Jsme utkáni ze vztahů a stvořeni pro vztahy. Vztahový Bůh do nás a mezi nás vtiskl část sebe sama. Vztahy jsou zdrojem životadárného požehnání i destruktivní bolesti. Vztahy prožíváme, jsme v nich ponořeny jako ryby ve vodě, ale máme schopnost nad nimi taky přemýšlet z nadhledu. Jako kdyby ryby udělaly analýzu vody, ve které plavou. Vztahy popisujeme v různých dimenzích. Času: Jak dlouho vztah trvá? Blízkosti: Jak dobře se známe? Intenzity: Jak často jsme v kontaktu naživo, virtuálně nebo v mysli? Důvěry a bezpečí: Jak moc si můžeme důvěřovat? Nezanedbatelnou dimenzí vztahu je i moc. Kdo má navrch a v čem? Kdo je silnější a kdo slabší? Kdo má sílu uplatnit svou vůli? A právě na tuto poslední dimenzi vztahů se dnes zaměříme. Moc je slovo, které použijeme, abychom vyjádřili, že někdo může uplatnit a prosadit svou vůli.

Představím pár výjevů ze života. Jen si před očima promítněte slovo moc/bezmoc, síla/slabost. Muž obchoduje na burze. Přijde o peníze, zpanikaří a v záchvatu emocí udělá další nemoudré transakce. Potom vypne počítač a vleze do postele, rozbrečí se a zařekne, že už nikdy nevyleze. Mocný či bezmocný? Maminka si stěžuje že jí bolí hlava a je jí zle, a tak celá rodina překope plány na sobotu, na výlet se nejede. Mocná či bezmocná? Starý muž křičí, nadává a bouchá do stolu a rodina okolo něj chodí po špičkách. Mocný či bezmocný? Mladá dívka zastaví chlapce, který nedočkavě usiluje o fyzickou intimitu. Řekne stop, mé tělo je posvátné, chci s tebou mít teď jinou než fyzickou intimitu. Moc nebo bezmoc? Táta se dozví, že mu syn lhal a bral peníze, v první chvíli mu napaří trest, ale když vidí jeho lítost a pokání, tak trest zmírní. Mocný nebo bezmocný? Silný nebo slabý?

Tím jsme se trochu rozcvičili. Zaposlouchejte se nyní do příběhu z První Královské 21. kapitoly. Zkuste si během čtení postupně uvědomovat, kdo má moc a kdo je naopak bezmocný. Podobně jak jste to dělali u předchozích příkladů.

Příběh

První Královská 21:1-29. Do příběhu je moudře vepsána řada nuancí mezilidských vztahů. Text nás provedl vztahy sousedskými, manželskými, politickými i duchovními. Ukázal nám moc silných, bezmoc slabých, ale i moc slabých a bezmoc silných. Slabost a síla se snad ani nezdají být dvě jasně oddělené kategorie. Ale nepředbíhejme… Text se nám rozděluje na dvě paralelní části. Vlastně jde o dva navazující příběhy.

Verše 1-16 vypráví příběh o moci v mezilidských vztazích. Hlavními hrdiny jsou Achab, Nábot a Jezábel. Achab zatlačí silou na Nábota. Nábot se nenechá stojí pevně, protisilou zatlačí na Achaba.  Střet dvou silných vůlí. Po nějaké době se to však obrátí proti němu a síla, která přišla z vykonstruovaného procesu ho zabije. Je to příběh o tlaku sousedském, manželském i politicko-náboženském. V této části příběhu se zdá že BŮH JE MALÝ A LIDÉ VELCÍ. Postava Boha totiž v první části příběhu funguje v roli něčeho, co je v moci lidí. Nábot řekne „kvůli Hospodinu“ ti to neprodám. A potom v rámci procesu je Nábot nařčen z toho, že se rouhá „Bohu a králi“. Soudci získají sílu a právo odsoudit Nábota ke smrti ochranou Boží pověsti. A Bůh mlčí. Obě strany použijí koncept Boha, aby posílily svou pozici a uplatnily svou vůli. Nábot to dělá oprávněně, většina z nás se vnitřně nebouří proti tomu, jak Nábot použije argument Boha pro posílení své pozice. Zatímco to, co udělají v Božím jméně soudci a Jezábel nám přijde dost zvráceně. V první části se zdá, že Bůh je malý a lidé velcí. 

Verše 17-28 vypráví příběh o moci v mezilidských vztazích, kdy ale Bůh existuje jako živá bytost aktivně zasahující do dění. Hlavními hrdiny jsou Achab a Eliáš, i když i Jezábel se dostane pozornosti, akorát už nemá moc zasáhnout (což je vlastně určitým způsobem vtipný zvrat textu). Bůh přestává mlčet. Přestává být konceptem, slovem, se kterým pro svou moc operují velcí lidé. Bůh sám se ukazuje jako Velký, který může lidský život mocně ukončit, převrátit a proměnit. BŮH JE VELKÝ A LIDÉ MALÍ. Teď se blíže podíváme na postavy, které se tu vyskytují. 

