Jonášovo kázání ve městě Ninive bylo stručné, heslovité, ale úspěšné. Vyděsilo celé město. Ještě měsíc a přijde kolaps. Když se to dozví ninivský král, pokoří se, uvolní trůn, sedne si do popela a vydá nařízení. Vládní nařízení k půstu, kterým chce udržet lidi v krizi déle než do první večeře. Vyzve je ke změně směru a dodá jim naději. Králova řeč je tak detailnější, komplexnější a praktičtější než Jonášovo kázání. Od krále se inspirujeme pro pokání. Centrální kázání knihy Jonáš je tak paradoxně vloženo do úst postavy zlého, krutého ninivského vládce diktátorského typu. Pro pradávné čtenáře knihy Jonáš byl ninivský král symbolem útlaku, zla a zneužité síly. Jeden z nejhorších myslitelných bídáků. Ten, který napadal jejich zemi, vládce sousední nepřátelské říše. A od něj mají čtenáři slyšet slova o půstu, proměně a naději. To je do uší bijící nehoráznost, další absurdita knihy, která odhaluje lidskou neochotu slyšet pravdu od lidí, kteří jsou jim nesympatičtí a nemají je rádi. Dnes si přečteme část kázání ninivského krále o proměně. 

Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ze vší síly k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.  
Jonáš 3:8

Král svým kázáním zve lidi k radikální proměně životního stylu, životní cesty a životního směru. Předpokládá, že vesměs každý z jeho poddaných dělá něco hříšného, něco zlého. Každý je vinen. Král nesvádí všechno zlo na určitou skupinu lidí, nehledá obětní beránky. Ne, každý je vinen a má přijmout osobní zodpovědnost za svůj hřích. 

Krále si můžeme představit jako dirigenta, který diriguje pokání města. Zvolil pro něj tříčtvrťový pohyb taktovkou - vzhůru dolů-doprava, dolů-doleva a zase vzhůru; raz dva tři á dva tři. Taktovka jede nahoru - pohleďte vzhůru a volejte ze vší síly vzhůru k Bohu; taktovka jede dolů-doprava - rozlište svou vinu; taktovka se vrací zpět -  něco z toho napravte, změňte. Volejte, rozlište, změňte, volejte, rozlište, změňte... Raz dva tři á dva tři...

Volej vzhůru: V procesu pokání se lidé nejprve vztahují celou svou bytostí vzhůru k tomu, kdo je nad nimi, kdo je lepší a větší než oni. Napněte všechny svaly, celou svou sílu a veškerou energii, kterou máte pro dnešní den, a obraťte ji  k tomu, kdo je nejvýš. Volejte k němu, komunikujte s ním, nalaďte se na toho nejlepšího, největšího myslitelného. Tento první krok, který následuje pohyb taktovky vzhůru, pomůže lidem odpovědět na otázku: Jak by měly věci být? Jaký je ideál? Jaký by měl být svět? 

Rozliš vinu: Druhou dobou určenou taktovkou krále Ninive je výzva rozlišit vinu. Co je zlo, které páchám? Podívejte se na násilí, které je okolo vás. Podívejte se na ruce a vybavte si, čeho jste se dopustili. Zlo, které páchají, uvidí až ve chvíli, když je porovnají s ideálem, který reprezentuje Bůh. Vždyť to, že je něco křivé, je vidět, až když vidím něco, co je rovné. Křivost je rozlišitelná až v porovnání s rovným. Dokonce slovo křivda ve staré češtině bylo opakem slova pravda. Vina, hřích a zlá cesta vznikají až tehdy, když jsou porovnány s tím, co je dobré, krásné a svaté. Proto nejprve pohled vzhůru - volej vzhůru, rozliš vinu.

Změň svou cestu: Poslední doba zaměří Ninivské na změnu. Volej vzhůru, rozliš vinu, změň svou cestu. Obraťte se, jdete špatně, zabočili jste špatně ve svém životě, směřujete do katastrofy. V čem dnes konkrétně můžeš změnit svou cestu? Volal jsi k Bohu, viděl svou vinu, co teď uděláš? Od čeho se odvrátíš?

