Vyprávíme si příběhy o lidech, kteří se intenzivním způsobem setkali s Bohem. Skrze jejich vyprávění se s Bohem potkáváme i my. S Bileámem jsme se potkali s Bohem, který nás skrze mluvící oslici a anděla smrti vyděsil a varoval. Chtěl po nás, ať místo proklínání žehnáme. S Eliášem jsme se setkali s Bohem, který odhaluje duchovní pýchu, nutí nás vzdávat se našich odsuzujících představ a počítat s druhými lidmi. Ani Bileám, ani Eliáš se nezměnili úplně. Bible není naivní pohádka. Bileám dál hledal kličky, jak uškodit, a Eliáš dál zůstal mužem ohně a soudu, přestože v ohni Boha nepotkal. Přesto mělo setkání význam pro ně tehdy i pro nás teď. Dnes se podíváme na příběh o tom, jak se Petr pod vlivem intenzivního setkání s Bohem otevřel odpornému. Začneme ale u jiného textu.

Ježíšův dotek

Tu k němu přišel malomocný, padl před ním na kolena a prosil ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“  Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“ A když to řekl, hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. 

Marek 1:40-41

Malomocný. Člověk vysoce nakažlivý, od kterého si všichni udržovali odstup. Člověk odsouzen k životu v komunitách na okraji. Člověk s vyhlídkou pomalého umírání bez naděje na budoucnost. Člověk, který musel všechny okolo sebe varovat, aby se k němu nepřibližovali. Malomocný nesmí do chrámu, je pro Boha navždy nečistý. Malomocný, který se rozhodne porušit všechna pravidla a přiblížit se k Ježíši. Jen si představte, co muselo z Ježíše vyzařovat, že si nakažený malomocný člověk dovolil přiblížit se k němu? Ježíš vidí, jak se k němu blíží nakažlivě nemocný člověk, plný nechutností, patogenů s odpadávajícím masem. V hlubinách jeho nitra se pohne soucit a lítost. I Ježíš se ho nedotkne jen tak. I Ježíš potřebuje silnou motivaci k překonání odporu. A nachází ji právě v hlubokém pohnutí. Natahuje ruku a dotýká se nemocného a očišťuje ho. Ježíš. Člověk s tak silnou imunitou, stabilitou, vírou, že očistí nemoc druhého a sám zůstane čistý. Co si ale počneme na světě bez Ježíše? Kdo se bude dotýkat odporných a nečistých? Kdo ho zastoupí? Kdo v sobě ponese Ježíšova Ducha a nechá se v hloubi nitra pohnout k tomu, aby překonal hranice odporného, nečistého, patogenního a jiného? Odpověď na tyto otázky najdeme v knize Skutků, desáté kapitole, v příběhu o intenzivním setkání Petra s Bohem. 

Vykreslení scény

V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,  všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

Skutky 10:1-8

Kornélius žije v Cesareji v hlavním městě, odkud spravuje Řím svou provincii Judeu. Je velitelem šestisetčlenné vojenské posádky. Svobodný muž, římský občan, zajišťuje v kraji pořádek. Zároveň je ale příznivcem izraelského náboženství. Uctívá Hospodina. Je bohabojný, zbožný a štědrý. Jeho víra je živá, osobní. Celá jeho domácnost je prosycena vírou. Během odpolední modlitby se mu zjevuje anděl a nasměruje jeho pozornost k Šimonu Petrovi. Kornélius svolá skupinu věrných vojáků a jednoho zbožného pošle je z Cesarei šedesát kilometrů na jih podél moře do Joppe k Petrovi. Všechno, co se o Korneliovi dozvíme, na nás působí pozitivně. Modlí se, má ve věcech pořádek, je zbožný a štědrý, dokonce ho doma poctí návštěvou anděl. Vlastně bychom mu nenašli žádnou vadu na kráse. Tedy až na to, že je to Říman a ne Žid, což nám ale dnešním čtenářům vůbec nevadí. Z naší perspektivy není vůbec žádný problém, aby Petr šel Kornélia navštívit. Co se může pokazit? Neočekáváme žádnou zápletku. Jenže to jsme na omylu.

