Kreativně-spásná moc evangelia

Podíváme se dnes společně na příběh ze Skutků apoštolských. Vypráví o tom, jak Pavel založil sbor ve Filipech. Filipský sbor se stal poměrně úspěšným společenstvím, alespoň tedy v určité fázi své existence, soudě podle toho, že jim Pavel nemusí psát žádnou výčitku. Příběh založení sboru je postaven na svědectví tří osob, které jsou skrze Pavlovu službu přivedeni k Bohu – podnikatelka Lydie, otrokyně a žalářník. Proč zrovna tito tři? (a) Je možné, že to byli jediní tři, kteří uvěřili, a tak Lukáš zaznamenal vše a nic nevynechal. To je málo pravděpodobné, protože příběh zmiňuje další „bratry“. Navíc celá kniha Skutků musí být vysoce selektivní. Autor, Lukáš, musel mít nějaký jiný klíč, podle kterého se rozhodl do své knihy zařadit svědectví právě těchto tří lidí a jiné vypustit. (b) Je možné, že se právě tito tři stali klíčovými osobami ve filipském sboru. Ovšem, to by přece zmínil i jméno dané otrokyně a žalářníka, aby hned čtenářům došlo, o koho jde, ale jejich jména zmíněna nejsou, pouze Lydie. U ní to dává smysl, protože příběh naznačuje, že se církev následně scházela v jejím velkém domě. Všichni ji znali, a proto má v příběhu jméno. To nám ale neobjasní výběr další dvou postav. (c) Třetí varianta je, že měl Lukáš zájem na tom vybrat příběhy tří naprosto odlišných lidí a ukázat nám, jak je Boží moc evangelia kreativní ve způsobech, kterými se dotýká lidí a volá je k sobě. Poslední varianta mi dává smysl. Kniha skutků není jen historický záznam událostí, na to si Lukáš příliš vybírá, o čem bude psát a o čem ne. Je to kniha teologická, která nám chce říci něco o Bohu a jeho působení na záchranu lidí skrze církev. 

Skutky apoštolské 16:11-33 

Prostředí

Příběh se odehrává ve městě Filipy. Je to důležité římské město. Mohli bychom toho o něm zjistit dost, ale vyberu jeden fakt vyplývající z textu, který jsme četli. Město je nám představeno jako rasistické prostředí. (a) Jednak tam bylo málo Židů, nebyla tam synagoga, jen pár žen, které se scházely u řeky k modlitbě. Synagoga mohla být založena až za přítomnosti minimálně deseti mužů. (b) Jednak na Pavla a Silase používají rasistická obvinění, že jsou Židé, přináší proti-římské zvyky. Na což dav lidí reaguje veřejným lynčováním. Právě tento fakt ostře kontrastuje s tím, jakým způsobem Bůh svým evangeliem spojí lidi různých rasových a ekonomických tříd v církvi. Lukášova teologická pointa příběhu a klíč k výběru postav: máme tu rasistické město a výběr tří naprosto odlišných lidí, které Bůh osloví svým evangelium.

Představení postav

(1) Lydie je velmi zámožná žena z dnešního Turecka, která má obchody s látkami. Domov má v Thyatirech v Asii, ale obchodně se pohybuje ve Filipech v Řecku. Dnes bychom řekli, že je to úspěšná podnikatelka, která zná svět. Má veliký dům, ve kterém může hostit kazatele i setkání celého sboru. Byla pohanka, ale přidala se k židovství. Věřila v jednoho Boha a scházela se spolu s ženami k modlitbám. Dost možná hledá v životě něco více, než jen materiální zabezpečení, úspěch, zdraví nebo spořádanou rodinu, a to ji vede k židovské víře.  

(2) Mladá otrokyně, zvláštní dívka, jiná než ostatní. Dnes by pravděpodobně byla léčena a považována za psychicky nemocnou, manickou nebo schizofrenní osobu. Chodí po městě a vykřikuje různá proroctví. Ovšem tehdy měla ve společnosti jiné místo než na psychiatrii. Lidé ji platí, protože jsou pověrčiví a věří, že má v sobě ducha Pythona (mystická bytost v podobě velkého hada, která střežila věštírnu v Deltách) a ona vydělává svým pánům veliké peníze. Duchovně je dívka velmi aktivní, celý její život je prosáklý něčím neuchopitelně duchovním. Ona sama je napojena na duchovní svět.

