Intro

Vítám vás v novém roce slovy, která jsem sám přijal z Bible: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

V této části roku si připomínáme konce a začátky. Někdo předěl v kalendáři vnímá velmi silně, pro jiného se nic nemění a celá záležitost oslav konce roku mu přijde zbytečně umělá. Nevím, jak to máte vy. Nechci dnes mluvit jen o konci a začátku roku, ale o našich osobních životních předělech. Koncích a začátcích, které s ročními předěly splývat nemusí a všichni je dobře známe. Už jste někdy použili slovní obrat tlustá čára? Udělat za něčím tlustou čáru znamená, že už se nechci ohlížet zpět. Chci se naopak dívat kupředu. Chci mít minulost uzavřenou. Jak říká Bůh skrze proroka Izaiáše 43:18-19 Nepřipomínejte si dřívější věci a dávnými věcmi se nezabývejte. Hle, činím novou věc a už vzchází, což to nevíte? Ano, učiním v pustině cestu, v pusté krajině řeky.

Konce a začátky v příběhu Josefa

Od začátku prosince můžete na našem webu, na youtubu a podcastech poslouchat krátká zamyšlení ze života Josefa. Zatím vyšlo deset dílů prvního dějství. Zabývali jsme se v nich především tématem křivdy. V příštím týdnu budeme pokračovat v druhém dějství s tématy důsledků křivdy a přípravy na odpuštění. Dnešní kázání není přímo jedním z dílů série. Nechci ji narušovat, protože se přeci jen jedná o jiný žánr. Ale mnoho z toho, co dnes řeknu krátce, je v sérii detailněji rozříkáno. Můžete to brát také jako určitou pozvánku. Dnes se k Josefovu životu vrátíme, protože téma konců a začátků je jedním z ústředních motivů jeho příběhu. Vytáhnu z biblického textu tři místa, která mají jedno společné. Josef nám v nich dává nahlédnout do toho, jak on sám v danou chvíli vypráví svůj životní příběh. Naprostá většina příběhu je napsána o Josefovi. Otec Josefa miloval … Josef měl sny … bratři Josefa nenáviděli … svlékli ho a hodili do studny... prodali do otroctví… Josef sloužil u Potífara… Josef byl sváděn… Josef odmítl… utekl… byl uvězněn. atd. V takovémto stylu se nese celý příběh. Josef něco dělá nebo je objektem chování druhých. Ale na třech, respektive čtyřech různých místech nám poodhalí část svého nitra. Řekne nám, jak chápe to, co se mu děje. Jsou to tři sondy do Josefovy duše. Každá vzdálena od druhé několik let. Když si je postavíme vedle sebe a porovnáme, uvidíme, jak se nám přímo před očima Josef mění. Změní se způsob, kterým sám o sobě vypráví.

Ge 40:14–15 Jen si na mě vzpomeň, až se ti dobře povede, a prokaž mi, prosím, milosrdenství: zmiň se o mně faraonovi a nechej mě vyjít z tohoto domu. Vždyť jsem byl vskutku ukraden z hebrejské země a ani zde jsem se nedopustil ničeho, zač by mne měli vsadit do žaláře.

První větu říká Josef ve vězení, kam se dostal na základě křivého obvinění ze sexuálního obtěžování. Svůj příběh vypráví jako oběť. Vidí sám sebe jako toho, kdo potřebuje pomoci. Jeho současný život významným způsobem určily dvě veliké křivdy, byl prodán do otroctví a křivě obviněn. Obě teď zmínil. Josef žije v důsledcích křivd v prostoru, kde mu není dobře. Tlačí ho to ze všech stran. Je to nespravedlivé. Kdybyste s ním v tuto chvíli seděli a on k vám měl důvěru a rozpovídal se, slyšeli byste hodně výčitek, stížností, vyjadřování nespravedlnosti a probublávajícího hněvu. Vidí sebe jako oběť. O pár let později čteme: 

Ge 41:51–52 Josef dal prvorozenému synu jméno Manases, neboť řekl: Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce. A druhému dal jméno Efrajim, neboť řekl: Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení.