BEZMOC A MOC ACHABA A JEZÁBEL

Král Achab se v příběhu jeví jako bezmocný a slabý. Na začátku je iniciativní. Touží rozšířit své hospodářství. Má dobrý podnikatelský zájem i dostatečné prostředky peněz i jiných pozemků. Touží po sousedově vinici, a tak zahájí jednání. Ovšem narazí na jednoznačné ne. V tu chvíli se projeví Achabova vnitřní nejistota a slabost. Prohra v obchodním jednání odhalí cosi křehkého uvnitř Achabovi duše. Zhroutí se. Je roztrpčený, nazlobený, lehne si do postele, obrátí tvář ke zdi a odmítá jíst. Připomíná nám trucovité dítě. Hněv obrátí sám proti sobě. Přestává jíst. Není na tom ale nic konstruktivního. Je typem slabého a křehkého člověka. Člověka, který snad ani neumí být silný. A když ano, tak jen na chvíli a je to křehké. Znáte takové lidi? Řeknete větu, nepozvete ho na akci, nepovede se mu obchod na burze, nepřijmete jeho nápad a on se rozpadne? 
Zároveň se v této reakci skrývá určitá síla. Není úplně bezmocný. Jeho reakce a trucování vyprovokuje manželku k činu. Využívá tak sílu slabých a nemocných, kteří svou slabostí silně ovlivňují a někdy i řídí své okolí. Jako žena, kterou bolí hlava a nejede se na výlet. 
Jezábel se v příběhu naopak jeví jako silná. Má obrovskou moc a vytváří jasný protiklad k Achabovi. Situaci řeší pevnou rukou. Přesně ví, co je potřeba udělat. Rozešle dopisy a zinscenuje náboženský proces. Během pár dní je Nábot popraven. A Jezábel hrdě oznámí manželovi, že může jít zabrat vinici. Až nám z toho mrazí. Achabova síla byla nediferencovaná a nezaměřená jako smrad, který se z něho šířil do okolí, otravoval, ale nikomu neublížil. Jezábelina síla byla jako laser, jasně zaměřený silný a destruktivní paprsek světla, který okamžitě zabil toho, proti komu se obrátil. Je těžké v takovém člověku vidět slabost. Podobně jako ve starém muži, který křičí a ovládá rodinu pevnou rukou a nepřístupným srdcem.
Je opravdu Jezábel tolik silná? Co jí vlastně vyprovokovalo? Manželova slabost. Jeho zhroucení a negativní trucovitý puch, který okolo sebe šířil. Král a královna jsou spojeni, jeho slabost je v něčem i její slabostí, a to ona odmítá. První věc, kterou dělá je, že po něm chce, aby se před lidmi choval jako silný. Bezmoc je pro ni nepřijatelná varianta. Neumí to. Proto jedná za manžela. Tančí spolu tanec, ona ho nechává v bezmoci, protože dělá věci za něj. On zůstává bezmocný a ona silná. Poznámka na okraj, pokud chcete někoho učinit silným, nedělejte věci za něj. Nechte ho, aby to, co může, udělal sám. I když pomalu a možná hůř, než byste si to představovali vy. Jinak se naučí být bezmocný. Část v pokušení pomoci, udělat to za něj, může pramenit z vaší vlastní potřeby být silný.
Jak Achab, tak Jezábel jsou vnitřně slabí a bezmocní. Na tuto svoji vnitřní křehkost každý z nich reaguje jinak. Achab přehnanou slabostí nedovede jinak a Jezábel přehnanou silou nedovede jinak. Odráží tak polaritu psychofyzických reakcí, které nám jsou vlastní. Bojujeme nebo utíkáme. Stáhneme se a ničíme sebe, nebo zničíme druhého. Nabízí nám příběh ještě jinou alternativu? Ano, ještě tam jsou totiž dvě další postavy. Postavy, které v příběhu odráží mnohem lépe Boží charakter. Jedná se o Nábota a Eliáše. 

MOC A BEZMOC NÁBOTA A ELIÁŠE

Zatímco Achab zůstává slabý a Jezábel se neochvějně drží své síly. U Nábota i Eliáše vidíme jak reakci síly, tak reakci slabosti. Nábot je silný na začátku příběhu, kdy se postaví proti králi a jasně vyjádří svou vůli nechat si pozemek, který ho váže k předkům. Tuto svou moc opírá o Boha. Jako dívka, která zabrzdí nedočkavého chlapce. Podobným způsobem se Eliáš v druhé polovině příběhu postaví proti králi a jasně mu řekne Boží slovo o tom, že Bůh přijde s trestem. Nábot i Eliáš se jako mocní zakotveni v Bohu setkají s Achabem a Achab po setkání s nimi skončí psychicky rozhozen. 
U Nábota i Eliáše však vidíme také bezmoc a slabost. Nábot je postaven před křivé svědky a nespravedlivě odsouzen. Nedovídáme se, že by se nějak bránil, mlčí a snáší nespravedlivý trest. Jak se chcete bránit proti křivým obviněním a pomluvám. Mlčky přijímá slabost a bezmoc. Eliáš se zase dozvídá, že Bůh změnil názor a že jeho výhružka vůči Achabovi byla planá. Z knihy Jonáš víme, jak těžce to může prorok nést, když se jeho předpověď nevyplní. Jak je jednoduché Bohu vyčítat jeho slabost, ale i Eliáš tu mlčky přijme Boží ústupek. Zažije Boha jako otce, který napaří trest a potom vidí pokání a trest odloží. Právě ono mlčenlivé pokorné přijetí cizí vůle Nábota i Eliáše je pozicí bezmoci a slabosti. A přesto vychází z vnitřní síly, a tudíž není prohrou. 
Nábot i Eliáš se jednou zachovají silně, jindy přijmou slabost. Jak jejich síla, tak jejich slabost z vnitřní síly. Síly, která se opírá o víru v Hospodina, o Boží slovo a slabost, kterou přijímají pokorně jako realitu světa. Kde tuto schopnost berou? Jejich vzorem je sám Hospodin. 