(3) Žalářník byl pravděpodobně vysloužilý římský voják, který dostal dobrou pozici vrchního velitele věznice ve městě. Nebyl to jen nějaký důchodce, co dělá sekuriťáka. Mnohá významná úřední místa bývala dávána vysloužilým vojákům. Ti tak získali důležité pozice v koloniích. Projevil se jako zlý a krutý člověk vůči Pavlovi a Silasovi. Dal je do nejvnitřnější části vězení. Do místnosti bez oken, bez světla a pořádného přívodu vzduchu. Dostal za úkol je hlídat. Ale on je z vlastní iniciativy dá do klády, která byla v podstatě mučicím nástrojem. Bylo to extrémně nepohodlné, byli zkrouceni do nepřirozených poloh a nemohli spát. Duchovně o něm nic nevíme, ale můžeme předpokládat, že to nebylo slavné. 

Koho nám tu Lukáš představuje? Zbožnou, úspěšnou a bohatou obchodnici s velkým domem jménem Lydie z Asie. Mladičkou, divnou, posedlou, divné věci vykřikující, řeckou otrokyni. Tvrdého Římana, bývalého vojáka, který šéfuje věznici a mučírně. Jde snad vybrat odlišnější osoby? A přesto se všichni nakonec možná sejdou, obrazně řečeno, v jedné církevní lavici, u jednoho stolu Páně. V rasistickém městě překonají své rasové i ekonomické odlišnosti. Je to evangelium, dobrá zpráva o MOCNÉM JEŽÍŠI, které je kreativními způsoby svede dohromady. Pojďme se podívat jak. 

Způsob oslovení evangeliem

Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.

(1) Lydie je žena, kterou Boží duch zaujme a přitáhne skrze Pavlovo vyučování. Slovesa, která jsou o ní použita, jsou – poslouchá, Bůh otevře srdce a ona věnuje pozornost. Její cesta k víře v evangelium vede od pohanství přes zákonické a morální židovství k tomu, že začne naslouchat evangeliu, jež z Boží milosti přijme. Nositelem změny je u ní mocné slovo apoštola Pavla. Jde u ní o intelektuální proměnu. Docvakne jí, že svými skutky spásy nedosáhne a že Bůh poslal svého syna Ježíše. Text nás však nenechává na pochybách, že toto obyčejné „docvaknutí“ a "uvědomění" je zázrak! Bůh si přivede Lydii k sobě a do církve skrze kázání, které jí osloví.

Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. 

(2) Mladou otrokyni Ježíš zaujme a přitáhne skrze silný duchovní zážitek. Nejprve ji nějakým způsobem duchovně zaujme Pavel a Silas, chodí za nimi. Je citlivá na duchovní svět a vidí okolo nich Boží moc. Možná sleduje jejich aury nebo energie, které vyzařují. Kdo ví, v co věřila a jakými smysly vnímala svět. Dokonce správně chápe význam jejich poslání, kterým je spása. Dělá to mnoho dní a Pavlovi postupně dojde, že má sice pravdu, ale je spoutána zlým. Změna v jejím životě však nastane, až ve chvíli, kdy je vysvobozena z moci démona. Nositelem evangelia je u ní mocný čin. Zázrak, který se stane. A nejde tak úplně intelektuálně pochopit, co se událo. Ale bylo to silné a mělo to dopad na její život. Přestává prorokovat a rozhněvá tak své pány.  Lydie uvěřila na základě mocného slova a otrokyně mocného činu.
 
Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“

(3) Žalářníka Ježíš zaujme skrze svědectví o praktické víře. Setká se totiž s něčím nečekaným, vidí muže zpívat a chválit Boha na mučících nástrojích. Vidí, že mu jeho zlo, kterého se vůči nim dopustil, odplatili dobrem, neutekli pryč z vězení a zachránili ho před smrtí. To je víra, která je prakticky vidět, šokuje tohoto muže a dotkne se ho. Svůj obdiv vyjádří oslovením „bohové a páni“. Nikdy se s ničím podobným nesetkal, je to pro něj jako z jiného světa. Ukazuje to i jeho pouze pověrčivou znalost náboženství. Nositelem evangelia je mocné svědectví. 

