Představuji si, že písně Žalmů jsou něco jako místa k setkání. Když se je modlím, zpívám je, nebo nad nimi jen přemýšlím, setkávám se v nich sám se sebou.  Každý žalm totiž rozezvučí určitý hlas v mém nitru. S některým žalmem rezonuje hlas mé bolesti, jiný zformuluje hlas mé viny a další posílí hlas vděčnosti a radosti. Proto se v žalmech setkávám sám se sebou. V žalmech se setkávám i s druhými. S vámi, se kterými píseň společně zpívám, synchronizuji svůj dech, pohyb i rytmus. S vámi, se kterými písně společně čtu, se setkávám ve stejných myšlenkách. Dokonce se v něm setkám i s těmi, kdo tu žili na zemi přede mnou. Kolik generací našich duchovních předků tyto modlitby četlo a zpívalo. Setkávám se tam s autorem žalmu. Vždyť skrze poezii mám možnost nahlédnout do jeho nitra. Setkávám se samotným Ježíšem. I jeho zbožnost byla žalmy formována. Říkám si, jak jej asi četl on. V čem s ním rezonovaly a kde s nimi sám zápasil?  Dnes se společně spolu, s předky, s autorem i Kristem potkáme v Žalmu 101. Všimneme si v něm tří témat: závazek, budoucnost a kvalita.

Představte si následující scénu. Přijde mladý muž za moudrým starcem a zeptá se ho: "Řekni mi, jaká je má budoucnost? Co na mě čeká?" Stařec pokývne hlavou a odpoví: „Nejdříve řekni ty mě, k čemu ses v životě zavázal? Čemu dlouhodobě říkáš ano a čemu ne? Co přijímáš a co odmítáš?“ A sám pak uvidíš, kým se stáváš.   

Už malé děti se naučí říkat ano a ne. Rozlišují tak svět okolo sebe. Dělí jej na dobrý a špatný. Brokolice ne, čokoláda ano. Výlet ne, mobil ano. Obejmout ano, naplácat ne. Něčemu přitakávají a jiné odmítají. Jejich rozhodnutí utváří jejich budoucnost. Když budou říkat ano brokolici a výletům bude jejich budoucnost hmatatelně fyzicky jiná, než když řeknou ano čokoládě a mobilu.  A my dospělí máme za jejich budoucnost jistou zodpovědnost. Proto někdy uplatňujeme své ano a ne proti jejich. Žalm 101 není písní malého dítěte, ale zralého člověka, který veřejně vystihuje závazek vůči svému budoucímu já. Zaváže se, že něčemu bude říkat ano a něčemu ne. Pojďme se do jeho vyznání zaposlouchat.

Davidův žalm.
Budu zpívat o milosrdenství a právu, tebe, Hospodine, budu opěvovat.
Budu pečlivě dbát na bezúhonnou cestu.Kdy už ke mně přijdeš?
Budu žít v bezúhonnosti svého srdce ve svém domě.
Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků — neulpí na mně.
Zvrácené srdce ode mě odstoupí — zlo neuznávám.

Kdo tajně pomlouvá svého bližního, toho zničím;
člověka povýšených očí a nadutého srdce nebudu snášet.
Můj zrak spočine na věrných v zemi; budou se mnou přebývat.
Kdo chodí bezúhonnou cestou, ten mi bude sloužit.
V mém domě nebude přebývat ten, kdo jedná záludně;
ten, kdo mluví lži, v mých očích neobstojí.
Po ránu budu hubit všechny ničemy v zemi,
abych z Hospodinova města vyhladil všechny činitele nepravosti.

Závazek 

První čtyři verše vystihují vnitřní odhodlání autora říkat „ne zlu“ a „ano kvalitnímu životu“. V pátém verši nastává zlom a autor se zavazuje toto nastavení rozšířit na svět okolo sebe, na svou domácnost, město a zemi. Žalm si můžeme představit jako jakýsi politický manifest. Setkáváme se v něm s králem. Dovedu si představit, že jej zpívá král jako součást slibu při korunovaci, nebo při jeho obnovení na výroční slavnosti. Vládce, král, který vystupuje před lid a zpívá svůj závazek. Tomuto budu říkat ano a tomuto ne. Je to podobné, jako když se dnes podíváte na volební programy politických stran. I ty jsou formulované jako to, pro co a proti čemu daná strana je. A rozumný člověk volí podle toho, která strana říká ano a ne podobným věcem jako on sám. 

Jaký mají veřejné závazky smysl a proč jsou důležité?

