„Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“

Izaiáš 43,18-25

S probouzejícím se jarem se blíží i Velikonoce. Chci vás dnes pozvat. Pojďme se zastavit, rozhlédnout a nechat se radostně překvapit novým životem. Neohlížejte se zpět. Podívejte se na zárodky a přísliby života. Život je v rukou Božích, on je jeho zdrojem, ne my. My pouze přihlížíme jako svědkové jeho slávy. Všechnu aktivitu ve verších si přivlastňuje sám Bůh. On činí něco nového. Podívejte, už to raší. On najde cestu. On napojí svůj lid. On vytvořil lid pro sebe. A náš jediný úkol je dívat se a vyprávět o jeho chvályhodných činech. 

Žalm 118

Pokračujeme dnes v předvelikonoční sérii kázání o Žalmech v Ježíšově životě. Ježíš žalmy četl, modlil se je, což můžeme dobře usoudit z toho, jak často a přirozeně z nich citoval. Žalmy mu poskytly jazyk, kterým popisoval svět okolo sebe i svou vlastní zkušenost. Dával tím také svým posluchačům klíč k porozumění hloubky přítomného okamžiku. Obyčejné mezilidské setkání prohloubil odkazem na starý text, který mu jej v něčem připomněl. Podobně jako minulý týden i dnes začneme u žalmu a potom se přesuneme do předvelikonočního týdne, kdy Ježíš žalm použil. Celý žalm už jsme slyšeli, teď se zastavíme jen u několika málo veršů. 

Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!

Žalm 118:22-24

Naši starověcí duchovní předkové se s námi skrze píseň podělili o svou bohatou zkušenost s Bohem. Zakusili na vlastní kůži, že Bůh umí překvapit. Že občas udělá něco, nad čím jim zůstává rozum stát. Oni pak zmateně vrtí hlavou. Tohle opravdu nečekali. Z nitra se začne šířit do celého těla radostný úžas. Neměli jsme to pod kontrolou, bylo to mimo naše schopnosti. Dokonce ani představit jsme si to nedovedli. Svou zkušenost s nečekaným zvratem v zápletce děje vlastního života shrnou a znázorní pomocí jednoduché metafory - kamene a stavitelů. Zkusím ji trochu rozpovídat. 

Snový obraz

Představte si snový obraz rozlehlého staveniště. Všude se pohybuje množství dělníků. Všichni mají plné ruce práce. V centru se tyčí rozestavěná honosná budova z kamene. Možná palác. Možná chrám. Všude jsou známky horlivé práce. Ozývá se bouchání, klapání, šoupání i hekání. Na kraji staveniště poblíž skladu stavebních materiálů kamene i dřeva leží osamělý kámen. Je menší a nemá klasický obdélníkový tvar. Je zvláštně otesaný, má příliš mnoho hran. Postrádá pravé úhly. Je na první pohled jiný než velké kameny, které se používají na stavbu zdí a sloupů. 
Ve snu se objeví stavitel. Stavitel má plány, prognózy a statistiky. Má stavební postupy ověřené na mnoha stavbách. Je to rozumný a zkušený člověk, který si počítá náklady, stabilitu konstrukce atd. Rozdává úkoly, kontroluje kvalitu práce. Náhle zahleděn do výkresů téměř zakopne o divný kámen.  Zamumlá nadávku. Zkoumá kámen. Zkušenost mu říká, že daný kámen k ničemu není. Nezapadá do žádné kategorie. Tedy ano, zapadá do jedné škatulky nepoužitelný. Příliš neforemný. Stavitel si ještě pro jistotu přizve kolegy a konzultanty a ti všichni se shodnou na tom, že tento kámen není pro stavbu užitečný. Houknou na nejbližší dělníky a ti kámen odvalí o pár metrů dál, aby si jej nikdo nespletl s něčí užitečným. Náhle se zrychlí čas. Opodál roste k nebi budova. Zatímco kámen ve škarpě zarůstá plevelem. Jednu stranu pokryje lišejník, druhou popínavá trnitá rostlina. Postupně se okolo něj hromadí další zbytečné a přebytečné předměty. Nakonec je kámen pohřben pod hromadu vadných prken, rozbitého nářadí, stavební suti a posmrkaných kapesníčků. Kámen je pohřben pod hromadou zbytečností.
Sen se promění. Kráčíte v zástupu lidí širokým vstupem do ohromného prostoru. Nad vámi se klene fenomenální kopule nebeských rozměrů. V jejím středu, v nejvyšším bodě spatříte zvláštní kámen. Když kámen sledujete, zjistíte, že z každné jeho plochy vychází jedno z žeber, které spojuje celou klenbu, v jednom jediném bodě. Je tam umístěn, který měl příliš mnoho hran. Ptáte se, kdo tuto budovu vystavěl? Kdo je architekt a kdo stavitel? Žádný člověk. Přece Bůh sám. Bylo to od Hospodina.  