Bůh totiž obtíže očekává. Zná Petra a ví, že ho bude muset na setkání dopředu připravit. Ono to vůbec nebude jen tak, aby Petr přijal důstojníkovo pozvání na návštěvu. Z našeho pohledu je Petrova neochota vstoupit do domu Římana zvláštní. Je to pro nás vzdálená kultura, jejich společensky po generace vypěstovaný strach a odpor nám jsou cizí. Naše tělo se nám neotřese odporem při slovu pohan. Proto musíme číst text s tím, že věříme Petrově zkušenosti, přestože si ji nejsme schopni představit. Pojďme tedy zkusit poodhlédnout od sebe a vzít vážně zkušenost druhého. Petr byl vychován ve světě, kde Římané byli cizí nepřátelští okupanti. Byli to pohané, od kterých si Židé tradičně stále drželi odstup. Jíst s nimi, vstupovat do jejich domu znamenalo být znečištěn. Fyzicky, kdo ví co si z Říma přitáhli za nemoci. Kdo ví, co mi dají k jídlu, jaká koření a hlavně jaké maso. Ale i společensky, kdo ví jaké nápady se tam šíří, jaké myšlenky mě nakazí... Bůh zná Petra a ví, že to pro něj bude odporné. Jak si ho na setkání připraví? 

Intenzivní setkání

Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: vidí otevřené nebe, z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ To se stalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata vzhůru do nebe. 

Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr. Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch mu řekl: „Hle, tři muži tě hledají.  Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“  Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. .... a další den s nimi odejde šedesát kilometrů na sever podél moře ke Kornéliovi.

Skutky 10:9-23

Odporná směska

Příběh detailně popíše Petrovo vidění. Otevírá se nebe. Jakýsi portál do jiné dimenze. Z něj sestupuje plachta za čtyři rohy svazaná a klesá k zemi. Je plná živých zvířat. Hadi, brouci, ptáci, šelmy, domácí  i divoká zvířata. Kozel, straka, papoušek, šváb, tele, pštros, pelikán, mravenec, zmije i potkan. Vlastně ohromná směsice zvířat. Hemží se, lezou jeden přes druhého, vydávají zvuky. Je to vize vcelku děsivá a pro Žida vlastně odporná, míchá to, co by nemělo být smícháno. To, co knihy Zákona krásně a čistě odlišují jako čisté a nečisté, tady v plachtě jakoby nikdo neřešil. My už nevíme, jaká jsou čistá a nečistá zvířata, ale Petr ano a bylo to první, co v plachtě rozlišil. Čisté nečisté. A tenhle guláš, mišmaš, tahle směska a divná kombinace se blíží nezastavitelně k němu. Jako lžíce plná hořké medicíny. Jako napřažená ruka špinavého nemocného bezdomovce. Jako dort, co vařili pejsek s kočičkou. Úplně vidím, jak se Petr odtahuje, jak se mu tvář křiví odporem a zvedá žaludek. Celé jeho tělo křičí to neeee.   Na jeho bezprostřední reakci slyší komentář ”vstaň, zabíjej a jez”. A Petr vrtí hlavou a odmítá. Všímá si, že v tom množství zvířat je i dost těch, která jsou nečistá. Dobře, ovci, tele, býka to jo, ale vlka, prase, jelena, hada, brouka? Co to má znamenat. A Bůh říká neofrňuj se, dej si, copak bych ti já nabízel něco hnusného. Scéna připomíná dětství, kdy rodič se se lžičkou plnou rozmixované zeleninové kaše blíží k dítěti a ono se otřásá odporem, a tak k tomu rodič přidá ještě slovo na dej si. A dítě stále nechce, říká, že to nikdy jíst nebude. A rodič ho ještě jednou přemlouvá, podívej jsou v tom samé dobré věci. To je Petrovo intenzivní setkání s Bohem.

