Sexualita muže a ženy aneb jak tyto odlišné světy spojit

PhDr. Dalimil Staněk, PhD. DiS.
28. 4. 2022 Český Těšín

Leží před námi velmi citlivé téma. Budeme mluvit o manželské sexualitě. O touze překonávající překážky. Slova, která budete slyšet nebo číst, jsou pro mě i pro vás propojené s celou řadou emocí. Možná se vám v průběhu mých slov ozve v těle stud, strach, hněv, smutek, nebo nespecifická úzkost. Možná se také ozve radost, zájem nebo touha. Podobě bude reagovat i mé tělo. Můžete si svých emocí všímat a reagovat na ně slovy „aha“. Emoce nás totiž velmi přesně informují o tom, kým jsme a jak vnímáme své okolí. A to je dobré vědět. Dříve tedy než své emoci zcela podlehneme zkuste z ní vědomě načerpat informační charakter, který nese. „Aha, tohle mě rozčiluje. Aha, tohle je mi odporné. Aha, teď je mi smutno, že jsme o tom nikdy nemluvili. Aha, to mě štve, že jsem tomu nedovedl zabránit. Aha…“

Před pár týdny jsem si namaloval obraz a pověsil si ho na zeď nad monitor. Představuje středověký křesťanský kruhový labyrint. Najdete ho původně na podlaze některých katedrál. Krásně ilustruje život a jeho procesy. Dá se jím procházet, nebo nad ním rozjímat. Má úžasnou hloubku. Co na něm vidíme? Třeba to, že cíl ve středu je jasný. Je na dosah ruky. Přitom k němu nevede přímá cesta. Někdy mě cesta vede opačným směrem. Od centra až na samotný okraj, kde mám strach, že přepadnu, že už jsem úplně mimo. Opakovaně se k centru přibližuji, ale pořád to není ono. Každé přiblížení je následováno zklamáním oddálení. Nakonec se za poslední zatáčkou vynoří přímo přede mnou ve své krásné dosažitelnosti. Celý obraz vystihuje paradox reality, ve které věci mohou být jednoduché, ale přitom ne zjednodušené. Zjednodušení cesty by znamenalo nerespektovat barvy a cesty v labyrintu, překročit hranice a vrhnout se rovnou do středu. Například výzva „milujte se navzájem“ je jednoduchá, ale v praxi k ní nevede jednoduchá přímá tříkroková cesta.  Tento labyrint mě inspiruje pro mé vlastní přemýšlení, psaní textů i vedení rozhovorů. 

Labyrint mimo jiné vystihuje i dynamiku sexuality a dá se aplikovat na nejerotičtější knihu Bible, kterou je Píseň písní. Je to krátká básnická sbírka, jejímž hlavním tématem je svoboda erotické lásky. Dovedete si představit, že pozice této knihy ve svaté Bibli byla opakovaně ohrožena z řad židovských i křesťanských kruhů, ale nakonec jsme ji jako Boží lid ustáli a unesli. V básních se prolíná hlas ženy a hlas muže. Milého a milé. Plus občas je doplní sborový refrén. Není snadné mezi bohatými obrazy najít příběhovou linku. Ani si nejsme jistí počtem postav. Osobně je mi blízký výklad, který si všímá různých kulis, ve kterých milenci svou lásku prožívají. Vztah milenců začíná v divoké přírodě (1:7, 16, 2:3). Kulisami jsou pastviny, zeleň a les. Pak se obrazy přesunou do města (2:8-9) do prostředí zdí, oken, mříží, ulic a hradeb (3:2,3). Potom se opět vrací do lůna přírody. Tentokrát jde o půvabnou zahradu (4:12-16). Pak se děj vrátí do města mezi kulisy dveří, závor a hradeb. (5:2, 5) Závěrečné scény se pak odehrávají v přírodě v zahradách, na polích a vinicích (7:12). Prolínají se nám tu tak dva světy. Svět přírody a svět společnosti. A tato různá prostředí se podle jednoduché rovnice odráží v milostném vztahu. Když je pár v přírodě, převládá mezi nimi souznění. Ve městě se naopak míjí. Dějová linka podle kulis by tak mohla vypadat následovně: V přírodě se rozhoří vzájemná touha. Ve městě dojde nevydařenému setkání, nedorozumění a oddělení. Po něm následuje hledání a nakonec nalezení (3:4). V kontextu zahrady se odehraje sňatek. Ovšem po svatbě opět následuje městské oddělení, nedorozumění a opětovné hledání. Na poli a ve vinici nakonec dochází opět ke stabilnějšímu vyladění se. To je dynamika přibližování se a oddalování v básni. Jako by zkušenost obou milenců byla výslednicí přitažlivé síly a nejrůznějších překážek na cestě. Pojďme se na ně podívat blíž.

