Jak bojuješ proti závisti?

Nejúčinnější zbraní boje proti závisti je vděčnost. Závist překonávám vděčností, protože v jádru závisti je nespokojenost s tím co mám. Je to přesvědčení, že mi Bůh nedává to, co potřebuji, to co chci, nebo to, co si zasloužím. Rád bych nás provedl pár logickými kroky, kterými se k vděčnosti můžeme dopracovat. Jak nám pomůže logika v boji s emocemi? Naše emoce, a tedy i závist, vychází mimo jiné z toho, jakým způsobem přemýšlíme o světě. Pojďme zkusit jít na závist racionální cestou. Když pociťujeme rostoucí závist v našem životě, položme si pět otázek.   

(1) Je to, co vidím opravdu tak hodnotné?

ředstavme si, že vše, o čem předpokládáme, že nám to patří (od mé ženy přes děti a byt, křivé nohy až po rakovinu), má na sobě cedulku s cenou. Závidím ve chvíli, kdy vyhodnotím, že věci bližního mají cedulku s vyšší hodnotou. Záleží především na tom, co považuji za podstatné. Je to krása, úspěch, manželství, peníze, příležitosti, štěstí nebo pohodová povaha? Hodnota těchto věcí je z lidského pohledu relativní, protože každý přikládáme věcem různý stupeň důležitosti. Otázka však je, jakou hodnotu přikládá věcem Bůh? Krásným příkladem překonání závisti právě pomocí tohoto uvažování je žalm 73. Vypráví příběh zbožného člověka, který záviděl úspěšným a šťastným bezbožníkům. Prožívá velkou nespravedlnost, chce být také šťastný a už se téměř vydá na cestu hříchu. V tom dojde k zásadnímu zvratu: „Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.“ (73:17) Žalmista si uvědomil, že to, co bezbožníci mají, není z Božího pohledu hodnotné především pro svou pomíjivost; dokonce oni sami jsou bez Boha pomíjivými. Setkání s Bohem, rozjímání nad jeho slovem a jeho pohledem nám může ukázat jinou hodnotu věcí.   

(2) Co všechno bych měnil?

Tato otázka nás vede k zamyšlení nad životem druhého „v celku“. Většinou vidíme hlavně to, co druhý veřejně prezentuje. A jelikož se obecně snažíme působit na druhé pěkně, potom také to, co vystavujeme pohledům okolí, může být často záviděníhodné. Ale co je za tím? Zpravidla závidíme druhému celý trs věcí, ale další nevidíme nebo odmítáme. Závidíme například práci a s tím spojené peníze a pocit důležitosti, ale už nevidíme rozpadající se manželství. Nebo závidíme řečnické schopnosti a s tím spojenou moc a slávu, ale už nevíme, jak je na tom dotyčný bídně se zvládáním hněvu. Představte si, že by fungovalo následující pravidlo: Chcete-li něco, co má druhý, můžete to mít, ale pouze pod podmínkou, že si vezmete všechno. Nemůžete dostat jen jeho majetek. Když už, tak obdržte i jeho práci, děti, manželku, minulost, rodiče a žaludeční vředy. A nesmíte si samozřejmě ponechat nic svého. S kolika lidmi byste si takto chtěli vyměnit svůj život? Každý máme své bolesti, trápení a temné stránky. Čeho nám přebývá, bývá vyváženo tím, čeho se nám nedostává. Přestal jsem závidět, když jsem nahlédl za výkladní skříň toho, co druhý vystavoval na odiv. Náhle jsem uviděl člověka, který se trápil a dokonce i záviděl druhým, jako každý jiný.

(3) Co mi závidí druzí?

Toto je velmi ošemetná otázka. Může být k prospěchu, ale může i ublížit. Na cestě k vděčnosti mi pomůže, když si uvědomím, jakou cenovku dávají druzí lidé na věci v mém vlastním životě. Třeba si pak začnu vážit věcí, které mám a smířím se s těmi, které nikdy nezískám. Samozřejmě si uvědomuji, že tato otázka je záludná, protože nás udržuje v nezdravém porovnávání a poměřování se s druhými lidmi a může vést k pýše. 

(4) Za co jsem vděčný, že mám?

Postupně se můj pohled stočí k věcem, které mám a za které chci být Bohu vděčný. Možná si občas budu muset udělat jejich seznam, abych nezapomněl.  

(5) V jakého Boha opravdu věřím?

Věřím v Boha, který je mým dobrým otcem a dává mi to, co potřebuji? Potom jsem vnitřně smířen i s tím čeho se mi nedostává. Nebo věřím v Boha, který se nepostará, který je nespravedlivý a nedává mi to, co si zasloužím?