Podle čeho se rozhodujete, jestli někomu budete věřit nebo ne? 

Žijeme ve světě, kdy je těžké někomu důvěřovat. Slova jako fake news, dezinformace a hoaxy se denně přetřásají. Vidíme okolo sebe tolik retuší a slyšíme tolik lží, že není možné jen tak určit, co je pravda a co ne. V televizi můžeme vidět záběry a nevíme, jestli je to fiktivní film nebo záznam reality. Slavní lidé, které mladí lidé napodobují, se na nebi slávy často dlouho neohřejí. Po pár letech o nich nikdo nic neví. Hvězdy padají jak perseidy na letní obloze. A vidím jen část, fasádu a masku, kterou dají na sociální sítě. Ale vlastně to nevadí, vždyť sledujeme jen to, co je nejnovější. Nové znamená dobré a lepší. A přitom ti, ke kterým v životě vzhlížíme, jsou důležití, protože je přirozeně napodobujeme. Otázka, komu věřit a koho napodobovat, od koho se učit není vůbec jednoduchá. A to ani v duchovních otázkách. Jakýkoliv den máme přístup k milionům různých duchovních učitelů. Komu naslouchat a komu ne? Od koho se učit? Koho imitovat? Učíme to děti, teenagery, ale i seniory. Učíme se rozlišovat a vyznat se v nebezpečích džunglí současného světa. Dnešní text nám ukáže na pár principů, podle kterých se můžeme rozhodovat. Vnese trochu řádu do informačního zmatku, který se na nás valí. … 

Výzva

Třináctá kapitola listu Židům v sobě obsahuje seznam výzev, v bodech seřazených za sebou. Všechny výzvy jsou vztahové. Týkají se lásky k sourozencům víry, ale i cizích a vězňů. Zdůrazňuje hodnotu manželství a varuje před láskou k penězům, která vztahy ničí. Zdá se tedy jako by se autor rozhlížel okolo sebe na různé tipy vztahů, které člověk má, a přemýšlel nad tím, jak v nich prakticky projevit lásku. Potom si vzpomene i na významné učitele, kteří už jsou po smrti. A nasměřuje nás posluchače směrem k nim. Poslouchejte. 

Židům 13:7-8 Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili Boží slovo, pečlivě pozorujte, jaký byl konec jejich života, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristu je tentýž včera i dnes, i na věky. 

Tři slovesa výzvy, spojena v řadě za sebou. Kdybychom je znázornili v diagramu, byly by to tři šipky značící sekvenci procesu. Vzpomínejte. Pozorujte. Napodobujte. Všechny odkazují k tomu, abychom aktivovali přirozené procesy fungování našeho těla, naší mysli, kterými nás Bůh ve své moudrosti vybavil. Naše zbožnost není nic nadpřirozeného, využívá schopností, které máme. Máme paměť, která si může vybavit slova, obrazy, příběhy a zážitky. Máme smysly, kterými můžeme vnímat svět, zrakem, čichem, hmatem, sluchem. A jeden z nejelegantnějších způsobů, jak se učíme, je nápodoba. Vzpomínejte. Pozorujte. Napodobujte. Pojďme se na ně podívat detailněji. 

Vzpomínejte – Naše paměť je úžasný nástroj, díky kterému máme něco jako kořeny. Jsme ukotveni v minulosti a nejen odkázáni na zmatek přítomnosti. Ten, kdo ztrácí vzpomínky, ztrácí sám sebe. Naši pozornost tak autor směřuje nejen do přítomnosti, ke spokojenosti tady a teď s tím, co mám, jak jsme viděli v předchozí výzvě, ale i do minulosti. I ti, kdo už jsou mrtví, k nám mluví, jsou nám dostupní ve vzpomínkách. Je to vlastně jediný způsob, jak s nimi můžeme být v kontaktu. A někdy právě smrt zintenzivní hlas dotyčného. Žena, která měla s maminkou konfliktní vztah, ji po její smrti stále více cituje, udržuje její tradici a je víc a více jako ona. Má dojem, že ten, kdo už na zemi není, žije právě jen v našich vzpomínkách a v tom co budeme po něm opakovat a je to pak bohatší. 

