Lidský život je neskutečně komplexní. Být dospělým a zralým člověkem je složitý úkol. Zabere nám bezmála čtvrtinu našeho života. Co všechno například musí umět člověk, aby udělal maturitní zkoušku?  Musel se naučit mluvit. Aktivně používá 5–10 tisíc slov a až 60 000 slovům rozumí. Musel se naučit se učit. Musel se naučit základní životní kázni, aby se na zkoušku připravil. Začlenil se do společnosti tak, aby vydržel ve škole. Musel se naučit alespoň základně porozumět druhým lidem, řešit konflikty a stresové okamžiky. Má základy morálky. Umí ovládat celou řadu různých přístrojů. Dovede trochu zacházet s penězi. Něco možná zvládne uvařit. Má postoje k náboženství, politice a nejrůznějším sociálním tématům. A to rozhodně ještě u maturitní zkoušky není zralou osobností. Má ale dobré základy. To vše se naučil a možná ani neví jak. Prostě věci přijal tak, jak ho to učili rodiče a společnost. To, kým je, je do veliké míry naučené. Věci dobré i špatné, zralé i nezralé, potřebné i zbytečné. Během dospívání některé z naučených věcí přehodnotí, ale ne všechny. Okolí mu ve spolupráci s ním vtisklo základní tvar a ten bývá poměrně stabilní.

V psychologii, filozofii, teologii i umění se lidé od nepaměti zabývají otázkou determinismu a svobody. Nakolik je člověk svobodný se rozhodovat a nakolik je determinován, tedy předurčen, donucen a nesvobodně vytvarován k tomu, aby byl takový, jaký je? Co na to Bible? 

Velkou část knihy Genesis zabírá příběh jedné rodiny. V mužské linii je tu Abraham, Izák, Jákob a jeho synové. V ženské linii potkáváme Sáru, Hagar, Rebeku, Leu a Ráchel. Máme tu detailně popsány čtyři generace jedné rodiny. Když se na celou ságu díváme z odstupu, můžeme si všimnout, že do ní autor mistrně zakomponoval otázku vlivu dědičnosti a svobody. Nebudeme rozebírat celou širokou rodinu. Vybral jsem dnes jeden zástupný příběh z počátku příběhů o Izákovi (Genesis 25-26). Vybral jsem ho proto, že v něm uvidíme mnoho paralel s životem jeho otce Abrahama. Hlavní myšlenku vám prozradím na začátku a pak vám postupně ukáži, jak jsem k ní přišel. Vztah svobody a determinismu bude v příběhu patrný v následujícím přirovnání.

Svoboda a determinismus

Izák se pohybuje ve stejných kulisách jako jeho otec, ale má možnost hrát jiné divadlo.

Determinismus spočívá v tom, že Izák má některé předem dané kulisy příběhu, předem rozdané karty chcete-li. Všimneme si v příbězích postupně čtyř totožných kulis hry Abrahama a Izáka – bezdětnost, hlad, požehnání a strach o život. Zároveň v těchto zděděných kulisách hraje Izák jinou divadelní hru. Je totiž jiný než jeho otec, a tudíž svobodný. U každého tématu si postupně všimneme vlivu i svobody.
 
(1) BEZDĚTNOST 
Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka. Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan-aramu, sestru Aramejce Lábana. Izák naléhavě prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena otěhotněla. Genesis 25:19-21

Vliv: Otevírá se nám tu znovu téma bezdětnosti. Izák a Rebeka, stejně Abraham a Sára, nemohou mít děti. Jejich období pokusů a čekání trvalo dvacet let. Mnoho let bezmocnosti, nejistoty a opakovaného zklamání. Vidíme tu rodinné téma bezdětnosti, které se přenáší z generace na generaci. Nerozumíme tomu jak, jestli biologicky, psychologicky nebo duchovně a není to důležité, příběh odpověď nedává. Přesto můžeme shrnout teologické poselství neplodnosti u praotců: Děti nejsou samozřejmost, jsou darem od Boha. Je to Bůh, kdo dává život. Pro každý pár byla neplodnost určitou zkouškou důvěry v Boha. Pozorujeme u syna stejné kulisy a stejné rozestavení postav. Manželský pár bez dětí.