Přitažlivé síly a překážky v Šalamounově písni

Přitažlivé síly: Základní přitažlivou silou knihy je vášeň a sexuální touha. Projevuje se tak, že si každý z nich je vědom své vlastní touhy, které se nebrání, ale nechá se jí vést. Přitom se také dívá na svého partnera a s láskou ho popisuje. Vnímají sebe i druhého. Navzájem se zvou „Jen pojď můj milý…“ (7:12). Je to krása a výjimečnost, kterou jeden v druhém vidí. Je to emoce radosti, kterou prožívají protože vidí, že druhý je pro ně "dobrem a krásou". Jejich vzájemná přitažlivost a vyladěnost funguje tehdy, když jsou sami v přírodě. Ale to není jediné prostředí, kde se pohybují. 

Překážky: Básně vypráví i o zkušenosti s překážkami bránícími sblížení.

1) První oblast překážek souvisí s chováním druhých lidí, kteří jim nerozumí. Pomlouvají je (8:1). Pohrdají jimi. Zatěžují prací. Odvádí pozornost od lásky. Mají jinou představu. Vnucují stud a strach. (1:7). Milá se učí druhé lidi dávat do závorky a stát si sama za sebou. Tak překonávají tuto překážku. Do erotické lásky totiž patří jen ti dva, nikdo jiný. 

2) Druhou oblastí překážek jsou překážky biologické. Muž ve čtvrté kapitole použije o ženě obraz zavřené zahrady. „Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný. (4:12)“ A ona na to odpovídá „zvedni se od sever větře přijď větře od jihu prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. (4:16)“ On zjišťuje a něžně komentuje, že není dostupná a ona přivolává touhu a vlhkost pro svůj klín. Tak společně slovy v přítomném okamžiku překonávají překážku biologickou.

3) Největší překážkou ve městě jsou si ale nakonec sami. Muž přichází k jejímu pokoji a zve ji k sobě, ale ona nejde. Tato epizoda se ve sbírce dvakrát zopakuje. Jednou v náznaku a jednou naprosto explicitně. On přijde zaklepe, ona se vymlouvá, že už leží, je svlečená, má umyté nohy a nepůjde otevřít. Pak si to rozmyslí a jde a on už tam není. Minou se. Byl připraven na sblížení a ona ne. Ona byla připravena a on už dostupný nebyl. Ona ho hledá a končí do krve zbitá strážci města (5:7). To je drama!

Město symbolizuje společnost, normy, škatulky, stres i předsudky a představy druhých lidí. Vytváří kontext pro celou řadu překážek vedoucích k vzájemnému neporozumění. Překážkou může být i samotná biologická podstata rozdílného fungování mužského a ženského těla. Hlavní překážkou jsou si však oni sami ve své nevyladěnosti jeden na druhého. Překážky často hodnotíme jako něco negativního. Ale v kontextu básně jsou právě překážky v konečném důsledku užitečné. Zformují divokou přírodu pastvin a lesů do zahrady a nakonec do pole a vinice. Ta nespoutaná přírodní a společensky nepřijatelná sexuální touha je v průběhu básně kultivována právě překážkami. Od něčeho divokého a skrytého k něčemu stabilnímu, smluvně a svatebně zakotvenému, zralému a plodnému. To je výslednice touhy překonávající překážky. Obojí má svůj význam. 

Přitažlivé síly a překážky dnes

Pojďme se teď přenést ze starověkého světa Bible do naší současnosti. Přitažlivé síly jsou asi podobné, vždyť naše těla se za posledních pár tisíc let příliš nezměnila. Ale změnila se města, a tudíž i překážky. Zkusím pár z nich popsat. 

1)    Veliká očekávání. Očekáváme od partnerských vztahů, že mi druhý bude nejlepším přítelem, parťákem, důvěrníkem, modlitebním souputníkem, skvělým rodičem, živitelem, stavitelem i vášnivým milencem. To je ohromný balík očekávání. Ten je někdy ještě zesílen a podtržen tím, jak o ideálním manželství mluvíme v církvi. My jsme někdy experti na definování ideálů a toho, jak by věci měli být správně. Přílišná očekávání jsou následována zklamáním. Zklamání je nepříjemná, ale nezbytná životní zkušenost.