Tři lidé, kteří by se normálně nepotkali, skončí dost možná společně ve filipské církvi. Bohatá žena, mladá otrokyně i římský voják. Každý je jiné národnosti. Mají ekonomicky velmi odlišná postavení. Každý je citlivý na jiný způsob Boží řeči, jeden intelektuální, druhý spontánně-zážitkový a třetí praktický. A přesto jsou dáni do jednoho příběhu, do jednoho sboru. Důležité je, že to byl způsob, kterým byli poprvé osloveni, způsob prvního kontaktu. K tomu, aby mohli dozrát v hlubší křesťany, budou potřebovat se naučit i další věci. Lydie si nevystačí se svým intelektem a otrokyně i žalářník se budou muset naučit o Božím slově racionálně přemýšlet. Potřebují se navzájem, jsou dáni jeden druhému, ne pro větší radost, ale pro větší svatost. 

Závěrečné aplikace a výzvy

Čím může být tento příběh pro nás? Co v nás chce způsobit? Jaká zaslíbení a výzvy v něm najdeme? 

(1) Různé nástroje působení evangelia – První aplikace je aplikací pro misii. Kříž je jen jeden, ale cesty k němu jsou různé. Všimněte si, že Pavel měl v zásobě různé způsoby, jak šířit evangelium do svého okolí. Dokáže vysvětlit evangelium na rovině intelektu.  Dát argumenty proč věří. Udělat přednášku. Vést apologetický rozhovor. Druhý set nástrojů, je mnohem méně racionální, jde o zážitek a zázrak. Třetím způsobem je příklad vlastního života, konkrétně to, jak dokáže vydržet bolest a odpustit žalářníkovi – tedy milovat nepřátele. Všechny tyto tři možnosti máme i my. Abych dokázal evangelium šířit první cestou, musím číst, studovat, přemýšlet, psát a tříbit své myšlení. Druhou potřebuji citlivost a odvahu se modlit za druhého a třetí potřebuji, aby mě evangelium změnilo.

(2) Šance i pro toho, do koho bychom to neřekli – Lukáš nám v příběhu ukazuje na moc evangelia, které překračuje rasové, věkové, ekonomické i genderové rozdíly. Dokáže oslovit jak toho, kdo naslouchá a ptá se, ale i ty, do kterých by to nikdo neřekl, divná dívka a krutý voják. Možná i vy máte okolo sebe lidi, u kterých si nedovedete představit, že by mohli uvěřit. Tento příběh vás může povzbudit, u Boha není nic nemožného. 

(3) Pestrá církev – Tito lidé pak tvoří pestrou církev. Dovedu si představit, že zbožnost každého z nich bude trochu jiná. Bude odrážet to, že každý je citlivý na jiný způsob Boží řeči. Představte si čistě hypoteticky, že by se všichni tři jednou stali těmi, kdo v církvi rozhodují.  Kdyby se měli na něčem dohodnout - řekne Lydie: no, hlavní je kázání, přednášení, potřebujeme se učit z Božího slova. Otrokyně dodá: potřebujeme prostor pro chválu a uctívání a zázraky, modlit se jeden za druhého, vytvořit atmosféru, která bude silná a proměňující. Žalářník dodá: no, je mi jedno, co si budeme dělat tady v neděli, hlavně aby to mělo nějaký praktický dopad do života. Když se nedohodnou, mohou být v pokušení založit si vlastní církve – v církvi Lydie se bude 30 minut kázat. V církvi otrokyně to bude hodně o emocích a prožitku. A žalářník nepotřebuje nedělní bohoslužby, ale malé podpůrné skupinky, které ho prakticky provedou životem. To by znamenalo, že se nenaučili jeden od druhého. 

Každý z nás jsme citlivý na jiný způsob Božího volání.