Svoboda: Izák řeší situaci jinak než jeho otec. Hraje jinou divadelní hru. Zatímco otec Abraham přibírá otrokyně, se kterými má náhradní děti, tak syn Izák kleká na kolena a modlí se za svou ženu. Byly to jeho vytrvalé modlitby a opravdový zápas, který Bůh viděl a nakonec vyslyšel. Svým modlitebním zápasem vnesl Izák do rodu nový prvek. Izák vybojoval důležitý zápas. Překonal hřích svého otce. Můžeme se jen domýšlet, nakolik tam hrál roli Abraham se Sárou, a to že svému synovi vyprávěli svůj vlastní příběh. Varovali ho před otrokyněmi? Byl odrazen příkladem svých rodičů? Když viděl, jaké věci to způsobilo: rozkol v rodině, nepřátelství jeho nevlastního bratra atd. Oba rodiče byli v tuto dobu ještě naživu. Bohužel je nutno podotknout, že Izákovi se nepodařilo toto vítězství předat na své syny. Oba Izákovi synové nakonec skončí v polygamii a přinese jim to zase problémy. Izák vybojoval vítězství pro sebe, ale nedovedl to předat dál svým synům.

Evangelium: I naše životy se odehrávají v podobných kulisách jako životy našich rodičů. Jsou to kulisy specifické bolesti, nemoci a opakovaného hříchu. Evangelium spočívá v tom, že se nemusíme zachovat stejně jako naši rodiče. Můžeme hrát v kulisách jiné divadlo. Vidíme je v něčem jako odstrašující příklad a můžeme zvolit jinou cestu. Věřím, že nám Bůh tuto cestu požehná, pokud je to cesta, která vede blíže k němu. Jsou jasná témata v rodině, která vidíme jako problematická a stavíme se proti nim. Alkoholismus, gamblerství, nevěry, potraty, workoholismus, agresivita, nemoudré nakládání s penězi. Vidíme to u rodičů. Pozorovali jsme důsledky hříchu na jejich život. Chceme chránit sebe i své děti. Je to ovšem těžce duchovně vydobytá svoboda. Izák se dvacet let modlí za změnu. Abych se zachoval jinak a hrál jiné divadlo, tak nestačí jen kritizovat rodiče a dušovat se, že já se budu chovat jinak. Dost možná to bude delší duchovní zápas. Ale stojí to za to, nebojujeme jen sami za sebe, ale i za své potomky. 

(2) HLAD 
Pak nastal v zemi hlad – jiný než ten první hlad, který byl za dnů Abrahamových – A Izák šel k pelištejskému králi Abímelekovi do Geraru. Tehdy se mu ukázal Hospodin a řekl: Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti určím. Pobývej v této zemi jako cizinec.
Genesis 26:1-2

Druhou kulisou, do které je Izák postaven, je hlad. Izrael je země závislá na deštích. Když deště nepřijdou, tak je z celé země na zbytek roku poušť. Záhy pak přichází hlad. S hladomorem jsme se setkali už v příbězích o Abrahamovi. Ten situaci hladu řešil tak, že se sbalil a odešel do Egypta. Tam byl vždy dostatek vody, vláhy a jídla. 

Vliv: Jakmile se Izák ocitne ve stejných kulisách hladu jako jeho otec, tak si přirozeně vzpomene na tátovo chování. Nevidí v tom nic špatného. Naučil se to přece od svého otce. Je to moudré. Izák chce být rozumným vůdcem kmene. Závisí na něm životy jiných lidí. 

Svoboda: Bůh do Izákova života zasáhne. Zastaví ho na cestě, kterou mu vyšlapal jeho otec a posílá ho jiným směrem. Zakáže mu jít do Egypta. Dovoluje mu odejít jen kousek cesty. Jen do země, ve které později budou bydlet Pelištejci, ale která stále ještě spadá do oblasti, kterou jednou Izraelci dostanou jako vlastní. Bůh tady přímo zasahuje a chce, aby Izák řešil situaci jinak než jeho otec. Možná s větší důvěrou v Boha. 

Evangelium: Dobrá zpráva tohoto příběhu pro Izáka i pro nás je, že Bůh nás povede vlastní cestou. Bůh ve své svrchovanosti může zasáhnout a nasměrovat naše kroky jiným směrem. S každým z nás navazuje osobní vztah. 

