Moje máma vždycky říkala: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. 

Mámy na nás mají velký vliv znají hodně bolesti. Tátové samozřejmě taky, ale dnes se zaměříme na vztah mámy a syna. Jsou totiž Vánoce. A já vám chci vyprávět o Marii a Ježíšovi. Jak se jejich vztah proměňoval a kým pro sebe byli. Jejich příběh rozdělím do tří dějství. 

Marie vytváří svět pro dítě

Marie je mladá žena. Má před svatbou.  Je oficiálně zasnoubená s Josefem. Jednoho dne se před Marií objeví bytost z jiné dimenze, anděl. Jejich setkání změní Marii život. Anděl vyděšenou ženu nejprve uklidní a potom jí bez okolků oznámí, že se jí narodí dítě. Marie se doptá na detaily a potom dobrovolně přijme výzvu, kterou před ní Bůh postavil. Souhlasí. Přijímá realitu. Je to její svobodné rozhodnutí. Její motivaci nám příběh neprozradí. Já se domnívám, že pro ni byla důležitá vize toho, co její dítě přinese světu. Od anděla se dovídá, že se jí narodí absolutně výjimečné dítě. Použije slova jako zachránce, dlouho očekávaný král a Boží syn. Myslím, že to pro ni bylo důležité proto, že když o pár týdnů později skládá píseň, tak v ní rozpracovává vizi toho, co velkolepého její syn udělá. Bude pokračovat v linii starých králů, nastolí vládu spravedlnosti atd. A že ona sama na tom bude mít podíl. Budou si o mně vyprávět tisíce let, protože to, co moje dítě udělá bude mít smysl. Je to i její úkol, její příběh a její poslání. Přitaká tajemnému spojení s Bohem a zázračnému mimomanželskému těhotenství. Motivuje jí výjimečnost dítěte, záchrana světa a její možný podíl na této misi. Má to cenu. Ovšem za hodnotné věci se platí. Cena, kterou Marie zaplatí bude veliká. Část toho, co jí to bude stát si uvědomuje od začátku. Zbytek se ukáže až časem. 
Co je jasné, od začátku? Marie dává k dispozici své tělo, svůj život a svou energii k tomu, aby vytvořila svět pro dítě. Nejprve je pro něj světem ona sama. Její tělo a děloha se stanou jeho domovem. Dítě tam v chráněném prostředí bude růst a přijímat živiny. Je to závazek, který změní Marii život na mnoho let dopředu. To je cena, kterou platí každá žena, která se stává matkou. U Marie se to ještě komplikuje. Marie není vdaná a její snoubenec nebude otcem dítěte. To znamená, že Marii čeká hodně vysvětlování. První reakce lidí na oznámení těhotenství nebude nadšená. Těhotenství nepřichází ve vhodnou chvíli. To musí být Marii jasné. Jak to řeknu Josefovi? A tátovi a mámě? A sourozencům? A lidem ve vesnici? Jak zareagují? Povytažené obočí? Strach, úzkost, odpor. Křik? Marii je jasné, že vyvolá bouři v životech svých blízkých a neví, jak bouře dopadne. Ustojí to naše vztahy vůbec? Veliká nejistota. Navzdory tomu říká Marie své ano. Je ochotna tuto cenu zaplatit a taky jakoukoliv cenu, která se časem objeví. S těhotenstvím je to podobné jako se svatbou, říkáme ano a máme jen omezenou představu toho, co nás to reálně bude stát.

Dovedu si představit mnoho žen, které by na andělovo oznámení zareagovali výčtem důvodů proč to není možné. A měli by pádné argumenty. Nehodí se to. Jak to budu vysvětlovat. Jejich automatická reakce na novou situaci by byla „ne“. Marie je jiná. Námitky si nechá pro sebe. Souhlasí s posláním, přizpůsobí se realitě a rozhodne se zaplatit cenu, která bude potřeba stát. 