BOŽÍ MOC A BEZMOC

Hospodin se v příběhu odhalí jako silný i slabý, mocný a bezmocný. První část příběhu vypráví o jeho bezmoci. Lidé používají jeho jméno pro své boje a on mlčí. Zabíjí bezprávně v jeho jménu. A on mlčí. My se ptáme, kde jsi, Bože, proč nezasáhneš? Copak jsi jen pojmem, který používáme jako nejzazším argument pro naše osobní, církevní a politické boje? Ne, odpoví Bůh. Moje slabost je podmínkou vaší svobody. Kdybys vystřelil v hněvu kulku proti druhému a já ji zázrakem změnil na gumového medvídka, kterého druhý chytí do pusy a oba se tomu zasmějete, nebyl bys svobodný. Stávám se malým, abyste mohli být velkými

Kde jsi tedy byl v té první části příběhu? Byl jsem v příběhu, byl jsem v Nábotovi. Nepřipomíná ti náhodou Nábot Krista? Zinscenovaný proces? Pokoutné vlivy? Obvinění z rouhačství? Člověk zabit v Božím jméně? Mlčel. Já jsem se v Kristu stal Nábotem. Přijal jsem jeho slabost. Nechal jsem k sobě doproudit všechen hněv světa, všechno zlo, sílu těch, co vypouští puchy negativních emocí i těch, kdo se silou laserového paprsku dovedou zasáhnout do živého. Všechno skončilo u mě. Já to vstřebal. Mlčky a pokorně. Bezmocně jsem visel na kříži. Ne, protože jsem musel a byl bezmocný, ale protože jsem chtěl. 
Zároveň na svou moc Bůh nerezignuje. Ve druhé části příběhu promlouvá do světa a mění ho svým slovem. Posílá Achabovi nepřítele Eliáše. Plánuje soud, ve kterém bude on mít veškerou moc nad člověkem, nad jeho životem i smrtí. Nakonec všichni stanou před jeho soudem. 
Možná proto se v závěru celé Bible v poslední knize jaksi nemůže autor rozhodnout, jestli vidí Ježíše jako beránka nebo lva. Lev z Judy a beránek obětovaný. (Zjevení 5:5-6) 

ZÁVĚR

Text nám nastavil zrcadlo. Možná jste zahlédli, že máte ve své tváři rysy krále Achaba, v jeho křehkosti a slabosti, tendenci k obrácení hněvu do sebe a šíření puchu okolo sebe.  Možná jste sami sebe zahlédli v postavě Jezábel a její síle urputné, a přitom efektivní snaze mít věci pod kontrolou. 

V tomto zrcadle však nevidíme jen sami sebe, zahlédneme v něm i Krista. To on v Nábotovi na sebe vzal tvůj hněv a hřích, způsobený tvou silou i slabostí. Dělá to proto, aby tě osvobodil, abys mohl být jako on. Silný i slabý tak, jak tě povede duch Kristův, který je v tobě. Můžeš se stát Nábotem i Eliášem, kteří se pevně opřeli o Boží slovo a projevili sílu a neskutečnou moc. Jindy pokorně slabě a mlčky přijali realitu světa a byli bezmocní. Obojí však pramenilo z vnitřní síly. 

Můžeš být silný. Můžeš říct ne, když tě někdo tlačí do něčeho, co jde proti tvému přesvědčení. Tvoje síla se opírá o identitu, kterou máš v Kristu, a ne o to, jak tě vidí druhý. Můžeš ze síly žehnat druhému, ocenit ho a povzbudit. Nadchnout lidi pro změnu a dobrý projekt, zaměřit energii svého života jasným směrem k tomu, co je dobré. 
Můžeš být slabý. Omluvíš se za chybu, kterou jsi udělal. Přiznáš slabost, to, že tě něco štve, mrzí, že se ti stýská. Můžeš pustit své dospělé dítě a nechat ho dělat chyby. Můžeš se vzdát svých představ, o tom, že bude rodina pohromadě, že bude firma prosperovat, že doděláš školu. Můžeš říct: dál to nejde. A i v tvé slabosti se může projevit síla.