Do tohoto obrazu shrnuli lidé svou vlastní životní zkušenost. Bůh překvapivě zasáhl a něco změnil. Navzdory lidem a jejich očekávání, zkušenostem, plánům a snahám. V Žalmu 118 si společenství připomíná zázračná vítězství předem prohraných bitev a nečekaných zvratů. V první sloce vypráví zkušenost o tom, jak je Bůh vyvedl z úzkosti do svobody. Ze sevření na širokou pláň. V druhé sloce vypráví od války k vítězství, má zkušenost s tím, že se ubránil. Ve třetí sloce vypráví o křehkosti a hříšnosti, nekomplikují mu život jen druzí lidé, on sám si vysloužil trest a Bůh ho zachránil před plnými důsledky jeho hříchu. Mohli bychom si vyprávět příběhy o vládcích, kteří do prezidentské kanceláře nakráčí rovnou z vězeňské cely. O bojích, kde obstojí i očividně slabší armády. Ale i o zasekaných vztazích, kterým dal Bůh milost k odpuštění a usmíření. Bůh připravil překvapivé zvraty. Jak říká žalm, dělá to on. Není to něco, co by měli naplánované a vykonstruované lidé. Nemají to pod kontrolou. Dnes je den radosti, kdy odkládáme své nářadí a plány, přestáváme být staviteli a pozorujeme Boží záchranu. Necháváme se jím překvapit. 

Exodus 14:14: Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.

Ježíš žalm cituje

Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „ V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc? “ 

Matouš 21:23

Okolo Ježíše se začíná stahovat silná opozice. Vnímá jejich hněv i frustraci. Naráží na jejich snahu mít věci pod kontrolou, dokonce i to, co se týká náboženství. Ptají se ho na jeho autoritu. Oni stavitelé společnosti chtějí, aby se legitimizoval. Co ty jsi za kámen, kam zapadáš? Ježíš jim na to odpovídá nejprve otázkou a potom dvěma podobenstvími. To druhé zní následovně. 

„Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu. Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž. Naposled k nim poslal svého syna a řekl: , Zastydí se před mým synem.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si: ,To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!‘ I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili. Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“ Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“ Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: ,Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí. “  Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka. 

Matouš 21:33-46

Ježíš se sám ztotožnil s oním zapomenutým, zavrženým kamenem. Já jsem ten, kterého jste nečekali, jsem překvapivý zásah Božího života, jsem ten, koho nemáte pod kontrolou, jsem ten, koho byste klidně mohli odsoudit a pravděpodobně tak uděláte. Oni se snaží mít věci pod kontrolou, ptát se na Ježíšovu autoritu. Kámen/Ježíš se stává nástrojem záchrany i katastrofy. Záleží na postoji, který si k němu vytvoří, jestli převáží stavitel nebo pozorovatel. 

Pozvání

Dnešní kázání je pozváním k odpočinku. Vždyť je neděle a díváme se ne na to, co je všechno potřeba změnit a udělat a naplánovat a vybudovat. Díváme se na zárodky života, na překvapivé zásahy Boha do lidského života.  V obou textech jak žalmu, tak Ježíšově podobenství vystupují dvě postavy - stavitel a pozorovatel, oba se vztahují k ke kameni. Stavitel ho zavrhne, pozorovatel vyčká a pak se raduje. 

Na úrovni aktivity: Stavitel ve mně chce mít věci pod kontrolou. Od pondělí do soboty se snaží změnit svět a budovat, opravovat, přemýšlí, dává řád, ale dnes ne. Dnes sedí na staveništi a nechává mysl volně plynout. Už není stavitelem, ale přihlížejícím, otevírá se světu okolo sebe, pozoruje ho, vnímá, nehodnotí, nedívá se na objekty jako užitečné nebo neužitečné, dívá se. Dávám ti prostor, Bože, mlčím. Své nápady dávám do závorky, chci se naladit na tvého ducha. Jsem s rozumem v koncích.

Na úrovni myšlenek: Někdo přijde s nápadem a stavitel ve mně myšlenku ihned zavrhne, ale pak se mi to rozleží v hlavě, možná to i přijmu. 

Na úrovni vztahů: Někdo mi nevoní a stavitel řekne, nepotřebuju. Ale co když ke mně v bližním přichází sám Kristus. 

Určitě je potřeba mnoho věcí vybudovat, napřít snahu, vykomunikovat, ale dnešní den ne. Dnes je neděle, den radosti a odpočinku, den, kdy se otevíráme Bohu a jeho překvapením. 

Večeře Páně

Jsme tu jako svědkové. Svědkové o Boží milosti. Nejsme tu kvůli tomu, co jsme sami vybudovali jako stavitelé. To všechno sám Bůh v Kristu obešel. Nejsme tu kvůli naší svatosti, protože i ta je na míle vzdálená tomu, co druhým neškodí a Boha oslaví. Jsme tu jako svědkové o Boží překvapivé aktivitě v dějinách. O Boží překvapivé aktivitě i v našem životě. A budeme takto vyprávět, dokud nás nepřekvapí svým příchodem.