1) Rozhodnutí, která jsme udělali v minulosti, nám pomáhají se rozhodovat v přítomnosti.  Když už se jednou rozhodnu jíst zdravě a navyknu si na to, nemusím se už každý den probouzet a řešit, jak dnes budu jíst. V obchodě vím, kam jít a pro co sáhnout a ostatní neřeším. 
2)  Motivace k tomu vytrvat, i když se mi nebude chtít. Zpěvák seznamuje druhé i sám sebe a druhé s plány do budoucnosti. Když to deklaruje nahlas jako svůj program, tak ho to zároveň donutí na tom pracovat. Když rozhlásím, že pracuji na hubnutí, druzí mě tímto budou pozorovat. Když řeknu, že končím pomalu školu, budou se ptát. A budou chvíle, kdy člověk vytrvá ještě chvíli právě proto, že vím, že se někdo zeptá. Žalmistův manifest je veřejný závazek vůči budoucnosti. Toto podpořím a toto odmítnu. V sobě i navenek. Tak, aby to druzí viděli a abych před nimi byl vykazatelný. Až budou hodnotit mou službu vlasti. 
3) Dávají tvar naši budoucnosti. Ve veřejně vyjádřeném rituálním závazku se zavážu k věrnosti manželské, zaměstnanecké, církevní. Říkám něčemu ano a jinému ne. Často měl závazek určitou veřejnou, rituální formu, členský slib, svatba atd. Vzpomínám si na svatební obřad, kdy jsme si s Lenkou slíbili lásku a věrnost. Řekl jsem ano Lence a ne všem ostatním dívkám. A teď jsem jiným člověkem kvůli ní. Vzpomínám si na domluvu s mou vedoucí práce na univerzitě, která věděla, že málokteří studenti školu dokončí. Chtěla po mě slib, že má cenu toho jít. Podal jsem jí ruku a bylo to zpečetěno. Mnohokrát jsem se k tomuto momentu vracel. Silné na něm bylo to, že nebyl podepřený žádnou oficiální smlouvou, byl to ústní slib. Závazek vůči mému budoucímu já. Budoucí já, které je dnes realitou právě díky tomuto slibu. 

Tedy dobře rozumíme tématu rituálnímu závazku vůči budoucnosti. Zavazuji se něčemu říct ano jinému ne. Je možné, že člověk v průběhu života své závazky přehodnotí. Změní zaměstnání, přátele, církev, a někdy i blízké rodinné vztahy. Občas je to nevyhnutelné. Nežijeme v dokonalém světě. Nedovedeme své závazky vždy dodržet. Jaký má pak takový žalm smysl, když to nedodržím. Minimálně jsem si jist, že by náš život ještě horší, kdybychom na všechny závazky vůči budoucnosti rezignovali. Je lepší mít a nedodržet, nebo upravit podle svých možností, než vůbec žádný nemít. Pojďme se detailněji podívat na to, čemu autor žalmu řekne ano, čemu ne. 

Závazek vůči sobě

Říkám ANO zpěvu. (V1) Budu zpívat o milosrdenství a právu, tebe, Hospodine, budu opěvovat. Budu zpívat, budu vynakládat energii, dýchat, vyslovovat, do rytmu se pohybovat. Říkám ano zpěvu. A to zpěvu oslavnému, zpěvu, který bude vyprávět o lásce a právu. O čistých věcech. Opřu se do toho z plna hrdla, nechám se strhnout a strhnu ostatní. Ano, budu zpívat právě teď. Je to závazek do budoucna, který změní mé budoucí já. Budu znát písně a budou mi naskakovat jejich texty ve chvílích smutku. 

Dále říkám ANO kvalitnímu životu. (V2) Budu pečlivě dbát na bezúhonnou cestu. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti svého srdce ve svém domě. Slovo bezúhonné je přídavným jménem vystihujícím kvalitu určitého produktu. Kvalitní, celý, zdravý a dokonalý kus dobytka. Bezvadný kus bez vady. Říkám tedy ano kvalitnímu životnímu stylu. Vše, co budu dělat od cvičení, práce, vztahy, myšlenky, spánek a odpočinek, bude mít význam a kvalitu. Dokonce mé vlastní srdce bude kvalitní. Zároveň uznávám, že to nejde jen tak. Prosím tedy Boha o pomoc. Očekávám na něj. Kdy už přijdeš. 

Říkám NE zlu. (V3-4) Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků — neulpí na mně.  Zvrácené srdce ode mě odstoupí — zlo neuznávám. Říkám ano kvalitě a ne zlu. Odmítám se na některé věci dívat a věnovat jim pozornost. Když se někdo chová rebelsky a vpurně, vzbudí to ve mně emoce hněvu. Jsem vůči tomu imunní, mám ochranou vrstvu imunity, odrazí se to ode mě. Mám jasné hranice. Není to, čím se chci zabývat, říkám tomu jednoznačné ne. Jsou i věci, které nechci vidět. Nechci jim věnovat příliš pozornosti. Proč bych měl. Je to závazek do budoucna, který změní mé budoucí já. Budu tím, kdo má čisté srdce a myšlenky volné k tomu, aby přemýšleli nad vším čistým, krásným, pravdivým a užitečným. 

První část žalmu nás provedla tématy našeho vlastního nitra. Pomáhá nám formulovat osobní závazek, ve kterém říkáme ano zpěvu, kvalitnímu životnímu stylu a kvalitnímu srdci a říkáme ne zlu. Zde nastavím jasnou zřetelnou hranici. V druhé části žalmu se perspektiva změní. Podle principu zevnitř ven. Závazek vůči mně přeroste v závazek vůči okolí.