2)    Odlišné nastavení partnerů. Pocházíme z různých rodin, jsme jiné osobnosti, a to se projeví i v oblasti sexuality. Typickým tématem, které páry v oblasti sexuality řeší, je frekvence pohlavního styku. Jeden může chtít v určitém věku styk častěji. Třeba několikrát týdně. Druhému to stačí zřídka, třeba jen jednou za měsíc. Klidně se to může po letech změnit, a pravdpodobně změní. Ale to v danou chvíli není příliš velikou útěchou. Takový rozpor vyvolá řadu emocí. Ten, kdo styk odmítá, má ohromnou moc. Druhý se cítí ponížen a frustrován. Pokud o svém hněvu nemluví, roste v něm hořkost. Odmítnutí je jednou z psychicky nejbolestivějších zkušeností člověka.  Druhou oblastí, kde se projeví odlišné nastavení partnerů, je v oblasti inovace. Vždy je možné tančit sexuální tanec stejně, anebo nějak jinak. Je nepřeberné množství různých způsobů, jak se jeden druhého můžeme dotýkat atd. Zůstáváme věrní jednomu osvědčenému způsobu, nebo volíme způsoby různé? Jeden z partnerů bývá často otevřený změnám a nudí se. Druhý zase chce mít věci předvídatelné a stále stejné. Ten, který je otevřenější změnám, může zvát, ale ne nepříjemně překvapovat. Láska musí být svobodně darovaná a nikdy ne vynucená nebo překonávající odpor a být pouze podmaněná mocí. I zde hledáme kompromis. Tak jako dobrá hudební skladba potřebuje stabilitu a předvídatelnost, tak i občas nějaké nový tón nebo odlišný rytmický přechod. 

3)    Vedlejší sexuální aktivity. Mohou sem patřit předchozí sexuální zkušenost jednoho nebo obou partnerů. Ty se především v začátku vztahu mohou prolínat v mysli do sexuálního zážitku. Dotyčný člověk je může vnímat jako obtěžující, nebo dokonce z nich mít výčitky svědomí. Stud a výčitky jsou v takouvou chvíli pro samotné spojení s partnerem kontraproduktivní. Je dobré si toho všimnout, ale nepřikládat vzpomínce velikou váhu. Není potřeba si to vyčítat. Pokusit se vědomě přenést pozornost do přítomnosti. Pokud s novým partnerem teprve začínáte, může to chvíli trvat, než si vybudujete tolik zkušeností ve vztahu.  Výzkumy dále ukazují, že to, co koreluje s problémy v manželské sexualitě, je soukromé sledování pornografie jedním z partnerů. Tyto jevy spolu souvisí a je otázka, který je příčinou čeho. Jdou propleteny vedle sebe. Naopak ty páry, které porno nesledovaly (anebo ho sledovaly spolu), měly v tomto ohledu mnohem spokojenější vztah.

4)    Lze vysledovat i obecné rozdíly v mužské a ženské sexualitě. Mužská sexualita je v lecčems přímočařejší a rychlejší. Tělo ženy potřebuje více času na přípravu a otevření se. Mívá pozvolnější nárůst i uvolnění. Někdy se touha rozhoří až během stimulace, ne před ní. To je zase nepředstavitelné pro člověka, který má touhu dávno před stimulací. Čehož jsme si všimli i ve starověké básni. I schopnost dosažení orgasmu může být nakumulována až v rozpětí dnů, nikoliv desítek minut. Výzkum mezi českými ženami a muži ohledně preference sexuálních poloh ukázal, že ženy spíše preferovaly pozice spojené s pohledem tváří v tvář, zatímco pro muže byla pozice irelevantní. Muži jsou někdy více schopni oddělit sexualitu od jiných aspektů vztahu, zatímco žena ji vnímá v širším kontextu. Možná znáte humorné rozdělení Stanislava Kratochvíla z knihy Manželská terapie. Žena potřebuje: POPO (posedět a popovídat), DUPO (duševní porozumění), VYPO (vycítit, co potřebuji) a VYCE (vyjadřovat lásku celým životem). Zatímco muž potřebuje: UU (uvařeno, uklizeno), SEZA (sex, kdy se mu zachce), OSTA (obdiv stále) a NESTA (nezatěžovat starostmi). 

