblické. Chápu, že to říkáme našim dětem, že pán Bůh je vidí, co dělají, i když my ne. A to je dobře, že jim to říkáme, protože se jim tak pěkně utváří svědomí. Ale my dospělí lidé, kteří už máme svědomí vybudované, možná potřebujeme slyšet z Bible i něco jiného: Kolikrát Ježíš vypráví příběh o odcestovalém Bohu, který zanechal své služebníky, aby spravovali jeho zem. Až nás překvapí, jak málo aktivní pozornosti věnuje tomu, co se děje. Ano, bude hodnotit, ano, bude si všímat, že jsme to dotáhli. Neříkám, že máme zahodit představu Boha sledujícího svět. Jen se snažím mít takovou představu Boží pozornosti, která nejvíc povzbudí lásku a dobré skutky. 

Jak na to? 

Výzva je na první pohled jednoduchá, jak ji aplikujeme? 

1) Jsi tím, kdo je ve středu zdravé pozornosti Boha. Je tvým zdrojem, ze kterého čerpáš, dal ti všechno, co mohl, především Krista, který skrze Ducha svatého vzkříšen žije v tobě a skrze tebe se dotýká světa.  

2) Bůh vtělený v Ježíši je středem tvé pozornosti, jeho sláva i bída. Zaměřuješ se i na svou víru a její růst, držíš se vyznání… bez tohoto všeho je tvá pozornost vůči druhým nebezpečná! Protože ty neukotven v Kristu a nezrající jsi extrémně nebezpečný. 

3) Pokud chceš pozorovat druhé, všímat si jich, tak zároveň musíš nechat je, aby dělali to stejné. Pozornost je vzájemná, jinak se stává šmírováním. 

4) Věnuj pozornost druhým, všímej si jich, buď s nimi, naslouchej, ptej se, ponoř se do jejich světa. To jestli je tvá pozornost dobrá, poznáš podle toho, že druhého aktivizuje k lásce a podpoříš ho v tom, co je dobré. 

5) Rozhlédněte se okolo sebe. Vezměte si mobily a projeďte si své kontakty. Věnujte pozornost druhým, modlete se za ně, přemýšlejte nad nimi. Dnes víc, než kdy jindy musíme překonávat více překážek ke kontaktu. Nepotkáváme se jen tak, je potřeba být v kontaktu iniciativnější. Mám radost, když vidím, jak na sebe myslíte, jak se o sebe zajímáte a povzbuzujete navzájem k lásce a dobrým skutkům. Vídáte se, prosíte za modlitby, pomáháte… 

Dnes jsme společně zkoušeli testovat aplikaci patnácté výzvy listu Židům. Výzva zní: věnujte pozornost jedni druhým. Při testovacím kole jsme narazili na několik překážek. A museli jsme se detailněji podívat do textu a jeho kontextu, abychom si pro sebe definovali podmínky, za kterých tato aplikace funguje optimálně k cíli, kterému nám byla dána. Cílem vzájemné pozornosti není pasivita a stáhnutí se, ale naopak mocné povzbuzení k lásce a k tomu, co je dobré. Přesně takovou pozornost nám totiž věnuje Bůh. 

Buďme pozorní jedni k druhým…