Petrova reakce

Petr odolá pokušení. Ani jedno z těch zvířat nevezme, nezabije a nesní. Přestože má hlad. Ve svém snu odolá. Bůh mu třikrát něco nabídne, ale on sám zůstane nezměněn. Nakonec plachta mizí zpět do nebe. Petr vyhrál. Maminka odklá misku a odnáší ji do kuchyně. Petr se probere a čteme, že je z toho v rozpacích, zmatený a přemýšlí. Jen tak to nepustí, nemávne rukou nad tím, co právě zažil. Přemýšlí, co to znamená. Snaží se dopátrat významu toho, co právě intenzivně zažil. Bůh mě vystavil něčemu odpornému, chtěl po mě, abych porušil jeho vlastní kultický zákon čistoty. Našel bych celé pasáže v Bibli, které říkají, že tohle nesmím dělat. Já jsem třikrát odmítl. Co to znamená? Co to vypovídá o mě a o Bohu? To jsem si tedy o Bohu nemyslel, překvapil mě a zaskočil. Už jsem si myslel, že ho znám. Ale tohle. Mluvil ke mě opravdu Bůh, nebyl to hlas pokušitele? Chce po mě Bůh, abych šel proti jeho zákonu? (3 Moj 11,47) Co to znamená? Dovedu si představit, že se všechny tyto otázky a pochybnosti mohli Petrovi honit v hlavě, když přemýšlel nad významem svého vidění. Nejsou to příjemné otázky, nebylo to příjemné vidění. Já na Petrově místě bych měl tendenci uhnout, přestat nad tím přemýšlet, raději bych odložil přemýšlení. Kdybych tam byl dnes a seděl u počítače nebo byl doma, nechám se okamžitě rozptýlit. Rychle překliknu někam, kde se vyhnu okamžitému řešení zapeklité otázky. Ale Petr ne. Naštěstí tam nemá displej, a tak je ponechán svým emocím, které nemůže jedním kliknutím změnit. Musí nad tím přemýšlet, dobrat se významu. 

Boží interpretace

Bůh se k Petrovu hledání přizná. Vždyť je psáno, kdo hledá nalézá a kdo tluče tomu bude otevřeno. A tak Petr přemýšlí nad významem svého vidění tak dlouho, dokud mu Bůh nedá odpověď. Odpověď zní. Hle, tři muži tě hledají. Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal. Petr ještě neví, jací tři muži. Duch mu neřekne, že to jsou pohané jak poleno, jakoby to snad bylo Duchu úplně jedno jakou mají národnost. Mluví jen o lidech. Nic dalšího nerozlišuje a vlastně to stejné chce po Petrovi. Nerozlišuj. V řečtině je použito slovo diakrinomai (διακρίνομαι), které znamená rozlišovat, odlišovat, preferovat, zpochybňovat, kritizovat. Petr dostává od Boha výzvu, aby něco neřešil, nerozlišoval, nekreslil hranice. Tedy, aby překonal odpor svého těla, který automaticky intuitivně dělí svět na čistý a nečistý. Překonej puzení odporu a nerozlišuj. S tímto poselstvím jde po schodech dolů přivítat hosty. 

Potká skupinu mužů, kteří ho pozvou ke Korneliovi. Vychvalují ho a mimo jiné zmíní, že se s ním potkal svatý, čistý, oddělený anděl. Petrovi musí dojít význam vidění. Bůh už před ním Kornelia navštívil. Svatý anděl vstoupil do jeho domu. Co jsem očistil, nepokládej za nečisté, vzpomíná Petr. Maminka se lžičkou si sama bere do úst a rozplývá se nad výbornou kaší, aby dítě přemluvila. A tak Petr překonává odpor a jde. Dojde ke Korneliovi domů. Celý příběh už číst nebudeme, každopádně první věta, kterou na návštěvě prohlásí, zní: „Vy víte, jak nezákonné (odporné) je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého. Sk 10:28. Tak se Petr změnil, překonal vlastní odpor a přestal rozlišovat. Naopak se svým činem stane tím, koho budou odlišovat druzí. Až se o tom dozví jeho přátelé, bude jim on sám odporný. Bude o nich použito stejné slovo, jejich emoce rozlišily Petrovo chování jako odporné a Petr se bude muset obhájit, bude jim vykládat o svém intenzivním zážitku s Bohem. Cože, tys byl na návštěvě u člověka s pozitivním testem, to tě nechceme ani vidět. Odpor, strach, čisté a nečisté. Svět tehdy a svět dnes. 

Částečná proměna

Setkání Petra změnilo, ale ne úplně. Dochoval se nám příběh z pozdějších dob. Petr sedí u stolu s pohany, kteří už mu nejsou tak odporní, ale když přijdou Židé, rychle si odsedne. Co kdyby si mysleli, že jsem se nakazil. Ani takto silný zážitek nezměnil Petra úplně, po generace zakořeněný odpor v Petrově těle zůstal. A Pavel ho napomíná, připomíná mu jeho lepší já, připomíná mu intenzivní zážitek s Bohem. Bible není pohádka a setkání s Bohem nejsou magické proměny. 

