První dějství příběhu vrcholí. Touha bratrů po klidu a oddechu se nesplní. Josef se přibližuje a v nich se vzedme taková frustrace, že se jako jediný způsob ochrany jeví Josefova smrt. Co Josefa zachrání před smrtí? Jen poslouchejte. 

Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází. Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co zbude z jeho snů. Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: Nezabíjejme ho! Dále jim Rúben řekl: Neprolévejte krev. Hoďte ho do té cisterny v pustině, ale ruku na něho nevztahujte. To řekl, aby ho vysvobodil z jejich ruky, aby ho přivedl zpět k jeho otci. Jakmile Josef přišel k bratrům, svlékli z Josefa jeho suknici, tu bohatě vyšívanou suknici, kterou měl na sobě, a vzali Josefa a hodili ho do cisterny. Byla to prázdná cisterna, nebyla v ní voda. Pak se posadili, aby pojedli chléb. Když pozvedli oči, tu uviděli karavanu Izmaelitů přicházející z Gileádu. Jejich velbloudi nesli ladanum, balzám a myrhu dolů do Egypta. Tu řekl Juda svým bratrům: Jaký zisk z toho bude, když zabijeme svého bratra a utajíme jeho krev? Pojďte, prodáme ho Izmaelitům, ale svou ruku na něho nevztahujme; vždyť to je náš bratr a naše tělo. Bratři Judu poslechli. Genesis 37:19-27

Monolog Kaina

Co Josefa zachrání před smrtí? Schopnost bratrů vstupovat společně do dialogu. Jsme svědky významného pozitivního posunu ve vývoji lidí vyprávěného knihou Genesis. Na začátku bratrských vztahů stojí Kain. Ten je odkázán pouze na hlas sebe sama. Nepřemýšlí a nevede vnitřní dialog. Bůh ho k tomu zve, chce být jeho partnerem v rozhovoru, aby skrze rozhovor Kain nabyl moudrosti. Bůh se Kainovi ozve, promluví na něj, ale Kain příležitosti nevyužije. Před vraždou Kain Boží hlas úplně ignoruje. Zachová se podle svého prvního, primitivního impulsu a bratra zabije. Možná i proto, že nejsme jako lidé úplně uzpůsobeni k tomu, aby nám byl parťákem dialogu samotný Bůh. Kain je schopen s Bohem mluvit až po vraždě, ne před ní. Tam je příliš zahlcen svými emocemi, aby slyšel tichý Boží hlas. Člověk a Bůh si sami nevystačí, to už zjistili v ráji. Není dobré, aby byl člověk sám.

Dialog bratrů

O mnoho generací později se bratrská scéna zopakuje. Už tu není jen jeden bratr závislý na své omezené schopnosti vést dialog s Bohem. Je tu bratrů deset. Jsou to oddělené postavy, ale zároveň v něčem vystupují jako jeden „bratři“. Jako jedno tělo, jak řekne Juda. To, že je jich víc, je pro danou situaci výhodou. Jejich počet a schopnosti dialogu jsou tou přidanou ingrediencí, která zajistí, že příběh neskončí přímo vraždou. V jejich rozhodování zaznívá více různých hlasů a přístupů. Ano, ta kainovská touha zabíjet se znovu ozve. Je to silný prvotní impuls. A jak by ne, vždyť je to hlas jednoho z jejich předků. Ale už není jediným hlasem, který mezi nimi zazní.

Víc než Kain

Najednou se objeví hlasy morálky, možná soucitu, hlasy, které šlapou hněvu na brzdu. „Neprolévejte jeho krev“ říká Rúben. A Juda dokonce prohlásí, „je to náš bratr, naše tělo“. Oni nechtějí mít s Josefem nic společného, ale Juda zdůrazňuje společné až fyzické propojení. Navíc jsou to hlasy, které se fyzicky dotýkají vzduchovými vlnami ušních bubínků ostatních. Což je mnohem hmatatelnější než tichý vnitřní hlas Boží. Ten by pravděpodobně v danou chvíli bratry nezastavil. A pro rozzlobené a frustrované bratry je to fyzické jediné, co slyší. Rúben, který před nimi stojí z masa a kostí a odmítá prolít Josefovu krev, ten je přibrzdí. A Juda, který před nimi stojí z masa a kostí, přijde s plánem prodeje Josefa. A tím strhne volant o kousek vedle. Díky Rúbenově a Judově fyzickému zásahu do řízení skupiny bratrů se o vlásek vyhnou katastrofě. Je tu totiž víc než Kain!