(3) BOŽÍ POŽEHNÁNÍ 
Budu s tebou a požehnám ti. Neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země a naplním přísahu, kterou jsem přísahal tvému otci Abrahamovi. Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy a dám tvému semeni všechny tyto země. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy zem, protože mne Abraham uposlechl a zachovával, co jsem mu uložil, mé příkazy, má ustanovení a mé zákony. Genesis 26:3-5

Dobrý vliv: Izák od Abrahama nedědí jen špatné, ale i mnoho dobrého, třeba značné bohatství a Boží požehnání. Díky Abrahamově poslušnosti, víře a Boží milosti se na Izáka přenáší Boží požehnání. V jednom z předchozích kázání jsme si všimli, že požehnání, které dostává Abraham není jen pro něj. Je pro jeho děti a děti jeho dětí a jejich dětí a nakonec v Ježíši pro celý svět. Požehnání přichází k Izákovi jako nabídka daru, dobrá a žádoucí kulisa, ve které se ocitne. Proč by něco takového odmítal, vždyť je to čest. Boží požehnání se dá zdědit, ovšem víra se zdědit nedá. Jak se říká „Bůh má jen děti, nemá žádné vnuky“. Bůh navazuje s novou generací, s Izákem osobní vztah. 

Evangelium: Dobrá zpráva příběhu je o tom, že se Boží požehnání milostivě předává z generaci na generaci. Je to dobrá zpráva pro všechny, kteří měli dostatečně dobré rodiče. Mnoho vás naučili, pečovali o vás, obětovali vám velkou část svého života, předali vám základní hodnoty atd. Buďte jim za to vděční. Zvláště vy, kteří pocházíte z věřících rodin. Uvědomte si všechny dobré věci, které vám rodiče předali. Modlili se za vás. Vybojovali mnoho dobrých zápasů a předali vám specifické požehnání. Važte si jich pro jejich službu a přijměte to, co vám dali s vděčností a úctou.

(4) ZAPŘENÍ MANŽELKY 
Tak se Izák usadil v Geraru. Když se místní muži vyptávali na jeho ženu, říkal: Je to má sestra, protože se bál říci: Moje žena, neboť si myslel: Aby mne místní muži kvůli Rebece nezabili, protože byla hezkého vzhledu. Jednou, když už tam byli dlouhou dobu, vyhlédl pelištejský král Abímelek z okna a uvdiěl, hle, Izák se svou ženou Rebekou laškuje. Abímelek si zavolal Izáka a řekl: Hle, je to jistě tvá žena. Jak to, žes říkal: Je to má sestra? Izák mu odpověděl: Protože jsem si říkal: jen abych kvůli ní nezemřel. Abímelek řekl: cos nám to udělal? Málem někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl by na nás vinu! Abímelek tedy přikázal všemu lidu: Ten, kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude jistě usmrcen. Genesis 26:6-11

Vliv: Čtvrtou oblastí vlivu Abrahama na jeho syna je zbabělost. Příběh o zapření manželky, vystavení ji riziku a poslání do královského harému, je jedním z nejprovokativnějších v příbězích praotců. Abraham se takto k Sáře zachoval dokonce dvakrát. A Izák udělá úplně to stejné. Totožné kulisy, identická situace a on zhřeší přesně po vzoru svého otce. Nemodlí se, nepřemýšlí nad tím, nezápasí, nevědomky jedná stejně. Kopíruje hřích svého otce.

Svoboda: Vypadá to, jako by v této oblasti Izák svobodný nebyl. V otázce neplodnosti jsme si všimli, že se dovede zachovat jinak. Proč mu to teď nejde? Možná je to proto, že se na toto téma nepřipravoval. Možná mu to táta s mámou nevyprávěli. To, že příběh dopadl lépe a manželka se nestala součástí královského harému, byla jen a jen Boží milost. Je zajímavé, že z velkého pohledu celé rodiny Abraham tuto slabost projeví dvakrát, Izák jednou a Jákob už ani jednou. Dokonce se Jákob v paralelní situaci ohrožení zachová opačně. Stoupne si před své ženy, aby je ochránil. To je Boží milost a postupné překonání hříchu v rodině. Někdy to však trvá roky a několik generací, než se podaří specifický hřích (například tvrdost, závislost nebo manipulaci) v rodině překonat. 

Evangelium: Dobrá zpráva pro Izáka i pro nás spočívá v tom, že nám Bůh nabízí odpuštění hříchů, kterých jsme se dopustili. V tomto konkrétním případě dokonce rodinu zázračně ochránil před důsledky hříchu. Díky Bohu za jeho milost. 

