„Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?
Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“
Lukáš 14:34-35

Ježíš se dívá na své lidi a představí si je jako koření, konkrétně jako sůl. Něco, co dodává chuť svému okolí, tím, že je to jiné. Sůl je jiná než maso, proto maso osolí. Je jiná než polévka, proto ji promění. Když Ježíš vidí lidi jako sůl, vidí je jako jiné, jedinečné, a právě díky své jinakosti užitečné. Být solí znamená vystoupit z davu a odlišit se. Ne samoúčelně rebelsky, jako když si někdo nabarví vlasy na růžovo, ale užitečně a smysluplně. Být solí znamená být tím, kým můžeme každý z nás být v naší jedinečné osobitosti. Ježíš varuje před ztrátou chuti. A já vám dnes budu vyprávět příběh o ženě která byla ze začátku neslaná nemastná, ale nakonec svou slanost objevila. 
 

Slíbil jsem vám příběh o ženě, která byla na začátku jako charakter nemastná neslaná a v průběhu života z Boží milosti a tváří v tvář výzvám svou jedinečnou slanost objevila. Tak se stala užitečnou a zachránila nejen svůj lid. Poslouchejte příběh o mladé židovské ženě jménem Hadasa. V dětství přišla o oba své rodiče. Po jejich smrti se jí ujal její starší bratranec Jmenoval se Mordokaj. Oba dva byli potomky židů odvlečených do babylonského zajetí. Od přestěhování už uběhlo mnoho desítek let.  Dokonce se velká část židů mohla vrátit zpět. Přesto se někteří rozhodli zůstat v cizině. Mezi nimi byla i rodina Hadasy a Mordokaje. Babylonskou říši vystřídali Peršané. Hlavním městem jejich říše byl Šúšan. Právě tam žila Hadasa u svého bratrance. Svůj národnostní původ skrývali. Nevytrubovali na veřejnost, že jsou potomky zajatých židů. Používali proto perská jména. Mordokaj, ač žid svým jménem odkazoval k pohanskému bohu Mardukovi. A Hadase říkali Ester, hvězda, jméno odvozené od pohanské bohyně Ištar. Jako Marduk a Ištar přirozeně splynuli s místními obyvateli. Ester vyrostla v krásnou ženu. Žila u svého bratrance a ve všem ho poslouchala.

Jednoho dne bylo na náměstí vyhlášeno nové královské nařízení. Král vyhlašuje soutěž krásy a její vítězka se stane jeho manželkou. Mezi lidmi se šeptalo, že se král své předchozí manželky zbavil za podivných okolností.  Účast v soutěži krásy nebyla dobrovolná. Městy začali procházet královi úředníci, vybírali krásné dívky a odváděli je do královského paláce, který se tyčil desítky metrů nad úrovní města. Stalo se, že si služebníci všimli krásné Ester, vzali ji a bez okolků odvedli do královského paláce. Opustila bratrance a svůj dosavadní život. Prošla branou a těžká vrata se za ní zavřela. Věděla, že není cesty zpět. Stále ji zněla v hlavě poslední slova jejího bratrance, která ji v rychlosti pošeptal předtím, než ji odvedli. Hlavně nikomu neprozrazuj, z jakého jsi národa a kdo jsou tvoji příbuzní. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsi židovka. Je to příliš nebezpečné. 

