Důsledky deficitních křivd

Minule jsme sledovali nedozírné důsledky, které měla bratrská křivda na Josefa. Josef byl absolutně vykořeněn ze svého prostředí. Každý den, který strávil v nuceném otroctví závažnost křivdy narůstala. Protože význam křivdy je dán váhou jejích negativních důsledků. Josef prožívá nejtěžší období v životě a teď není čas na odpuštění. Aktivní křivdy mývají poměrně jasnou provázanost mezi příčinou a důsledkem. Někdo mi vrazí a mě bolí nos. Kolega mě seřve a já pak nemohu spát. Bratři Josefa prodají a on je otrokem. Příčina a následek. U deficitních křivd nejsou důsledky tak jednoznačné. Je těžší na ně ukázat prstem. Máma nedokázala rozpoznat mé potřeby, když jsem byl malý a já mám pak v životě zmatek v tom, jak si říct o to, co potřebuji. Chlapi mě v dospívání nenaučili, co to znamená být mužem a já teď hledám potvrzení svého mužství v romantických vztazích. Jen obtížně a s notnou dávkou opatrnosti propojujeme dávnou křivdu a její důsledky. Jeden ze způsobů, jak důsledky deficitních křivd v životě odhadneme je, když se podíváme na opakující se disfunkční motivy v našem životě. To, co se opakuje jako zaseknutá gramofonová deska. Podíváme se na takovýto opakující se motiv v Josefově životě. Je to vzorec snahy a zklamání. Josef se v životě opakovaně dostával do stejné situace. A je to vzorec, který poprvé zažil s tátou.

Tanec s otcem

Josef se chovat tak, aby se to líbilo jeho otci. Přináší mu zlou zprávu o svých bratrech a tím se k němu přibližuje. Otec jeho chování podpoří. Dá mu plášť a pozdvihne ho nad všechny ostatní bratry. Josef se poprvé dostává na vrchol. Má důležitou funkci. Potom se všechno rozpadne. Vykládá rodině sen. Otec ho okřikne a časem pošle od sebe pryč. Reaguje mimo jiné na připomínku mrtvé Ráchel. Josef se v jeho mysli dotkl jeho ženy. Příběh má jasnou strukturu: Josefova otcem oceňovaná snaha a potom nečekaný zvrat a pád. Snaží se být nejlepším a sloužit otci, a přestože se neprovinil přijde zklamání.

Tanec s Potífarem

Stejný příběh se v Josefově životě odehraje znovu. Už ne ve vztahovém tanci s otcem, ale s jinými důležitými muži. Prvním z nich je Potífar. Josef je snaživý a daří se mu. Potífar si toho časem všimne a ustanoví ho nad vším, co ve svém domě má. Josef je opět pánem domu. Za svou snahu a díky Božímu požehnání je povýšen na vrchol. Stará se o všechno a nosí nový plášť. Na vrcholu však dojde znovu ke zlomu. Tentokrát se proti němu postaví Potífar a pošle ho do vězení. A Josef zase za nic nemohl. Dlouhodobě odolával flirtům šéfovou manželky. Z Potífarova úhlu pohledu se však Josef dotkl jeho ženy, a tak ho od sebe posílá pryč. Josef podruhé přišel o plášť i svou pozici. Odehrává se stejný příběh. Snaží se být nejlepším, slouží druhému, a přestože se neprovinil přijde zklamání.