Náš svět

Kde jsme v příběhu my? No přece mezi těmi odpornými. Ani s jedním z nás by si Petr nesedl ke stolu. Byl bys mu odporný. I kdybys byl ten nejzbožnější muž, ta největší modlitebnice a nejštědřejší podporovatel modlitebny, stejně by si k tobě Petr nesedl jen tak. Měli jsme tu dnes jedinečnou šanci podívat se na sebe sama očima toho, kdo nás vidí jako odporné. Věřit mu, že by pro něj bylo těžké s námi být a měl by z toho problémy mezi kamarády, ale že zároveň právě kvůli tomu, že jsme lidmi, by svůj odpor překonal. Je totiž stejného Ducha jako Ježíš, který hluboce pohnut natahuje ruku a dotýká se nemocného. Ale nejsme jen v roli těch odporných. I naše organismy rozlišují dobré a špatné, čisté a nečisté, svaté a nesvaté, odporné a příjemné. Příběh je tak pro nás otazníkem, který se nám klade k našemu vlastnímu odporu. Mohu mu naslouchat, informuje mě, ale jestli chci být člověkem vedeným Duchem Kristovým, tak se podle něj nebudu vždy rozhodovat. Tak jako se nenechám unášet svým hněvem, strachem, sebelítostí, tak zbožně překonávám to, co je mi odporné. Dvě námitky.

Proč bych to měl dělat? Kvůli druhému člověku – Bůh nechá Petra odmítnout zvířata, vždyť o to, co jíst a nejíst zas tolik nejde, to, co je důležitější jsou lidé. Nemusím překonat odpor ke špenátu, ale pokud mi odpor brání milovat druhého, být s člověkem, tak už je to na pováženou. 

Co když mě to ale nakazí? Odpověď je ano změní tě to. Petr v příběhu otevřel pověstnou Pandořinu skříňku, evangelium se začalo šířit mezi pohany ohromnou rychlostí a během pár let se Židé stali naprostou menšinou. Evangelium si šlo svou vlastní cestou. Tedy ano, když přijmeš cizího, změní tě to a nevíš, kam tě to zavede. Když jedna generace bojuje za zrušení otroctví a snaží se překonat odpor lidí k africkým otrokům, po pár generacích se může jejich potomek stát prezidentem.

Jak to může vypadat v praxi? Představ si tradiční českou rodinu: táta, máma a dvě děti. Dívka dojde do puberty a začne ji být odporné, jak moc masa se doma jí, jak se plýtvá a jak táta má rád tučné věci. Je to hnus a začne se stranit, dělat si své zeleniny a jíst obilí, a to tátovi a mámě přijde odporné. Nakazila se určitě ve škole a na internetu, odkud má ty recepty, takhle se to u nás doma nikdy nedělalo. A co když ten odpor je tak silný, že brání blízkosti, rodina si z toho neumí dělat legraci, zakopávají se ve svých pozicích. Co bude dál? Třeba i oni potkají s Petrem Boha, který říká ”nerozlišuj”. Co se stane, když dáš tuhle jednu věc stranou? Zjistíš, že můžeš s druhým být a že jste podobnější než sis myslel. 

Závěr

Odpor je emoce, jako každá jiná. Informuje nás o tom, že rozdělujeme svět na čistý a nečistý, dobrý a špatný, svatý a nesvatý. To jsou z hlediska našich emocí stejné kategorie. Odpor kreslí dělící čáru mezi špenátem, který mi nechutná, a svíčkovou, která je luxusní. Někdy je moudré odpor poslechnout, ale ne vždy. Co když je totiž na druhé straně, za hranicí čistého, druhý člověk, lidská bytost? Mé vlastní dítě? Kamarád? Ježíš sice odešel do nebe, ale jeho Duch spojuje jeho nové tělo tady na zemi. Jeho tělo je tvořeno z těl lidí, kteří si vypráví jeho příběhy. A překonávají odpor i za cenu toho, že když se otevřou novému, jinému, cizímu, tak je to změní. My můžeme, protože Kristus v nás je silnější.