O těchto obecných rozdílech mezi muži a ženami mluvím opatrně. Tato schematická rozdělení mají hodnotu v tom, že nám poskytnou humorný nadhled. To se občas hodí. Udělat z chlapů a žen určité karikatury, kterým se zasmějeme, a zároveň se z nich v tom lepším případě maličko poučíme. Zároveň bych dnes větší důraz položil na individualitu. Vždyť k tomu nás inspirovala i Píseň písní. Z množin všech žen on vidí tu svou jednu – „Lilie mezi trním“ (2:2). A ona toho jediného – „Jabloň mezi lesními stromy“ (2:3). „Žádnej tuctovej strom mezi tuctovými chlapy s tuctovejma potřebama a pocitama stejnejma jako má soused o patro výš.“ „Žádná typická tuctová ženská stejně hysterická, jak její matka a sestra a všechny ženský okolo“. Nic takového! Erotická láska vidí druhého právě v jeho jedinečnosti. Erotická láska umírá, když z druhého dělá objekt pod nálepkou „chlap“ „ženská“. Naopak, vidí ho jako "mého milého" a "mou milou".

Proto vám nechci říkat, jak to mají muži a ženy. Možná mohou být některé informace z výzkumů užitečné, ale co když jste zrovna vy výjimkou? Co když máte zrovna jiné hodnoty? Vy to máte za úkol objevit ve svých vztazích. To je vaše zodpovědnost vůči vašim partnerům. Máte poznat toho svého. Nejde o to poznat „po čem ženy touží“, ale po čem konkrétně touží „vaše žena“. A obráceně.  Samotné hledání a vzájemné učení se je mnohem hodnotnější než to, když vám to někdo naservíruje, abyste si to zapamatovali. V rámci předmanželské přípravy může být užitečné dozvědět se informace o rozdílech mezi fungováním mužského a ženského těla, ale mnohem větší smysl má být vybaven komunikačními dovednostmi. Díky nim pak mohu přistupovat k druhému jako k neznámému, cizímu, jinému, kterého miluji a chci poznat, jak to má. Vaše manželka je vaší učebnicí sexuality a váš manžel tou vaší. Možná je lepší pět minut denně přemýšlet nad partnerem a modlit se za něj a deset minut s ním mluvit o životě, než číst tři hodiny knihu o mužích z Marsu a ženách z Venuše. Jsme ve společnosti s příliš mnoho experty na všechno, a to má i odvrácenou stranu. Trávíme mnoho času tím, že se stáváme teoretickými experty na něco a celou dobu možná zanedbáváme reálné vztahy s lidmi, kteří jsou nám nejblíž. Tím si teď podřezávám větev sám pod sebou. Ale proč ne. Klidně můžete video vypnout, přestat číst a jít být s druhým. Samozřejmě, ne vždy může být druhý dostupný. Pak hledáme jiné cesty k porozumění a studium literatury může být pomocí. 

Převládající překážky

Možná, že tu mezi vámi jsou ti, kteří manželský nesoulad teď neřeší. Sexualita v kontextu ostatních prvků vztahu funguje. Nahlas si ani jeden druhému nestěžujete a nemáte zkušenosti s komplikacemi. To je dobře, mnozí vám mohou závidět. Zároveň je pak někdy člověk s takovou zkušeností v pokušení dávat ostatním méně šťastným v tomto ohledu rychlé a jednoduché rady. Pojďme se podívat na tři možné reakce na člověka, který s druhým sdílí své potíže v sexuální oblasti.

1)    První reakce: Chlape, no tak si řekni, že chceš. Ženská, podřiď se mu. Anebo opačně. Ženská, snaž se, chlape překonej se a jdi do toho. Možná by měl v něčem pravdu. Jako by ukázal prstem ke středu labyrintu a řekl: tam je cíl, je to jasné. Tak by to mělo být. Takové přímočaré rady mají úspěch tehdy, když je pár v labyrintu těsně před cílovou rovinkou a jsou připraveni udělat patřičné změny. Ale co když to tak není? Jednoduchá rada se totiž nepídí po důvodech a nerespektuje místo, kde se ti dva zrovna nachází. Vždyť v mnoha případech si nelze jen tak poručit. Možná ani nevíme, proč to nejde. Musíme respektovat určitou zralost. 

