Postava, se kterou se dnes potkáme je Timoteus. Timoteus byl žák a kolega apoštola Pavla. O jeho životě se dovídáme z knihy Skutků a z dopisů, které s Pavlem píšou církvi. Nejvíce informací však máme v osobních dopisech, které od Pavla dostává. Pokusím se vám z textových náznaků zrekonstruovat Timoteův osobní portrét. 

Je věrný. Jako mladého muže ho Pavel ustanoví za správce místní církve v Efezu a Timoteus tam zůstane až do stáří. Je spolehlivý. Pavel mu důvěřuje a posílá ho na různé mise. Svěřuje mu i těžké úkoly. Cesta do problematického Korintu nebyla za odměnu. Je horlivý a pracovitý. Je zaměřený na vztahy, pečující a extrémně obětavý. Podle tradice umírá ukamenován rozzuřeným davem. Zároveň na pozadí tušíme určitou křehkost. Je citlivý, zná bolest a slzy. Je vnitřně nejistý. Jako by neměl ostré lokty, neuměl cenit zuby a pochyboval o sobě. I takovýto člověk potřebuje změnu. Pro typ člověka podobného Timoteovi bývá těžké nastavit hranice, ochránit sám sebe a nebrat si toho příliš. Těžko zvládá konflikty a je ohrožen vyhořením. Přesně proti tomu Pavel svými slovy směřuje: „abys rozněcoval oheň Božího daru“ (2 Tim 1:6). Pokud by u Timotea nenastala změna dopadne podobně jako žena, o které jsem vám před chvílí vyprávěl. 

Změna pro Timotea přichází skrze dopisy, které mu Pavel inspirován Božím Duchem posílá. Mimo jiné se v nich Timoteus dovídá, čemu má říkat ano a čemu ne. Pomáhají mu rozhodovat se a stanovovat si priority. Pokud by měl Timoteus diář, tak by z něj během čtení něco vyškrtal a něco jiného do vzniklého prostoru přidal. Timoteus se učí říkat ne, proto aby mohl dlouhodobě jiným věcem říkat ano. Říká ne, proto aby mohl v práci a službě lidem vytrvat, udržet si vášeň, horlivost a lásku. Začneme u toho, čemu má říkat Timoteus ne. Pak se podíváme, k čemu ho to osvobozuje, a nakonec si položíme otázku, kde k tomu může Timoteus vzít sílu. Mezi tím občas mrkneme pohledem sami na sebe.