Chci totiž lásku, nikoli oběti, poznání Boha spíš než zápaly. Říká Bůh skrze proroka Ozeáše (6:6)

Jednou budeme stát s Ježíšem bok po boku u velkoplošné obrazovky před Boží tváří. Na fenomenální digitální ploše s nekonečným rozlišením a automatickou 3D funkcí budeme sledovat náš život. Bude to takový debriefing života, rekapitulace, zpětná vazba nebo soud. Příběh života se odvíjí. Času je dost. Asi si dovedete představit, že budou okamžiky, kdy se budeme smát, i chvíle, kdy se budeme stydět a klopit zrak. Nejraději bychom projeli rychle dopředu, nebo přeskočili celé hodiny, dny a možná i týdny života. Ovšem pak budou momenty, na které jsme hrdi. Rádi se s nimi před Bohem a Ježíšem pochlubíme. Natáhneme se po ovladači a ještě jednou přehrajeme příběh o našem obrácení a křtu. O prvním setkání s milovaným partnerem. Svatební den. Promoce. První krůčky dítětě. Povýšení v práci. Z úcty k Bohu se taky několikrát zastavíme u momentů naší zbožnosti. To byla ta neděle, kdy se mi fákt povedlo kázání, vidíš, jak jsem to vygradoval. Tady jsme se skupinkou fakt váleli a Boží duch tu nemohl nebýt. A Ježíš se spolu s námi směje, respektuje, že si chceme pustit některé pasáže vícekrát. Ale potom Bůh řekne, ať odložíme ovladač a my zaváháme. Odpoví, že nám chce také ukázat své oblíbené pasáže z našeho příběhu. Koukneme na Ježíše a on přikývne, a tak ovladač položíme na zem. Bůh zastavuje, zpomaluje a opakuje sekvence naprosto nevýrazné. Zmateně přihlížíme. Co je na nich vlastně zajímavého. Vždyť nám ani nestály za to, abychom si je podrželi v paměti. Ani se v nich pořádně nepoznáváme. Jako by v nich ani nešlo o nás. Postupně nám začne docházet spojitost těchto záznamů. Jsou to momenty, ve kterých jsme nevědomky a nezáměrně vyšli sami ze sebe. Odložili jsme své já, všechna ta svá seběvědomí, sebehodnoty, sebenaplnění, sebepojetí, sebepřijetí a další sebeismy a obyčejně, všedně s láskou jsme se natáhli k druhému cizímu i blízkému… a Boží tvář září ještě více než předtím.

Ano, uznávám, je pravděpodobné, že náš debriefing o životě po životě bude vypadat jinak. Jsem dítětem své doby, a tak si věci představuji v kulisách svého světa. Přesto pointa mé představy, ono překvapení v naší tváři až se dovíme, co vlastně nakonec Bůh počítá za hodnotné, vychází z Bible. Ježíš jazykem lidí své doby vypráví svou představu hodnocení života při posledním soudu.

Matouš 25:37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘  Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

Překvapení, úžas, aha. Tak tohle bylo to, při čem tvé srdce radostí zaplesalo? Tohle jsi ve mě chtěl způsobit milostí, která mě proměnila? To jsi byl ty? Skryt v mé manželce, v mém dítěti, v mém rodiči, v mém strýci i ve všech nemocných, chudých, zmatených, hříšných, nezralých… to jsi byl ty? Tak to pak jo. Já sloužil Bohu bohoslužbou, aniž bych si toho byl vědom!
Obrázek na pozadí videa je výřez ze slavného Isenheimského oltářního obrazu. Kazatel David Beňa nám o něm jednou vyprávěl. Zatímco zbožnost některých postav na obrazu upřeně sleduje trpícího Krista, vlevo od kříže jsou dvě postavy, které zdánlivě od Krista svůj zrak odvrací. Jsou zachyceny jako by zahleděny do sebe. Zamilovány do sebe, už je nezajímá Ježíš. Ale vůbec, jen se podívejte detailněji. Představují učedníka Jana, který právě zachytil zhroucenou Ježíšovu matku v krizi. Jan by řekl: Teď je potřeba udělat důležitou práci, je zde trpící člověk, chci jej zachytit, chci mu pomoci. A ano, znamená to, že se nebudu dívat zbožně na tebe, Ježíši. A Marie: byla jsem tak zaplavena smutkem a pocitem, že to není skutečné, že jsem se zhroutila, ještě že tu Jan byl a chytil mě. A i v nich se odráží Kristus, i oni se mění do jeho podoby, přestože pro bolest a pro službu druhému na chvíli odkládají sami sebe, dokonce i vlastní zbožnost, vlastní pohled na Krista. A právě v ten moment Boží srdce zajásá.

Jsou chvíle, kdy nemůžeme praktikovat naší oblíbenou nedělní zbožnost, ale nezoufáme, vždyť tušíme, po čem touží Boží srdce. Zbožnost našich všedních dní je velmi pestrá. Začne u ranního probuzení, nevyhne se ani osobní hygieně, je aktivní při četbě Bible i sledování zpráv, zahrne modlitby před jídlem, vlastně každý nádech. Ale potom se jako by mimochodem projeví i v lásce k bližnímu. To vše je naši všední bohoslužbou. To vše má hloubku a váhu, vždyť to vše směřuje k Boží slávě. 

VÝZVA: Zamyslete se nad tím, jaké momenty byste Bohu z vašeho života pustili vy a jaké by možná pustil on vám. 

MODLITBA: Prosím, abychom i my jednou byli před tvou tváří překvapeni, až uvidíme, co tvoje milost v nás a skrze nás způsobila. Amen.