2)    V lepším případě rada odráží vyzápasenou zkušenost radícího. Neradí ten, kdo nikdy nemusel překonávat žádné překážky, ale ten, kdo si nějaké vyzápasil. Mohou to být věty typu: „Nám pomohlo, že jsme si sex naplánovali do diáře.“ „Jednou za měsíc si udělejte volný víkend a odjeďte do hotelu.“ „Použijte lubrikační gel.“ atd…  To je trochu lepší, takové rady mohou pomoci, pokud se opět trefíte do situace a které lze vyřešit takto technicky. 

3)     Někdy jsou ale problémy hlubší. Problém všech předchozích řešení spočívá v tom, že dáme druhému radu. Co když ale to není, to co potřebují slyšet? Myslím, že často je mnohem užitečnější se s druhým potkám v jejich zmatku, zklamání a bolesti. Vyjádřit, že jim rozumíme. Být s nimi v tom místě labyrintu, kde se právě nachází. Možná někde hodně na okraji. 

Jsou to velmi náročné situace. Stydí se jeden před druhým. Je těžké o tom mluvit. Čím déle nemluví, tím se zdá emoční váha tématu větší. Cítí se odmítnuti nejbližším a odmítnutí je jednou z nejbolestivějších zkušeností. Možná už zkoušeli více způsobů a různě je vzdali. Přestože se jako v labyrintu můžeme shodnout na tom, že cíl je jasný a jednoduchý, tak vlastně nevíme, jaké překážky na cestě k němu budeme muset překonat. Důvodů pro neporozumění může být nepřeberné množství. Někdy jde opravdu o technické řešení, kdy může pomoci lepší plánování času, pár naučených slov nebo sexuální pomůcka. Ovšem někdy to zdaleka nestačí. Například není možné mít sexualitu oddělenou od jiných oblastí vztahu. Je těžké mít sexuální styk inspirovaný knihou Píseň písní, když pozornost jednoho nebo druhého partnera nedovede zaměřit toho druhého. Proto se touha vytratí, když je muž příliš zaujat svou prací a nenechá se zatáhnout do světa své ženy. Nebo když je žena příliš a pouze zaujata dětmi a nepřijme sílu svého muže, který odvádí její pozornost jinam. Důvody komplikující sexuální život mohou být i zdravotní. Mnoho lidí bere různé léky ovlivňující i sexuální touhu. I život v manželství se proměňuje stejně jako jeho sexualita. Někdy funguje jistá pravidelnost středečního nebo pátečního sexu. Ale pak nás život donutí ke změnám.  Zatímco u mužů typicky sexuální aktivita a touha spíše klesá, u žen může narůstat. 

Příběhy ze života

Jak to může vypadat v životě? Naznačím vám kontury několika příběhů z praxe o vzájemném hledání a nacházení se v různém věku.

Sexualitě škodí společenský nátlak a přílišná očekávání. Představte si mladý pár, který vyjadřuje obavy ze sexuálního styku po svatbě. Ona kvůli zkušenostem z dětství neví, jestli a jak bude schopná. V tuto chvíli ji to spíše přijde odporné. Komunikují o tom spolu otevřeně. On je po jistém zvážení ochoten jít do manželství i s velkou neznámou v této oblasti. Vyjasnili jsme si, že ve svatební noc k sexuálnímu styku dojít nemusí. Klidně mohou počkat až budou mít více klidu a začít s masážemi atd. Dali si čas a na samotný sexuální styk došlo až několik týdnů později.  

Řešení obtíží v oblasti sexuality nemusí spočívat v oblasti sexuality. Jeden terapeut kdysi přirovnal člověka k multikinu. V různých sálech běží různé filmy. Každý z nich reprezentuje nějakou jeho životní oblast. On vás pozve do hlavního promítacího sálu, kde běží film o neuspokojivé sexualitě. A vy to s ním rozebíráte a radíte mu. Zároveň ale víte, že ve vedlejších sálech jedou jiné příběhy a jiná témata. Tam je jeho práce. Tam je její vztah k tátovi. Vtip spočívá v tom, že řešení zápletky v jednom sále se někdy odehraje v jiném.   Představte si pár, který ještě roky po svatbě bydlí v domácnosti s rodiči jednoho z nich. Sexuální život se obnoví přirozeně až po jejich oddělení a odstěhování. Tedy v jiném, ale propojeném sále. Jiným příkladem může být vzájemné neodpuštění, nebo závislost jednoho na druhém. Jeden se stále podřizuje druhému, není v sexualitě vnitřně svobodný a po určité době už to dál nejde a vzbouří se. Protože styk musí být svobodným darem daným ze síly, nikoliv ze slabosti, a proto, že nemohu jinak. 