Brzda a volant

Přitom je zároveň patrné, že hlasy Rúbena i Judy nejsou všemohoucí. Ani jeden z nich není schopen rozhněvanou skupinu zastavit a v mžiku úplně změnit jejich postoj k Josefovi. Přestože by to možná oba chtěli, tak tu moc prostě nemají. Je to jako kdybyste se řítili stokilometrovou rychlostí autem a chtěli ve vteřině auto otočit o 180 stupňů, aniž byste zabrzdili a pokračovat stejnou rychlostí opačným směrem. To je z hlediska fyzikálních zákonů nemožné. Musíte nejdřív zastavit, otočit se a rozjet. Není možné mít stále konstantní rychlost a přitom změnit směr. Toho nejsme schopni. Úplně stejně je pro Rúbena nemožné zastavit a obrátit bratry. Proto na to musí jít chytře. Nechává Josefa hodit do cisterny. To je něco, co stejně bratři měli v plánu udělat. Respektuje tedy hněv svých bratrů, nejde zcela proti němu, jen ho zbrzdí. Hodit, ale zatím nezabít. Tím si vytváří prostor na to, aby ho mohl zachránit. To, že má plán, ale nikomu nesdělí. Jinak by se možná hněv obrátil proti němu a Josefovi by tím nepomohl. Musí respektovat, že tohle teď nejde, to už by chtěl moc. Potom se k němu přidá Juda, který ví, že Josefa ve studni nemohou nechat věčně, ale zároveň neví, že ho chtěl Rúben zachránit. Využije toho, že jde okolo karavana a přesměruje pohled bratří od krve k penězům. Krev špiní, peníze jsou fajn, příslib budoucnosti, příležitosti. Prodat Josefa je dobrý kompromis pro všechny. Ani hlas Judy nemá takovou sílu, aby skupinu úplně zastavil a aby jejich touhu nasměřoval k lásce k Josefovi. Těžko. Může jejich touhu jen mírně vychýlit jinam, od krve k penězům. 

Bratři jsou jak rozjetý automobil, který se řítí na Josefa. Není fyzicky možné je úplně zastavit a obrátit. Ovšem ti starší a snad moudřejší mezi nimi dělají, co mohou. Hlas Rúbena přibrzdí a hlas Judy mírně stočí volant a zmenší škody tragédie. To je to jediné, co v tu chvíli mohou pro Josefa udělat. A je to lepší než to, co udělal Kain. Je tu víc než Kain. 

Sebeovládání

Ani my si během své cesty ke zralosti nevystačíme sami. Myšlení a hlavně sebeovládání se učíme v dialogu s druhými. Nejprve se to učíme s fyzickými osobami z masa a kostí, jejich hlas a dotek je fyzický, jsou schopni nás třeba i zastavit. Rodiče, sourozenci, kamarádi nás přibrzdili, když jsme chtěli někomu ublížit. Vychýlili naši touhu, když byla nasměrovaná destruktivně. Později se tyto osoby přesunuly do naší mysli jako hlasy, které máme k dispozici, dokonce i když nejsou fyzicky přítomni. Jsme nebezpečné bytosti. Právě ty, ty jsi nebezpečný člověk. Nebuď naivní, i v tobě zaznívá Kainův hlas. Dnešní část příběhu nás učí, že musíme respektovat určité zákonitosti nás samotných právě proto, že jsme nebezpeční. 

Zakončíme třemi věcmi, které musíme respektovat a třemi dobrými zprávami: 

1. 1) Respektuji, že i ve mně může zaznít Kainův hlas. Je to hlas silných emocí, hlas, který neslyší druhého, ani Boha, ani své svědomí. Jsem extrémně nebezpečný pro sebe, pro druhé i pro svět. Dobrou zprávou však je, že i ve mně zaznívá hlasů více. Nejsme sami. 
2. 2) Respektuji, že hlasy svědomí a rozumu jsou omezené. Tak jako Juda a Rúben museli jít na situaci velmi chytře a nemohli čekat, že kainovský duch úplně zmizí a všichni budou po jejich jedné větě Josefa milovat. Musím respektovat, že některé věci jde jen těžko zastavit. Dobrou zprávou však je, že i omezené hlasy v mé vlastní duši mohou přibrzdit, vychýlit směr a odvrátit katastrofu. Mohu rozbít talíř místo toho, abych druhému rozbil nos. Mohu si nadávku pomyslet v hlavě místo, abych ji vmetl druhému do tváře. Mohu jít běhat místo toho, abych ihned reagoval na kritický email. Na tu bídu, je to dobrý kompromis. 
3. 3) Respektuji, že jsem jeden člověk. Vždy nakonec mohu udělat jen jednu věc. Musím vybrat slovo, pohled, pohyb. Moje tělo musí spolu, vždy spolu. Nemohu se rozdvojit tak, aby jedna část mě druhého pohladila a objala a druhá část mi vrazila. To není fyzicky možné. Nakonec se vždy musím shodnout celý já. Dobrou zprávou však je, že se nejsem závislý jen sám na sobě, mám okolo sebe druhé lidi, přátele, rodinu, spolužáky, kamarády, vzory. Jsou to lidé, se kterými vstupuji do dialogu a oni se mi mohou stát Božím hlasem ve chvíli, kdy sám Boží hlas nejsem schopen slyšet. 

Človíčku, jsi nebezpečný, ale nejsi sám a už teď jsi mnohem víc než Kain.