Situace se nakonec vyvine následovně. Marie opravdu otěhotní. Informace o miminku nejvíc zasáhne Josefa. Ten se rozhodne zrušit zasnoubení a opustit Marii. Do situace zasahuje anděl a vysvětlí mu o co jde. Anděl navíc nasměruje mladičkou Marii k dalšímu zdroji. Nenápadně ji naznačí, že její příbuzná Alžběta taky čeká dítě. Marie za ní vyrazí. Nemusí nic vysvětlovat. Alžběta okamžitě reaguje pozitivně. Pokud se Marie bála toho, jak zareaguje okolí, tak se našel alespoň jeden člověk, jehož první reakce byla bezbřehé nadšení. Marie je tak nadšená, že složí píseň o tom, jak její syn změní svět. Ano platí cenu za zázračné těhotenství, ale jinou, než se bála. Přijetí Josefa a radost Alžběty jsou povzbuzením. 

Zároveň přichází další komplikace. Takové, které Marie nemohla dopředu čekat. Po Nazaretě se prochází s velkým břichem. Miminko se za pár týdnů narodí. Z čista jasna přijde neodkladné nařízení vlády. Císař chce sečíst všechny lidi a každý se musí v dohledné době dostavit do města kde se narodil. Marie s Josefem putují mnoho desítek kilometrů do Betléma. Když dorazí zjistí, že všechna ubytovací zařízení jsou plná. Nakonec skončí ve stodole za městem. Je to jinak, než si to Marie vysnila a představovala. Nerodí doma, mezi známými, s domluvenou porodní bábou, ale kdesi daleko mezi zvířaty. Další zátěž, nová cena, kterou Marie platí za své ano. Byla nervózní, naštvaná a úzkostná? Vybíjela si zlost na Josefovi? Nevím. To nám na sebe neprozradí. Jen se domýšlím, když si sám sebe a lidi co znám představím v její situaci. K tomu, co platí navíc však přichází opět zázračný zdroj. Pastýři se jdou poklonit dítěti. Připomínají Marii, že jde opravdu o výjimečné dítě. Má cenu platit nepohodlím a bolestí. V podobném duchu se příběh rozvíjí i dál. Přichází mudrci a dělají z mladé rodiny boháče. Zároveň spolu s nimi přichází i nová krize. Dítě ohroženo na životě. Král Herodes se ho chce zbavit. Všichni opouští zemi a stávají se z nich uprchlíci mířící do civilizovaného Egypta. Mezi tím dojde ještě k jedné události. Rodiče poslušní tradici přinesou Ježíše do chrámu, aby podstoupil rituální obřízku. Tam mimo jiné potkají starce Simeona, který si vezme dítě do náruče a pronese nad ním proroctví. V podstatě zopakuje to, co říkal anděl a co dala Marie do své písničky, ovšem také přidá něco nového. Jednak řekne, že to Ježíš nebude mít lehký. Zdvihne se proti němu silná opozice. Dále řekne Marii: Tvou vlastní duší pronikne meč. To je nový prvek do Mariiny představy. O ničem takovém anděl nemluvil. Do teď slyší a sama mluví o Ježíšově velikosti. Je jí jasné, že určitou cenu zaplatit bude muset. Ale zatím se zdálo, že nepřátelství a konflikt bude vně. Nepochopení lidí, nevhodně načasované nařízení vlády, a dokonce krutý psychopat Herodes. Nepřátelé byli okolo. Ona se svým synem vytvořila posvátný prostor, ve kterém ho chránila proti vnějšímu zlu. Slova: Tvou vlastní duší pronikne meč, jsou předzvěstí druhého dějství. Těžko nebude pro Marii venku, ale i uvnitř. 