„Už mě nepřitahuje“ nemusí být konečný výrok. Představte si manželský pár staršího středního věku. Řadu let spolu neměli pohlavní styk. Nedovedli si to už ani představit. On si našel milenku. Manželka ho vůbec nepřitahovala. I pro ni byla představa, že se ho dotkne, odporná a děsivá. Směřovali k rozvodu. Zároveň oba velmi intenzivně řešili své životy. Dozrávali ve své osobní životní cestě. Vlastně částečně rostli ve svém mužství a ženství. A věci se proměnily. Jejich cesty se opět svedly dohromady a našli jeden druhého i ztracenou vášeň. Přitom věta „už mě nevzrušuje“, podobě jako věta „už mě nemiluje“ je často vnímána jako absolutně neměnná. Člověk si ji v mysli měsíce a roky opakuje jako vztahovou danost. „Tak to je, tohle o mě tehdy řekl.“ Ale nemusí tím být.

Přes překážky ke kultivaci 

Dovolte mi v této části pár praktických doporučení. Inspirovaných nejen knihou Píseň písní. 

1)    Přijímám zodpovědnost za své vlastní emoce. Vracím se tak ke svým úvodním větám. Se sexualitou je spjata celá řada intenzivních emocí. To jsme si teď mohli vyzkoušet. To, jak ustojím proměnlivou a někdy ne zcela bezpřekážkovou manželskou sexualitu, závisí na tom, jak dovedu přijmout zodpovědnost a zpracovat své vlastní emoce. Jak nakládám se svým hněvem, zklamáním, studem, smutkem i úzkostí. To jsou v prvé řadě mé emoce. Mohou být sice vyvolány partnerskou situací, ale není zdravé je okamžitě na partnera házet a činit ho zodpovědného za mé prožívání. Typickým projevem jsou výčitky. Vyčítám druhému něco, co dělá nebo nedělá. To znamená, že nepřijímám zodpovědnost za své emoce. Komunikuji tak, aby se druhý cítil "blbě" kvůli tomu, že mě je něco nepříjemného. Nejzralejší způsob zacházení s vlastními emocemi spočívá v jejich přijetí, formulaci pro sebe a sdílení s druhým formou intimního sdělení. Pokud takto zpracovávám své emoce, tak se překážky stávají něčím, co kultivuje mne samotného, a tudíž i mou sexuální touhu.

2)    Podstatná je komunikace ohledně sexuality. V Písni písní vyjadřují oba svou touhu a svá přání slovy. Př 7:9 „Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy vzdouvají se datlemi. Chci vylézt na palmu, říkám si.“ Vidí ji. Žasne, líbí se mu a vyjadřuje touhu. Sám k sobě mluví. Říká si, co by rád. K tomu používá slova slovy. Podobně ona 1:2 Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá. Nad víno lepší je tvé milování. I ona nejprve vyjádří svou touhu sobě. Řekne si, po čem touží. A pak osloví jej. K němu se obrací s komplimentem. Oba mají zkušenost se svým tělem a tu dovedou popsat. Umíte to říct sami sobě? Naučili jste se v průběhu vlastního sexuálního vývoje popisovat sami sebe? Rozumíte své touze? V prvé řadě se člověk o těchto věcech učí mluvit sám pro sebe, před sebou, ve své mysli. Teprve potom to může sdělit druhému. Pokud už máme o sexu mluvit, jaký jazyk tedy použít? Píseň písní nepoužívá pro řeč ani vulgární názvy, ani technické a anatomické pojmy. Používá jazyk poetický a důstojně symbolický. Sexuální jazyk je vyjádřením blízkosti mezi partnery. Jen oni vědí, jak se nazývat a popisovat. Cizímu uchu by to znělo trapně, ale to nevadí. Vždyť je to jejich osobní jazyk. Je to prvek vášně a humoru. Společná řeč o sexualitě začíná pozitivními komplimenty. Teprve z nich potom roste možnost mluvit i o tématech nepříjemných. Zároveň ne vždy je možné svou neschopnost o něčem mluvit rychle změnit. Trvá nám to, naučit se něco nového. Pravidlo zní, že pokud o tom nedovedu mluvit sám před sebou ve své hlavě nebo nahlas v koupelně, těžko to řeknu partnerovi. 

