Rád bych vám názorně představil, jak na Evangelikálním teologickém semináři učíme pastoraci a jak v praxi integrujeme psychologii a teologii. Jako příklad jsem si zvolil úzkost. (stát)

Představte si, že byste za mnou přišli s tím, že máte potíže s úzkostí. Špatně usínáte, v průběhu dne zažíváte chvíle intenzivní sevřenosti a strachu bez zjevných příčin. Bojíte se tmy.  Míváte žaludeční křeče, špatně se vám dýchá a návaly úzkosti. Nejdřív bych se vás hodně ptal a naslouchal vašim odpovědím. Snažil bych se porozumět tomu, kdo jste, jak to máte a jak rozumíte tomu, co zakoušíte. Kdy je to horší a kdy lepší. Zajímalo by mě také, co už jste zkoušeli, co vám pomohlo a co ne. To, protože mých prvních pár doporučení jste už pravděpodobně sami zkoušeli. Vím, že nejste hloupí. Po nějaké době by nám možná došli otázky, zmapovali jsme oblast. Úplně bych na sobě cítil váš pohled. Je to pohled kterému pro sebe přezdívám tak a teď babo raď. 

TEORIE: Pokud bych z vašeho vyprávění zjistil, že o úzkosti a vašem těle toho moc nevíte, tak bych se vám to pokusil vysvětlit. Určitě bych vám řekl, že tělo straší mysl a mysl straší tělo. Mluvil bych o nervových drahách sympatiku a parasympatiku. Úzkost se upíná k budoucnosti a vytváří stres z toho, co by jednou mohlo nastat. Nakreslil bych vám křivku úzkosti, která vždy po určitém čase začne klesat. Nebude stoupat do nekonečna. Jestliže je pravda, že tělo straší mysl a mysl straší tělo, potom jsou dvě základní cesty ke zklidnění úzkosti. První je skrze mysl a druhá skrze tělo. Tělo může uklidnit myšlenka, nebo tělo může uklidnit myšlenky. 

ZKLIDNĚNÁ MYSL: Možná bych vám dal k přemýšlení a meditaci jeden Biblický obraz. Je to obraz many, kterou měli Izraelci na poušti. Vydržela jim vždy jen na jeden den. V životě s Bohem máme právě tolik síly a milosti, abychom vyřešili problémy dnešního dne. Dnes nemám sílu na to ustát zítřek. Jeden verš, z Božího slova, možná jeden obraz, který si ve chvíli úzkosti můžete připomenout. Stejně jako informace, které o úzkosti máte. 

ZKLIDNĚNÉ TĚLO: Někdy je úzkost tak veliká, že se myšlenky rozbíhají a  jsou nezastavitelné.  Ukotvit v přítomnosti, pohybem, dechem…. 
ODVAHA: Celé naše povídání by se neslo v duchu odvahy. Jste odvážní čelit tomu, čeho se bojíte? Pochválil bych vás, že už jen mluvit o tom je projev odvahy. Pokud byste chtěli vědět, jak odvaha vypadá v reálu vyprávěl bych vám o dívce, která se bála démonů a zlých věcí. Třeba tak, že zlá síla shodí hrneček ze stolu. co může dělat myslet. na to. Zeptal jsem se jí, co by udělal hrdina. A ona řekla, vstal a vzal hrneček. Tak jsme to zkusili…. a šlo to. Jde vstříc tomu čeho se bojí. 

Nic z toho, co vám povím nefunguje instantně jako prášek proti bolesti. Tak jako je úzkost opakováním naučená reakce těla a mysli, tak se proti nim staví naučená zbožnost. A učení, jak víte bolí. Proto by nastala nejtěžší část společné práce. Kdy to, čemu už v mysli rozumíte, a co si teoreticky dovedete představit začnete procvičovat, možná se mnou, ale určitě doma. A tady nejvíc lidí odpadne. Stejně jako když vám lékař řekne, že máte zhubnout a začít cvičit a držet dietu. Není jednoduché reálně začlenit tyto věci do svého života. Záleží na tom, jak moc vás úzkost opravdu obtěžuje. Ať už vytrváte nebo ne, já budu rád s vámi, dokud budete chtít. Život v úzkosti bolí. 

Viděli jste názornou ukázku toho, co na semináři v pastoračních předmětech učíme studenty. Propojují se poznatky z psychologie, biologie s duchovními disciplínami a teologií. Nejde nám o laciná a rychlá magická řešení, ale růst ve celistvé zralosti. K Boží slávě a naší radosti.