Ježíš opouští svět mámy 

Příběhy, ve kterých přichází Ježíš do kontaktu s Marií jsou příběhy o konfliktu. Ježíš se vůči Marii vymezuje. Ne nějak přehnaně, agresivně ani zle, ale je to zřejmé. Když řeknu slovo konflikt, tak si nepředstavujte vyhrocenou hádku.  Začíná to ve dvanácti letech. Ježíš zůstane v chrámu a neřekne o tom svým rodičům. Celé tři dny zoufale hledají. Nakonec ho najdou, jak v chrámu diskutuje s učenci. Epizoda končí pro leckterého čtenáře rozpačitě. Ježíš má svou verzi příběhu a rodiče svou. Zůstanou u toho. Nesladí své verze. Slyší se navzájem a nepřetlačují se. Když se vrací domů něco podstatného se v rodinné dynamice změnilo. Na začátku příběhu mají jedno sloveso pro všechny členy rodiny, příběh naznačuje jejich úplnou provázanost. Na konci má Ježíš své vlastní sloveso. Jde s nimi, ale ne protože je s nimi jedno tělo, jde s nimi, protože chce. První příběh. Marii krvácí srdce, když ho úzkostně hledá a když ji pubertální Ježíš nerozumí. Nepřítel není Herodes venku, emoce bouří kvůli Ježíši uvnitř. To je cena, kterou máma platí za to, aby dítě mělo prostor najít samo sebe. Své emoce ustojí, aniž by ho donutila se omlouvat a prohlašovat, že jeho samostatnost je hřích.

Další epizoda se odehraje na svatbě. Je to první příběh, kde vystupuje dospělý Ježíš a jeho máma. Marie pomáhá organizovat svatbu, během hostiny dojde víno. Jde za Ježíšem, který se tam baví se svými žáky. A oznámí mu „došlo víno“. Čekal bych, že svatá rodinka bude tak vyladěná, že synáček pozná, co maminka chce a odpoví jasně mami, luskne prstem a promění vodu ve víno. A ono ne. Místo toho prohlásí „Co po mě chceš, ženo. Ještě není ten správný čas.“ Neosloví ji mami, odmítne ji okamžitě vyhovět. Ona se však nedá a upozorní služebníky ať ho sledují. Ježíš se po chvíli zvedne. Vodu ve víno opravdu promění a párty zachrání. Přijme výzvu od mámy, ale po svém. Takovýto malý konflikt ale nezničí jejich vztah, Ježíš vezme své žáky a ze svatby jdou všichni k jeho mámě domů.

O pár let později. Z Ježíše je celebrita. Kamkoliv se vrtne, všude je plno lidí. Jeho rodina o něj začne mít strach. Tvrdí, že se zbláznil. Myslí si, že mu sláva vlezla do hlavy. Proto ho chtějí odvést od lidí. Marie a Ježíšovi bratři přijdou k domu plnému lidí a snaží se ho přivolat. Ježíš se o nich dozví, ale odmítne ihned opustit své přátele a žáky. Prohlásí, že oni jsou jeho rodina. To je vrchol. Veřejně přiznal, že opustil svět původní rodiny. Svět, který pro něj vytvořila jeho maminka. Místo něj vytvořil něco nového. Komunitu žáků, žákyň a blízkých přátel. Ti tvoří jeho novou rodinou. Priority jsou jasné. Co se asi Marie cítila, když se k ní doneslo, co na její adresu prohlásil? I tvou vlastní duší pronikne meč, připomínám Marii Simeonova slova.  Tím končí druhé dějství. Viděli jsme tři příběhy, které měli jedno společné. Ježíš se odděluje od maminky. Nejen jako puberťák, ale i jako dospělý muž. Důvod je jasný: Ježíšovou prioritou je nová rodinu tvořená jeho přáteli. Co na to Marie? V dochovaných příbězích není ani vyčítavá, ani manipulativní, není agresivní ani vulgární. Dává Ježíši svobodu. Svoboda je důležitou hodnou v jejich rodině. Vztah Marie a Ježíše ustojí konflikt. To znamená že je v něm dostatek bezpečí a jistoty. 