I my jsme spolu s Ninivskými vyzváni k pokání pod taktovkou vládního nařízení ninivského krále. Pokorně se otevíráme představě, že jsou věci, které děláme špatně. V pokání odmítneme nejprve jednoduché způsoby ukojení naší vnitřní bouře pomocí jídla a jiných věcí, které otupí hrany stresu. A potom sledujeme taktovku krále. V jejím rytmu obracíme pohled nejprve vzhůru, potom k vině a nakonec ke změně. Nejprve vzhůru, k tomu nejlepšímu a největšímu myslitelnému Bohu. Jen při pohledu na to nejlepší a nejkrásnější, k ideálu, může být vidět náš hřích v jeho pravé barvě a proporci. Kdybychom se porovnávali mezi sebou navzájem, bylo by naše svědomí uklidněno tím, že si řekneme, že nejsme tak hrozní jako tamten či onen soused, kolega atd. Kdybychom křivost své vlastní životní cesty porovnávali s křivými cestami druhých, můžeme v podstatě říci, že jsme všichni podobně křiví. Ale co když se mezi námi objeví krásná rovná přímka? Najednou je naše křivost vidět. Náš hřích vynikne, když hledíme vzhůru k Bohu, k ideálu svatosti, který nás ve své velikosti, kráse a čistotě mnohonásobně převyšuje. Z pohledu vzhůru k Bohu jsme králem vyzváni k tomu, abychom se podívali na své vlastní ruce a na zlo, které napáchaly. Podívejte se na své ruce. Jaké zlo spáchaly? Podívejte se do zrcadla na své oči. Na co hleděly? Dotkněte se svých úst. Co říkaly? Pohleďte na své nohy. Kam kráčely? Nakonec výzva vrcholí změnou směru. Volej vzhůru, rozliš vinu, změň svou cestu; odvraťte se od své zlé cesty. To je jasná výzva. Možná už jsme v životě rezignovali na změnu v některých oblastech. „Ano, hřeším řečí, ano, hřeším tím, jak myslím, ale to jsem prostě já, jak to mám asi tak změnit, modlila jsem se za to mnohokrát. To nejde, lidi mě musí vzít taková jaká jsem. Nedá se nic dělat.“ Ne! Pokání vede k proměně. Jeden z důvodů, proč si myslím, že rezignujeme na reálné viditelné změny v našem životě, které se týkají našich dlouhodobých převládajících hříchů je to, že máme před očima cíl a vidíme, že je moc daleko. Tam nikdy nedojdu. Takový nikdy nebudu. To nikdy nezvládnu. A už si neuvědomíme, že nás ninivský král zve na cestu. A cesta je složena z krůčků. Dnes nejsem zodpovědný za to dojít do cíle, dnes ani do cíle nedojdu, nemám na to od Boha milost ani sílu. Neznamená to ale, že dnes zůstanu sedět na místě a stěžovat si nebo bláhově spoléhat na milost bez změny. Ne, dnes je den udělat jeden krok. V čem můžu být zítra, byť jen o jedno procento, lepším člověkem. Dovedu dnes polknout jednu větu? Dovedu dnes omezit hraní na počítači na dvacet minut, půl hodiny? Dát si o cigáro méně? Co je jedna dobrá věc, kterou dnes a zítra udělám navíc, co jedna špatná věc, kterou dnes neudělám? Pokání musí být vidět, klidně v malé změně, v jednom krůčku správným směrem. Pro dnešek, z milosti, která je mi k dnešnímu dni dána. Pohleď vzhůru, rozliš vinu, změň svou cestu. 

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, Tvé kázání bylo velmi podobné jako kázání ninivského krále. I Ty jsi nás vyzýval k pokání, k tomu, ať denně opouštíme starý způsob života. Ať je naše zbožnost hmatatelná. A tak hledíme na Tebe, na Tvou krásu, na Tvou přímost, čistotu a svatost. Podle ní v porovnání s Tebou měříme bídu svého hříchu a k Tobě dnes směřujeme své životy. Prosíme, Pane, ukaž nám jednu věc, kterou dnes můžeme udělat jinak.