Tanec s číšníkem

Do třetice příběh začne podobně. Josef začne pracovat ve věznici. Správce věznice, figura otce v příběhu si Josefa všimne a opět ho postupně povýší. Josef se znovu dostane na vrchol. Tentokrát se však příběh změní. Místo pádu se do příběhu vnoří jiný příběh, kde Josef pečuje o vysoce postavené úředníky, kteří upadli v nemilost. Dobře se o ně stará, všímá si jich s pečlivostí a věrností, která je mu vlastní. Vyloží jim sny.  Pekař bude popraven a číšník osvobozen. Josef číšníka požádá, aby se za něj přimluvil u Faraona. Zde se poprvé snaží Josef aktivně změnit svůj úděl. Zdůrazňuje svou nevinu. Ale Číšník na něj zapomene. Dva roky Josef čeká na odezvu. Jak dlouho mu vydržela naděje? Týden, měsíc, půl roku? Víc asi ne. Další zklamání. Znovu se na něj někdo vykašlal a Josef neví proč. Snaží se být tím nejlepším, slouží druhému, a přestože se neprovinil přijde zklamání. Tady se příběh nakonec změní. Číšník si po dvou letech vzpomene. Josef se dostane před faraona. Toho nejvyššího muže v celé zemi a tentokrát slouží jemu.                                                                                                                                                              

Zaseknutá gramofonová deska

Nelze si nevšimnout podobnosti. Josef se vůči mužským autoritám chová stále stejně. Je konzistentní. Opakuje to, co se naučil doma. V rodinném systému zastával určité místo a toto místo neopouští ani v jiných kontextech. Bylo to místo toho, kdo se opravdu ze všech sil snaží sloužit. Otci, Potýfarovi, správce věznice, pekařovi, číšníkovi a faraonovi. A to není nutně samo o sobě špatně. Díky tomu se stává závislým na vůli a nevůli těch kterým zrovna slouží. U Potífara si namele, u správce věznice to nějak funguje, u číšníka zase přijde zklamání a u faraona to zatím funguje dobře, ale kdo ví, jak to bude dál. Přestože měl Josef pestrobarevný plášť jeho chování v tomto ohledu příliš pestré není. Ve všem se Josefovi v životě daří, krom vztahů k mužům, kterým Josef slouží. Tam to jde vždy jen do určité míry a pak přijde zklamání. U faraona nasloucháme příběhu se zatajeným dechem, co přijde teď? Jak bude vypadat pád tentokrát? Díky Bohu však dříve, než přijde zklamání se Josef s tátou setká a doví se o jeho lásce k němu. Nejistota ve vztahu k tátovi, pramenící z ujištění, které od Jákoba Josef nedostal ovlivnila jeho vztahy k mužům, kterým sloužil.  

Samozřejmě nevíme, jak přesně to bylo. Vycházím pouze ze dvou předpokladů. Deficitní křivdy jsou těžko rozlišitelné ale mají zásadní dopad na další život člověka. Často se to, co mi chybí v životě projevuje v opakovaných vzorcích chování, které připomínají zaseknutou gramofonovou desku. V Josefově životě je patrné, že se chová stále stejně vůči mužům v pozici autority a opakovaně přichází zklamání. V takovýchto situacích si člověk pokládá otázku. Jsou Josefovi taneční kroky chováním ze síly nebo ze slabosti?  

Pokud chci odpouštět musím nejprve vědět co odpouštím. Prvním vědomým krokem k odpuštění tak zůstává rozlišení křivdy. Aktivní křivdy rozlišuji okamžitě, mé tělo mi vyšle informaci o tom, že mi druhý ubližuje. Ovšem deficitní křivdy nevyhodnotím tak jednoduše. To že mi něco chybí nerozpoznám okamžitě. Někdy je rozplétám dlouho a pomalu. Může pomoci představa zaseknuté gramofonové desky v životě, nebo tanečních kroků, které jsou stále stejné, přestože díky nim narážíme do zdí nebo na druhé lidi. 

Dnes jsme na Josefově životě mohli vidět, že důsledky pokřiveného rodinného tance s otcem přetrvávají. Josef se naučil taneční kroky, ve kterých pokračuje i v dospělosti. Nejde to jinak. Snaží se zalíbit druhým a přichází zklamání. A to až do doby, než se ujistí o lásce, kterou k němu vždycky měl jeho táta. Naděje příběhu spočívá v tom, že gramofonová deska sice opakuje několikrát stejný motiv, ale pak někdo přijde a posune ji. Někdo i k nám přichází, poklepe nám na rameno a řekne, pojď naučím tě tančit jinak, aby sis zase nenamlel nos.