3)    Věnujte si navzájem pozornost. V Písni písní jsme viděli, jak neustále mají jeden druhého ve středu pozornosti, tak potom je v současné době spoustu překážek. Večer sedí a každý pozornost upíná do svého displejového světa. Odložte a všímejte si jeden druhého. Láskyplná pozornost, ne kritizující, ale objímající je tím, z čeho vztah roste. 

4)    Pokud jsou překážky nezměnitelné, přichází na pořad i význam sexuální abstinence ve vztahu. Asexuální manželství jsou běžná. Odborníci je definují od sexuální frekvence, která je méně jak deset styků za rok. Výše jsme si uvedli, že důvodů může být více. S každým limitem přichází i určité poslání.  Zároveň je dobré v tu chvíli vědět, že mám zátěž a budu potřebovat zdroje, abych situaci ustál. 

5) Zreflektujte svůj vlastní postoj k překážkám. Jaký máme postoj k samotným překážkám? Mohou být něčím, co nás jen rozčílí a vrazí klín mezi mě a mého partnera. Mohou být jen zdrojem úzkosti a výčitek svědomí a obviňovaní druhého. Nebo je beru jako výzvu, za kterou přijímám zodpovědnost a která kultivuje mě samotného i náš vztah? Tak jako v Písni písní přiblížením se a oddálením kultivovali divokou přírodu do přírody plodné a bezpečné. Tak i v manželské sexualitě může dojít skrze překážky k proměnám a kultivaci.

Záměrně jsem mluvil o knize Píseň písní, aniž bych vám z ní mnoho četl. Chci vaši pozornost zaměřit jejím směrem. Pro detailnější četbu doporučuji knihu Tajemství milování II. Od Dr. Douglese Rosenaua. Ale především vnímejte sami sebe a druhého, vy jste si navzájem tou nejlepší učebnicí.  

Závěr

Pojďme se na chvíli vrátit zpět k obrazu labyrintu. Dvě věci závěrem. 

1) Jedna ze lží, kterou nás sytí primitivní pornografie, je nabourání cest v labyrintu. Silnými obrazy vtiskne do myslí lidí představu vulgárního zjednodušení sexuality. Je to styk bez hledání, čekání, zklamání, prozkoumávání a vzdalování se. Sex bez překážek, které by kultivovaly naši duši. Proto je to něco, díky čemuž spíše degenerujeme, než že by nás to rozvíjelo.  V tomto ohledu už jsou pravdivější romantické filmy, které obsahují alespoň nějaké zápletky. Naopak obraz labyrintu nás učí, že cestu k jednoduchému cíli nelze zjednodušit. Tak jako při erotické masáži nejdeme prvním pohybem do středu, ale pohybujeme se po celé ploše až na samotný okraj a opět se blížíme ke středu s poměrně jistou nadějí, že dříve či později dojdeme do cíle.

2) Do středu labyrintu jsme si vložili jako cíl pohlavní styk. Což je v pořádku, protože zadání přednášky bylo, abychom přemýšleli v kontextu erotické lásky. Ale i k tomuto cíli samotnému je potřeba dát otazník. Existují i jiné druhy lásky. Z teologického i praktického pohledu nemůže být v centru jen ta jedna. Co všichni ti, kteří nejsou na manželskou sexualitu zralí? Osobnostně, věkově? Co ti, kdo jsou nemocní a ovdovělí? Proč by potom Ježíš říkal, že se v nebi lidé nežení a nevdávají, ale jsou jako andělé? V centru naplněného a smysluplného života musí být láska, blízkost, intimita, provázanost a jedinečnost, ale může být uskutečňována například v přátelství. Láska erotická je jednou z možností, dostupnou jako milost, ale ne jako právo. Navíc kultivovaná manželská sexualita není jen vášní pro oba dva, stává se něčím, co ovlivňuje i širší okolí manželů. Do vnějšího světa a komunikace u snídaně, oběda a večeře se projeví jako vřelost mezi partnery. Je něčím, co slouží dětem právě onou vřelostí, která se projeví nejen za zavřenými dveřmi ložnice. 

V teologickém slova smyslu je manželská sexualita jedním z výstižných obrazů vztahu člověka a Boha. A to jak ve své kráse, ve které odráží příslib budoucí jednoty, tak ve své složitosti, ve které odráží důsledky hříchu.