Jsi ve vesmíru můj pevnej bod, zpívá Radúza v jedné ze svých písní. Koho oslovuje? Kdo je obsahem zájmena „jsi“? Pravděpodobně jde o nějakého blízkého člověka. 

Ono „jsi“ může nabývat nejrůznější významy. Jsme vztahové bytosti. Nemůžeme žít ve vzduchoprázdnu. Musíme se něčeho držet. Často na několika místech. Kdysi jsem lezl po skalách. Kamarád mě učil. Drž se na třech bodech a čtvrtý můžeš a přehmátnout. Pokud bych se nedržel zřítil bych se. A pokud by mě nedrželo lano šeredně bych se pomlátil. A protože jsme vysoce komplexní bytosti držíme se fyzicky, vztahově i myšlenkově.

Mladý muž nemá blízký vztah s rodiči, táta odešel a nezná se k němu, máma je nestabilní a nevyzpytatelná. Pak potká dívku svých snů. Jsi ve vesmíru můj pevnej bod. Šeptá jí do ucha. Žena v padesátých letech v pankrácké věznici dostává ránu za ranou, chtějí z ní vymlátit jména kompliců kteří ji pomáhali na útěku přes hranice. Mlčí. Jsi ve vesmíru můj pevnej bod, říká svému přesvědčení. Jsi ve vesmíru můj pevnej bod říká si muž poté co přijíždí autem na příjezdovou cestu ke svému domovu. Jsi ve vesmíru můj pevnej bod pomyslí si maminka, když se s úsměvem dívá na své dítě, které drží v náručí. Jsi ve vesmíru můj pevnej bod, říká chlap skleničce slivovice, na kterou se celé dopoledne těšil. Konečně úleva. Žena už to nemůže vydržet doma, a tak si píše s milencem. Jediná úleva, pevný bod. Vidíte ono jsi může nabývat opravdu různé podoby. Od hraček, přes lidi až k myšlenkám a postojům. Jsou lepší a horší, morálněší a pochybnější, zdravější a méně zdravé. Potřebujeme kotvy fyzické, mentální i vztahové. Jen je otázka, jaké si vybereme… 

Podělím se s vámi o verš, který jsem si zde loni vylosoval.  Provázel mě celý rok a stal se pro mě jedním z pevných bodů. Držel jsem se papírové záložky. Jsem fyzická bytost a po pár týdnech bych zapomněl na to, co jsem si vytáhl a přečetl. Záložku jsem měl kanceláři za zády, viděl jsem ji, a tak se kotvil.  Kotvil jsem se ale i v jejím obsahu. Římanům 8, 35. 

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? 
Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, 
bída, nebezpečí nebo meč?

Verš má formu otázek. Na první pohled tedy kotvící sám o sobě není. Teprve z kontextu je patrná odpověď: Nic. Nic mě neodloučí od Kristovi lásky. Jaký obsah nabývá zájmeno „jsi“? Milující Ježíš. Autorem těchto vět je starý mystik Pavel. Ten se promodlil, promeditoval, prochodil, protrpěl a prodiskutoval až k tomuto vyznání. Ty milující Bože Otče, Duchu a synu Ježíši jsi ve vesmíru můj pevný bod. Samozřejmě mám dál své blízké, napíšu Timoteovi z vězení, že ho chci vidět, požádám o plášť atd. Kotvím se i jinde, ale vyznání víry má v mé vztahové síti zásadní význam. Svou prožitou a promyšlenou zkušenost sdílí Pavel s lidmi. Konkrétně s rozhádanými lidmi ve sborech a na skupinkách v Římě. Dobře ví, že oni sami svou úzkost, nejistotu a ohrožení kotví ne vždy tím nejlepším způsobem. Drží se třeba přesvědčení, že když budou nebo nebudou něco jíst, tak jsou správní křesťané. Řeší to tak moc, že jsou schopni se okolo toho do krve hádat.