Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, 
obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.
1 Pt 5,8  

Když jsem byl malý, naučili mě rodiče tento verš zpaměti. Od té doby se mi často vrací na mysl. Představuji si lva, který se pohybuje okolo mě, řve a hledá. Je to ďábel. Lev, který je připraven na nepřipravené. Je to nepřítel, který mě může svést k hříchům, o kterých bych řekl, že jich ani nejsem schopen. Dlouho jsem žil s představou zla, které číhá venku, ve světě, ve zlých lidech a démonech. Poté jsem musel svou představu trochu opravit. Zjistil jsem, že tu není jen zlo mimo mě, ale i ve mně. Něco ve mně, co mě táhne k tomuto nebezpečnému nepříteli. Něco ve mně, co mi brání slyšet jeho řev a uvědomovat si nebezpečí.

Petrův vzkaz

Petr vyzývá křesťany ke střízlivosti a bdělosti. Jsou to dva tělesné stavy, které chce, aby křesťané udržovali. Být střízlivý znamená být ve střehu. Být schopen adekvátně zareagovat na to, co se děje. Znamená to střízlivě o sobě uvažovat (Ř 12,3), dokázat sám sebe vidět v reálném světle a z nadhledu tak, jak mě vidí druzí. Opakem je například člověk opilý, který nad sebou nemá kontrolu, reaguje nepřiměřeně a přehnaně agresivně, smutně nebo vesele. Být bdělý znamená vnímat okolí a být připraven reagovat na jeho podněty. Bdělost má různé stupně od hlubokého nevědomí, přes spánek a dřímání až po normální bdělost, která vrcholí ve stresem vybičované pozornosti. 

Proč volí Petr zrovna tato slova? Proč si myslí, že nám střízlivost a bdělost pomůžou proti ďáblu? Měl s tím osobní zkušenost. Zkusme si na chvíli představit následující situaci. Starý Petr sedí v místnosti u dřevěného stolu a píše nebo možná spíše někomu diktuje svůj dopis. Dopis má v plánu poslat několika sborům v různých částech římské říše. Myslí na křesťany, kterým píše. Ví, jakým utrpením prochází. Ví, že již zakusili mnoho zlého a že tomu ještě zdaleka není konec. Píše církvi, která je v pokušení vzdát se Krista ve prospěch vlastního pohodlí. Najednou se zastaví, odmlčí se, a vzpomíná, jak on sám kdysi v této oblasti selhal, jak se zřekl Ježíše, jak se od něj vzdálil, protože měl strach a protože bylo najednou nepopulární být jeho učedníkem. Všechno se mu postupně vybavuje, jak stál u ohně, bál se, hněval se, říkal ona osudná slova a nakonec plakal. Poté, co se probere ze svého zasnění, už ví, co napíše na závěr dopisu. Rozhodne se předat církvi vzkaz, aby se vyvarovali jeho chyb.

Petrovo zapření

Pojďme se podívat o několik desítek let zpět na onen příběh Petrova selhání, jak nám jej podává evangelista Marek. Petr zapřel Ježíše. Třikrát řekl, že ho nezná. Jakmile si uvědomil, co udělal, rozplakal se. Bylo mu líto, že zradil Ježíše a narušil jejich vztah. Zároveň však prožíval osobní krizi. Zhroutil se mu jeho pohled na sebe sama. Je zděšen a překvapen, když si pozná, čeho je schopen. Znáte tento pocit? Setkali jste se s podobným překvapením? Já ano, mnohokrát u sebe i u druhých křesťanů. Jsme překvapeni, když vyplave na povrch „velký“ hřích. Vypadá, že přišel jak „blesk z čistého nebe“, ale není tomu tak. Kdybychom s takovýmto člověkem mluvili a rozebírali, co se stalo a co tomu předcházelo, tak pravděpodobně zjistíme, že tomuto „velkému“ hříchu předcházela celá řada „malých“ hříchů. Takových hříchů, které nebijí do očí. Nikdo si jich nevšímá. Mávneme nad nimi rukou. Z dlouhodobého hlediska však mohou mít katastrofální následky, protože vedou člověka vstříc nepříteli. I v příběhu Petra můžeme najít tyto „malé“ hříchy. Konkrétně se jedná o hřích ne-střízlivosti a ne-bdělosti. 

