Čtvrté dějství se odehrává v kulisách egyptského paláce, který se stal Josefovým novým domovem. Josef v něm žije se svou rodinou a zároveň v něm může být sám a v klidu rozjímat. V jeho zdech vymyslí jména pro své dva syny, zpracuje zážitek nepříjemného setkání s bratry a zformuluje plán na usmíření.

Není odpuštění jako odpuštění

Příběh nám naznačuje dvě roviny odpuštění. První je charakterizováno zapomenutím, druhé ho rozbije a upgraduje. První styl budu nazývat bezpečným odpuštěním a druhé zralým odpuštěním. Oba styly odpuštění mají v čase své místo. Odpuštění není jen binární funkcí plus a mínus. Odpustil jsem nebo jsem neodpustil. Málo co je v životě takto jednoduché. Spíše než otázku jestli jsem odpustil nebo ne se ptáme na otázky. Jaké je teď moje odpuštění? Jaké vykazuje známky? Čím ho lze charakterizovat? Převládá v něm důraz na oddělení, nebo je darem a odvážným krokem směrem k usmíření? 

Bezpečné odpuštění

Odpuštění se v Josefově životě prohlubuje. Nejprve se v tkanině nového pláště zhmotní bezpečné odpuštění. Převládá v něm důraz na oddělení se od křiváků. Takovéto odpuštění je pro Josefa úspěchem, je výsledkem jeho oddělení se od rodiny a Josef je za něj vděčný Bohu. Bezpečné odpuštění dosáhne svého vrcholu, když Josef pojmenuje své dva syny. Menases, ten, kdo působí zapomenutí a Efrajim, ten, kdo mi připomíná že se mi daří v zemi mého trápení. Menases symbolizuje konec nepříjemné minulosti a Efrajim začátek zářivější budoucnosti. Společně vytváří tlustou čáru, kterou Josef udělal za svým životem.  Za touto čárou se Josef nachází v prostoru bezpečného odpuštění. Mohli bychom tedy z příběhu vydestilovat dvě základní charakteristiky bezpečného odpuštění. 1) Bezpečné odpuštění je charakterizováno důrazem na oddělení. 2) Bezpečné odpuštění je doprovázeno pozitivním nastavením a vděčností. Menases a Efrajim. 

Obojí dohromady udává nový tvar Joseova života. Bezpečné odpuštění mi umožňuje přát dobro druhému, který mi ublížil, protože je daleko. Případně mi umožňuje s ním mít určitý vztah, kterého jsem v danou chvíli schopen. Bezpečné odpouštění může, ale nemusí znamenat úplné přerušení vztahu. 

Pár příběhů ze života

Nabídnu vám pár příběhu bezpečného odpuštění. Žena vyprávěla příběh o manipulativní mamince alkoholičce, která kolem sebe šířila spoustu chaosu. Její dcera si k ní stále hledala cestu, ale byla opakovaně zraňovaná. Po vleklých problémech maminka zemřela. Teprve po smrti mohla její dcera říct, že jí opravdu odpustila. Necítí se totiž z její strany už ohrožená. Může jí chápat, myslet na ní i v dobrém, čerpat z jejího života to, co měly společného a vyprávět její příběh. Už se nemusí bát vulgárních telefonátů a obviňování. Smrt je oddělila a jí ochránila. Díky tomu je schopna vidět i pozitivní věci a přát mamince něco dobrého. Bezpečné odpuštění. Jak už jsem ale řekl oddělení nemusí být takto definitivní.

Jeden mladý muž už rodičům odpustil, ale je schopen se s nimi vidět jen pár hodin za rok. Před každou návštěvou se obrní trpělivostí a silou vůle a vědomím, že jim chce posloužit a být s nimi. Osobnosti rodičů pro něj zůstávali v čase nebezpečné, a tudíž nemůže dojít ke znovu sblížení. Usmíření totiž vyžaduje práci obou stran. Pokud se druhý smířit nechce, pokud se v dlouhodobém horizontu nemění, nezbývá oběti nic jiného než se smířit s bezpečným odpuštěním.

Nebo si představte manželský pár středního věku. Muž propadne hraní automatů a dalšími způsoby nezodpovědně nakládá s penězi. Dovedete si představit, jak to musí v manželství vřít. Žena se nakonec rozvede a odstěhuje, aby ochránila sebe i své dva syny před majetkovými průšvihy. Během další doby se turbulence ve vztahu radikálně sníží, rodina je schopná se dokonce jednou za čas sejít. Oddělení umožnilo vytvořit prostor pro bezpečné odpuštění. Bezpečné odpuštění znamená, že držím hranice a zároveň druhému přeji dobro, do určité míry mu rozumím, a dokonce mohu nacházet sílu a odhodlání k udržování určité roviny vztahu.

Bezpečné odpuštění mohu udržovat s lidmi, kteří vykazují známky poruch osobnosti, násilí, závislostí a manipulace. V příkladu mladé ženy, muže i manželky jsem se pokusil ilustrovat, jak by Josefův příběh o bezpečném odpuštění mohl vypadat dnes. 

Zapustit kořeny

V krajině bezpečného odpuštění je možné se dlouhodobě usídlit, zabydlet a zapustit kořeny. Může nám v ní být nakonec velmi dobře. Chrání nás tlustá čára a oddělení. To se stalo Josefovi. Proto svou rodinu nikdy neměl potřebu kontaktovat. Mohl poslat posli, mohl se doptat nebo sám vypravit, aby se s nimi viděl. Ale on je nekontaktuje. Smířil se se stavem bezpečného odpuštění. Je za něj Bohu vděčný. Emoce se uklidnili a on se může roky věnovat svým povinnostem a své rodině. Klidně by tak mohl dožít až do smrti. V krajině bezpečného odpuštění si vybudoval nový domov, zabývá se výchovou synů, počítáním obilí a večer si k sobě přivine manželku. Je rád, že zapomněl. 

Nic lepšího už není?

Takhle vypadá bezpečné odpuštění. A vlastně se jedná o variantu, kterou už Josefovi prošlapali jeho předci. Izmael je vyhnán od rodiny a konflikt s Izákem přestane. Jákob odejde od Ezaua a když se potkají už si nejdou po krku. V rodině je jakási forma bezpečného odpuštění něčím, co už umí. Ovšem cena, kterou za klid zbraní lidé platí je samota. Oddělení od blízkých, rodičů, dětí, partnerů, bratrů. A zdá se, že to není úplně uspokojivé řešení. Jako by rodina měla navíc. Boží záměr by snad mohl být ještě někde jinde. Vždyť Bůh nestvořil lidi, aby byli nezávislými a soběstačnými sólisty. Stvořil je ke svému obrazu k obrazu vzájemné dynamické provázanosti. Stvořil je, aby svou pestrostí vytvářeli jednotu. Bezpečné oddělení a odpuštění tak může být nezbytné, ale není cílem. A o tom bude příběh další část příběhu.

Máte vy sami někoho, vůči komu byste řekli, že jste dosáhli „bezpečného odpuštění“? Já určitě ano, mám na mysli pár lidí, se kterými už jsem dávno přerušil vztah.