Josefovi se během určité doby povedlo za svou minulostí udělat tlustou čáru, nebo tečku chcete-li. Zažije raketový úspěch v kariéře, ožení se a založí rodinu. Okomentuje narození svých synů a jeho příběh teď zní úplně jinak. Už není jen oběť křivdy, ale příjemce milosti. Jméno prvorozeného je symbolem konce: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a celý dům svého otce“ a jméno druhorozeného vystihuje nový začátek. „Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení“. Konec – zapomněl jsem. Začátek – rozmnožil jsem se. Konec a začátek, které z Boží milosti přijímá. Pokud byste v Bibli chtěli hledat člověka, který udělal tlustou čáru za svou minulostí, Josef by byl jasným kandidátem. Tlustá čára, skrze kterou neproniknou vzpomínky ani důsledky minulých křivd. Vše zůstalo za tlustou čárou a nic z ní se mu nedere do jeho přítomnosti. Tato tlustá čára se po nějaké době rozpadne, stejně jako příběh, který doteď Josef vyprávěl. Vzpomínka na minulost se stane přítomnou. Potká se s bratry a musí znovu řešit je a svého tátu. Po několik let však tlustá čára funguje velmi dobře a je zásadní pro to, jak Josef chápe sám sebe. 

Třetí chvíle, kdy nám Josef dává nahlédnout do toho, jak vypráví svůj příběh, je po dalších mnoha letech. Je to řečeno v situaci, kdy už se Josef s bratry i otcem smířil. Ge 45:7 Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil váš ostatek na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození... a o pár let později:  Ge 50:20 Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid. 

Dvě části příběhu, které byli dříve odděleny tlustou čárou, se nyní prolnuly. Tlustá čára zmizela a Josef vypráví svůj příběh sjednocen. Vypráví o prodání do otroctví i o úspěšné kariéře. O životě v důsledcích křivdy i o velké Boží milosti. A výkladovým klíčem, díky kterému může svůj život takto vyprávět, je Bůh. Bůh mě poslal před vámi… Bůh zamýšlel dobro… Dokonce dvakrát Josef svůj příběh takto vypráví s odstupem dalších let, ukazuje se tedy, že tato varianta příběhu je oproti těm ostatním v čase stabilní. Už ji nemusí měnit. Není to další polotovar. První varianta vydržela hodně let „Jsem oběť, navždy provázán s těmi, kdo mi ublížili. Je to nespravedlivý.“ Druhá varianta vydržela dalších pár let „Tlustá čára, konec a začátek, nechci mít s minulostí nic společného.“ A teď třetí varianta, ve které Josef svůj příběh vypráví jako součást Božího příběhu. Tato varianta je v čase nejstabilnější. Tohle je zralý příběh, který drží. Můj příběh, ve kterém nejsem hlavní postavou já, ale Bůh. 

To byly tři sondy do Josefova života. Myslím, že není těžké, abychom v Josefově příběhu zahlédli sami sebe. Přirozeně s námi rezonuje. Je člověk jako my. Rád bych z příběhu vypíchnul tři pozorování. 1) Potřeba tlusté čáry. 2) Iluze tlusté čáry. 3) Proměna tlusté čáry. 

Potřeba tlusté čáry

Rozhlížíme se okolo sebe a vidíme spoustu zla.  Podíváme se do sebe a vidíme balík hříchů a nedostatků. Nelíbí se nám to či ono, nesouhlasíme s tím, nechceme to a to. Proto potřebujeme tlusté čáry. Slavíme konce roků. Chceme mít věci uzavřené, vyřešené a zapomenuté. Jsme toho do jisté míry schopní. Oddělit se od druhých: Můžeme si dát prostor. Můžeme se odstěhovat a zapomenout. Můžeme se oddělit, a pokud je to nutné, i rozvést. Změnit zaměstnání. Ukončit školu. Ale i od svého minulého já: Udělat změnu v životním stylu. Přijmout odpuštění. Něčeho zanechat. Po vzoru Koloským 3: Svlékli jste starého člověka a oblékli nového. Chceme své Menasesy a Efrajimy. Konce a nové začátky. A je to Bůh, který mi je dává. Někdy to trvá, to víte.  Spolu s Josefem toto mohu říct: Bůh mi dal konec a Bůh mi dal začátek. Díky. Pokud se konec a začátek povede, bývá nám lépe. V novém životě, v bezpečí za tlustou čárou se zabydlíme a usadíme. Tak jako Josef. Je rád, že zapomněl. Nemá potřebu rodinu kontaktovat, nechce se vracet do minulosti. I on rezonuje s Izajášem: Nepřipomínejte si dřívější věci a dávnými věcmi se nezabývejte... hle činím novou věc a už to raší… Díky Bohu i za toto bezpečí. Konec a nový začátek. Jen si zkuste promítnout pár věcí z loňského roku, od kterých se chcete a potřebujete oddělit. „už nechci…“ Oddělení má svou hodnotu a nic, co budu dále říkat, tuto hodnotu nesníží. Někdy je čas právě na to. 

