Minule jsme nechali Jonáše ležet bez ochrany pod horkým sluncem. Je na něm, jestli se zvedne a vrátí do města k lidem, nebo jestli umře sám na poušti. Zmateně otáčíme další stránku a hledáme, jestli tam není ještě alespoň jedna věta, která by uzavřela příběh v naší mysli. Jak to tedy s Jonášem dopadlo? Vstal? Nevstal? Ale žádnou větu nenacházíme. Příběh má otevřený konec. Zastaví se těsně před závěrem. Nechává nás stát v rozpacích, s otevřenými ústy. 

Je to pocit jako když dozněla skladba a nevrátí se ke svému původnímu akordu. Něco nám nehraje. V nitru máte pocit nedokončenosti. Nebo jako když přerušíte napínavý film před závěrem, když čtete detektivní román a těsně před odhalením vraha jsou vytržené stránky, jako když vám donesou luxusní jídlo v restauraci, vy se do něj pustíte, před koncem vám zavolá urgentní telefon a zbytek výtečného lososa zůstane na talíři. Otevřený konec, co bude dál? 

Otevřené konce jsou výzvou pro čtenáře. Jdi a pokračuj, dopiš příběh vlastním životem. Buď hrdinou a dohraj závěr. Jak dál budete vést své životy? Co uděláte s výzvami, které před vámi leží? Z otevřeného konce zjišťujeme, že autorovi nejde ani tolik o to, aby nám vyprávěl příběh o někom, kdo kdy někde žil, ale aby se dotkl našeho života. Nejde o to dovyprávět Jonášův příběh, ale povzbudit příběh nás. Nejenom Jonáš se mění ve zralého člověka pomalu, i nám to trvá. Bouřlivé proměny v člověka je název celé této série zamyšlení. Jonášův příběh je o Boží a lidské spolupráci na růstu a zrání. A je to bouřlivé, bolestivé, pořád dokola, asi jako porodní bolesti, které jsou však překonány radostí z nového života… 

Jaká jsou tedy ta nedokončená témata v tomto otevřeném konci, která nám jsou dána jako výzva? Záleží na tom, kde jste se v Jonášovi zahlédli. Pojďme si několik Jonášových témat zopakovat… 

• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášovi v tom, že nepřijímáš zodpovědnost za svět, který se okolo tebe rozkládá. Potom je pro tebe příběh výzvou. Jak ho dokončíš? Přijmeš zodpovědnost za sebe, za své tělo, za svůj pokojíček, za svou rodinu, za svou komunitu, za svůj sbor, za své město, za lidstvo? Budeš žít? 
• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášovi a v jeho samotě, v útěku od lidí i od Boha, v jeho zakřivenosti do sebe, ve které slouží jen sám sobě. Potom je pro tebe příběh výzvou. Jak ho dokončíš? Zůstaneš sám nebo uděláš krok k druhému? 
• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášovu hněvu. V hněvu, který byl skrytý, ale trval celý život. Potom je pro tebe příběh výzvou. Jak ho dokončíš? Jak odpovíš na Boží otázku: Je dobře, že se hněváš? Jaké všechny příběhy tvého života hněv dokáže zpřítomnit? 
• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášově exkluzivitě. Pohrdáš druhými, těmi, kdo jsou horší než ty, méně zbožní, jinak věřící. Jak příběh dokončíš? Uvidíš svět očima Boží lítosti? 
• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášovi, který se točí v kruzích, pořád dokola stejné myšlenky v hlavě, upadá do stejných představ. Kolikrát ještě příběh zopakuješ, než něco změníš? A všimneš si vůbec toho, že nastala nějaká změna?
• Možná si sebe zahlédl v Jonášovi a jeho touze zemřít. Podívej se znovu na misky vah; na misku života, ať může ztěžknout to, co na ní leží.
• Možná jsi sebe zahlédl v Jonášově pasivitě. Co uděláš? Zvedneš se a budeš žít ve víře, že máš všechno k tomu, abys mohl vstát, nebo zůstaneš a zemřeš?

Které z těchto témat je vám osobně nejblíže? Zodpovědnost, pasivita, touha zemřít, samota, hněv, exkluzivita, zacyklenost? 

Jonáš je kniha plná otázek. Námořníci kladou otázky Jonášovi. Bůh klade otázky Jonášovi. A na konec zjišťujeme, že Jonáš sám je vlastně velkou otázkou pro nás. Jak dožijeme Jonášův příběh v nás?