Tak se Ester dostala do ženské části paláce. Hlavním manažerem projektu miss krásy, aneb král hledá manželku, byl Hegaj. Přiváděli k němu všechny dívky. On si je zapisoval a organizoval jejich přípravu na setkání s králem. Mezi desítkami mladých žen ho nejvíce oslnila právě Ester. Byla krásná, skromná a poddajná. Nevzpouzela se ani nebyla přehnaně vyzývavá. S mírným plachým úsměvem snášela všechno, co se jí dělo. Přesto v ní Hegaj spatřil něco, co nedokázal sám popsat. Od první chvíle se stala jeho osobní favoritkou. Bez váhání pro ni začal organizovat nejrůznější protekce. Přiřadil ji sedm dívek, které se měli starat o její vzhled. Vizážistky, masérky, nutriční poradkyně a nejrůznější koučky. Hegaj nechal Ester a její tým ubytovat v krásných vzdušných pokojích, s velkými okny a vstupem na terasu. Zařídil jí také dostatek zdravého jídla. Vše o několik tříd lepší, než měli ostatní soutěžící. Přípravná fáze před samotnou soutěží trvala rok. Celý rok tým žen pracoval na Ester. Mazali ji krémy, pečovali o její vzhled, vlasy i pokožku. Celý rok ji připravovali na noc, kterou měla strávit s králem. Sám Hegaj ji dokonce poradil, jak má mluvit s králem. Co po něm má chtít. Velká noc se blížila. Některé z dívek, které byli sebrány z ulice společně s ní, už svou noc s králem strávily. Večer vešli do jeho komnat a ráno odešli do jiné části paláce. Po první noci s králem už je neměl pod správou Hegaj, ale eunuch Šašgaz, který spravoval králův harém. Tam dívky zůstaly a čekaly, jestli je král nezvolá znovu. To se však nestalo, alespoň to se mezi zdmi paláce šuškalo. Žádnou z nich už král nechtěl více vidět. 

Přišel den, kdy se Ester měla vydat ke králi. Přípravy vrcholí. Ještě jedna pořádná masáž, balzámy, voňavky, šaty a účes. Poslední doporučení a připomenutí, jak se chovat a co říkat. Všichni, kdo s ní přišli do kontaktu si ji zamilovali. Favoritka celého paláce. Tak pokorná, tichá a krásná. Byla odvedena ke králi a strávila s ním noc. Příběh nevypráví, co se odehrálo za zavřenými dveřmi královi ložnice. Jedno však bylo jisté, král si ji zamiloval. Byla jiná než ostatní. Stala se jednoznačnou vítězkou soutěže. Její nocí soutěž skončila. O pár dní později vložil král na její hlavu korunu a stala se jeho ženou. Byl tak nadšený a spokojený, že v celé říši snížil daně a důležitým lidem poslal dary. Na počest královny uspořádal hostinu. 

Tak se Ester stala poslušnou krásnou královnou. Stále nikomu nic neprozradila o svém původu. Nic v jejím životě nenapovídalo, že by byla židovkou. Modlitby, řeč, stravovací návyky i svátky byli čistě perské. Stala se perskou královnou. Po nějaké době ji přes posla zkontaktoval její bratranec. Měl pro ni naléhavé zprávy ohledně spiknutí proti králi. Ester předala varování králi. Začalo se vyšetřovat. Opravdu se odhalilo konspirační hnutí mezi eunuchy, které připravovalo atentát na krále. Vše se podařilo odhalit na poslední chvíli. Ester dál žila svůj život královny. S králem se vídala stále méně a méně. Převážně zůstávala ve svém paláci. Nevěděla, co se odehrává za jeho zdmi. Nevěděla, že si král pořídil nového rádce. Nevěděla, že se schyluje k velké bouři. Králův nový rádce se jmenoval Haman. Byl potomek pohanského krále Agaga, kterého kdysi před mnoha staletími izraelský prorok Samuel rozsekal na kusy. V této rodině se však nezapomínalo. Nenávist k židům se v Hamanovi probudila k životu. Shodou okolností ji svou paličatostí vyburcoval právě Esteřin bratranec Mordokaj. Haman podplatil krále, zmanipuloval ho a dostal od něj povolení ke genocidě. Dokonce je domluvený i termín. Nic z toho Ester neví. Poslušně čeká v paláci na krále. Je osamocena. Nesmí ven, král s ní nemluví. Nikdo jiný k ní nemá přístup. Je izolovaná a osamocená. Ale tak jako předtím, s tím nic nedělá. Prostě přijímá věci tak, jak jsou, tak jak se jí dějí. To je strategie, kterou se v životě naučila používat. Když ji umřeli rodiče, nemohla s tím nic dělat, bezmocně se s tím musela smířit. Když se jí ujal Mordokaj neměla na výběr. Když ji odvedli do paláce, nikdo se jí neptal na její názor. I protekci, kterou dostala od Hegaje si nevyžádala. Rok se nechávala mastičkami, jídlem a kurzy etikety přetransformovat do podoby, která bude králi vyhovovat. To, že si ji král vybral a dal jí na hlavu korunu nebyla její volba, ale jeho. Dokonce i teď poslouchá svého bratrance, přejala jeho obavu a mlčí o svém původu. Nikdy nic neudělala sama, nikdy se pro nic sama nerozhodla. Život se jí děje a ona ho pokorně přijímá. A teď je sama. Zavřená. Izolovaná. 