Závěry

I my můžeme ve zděděných kulisách hrát jiné divadlo. 

Na základě četby dnešního příběhu můžeme shrnout následující výzvy pro náš vztah k rodičům. 

(1) PŘIJMĚTE VLIV
V mnoha ohledech budete hrát životní příběh v podobných kulisách jako vaši rodiče. Máte podobné vlastnosti a někdy i dovednosti. Řešíte podobně konflikty, máte podobné hodnoty, něco je dědičné a jiné naučené. Dostáváte se do podobných situací. Proč to tak je? Už na začátku Bible je řečeno muži a ženě: přilnete k sobě a stanete se jedním tělem.  Není to jen eufemismus pro fyzické spojení muže a ženy při pohlavním styku. Odpovědí je dítě. Dítě je jedno tělo doslova vytvořeno z těla maminky a tatínka.  Je to tajemné spojení tří duší a tří těl – táta-máma-já. Tomuto tajemství doteď pořádně nikdo nerozumí, jen ho s úžasem pozorujeme. To je způsob, který Bůh zamýšlel a my jej musíme přijmout a ne proti němu bojovat. Vliv tu je. 

(2) POZNEJTE RODINNÉ PŘÍBĚHY
V otázce neplodnosti jsme přemýšleli, co vedlo Izáka k tomu, že se zachoval jinak. Odpovědí bylo, že znal příběh rodičů a viděl, že tudy ne. Možná mu tak rodiče sdílením svého příběhu pomohli, aby chybu nezopakoval. Kdyby se to doma tajilo a on to nevěděl, kdo ví, možná by si na to nedal pozor a chybu by zopakoval. Vzpomínám si, jak jednou naši rodiče. když jsme už byli se sestrami dospělí, si jeden večer vyhradili k tomu, aby nám řekli to, co se dětem normálně neříká. Otevřeli skříně se zavřenými rodinnými kostlivci. Něco jsme tušili, něco bylo překvapením. Byl to dobrý večer. Ptejte se rodičů. Vyprávějte a příběhy varujte, nemusíte se bát, že ztratíte tvář. Chcete snad být v očích svých dětí dokonalejší než biblické postavy? Příběhy o jejich pádech a hříších si vypráví po tisíce let miliony lidí! 

(3) BOJUJTE ZA PŘÍŠTÍ GENERACE 
Všimli jsme si, že některé zápasy mohu vybojovat pro druhé. Nikdy to nebude ideální, i my z toho velikého množství věcí, které učíme své děti, předáme spoustu špatného. Přesto mohou být rodiny vylepšující se a žehnající a rodiny zničující. 

(4) VYBERTE SI TO, NA CO SE BUDU SOUSTŘEDIT 
Vyberte si to, jaký zápas potřebujete vybojovat. Spoustu dalších věcí vám uteče, ale to nevadí, alespoň bude mít na čem pracovat další generace. Pocházíte z nevěřící rodiny? Předtím než založíte rodinu vlastní, odpovězte si na otázku: jak vypadá křesťanská rodina s dětmi? Pokud tento zápas nevybojujete, uděláte stejnou rodinu, v jaké jste vyrostli jen s tím, že se v neděli bude chodit do kostela. 

(5) BUĎTE VDĚČNÍ ZA POŽEHNÁNÍ 
Pokud pocházíte z věřících rodin, nesete si speciální Boží požehnání. Za to buďte vděční. Možná máte spíše před očima nedokonalosti a hříchy rodičů, ale oni určitý zápas vybojovali a vy budete bojovat další. Děkujte jim a važte si jich pro zápas, který vybojovali a pro požehnání, které vám dali. 

(6) VĚŘTE EVANGELIU, KTERÉ VÁM PŘINÁŠÍ SVOBODU
V příběhu jsme viděli Boží milost. Ta podle Nového zákona spočívá v tom, že se můžeme vírou v Ježíše Krista stát Božími adoptovanými dětmi. Nejsme odkázáni pouze na naše rodinné kořeny biologické rodiny nebo jiných pečujících osob. Jsme zváni do Boží rodiny. Touto adopcí získáváme novou rodinu, nové předky, nové kořeny a velkolepé nebeské dědictví. V listu Římanům čteme:

Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Římanům 8:15-17