(1) Petr neměl střízlivý pohled sám na sebe. Příliš si věřil. Tvrdil Ježíši, že i kdyby všichni odpadli, tak on ne. Určitě to myslel upřímně, vždyť Ježíše miloval. Problém byl v tom, že neznal sám sebe. Myslel si, že je silný, dokonce silnější než ostatní. No dobrá, řekneme si, ale jak mohl vědět, jak se zachová, když se do podobné situace nikdy nedostal? Odpověď zní, Ježíš mu to předpověděl. Ježíš ho znal lépe než on sám sebe a přímo do očí mu říká: „právě ty mě zapřeš“. Nabízí mu „střízlivý“ a „reálný“ pohled. Petr ale Ježíšovu úsudku nechce uvěřit. 

My sami často žijeme v podobné nestřízlivosti. Jak se to může projevit? Třeba tím, že se pohoršujeme nad křesťany, kteří hřeší (rozvádí se, smilní, ubližují svým dětem, vybuchuji v záchvatech hněvu, lžou, mají slabou vůli a pomlouvají druhé). Čím více jimi opovrhujeme, tím více dáváme najevo, jak málo známe sami sebe. Jak málo si dokážeme střízlivě přiznat, co je v našem srdci. Něco podobného měl na mysli apoštol Pavel, když napsal: A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1. Kor 10,12) 

(2) Petr nebyl bdělý k modlitbám. Ježíš jde s Petrem, Jakubem a Janem dál do Getsemanské zahrady. Prosí je, aby bděli a modlili se. Oni ale usnou. Ježíš přichází za Petrem a vyčítá mu, že spí a že se nemodlí. Říká:  „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení, váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mk 14,38) Je to poslední příležitost pro Petra, aby se vzchopil a modlil, aby se připravil na zápas, který ho čeká, ale o kterém ještě neví (stejně se o pár stromů vedle připravuje i Ježíš). Petr tuto možnost na rozdíl od Ježíše nevyužije. Zase usne. Únava, plný žaludek a dobré víno udělaly své. Kdyby si uvědomil závažnost situace, tak by nespal. Kdyby věděl, že se blíží Jidáš s ozbrojeným davem, tak by mu tak bušilo srdce, že by neměl na spánek ani pomyšlení. Jenže on neví, protože nenaslouchá a nevěří Ježíšovým slovům. 

Petrova nestřízlivost ve smýšlení o sobě ho vedla k falešnému klidu a pocitu, že se nic neděje. Proto nebyl bdělý k modlitbám. A protože nereagoval ani na opětovnou Ježíšovu výzvu k modlitbám za sílu odolat pokušení, tak pokušení podléhá a posléze Ježíše zapírá. Teprve když zakokrhá kohout, tak se Petr probere a uvědomí si, že se dostal někam, kde vůbec nechtěl být.   
Nevím jak Vy, ale kdybych já opravdu střízlivě nahlížel sám na sebe, kdybych byl ochoten a schopen se podívat do hlubiny svého srdce a kdybych každé ráno věděl, s jakým vším hříchem budu za osmnáct hodin uléhat do postele, tak začnu den jinak. Jak? Proberu se do bdělosti a začnu modlitbou za to, aby se mi pokušení vyhnulo, nebo abych obstál.  

Závěr

Díky Ježíšově smrti a vzkříšení se mohl Petr s Ježíšem znovu setkat, mohl činit pokání a mohlo mu být odpuštěno. Ale nejen to, Petr dostal od Ježíše milost své selhání přetvořit v něco pozitivního. Přetvořil ho v příběh, který oslovil mnoho lidí. Přetvořil ho ve větu, kterou na závěr svého dopisu píše sborům. Naslouchejte mu, on ví, co říká. On ví, jaké to je probrat se z otupění nestřízlivosti a nebdělosti ve spárech nepřítele. A také ví, že je cesta ven.