Ježíš zve Marii do nového světa

Vše by končilo oddělením nebýt posledního příběhu o Marii a Ježíšovi. Ježíš visí na kříži. Marie stojí opodál. Netroufám si slovy popsat jaké to pro ni muselo být. Vidí svého syna stejně jako v den jeho narození. Je nahý, zakrvácený a křičí. Rozdíl je v tom, že už není miminkem, o které se může postarat, umýt ho a utišit. Vyrostl a není součástí jejího světa. Teď je bezmocná vůči zlu, které ho obklopuje. Nedosáhne na něj. Ztrácí ho. Další meč, který prochází Mariiným srdcem. Krvácí. V tom Ježíš z kříže promluví a osloví ji. Svému blízkému Janovi řekne: Hle tvá matka. Marii: Hle tvůj syn. Poprvé v příbězích oslovuje Ježíš první ji. Když mu bylo dvanáct, ona ho našla a vyčetla mu, že se na situaci nepodíval z jejího pohledu. Když mu bylo třicet a byli na svatbě, ona ho vyhledala a chtěla po něm, aby vyřešil krizi s vínem. Když byl na vrcholu popularity byla to ona, kdo ho hledal v nacpaném sále. Teď se jejich vztahový tanec změní. Už nenahání ona jeho. Nevolá mu. Není iniciativní. To on sám si ji všímá a oslovuje. Netlačí proti ní, ani se nevymezuje. Poprvé ji utěšuje. Své dva nejbližší lidi spojí dohromady a svěří do péče jeden druhému. 

Má to ještě další rovinu. Ježíš ve svých učednících viděl zárodek církve. Jan tu reprezentuje jeho novou rodinu. Svým učením, svými vztahy a teď svou obětí vytvořil nový svět. A svou maminku do tohoto světa právě teď uvádí. Ona ho uvedla do svého světa, on v něm vyrostl, vstřebal ho do sebe, pak ho opustil a vytvořil vlastní. Teď do něj přivádí svou maminku. Mohli bychom říct, že je tu mezi nimi jako babička. 

Představuji si Marii, která žije v komunitě církve. Po čase najde odvahu a svěří se Lukášovi s příběhy ohledně Ježíšova dětství. Celé ty roky vzpomínky pečlivě uchovávala v mysli. Nebyli veřejné, zdá se, že když knihy o Ježíšově životě píše Matouš a Marek, tak okolnosti jeho narození a dětství neznají. Dokud Marie nezačne vyprávět. Každopádně moje představa Marie v církvi pokračuje.  Rozhlíží se, slyší příběhy o Ježíši. Postupně zjišťuje, že rodina, kterou dal Ježíš dohromady vykazuje zcela zřejmé paralely s rodinou, kterou pro něj vytvořila ona. 

Ježíš sám se pro svou rodinu, církev obětoval. Zaplatil vysokou cenu. Vlastní život. Naučil se to od mámy. Přijímal realitu tak jak je, včetně toho, co ho bolelo, štvalo a zraňovalo. Tak jako máma. Vysokou hodnotou pro něj byla svoboda. Nemanipuloval lidi, aby s ním byli, pokud nechtěli, nechal je jít. Respektoval hranice, protože sám zažil jaké to je být respektován. Utvářel vztahy, kde mohli druzí lidé růst a být svobodní. Je to rodina, kde je možné spolu nesouhlasit, mít konflikt a pak se usmířit a odpustit si. I to ho naučila máma. 

Závěr

Marie vytvořila bezpečný svět pro Ježíše. Mohl se v něm pohybovat, sytit se, vyvíjet a růst. Byl to svět bezpečný a zároveň dostatečně svobodný. Udělala ohromnou práci. Obětovala se, aby ho přijala, ale taky aby ho pustila. Nechala se vnitřně zraňovat, krvácelo jí srdce, ale prožila to a ustála to. Ježíš se z jejího světa jako dospělý muž vymanil, ale jeho základní principy si nesl s sebou. Vytvořil nový svět, novou rodinu a novou komunitu. Církev roste, šíří se po celém světě. Všude vznikají rodiny církve a ona je vlastně jejich babičkou. To, co učinila v malém jednomu dítěti on rozšířil do netušených rozměrů. Když andělovi řekla své ano, tak netušila, co všechno jí to bude stát. Přesto do toho šla. Hodně ztratila ale taky hodně získala. A nejen ona…