Iluze tlusté čáry

Josef po letech zjistil, že přestože za minulostí udělal tlustou čáru, tak se mu vrací. Bratři i otec pořád žijí své paralelní životy. To že je Josef nevidí, neznamená, že neexistují. A v jednu chvíli se Josefovým životem opět protnou. Josef má příležitost svou minulost otevřít. Vrátit se ve vzpomínkách ke svému minulému já. Potkat se opět se sedmnáctiletým chlapcem ležícím na dně cisterny. Ukázalo se, že tlustá čára je dočasnou iluzí. Je Boží milostí, ale ne tečkou za našim příběhem. Lidské bytosti nikdy nemohou začít od začátku. Nemůžete se vrátit do továrního nastavení. Protože jste nevyšli z továrny. Vždy si neseme svou minulost s sebou, protože právě naše minulá rozhodnutí nás utvořila do podoby, ve které jsme. Každý pohled, pohyb, sklenička alkoholu i protažení na workoutovém hřišti změnilo vaše přítomné tělo. Mladý muž, který udělal tečku za svou drogovou minulostí, má nový život, ale stále nese důsledky na svém těle a jeho minulost zůstává součástí jeho osobnosti. Žena se rozešla s přítelem, který ji ubližoval a trápil, udělala tlustou čáru, vymazala si jeho kontakty, zablokovala ho, změnila okruh kamarádů. Po čase však zjistí, že muži, kteří ji přitahují, jsou velmi podobní. Je to něco v ní samotné, čemu musí čelit. Dospělý muž uvěří v Ježíše, nechá se pokřtít a dělá tlustou čáru za svým dosavadním životem, změní životní styl a především trávení nedělních dopolední. Dokonce možná začne i nějakou službu. Ale po čase zjistí, že jeho povaha a chování minulosti se dere napovrch. Obrácení změnilo jeho hodnoty a směřování v životě, ale neproměnilo charakter jeho osobnosti. To nejde tak rychle.
Ten, kdo nám do života dává výzvu k návratu zpět, je sám Bůh. Netlačíme se do toho sami. Nenutíme sami sebe. Čekáme na Boží pokyn, na hlas Ducha svatého. 

Více než jen tlustá čára

Ve chvíli, kdy zjistím, že se tlustá čára rozpadá, hroutí a minulost se stává přítomností, je to výzva k tomu vyprávět příběh jinak. Josef časem zjistí, že může svůj životní příběh vyprávět celý, bez vyříznutí některých pasáží. Dokonce právě ty vyříznuté pasáže, ty, od kterých se chtěl oddělit, se stávají klíčovými prvky jeho životního příběhu, který teď vypráví novým způsobem. S bratry se sblíží, dokonce i s tátou se obejme. Svou minulost, svou rodinu si vezme do svého nového egyptského světa. Existuje víc než jen tlustá čára za minulostí, vystřižení a vymazání událostí ze života. A zde v jeho i našem myšlení opět hraje zásadní roli Bůh. V Bohu a před Bohem dochází ke sjednocení. Pokud jsem schopen svůj příběh vyprávět jako součást jeho příběhu. V Božím příběhu o mém životě nejsou tlusté čáry oddělená místa. Jen si znovu vybavte ty věci, od kterých se chcete oddělit. 

To nejhorší, co jste v loňském roce udělali sobě i druhým a od čeho se chcete oddělit, s tím se Kristus ztotožnil. To je v Kristu odpuštěno. A odpuštěno neznamená smazáno a vygumováno, ale proměněno pro vaše dobro, záchranu druhých a Boží slávu. 

To nejhorší, co se vám stalo, to, od čeho se chcete oddělit, s tím se Kristus ztotožnil. On se od toho neoddělil, naopak nechal to na sebe dopadnout. Dělá to proto, aby to mohl proměnit. 

Až jednou v budoucnu budeme vyprávět příběh svého života, nebudeme muset vynechat jedinou jeho kapitolu. O žádné části nebudeme muset říci, to se nemělo stát, to bylo úplně mimo. Vše bude sladěné a vyprávěné jako součást Božího příběhu o jeho milosti, která se ukázala i na mém životě.