Závazek vůči světu 

Říkám ANO boji proti skrytému násilí. (V5) Kdo tajně pomlouvá svého bližního, toho zničím; Je to drsný závazek. Nenechám lidi, aby tajně hnusně mluvili o druhých, aby je pomlouvali a ubližovali jim slovy. Nevedu boj proti veřejným, do očí bijícím vulgárním hříchům. Ne, jde mi o mnohem hlubší nuance hříchu. To, co je tajné a skryté. Znám totiž sám sebe, vím, že nejvážnější problém mého vlastního boje s hříchem je to, co se děje uvnitř. Proti tomu co je skryté povedu veřejný boj. 

Říkám NE pyšným lidem. Člověka povýšených očí a nadutého srdce nebudu snášet. Budu říkat ne pyšným a nafoukaným lidem, kteří myslí jen na sebe. Vyhnu se jim, řeknu si, že to nemám za potřebí. Nepřijmu pozvání na jejich luxusní jachtu. Nebudu podporovat jejich pýchu tím, že bych je podpořil svou podlézavou přítomností. Vždyť to bych byl účastný na jejich hříchu, jen bych ho podporoval. 

Říkám ANO lidem věrným. Můj zrak spočine na věrných v zemi; budou se mnou přebývat. Kdo chodí bezúhonnou cestou, ten mi bude sloužit. Budu si všímat těch, kdo zpívají podobnou píseň jako já. Kdo také udělali závazek vůči kvalitnímu životu. 
Říkám NE před záludnými lidmi a lháři. V mém domě nebude přebývat ten, kdo jedná záludně; ten, kdo mluví lži, v mých očích neobstojí. Zavřu před nimi dveře. Dám jim stopku. Položím telefon. Vyhnu se. 

Říkám ANO boji proti zlu. Po ránu budu hubit všechny ničemy v zemi, abych z Hospodinova města vyhladil všechny činitele nepravosti. Povedu svatý boj o čistotu města. Moje integrita a vnitřní kvalita, to, co jsem vybojoval sám v sobě budu šířit ven. Možná nám to přijde drsné, určitě by to byl děsivý politický manifest, zničit všechny protivníky. Ale stále platí první část žalmu. Nejprve jeho vlastní proměna. 

Ve druhé části žalmu se odhlédne od života jednotlivce a jeho osobních závazků vůči sobě samému. Člověk nežije sám, je obklopen druhými, působí na sebe navzájem. Být člověk znamená být provázán s druhými nevyhnutelnými vazbami. A tak od mého niterného nastavení k oslavě, kvalitě a vyhýbání se zlu je jen krůček ke změně světa. Strom se pozná po ovoci. Srdce člověka se nemůže neprojevit v jeho vztazích. To je technicky nemožné. 

Setkání s Ježíšem 

Už jsme se v žalmu 101 setkali s králem, který na sebe bere těžký závazek osobní i veřejné služby. Potkali jsme se sami se sebou. Píseň nám pomohla formulovat naše vlastní ano a ne. Přemýšlím nad tím, jaké to bylo pro Ježíše modlit se a zpívat Žalm 101. Pomohl mu tento žalm vystihnout jeho vlastní poslání. Žít kvalitní život uvnitř a šířit ho navenek? Dovedu si představit, že ano. Jemu se podařilo žít kvalitně, smysluplně a dokonale. Každé slovo, každý pohyb, pohled měl hluboký význam. A věděl, jak je to těžké, zakusil pokušení, sám obstál, ale viděl, že nikdo jiný ne. Přesouvá se tedy k druhé polovině žalmu, k té, kdy se jeho kvalita má šířit ven, kdy se má jasně oddělit od všech zlých lidí. Má je zničit a očistit tak svět od všech, kteří nejsou na jedné vlně s ním. A tady se zastaví. Ano, rozumí této touze po svatosti i ochraně druhých. Nepřišel jsem svět odsoudit, ale zachránit. A tak druhou část žalmu prozatím odloží. Rozhodne se, že řekne ano i lidskému hříchu. Že se setká a spojí právě s těmi, kterým má říct ne. Řekne ano jejich hříchu. Řekne ano našemu hříchu.

Osobní výzva

Kým chcete být? Jak chcete, aby o vás jednou lidé mluvili na pohřbu? Naše budoucnost skrývá řadu neznámých. Ale zároveň do ní vedou určité trajektorie, které jsou odtušitelné na základě moudrosti našich předků. Patří mezi ně i pozorování, že moje závazky určují to, kým budu. Žalm 101 nám pomáhá některé závazky vůči našemu budoucímu já formulovat. Postava krále nám jde příkladem. Zavázal se vůči kvalitě cesty a srdce, vůči zpěvu a oslavě Boha. Zavázal se k cestě, která směřuje z nitra ven. Zavázal se k ničemu k menšímu než ke změně světa.

K čemu ses v minulosti zavázal a jak tě to změnilo?Jaký je váš závazek vůči budoucnosti? Jak by zněla tvoje píseň před Bohem a před druhými. Píseň, ve které řekneš tomuto budu říkat ano a tomuto ne.