Bohu se podařilo s Jonášem vstoupit do rozhovoru. S Jonášem sice stále ještě lomcuje hněv a znovu se vrací k myšlence, že by chtěl umřít, ale už spolu mluví. Přehazují si věty jako děti míček na hřišti. Jedna výměna, druhá a nyní dokonce třetí… 

Hospodin řekl: Tobě je líto ricinovníku, se kterým ses nenamáhal, ani jsi mu nedal vzrůst; přes noc vzešel, přes noc zašel.  

Jonáš 4:10

Bůh pokračuje v dialogu. Zachytí míč Jonášovy věty a zareaguje na ni. Shrne Jonášovi to, co vidí. To je zajímavá komunikační taktika. Zatím neklade další otázky, neodvádí pozornost jinam. Popisuje to, co vidí. Dává tak Jonášovi jakousi zpětnou vazbu. Je to jedna z více Božích strategií, které používá k tomu, aby Jonáše dostal z jeho zacyklení. „Je ti líto rostliny, přestože jsi s ní neměl žádnou práci. Přes noc vzešla a zašla“

Během předmětu komunikačních dovedností jsme se na teologickém semináři učili dávat lidem v rozhovoru shrnutí. Učili jsme se poslouchat to, co říkají a potom jim stručně zopakovat, co jsme slyšeli. Zní to divně, nepřirozeně, ale pokud chcete druhému naslouchat a dát mu to  najevo, je to dobrá komunikační strategie. Dobré shrnutí dovede člověku nastavit zrcadlo. Slyší to, co vlastně říká. Zároveň pokud jsem udělal chybu ve svém porozumění, tomu, co prožívá, má možnost to napravit.

Představte si, že sedíte s kamarádem v hospodě nebo v kavárně. On vám dlouze vykládá o tom, co se mu přihodilo v práci. Vy místo toho, abyste jen pokývali hlavou a řekli: “Hmm, to máš blbý”, nebo místo toho, abyste odvedli pozornost jinam vtípkem, nebo byste si taky postěžovali, nebo nedej bože byste vystřelili nějaké duchovní moudro, misto toho všeho se zamyslíte a řeknete: “Takže jestli jsem to slyšel dobře, tak tě včera ponížil šéf v práci před očima zákazníků a ty jsi mu pak napsal email, který jsi ale neodeslal.” V jedné větě shrnete, to, co vám on se zákruty a odbočkami a nadávkami vyprávěl posledních deset minut. Je to dobrá reakce, protože cokoliv jiného byste udělali, odvedlo by pozornost od toho, co přijde dotyčnému člověku důležité. Když si to vyzkoušíte a povede se vám to, poznáte to podle toho, že se druhý ještě víc rozpovídá, povzbudíte ho k rozhovoru. A Bůh dělá něco podobného. Pozoruje Jonáše a říká mu: Je ti líto rostliny, o kterou ses nemusel vůbec starat. Vzešla a pošla. 

Pokud je člověk machr, tak zjistí, že takové shrnutí je mocný nástroj, jak druhému malinko pomoci přepsat jeho příběh. Tím, že ve shrnutí použiji slovo, které on sám nepoužil. Je to trochu podsouvání, záleží na tom, jestli se trefím nebo ne. Kamarádovi v hospodě bych řekl: “Takže jestli jsem ti dobře rozuměl, tak tě včera šéf v práci ponížil, ty ses styděl, naštvalo tě to, ale ovládl ses a email jsi neposlal. Přidal jsem ve shrnutí emoce, které jsem v příběhu slyšel, i když je člověk přímo neřekl. Protože upřímně málokdo z nás ve vyprávění popisuje své emoce. Toto shrnutí obsahuje zároveň nabídku podívat se na příběh jinak. A to přesně dělá Bůh. 

Bůh totiž Jonášovi nedává jen shrnutí toho, co sám Jonáš říká. Jde hlouběji, zakomponuje do svého shrnutí i něco navíc. Co je ta novinka? Je to jiná emoce. Jonáš se zlobí, ale Bůh za Jonášovým hněvem rozpoznává ještě jinou emoci. Neříká: “Jsi naštvaný na ricinovník, který vzešel a zašel.” Ne, objevuje v Jonášovi lítost, smutek, soucit. Ta rostlina, přestože byla vyjádřením Jonášova sobectví, byla to jediné k čemu si Jonáš v příběhu vytvořil pozitivní vazbu. S lidmi nemluví a nesblíží se, Boha ignoruje. A dokonce ani ke svému životu a vlastnímu tělu nemá pozitivní vztah. Ale s rostlinou se sblíží. Ona ho chrání a on se z ní raduje. Teď o ní přišel. Reaguje hněvem, ale Bůh za jeho hněvem rozpoznává lítost. Lítost, které si ani Jonáš ani není vědom. Až mu Bůh ve svém rozšířeném shrnutí ukáže, že není hněv jako hněv. 

Ukazuje nám tak, že za našimi emocemi se mohou skrývat jiné emoce. Ne vždy je můj hněv pouze hněvem. Je to proto, že jsme se naučili reagovat na jedny emoce druhými emocemi. A hněv je právě jedna z těch emocí, kterými často reagujeme na jiné emoce; hněvem často reagujeme na stud. Představte si to: Zastyděli jste se a pak jste se na sebe naštvali za to, že se stydíte. Ostatní lidé, i vy sami, vidí jen hněv, ale v jádru hněvu je stud. Jindy se za hněvem skrývá smutek, bezmocnost a bolest. Bůh však vidí do srdce, zná jeho taje. Vidí, že ne vždy je můj hněv hněvem, a tak mi, podobně jako Jonášovi, odhalí mé srdce. 

Výzva: Jen si to zkuste, až vám bude někdo vyprávět o svém životě, něco, co zažil. Zkuste mu shrnout to, co jste slyšeli. Začněte třeba slovy: Aha, takže jestli tomu dobře rozumím… Slyším, že říkáš… Takže...

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za to, že nám dáváš porozumět nám samotným. Dáváš nám své Slovo, které je mapou pro naši vlastní duši. Teprve v něm získáváme slova, kterými popisujeme svůj život. Nevěděli bychom o svém hříchu, kdybychom neslyšeli krásu Tvého zákona a nezahlédli Tvou slávu. Nevěděli bychom o svém studu, kdybychom nečetli příběhy z ráje. Nevěděli bychom, že za naším hněvem se může skrývat bolest, ztráta a lítost. Dokud jsi nám to neukázal ve svém Slově. Dáváš nám poznat naše nitro. Vidíme se jako v zrcadle příběhů. Díky, že nám nabízíš slova a shrnutí, kterými můžeme lépe porozumět sami sobě.