Z jejího zadumání ji vytrhne jedna z jejích dívek. Přijde do místnosti s naléhavou zprávou. Viděla prý Esteřina bratrance Mordokaje, jak se potlouká před branou v roztrhaném pytlovém oblečení. Je celý špinavý, zarostlý a uplakaný. Dokonce má místy vytrhané vlasy a fousy. Zubožená existence. Ester se rozrušila. Nerozumí tomu, se to děje. Okamžitě nabalila oblečení a jídlo a krémy a poslala je po svých služebnících Mordokajovi. Ať se dá do pořádku a tváří se normálně. To je celá Ester. Nelíbí se jí že bratranec vybočuje, že je jiný. Má nasadit úsměv a přijímat věci tak jak jsou. Tak jak to naučil jí. Služebníci se vrátí s nepořízenou. Mordokaj se odmítá převléci. Královna Ester je k němu poslala znovu, aby se od něj dozvěděli, co se děje. Sama pak nervózně přecházela po komnatě jako zvíře chycené v kleci. Po dlouhé době se poslové vrátili a přinesli zprávy od Mordokaje. A tak se Ester dozvěděla o chystaném pogromu na židy. Stále znovu a znovu pročítala dekret, kterým jí a její rodinu její vlastní manžel odsoudil ke smrti. Mordokaj po ní chce, aby šla ke králi a přimluvila se za jeho zrušení. To si absolutně nedovedla představit. Nemůže tam jít. Mohla by přijít o hlavu. Nikdo nesmí ke králi, pokud ho král nezavolá. Ani ona ne. Takový je zákon. Věděla, jak dopadla předchozí královna. Král se s ní rozvedl jen proto, že se nechtěla přijít ukázat na hostinu. Tady se běžně popravuje, copak to bratranec neví. Jakákoliv neposlušnost není tolerována. To je podoba, do které ji všichni tvarovali, taková musí být. Mít tvar poslušné pasivní usměvavé krásky. Ona musí zůstat mezi zdmi, poslušně, pokorně, tak jako vždy. A basta. S tímto rozhodnutím poslala posli k Mordokajovi. Ti se brzy vrátili a na lístečku mu od ní přinesli vzkaz. 

Nepředstavuj si, že v královském domě unikneš, jediná ze všech Judejců. Vždyť jestliže budeš v této době zarytě mlčet, úleva a osvobození povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato.

Ester 4:13-14

Ester si mnohokrát slova četla, nakonec se posadila a na druhou stranu připsala

Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se za mne. Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ačkoliv to neodpovídá nařízení, a jestliže zahynu, zahynu.

Ester 4:15-16

Po třech dnech jde ke králi. Obleče si krásné šaty a kráčí chodbou s vědomím, že zpět možná půjde v poutech. Chvíli stojí přede dveřmi do trůnního sálu. Sama je musí otevřít. První velká věc, kterou dělá z vlastního rozhodnutí. Opírá se do dveří a vší silou otevírá. Teď je hrdinkou a možná to bude to poslední, co v životě udělá. Otevře dveře. Král je obklopen svými rádci, o něčem se dohadují. Když vejde sál ztichne. Všichni na ní překvapeně hledí. Jaká drzost. Nehoráznost. Co tu chce. Tu ale král vezme své žezlo a milostivě jím na ní ukáže. Je to gesto přijetí. Znamená to, že ji toleruje její drzou aktivitu. Královna s bušícím srdcem dojde až k trůnu. Král se ptá, co chce. Ester se rozhlíží po přítomných. Nemá odvahu s ním mluvit otevřeně a veřejně o věcech svého národa. Teď na to není čas, navíc před všemi ostatními. Proto krále a jeho rádce Hamana se spoustou poklon pokorně pozve další den na hostinu. Potom se ukloní a odkráčí. Teprve za dveřmi pocítí úlevu, srdce se zklidní a ramena uvolní.  To je první aktivní krok, který v životě dělá, první nápad, který realizuje. Zatím se daří, cítí, jak se jí do žil vlévá nová energie. Jde se chystá hostina.

Druhý den proběhne hostina v jejích komnatách. Haman i král se dobře baví. Ester sbírá odvahu promluvit o své záležitosti, ale nenajde ji. Mluví se o všem možném, o počasí, o slonech a papoušcích, o jídle na stole a hudbě v pozadí. Ale ona svou žádost nepřednese. Dokonce i když ji král přímo vyzve, aby mu řekla, co si přeje. Mlčí. Je sama ze sebe zoufalá, a tak pozve krále a Hamana na hostinu ještě další den. Kdyby jen tušila že její jednodenní odklad málem bude stát Mordokaje život. Naštěstí v její prospěch zasáhla vyšší moc. A tak se hostina druhý den opakuje a Mordokaj jako zázrakem stále žije. Ester má třetí příležitost. Král se jí opět zeptá, jaká je její přání. Tentokrát v sobě Ester najde odvahu a začne mluvit:

Pokud bych nalezla milost ve tvých očích, králi, a pokud by se králi líbilo, nechť je mi na mou prosbu dán můj život a na mou žádost můj národ. Neboť jsme byli prodáni, já i můj národ, aby nás vyhladili, zabili a vyhubili.o4 Kdybychom byli prodáni za otroky a za otrokyně, mlčela bych, protože by ta tíseň nebyla vhodná k obtěžování krále. 

Ester 7:3-4

Král se zeptal, kdo to je. A Ester ukáže prstem na Hamana. Haman zbledne, netušil, že je Ester židovka. Král se tak rozčílí, že to musí jít rozdýchat do zahrady. Haman vyskočí a zůstane stát. Ční nad Ester ležící na lehátku. Přemlouvá ji, prosí, nakonec se rozzuří a vrhne se na ní. V tu chvíli se vrátí král. Rozkřičí se na Hamana a dá ho okamžitě popravit. Věci nabrali rychlý spád. Mordokaj se stal královým rádcem, protože Ester prozradila, kým pro ni je. Od té chvíle sama Ester, Mordokaj i král spolu mnohem více komunikují a vymýšlí způsob, jak zabránit pogromu. Nakonec vydají nařízení, ve kterém celé říši oznámí, že se židé mohou během pogromu bránit. Už není královskou vůlí, aby je všichni povraždili. Všichni lidé tak mají několik měsíců na to, aby změnili své smýšlení o židech. Aby je přestali vidět jako ohrožení, které musí vymýtit. Ti, kteří názor nezměnili v určený den opravdu vyšli zabíjet židy, ovšem setkali se s takovým protiútokem, že nikdo z nich nepřežil. V tom všem hrála královna Ester aktivní roli, zajímala se, komunikovala, přimlouvala se u krále. Teď už s větší jistotou a odhodláním. Nemusí chodit ke králi. Sedí vedle něj. On sám se ptá, co by si přála. Jeho žena mu dokonce ani nemusí za každým slovem poklonkovat. Její poslední, byť trochu morbidní přání zní.

Uzná-li král za vhodné, ať je židům v Šůšanu dovoleno také zítra jednat podle dnes platného zákona, a deset synů Hamanových ať pověsí na kůl.

Ester 9:13

Ester zjistila, že sama existuje, že nemusí věci jen přijímat, ale také je může změnit. Už není jen Esterou, která poslušně skrývá svůj židovský původ. Ani není tou, která se rok tvaruje do podoby líbezné a za každých okolnostní poslušné královny. Je královnou Esterou dcerou Abíchajilovou. 

Čtyři roviny změny

Biblické příběhy nám zachycují posuny mnoha různých postav. Dnes jsem vám vyprávěl příběh o proměněn dívky jménem Ester. Proměna, kterou prošla je obrovská. Z neslané nemastné pasivní krásné dívky se stala silná, aktivní a neméně krásná žena. Objevila svou slanost a stala se užitečnou pro svůj národ i pro králův dvůr. Její růst vidíme na čtyřech rovinách. 

1) Z pasivní postavy se stává aktivní, která iniciuje děj. V první části knihy je představena jen jako pasivní postava. Všechna slovesa s ní spojena jsou v pasivním tvaru. Nic sama nedělá, vše se děje jí. Jako by neměla vlastní vůli, jako by se nemohla rozhodovat a chtít. Naučila se takovéto bezmocnosti. Zažila příliš mnoho situací, které ze svého pohledu nemohla změnit. Jak dobré, tak těžké věci pasivně přijímá. Smrt rodičů i péči Mordokaje. Odvedení do paláce péči Hegaje. Ke konci příběhu bere věci do vlastních rukou, vymýšlí plán, chystá hostinu a píše dekrety.

2)  Z ženy, která se nechává tvarovat do podoby vyhovující ostatním, se stává ta, která sama tvaruje a ovlivňuje svět okolo sebe. Z tvárné je tvarující. Všechny mastičky a školení před nocí s králem ji vytvarovali do podoby poslušné královny. Stala se přesně takovou, jakou ji chtěli ostatní mít, proto i vyhrála soutěž. Ovšem to nebyla ona. Byla taková, jakou ji chtěli ostatní. Samu sebe našla teprve, když k tomu přidala i svou jedinečnou osobitost. Podobně jako Ježíš se 30 let nechává tvarovat do podoby správného a poctivého žida prvního století. Se vším všudy. Vytvarují ho přesně a pak dostane poslání, a to z čeho vyšel promění. Je slaný a jiný. Ale jen proto, že se předtím naučil 

3) Z podřízené ženy se stává ta, která komunikuje víc napřímo. Z podřízenosti do rovnocennosti. Viděli jsme radikální posun v její řeči s králem. Poprvé se bojí promluvit, aby nezemřela. Pak stále váhá. Její řeč je plná poníženého pochlebování „jestliže se to králi líbí“ „jestliže uzná za vhodné“ „tak bych si dovolila“. Nakonec i většinu těchto slov vypustí a prostě požádá. 

4) Z perské královny se stává ta, která je hrdá na své židovské předky. Kniha si velmi kreativním způsobem hraje s tématem Esteřiny identity. Na začátku je jednou pojmenována židovským jménem Hadasa, pak už jen Ester. Mnohokrát je její identita potvrzena jako „královna Ester“. To je nejvíc perská identita. A na konci je nazvána královnou Esterou dcerou Abíchajilovou. Její finální identita kombinuje jak perskou, tak židovskou. Je součástí společnosti, a přesto je jiná, má jinou příchuť, je slaná. 

Změna z pasivity do aktivity, z tvárnosti do tvarování, z podřízenosti do rovnocennosti a z Peršanky do židoperašanky. Čtyři provázané proměny na rovině psychiky, identity i komunikace. Jak se to stalo? Jak Ester vyrostla? Energie působící změnu se v ní hromadila dlouho, ale zlomovým momentem bylo její dobrovolné a odvážné otevření dveří. Už neměla co ztratit. Jestli umřu umřu. To byla změna navenek, jenže ještě těsně před tím se něco změnilo uvnitř. Ty tři dny půstu s jejími dívkami. Tam našla sílu. Kniha Ester je jedinou biblickou knihou, ve které se ani jednou nevyskytuje slovo Bůh. Bůh tam vůbec nevystupuje jako postava. A přesto jako by po nás právě v tuto chvíli pomrkávala a říkala, no kdo to asi byl, ke komu se tři dny Ester obracela a kdo to asi byl kdo tahal za nitky příběhu, kdo to asi byl, kdo jí dodal slanost... 

Vyprávěl jsem vám příběh o tom jak nemastná neslaná, přestože krásná a vzácnými mastmi promazaná, Ester, objevila samu sebe a své kořeny. Našla svou jedinečnou slanost, a tak se stala užitečnou. A zásadní, přestože tajemně skrytou roli v jejím růstu hrál její otec Bůh. 

 „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?
Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“
Lukáš 14:34-35

Dnes jsme viděli nadějný příběh o tom, jak může člověk svou slanost získat.