Pozorujte – Doslova jde o velmi pečlivé pozorování. Jako kdybyste šli po ulici s dítětem, vy už vidíte jen domy a ty vás nezajímají, ale dítě se dívá na svět očima objevitele a ukazuje vám na věci, kterých byste si nevšimli. Jedná se o záměrné pozorování. Sledujeme život druhých. To jaké hodnoty se v něm projeví. Všimněte si, že ono pozorování se přidává jako druhý smysl k poslouchání. Pozorujte ty, kdo vás učili Boží slovo. Je tu tedy princip ověření dat. Máme více smyslů kvůli tomu, aby nebylo tak jednoduché nás podvést. Sledujeme mimiku, emoce, napětí a zároveň posloucháme slova. Musí být v souladu, jinak se většině nás duše rozechvěje nervozitou a nedůvěrou. 

Napodobujte – tuto výzvu už jsme v listu Židům dostali v 6:11-12. Jak se dá napodobit víra? Dobře se dá napodobovat to, jak se víra projeví ve světě. Víra sama o sobě je způsob vztahu, ale víra vtělená do pohybů, chování, rituálů, ta se naučit a napodobit dá. A k tomu jsme zváni. Vždyť to tak i přirozeně děláme. Pokud máte výraznou osobu ve sboru, můžete vypozorovat, jak ji ostatní napodobují.  To, jaká slova používám v modlitbě, odráží to, jak se modlíme v dané církvi. Možná umřel někdo, kdo uměl skvěle hostit druhé. Kdo převezme jeho tradici? 

Proč autor zdůrazňuje, že už mají být po smrti? Jeden z důvodů je teologie listu Židům. Autor na několika místech udělá zajímavou časovou hříčku, kdy přítomnou realitu podmíní budoucí realitou. Říká, že naše současná víra, je pravá a ryzí jen pokud vytrvá až do konce. Pravost víry se podle něj ukáže až na konci života. Tak tomu věří. A to jestli vytrvám, záleží na tom, jak nakládám s hříchem v přítomnosti. Pokud ale tomuto autor věří, tak potom to má jednoznačné dopady právě na otázku, komu mohu důvěřovat. On by řekl, ve víře důvěřuj především tomu, u koho jsi viděl, že vytrval s vírou až do konce. Jeho víra totiž byla potvrzena budoucností. S vírou je to totiž jako se vztahy. To, jaký jsme spolu měli vztah, můžeme říci až na konci života, ne dříve, protože do té doby se to ještě může změnit. 

Dává to smysl takto přemýšlet. Jeden známý kazatel, kterého poslouchají a sledují miliony lidí po celém světě, kdysi na tento text kázal a zmínil přitom něco, co mě jako jednomu z jeho posluchačů téměř vyrazilo dech. Řekl, že podle tohoto textu bychom jeho samotného neměli brát úplně vážně, protože on ještě žije, nezemřel, a tudíž ještě může svůj život pokazit, víru zavrhnout atd. To je samozřejmě trochu přehnané, ale jistě jste zažili lidi, které jste obdivovali po jistou dobu, učili se od nich víře. A pak pro vás byl velký šok, když od víry odpadli.  Před pár lety proletěla světem zpráva, že známý křesťanský autor Joshua Harris (S nikým nechodím a nejsem cvok a Ani ň), opustil křesťanskou víru. Ve svých 22 letech napsal knihy, které ovlivnily mladou generaci, prodaly se miliony v nákladu, spoustu lidí chtělo být jako on. A po dvaceti letech se rozvádí s manželkou a opouští víru. Což samozřejmě nemusí být konec jeho životní cesty. A já doufám, že není, ale přesto jeho vzor je najednou otřesen. Má cenu dělat to všechno k čemu vyzýval? On sám chce, aby se knihy stáhly z prodeje a přestaly se dále publikovat.

Na druhou stranu tu jsou veliké postavy cíkrveních dějin, duchovní praotcové, sám Ježíš. To jsou dobří učitelé, vidíme jejich konec, jak vytrvali ve víře až dokonce a za to jim důvěřujeme. Ale jsou nám zase vzdálení. Příliš daleko, abychom je mohli vidět a přirozeně se od nich učit. A tak autor nasměřuje naši pozornost k těm, které jsme osobně zažili, protože ty je jednodušší napodobovat. 

Praktické principy

Pojďme zkusit výzvu aplikovat do svého života. Komu má cenu naslouchat a od koho se učit? Můžeme si představit jakási síta důvěryhodnosti, která můžeme aplikovat i na chaotický svět. Riziko totiž je, že když toto rozlišit neumím, tak budu naslouchat nerozumně, budu naivní a zklamaný a nakonec vlastně už ani nebudu mít touhu a schopnost se rozhodnout něco naučit a v něčem vytrvat. Protože budu zklamán ze špatných učitelů. Jeden z problémů současné doby je, že se lidé nezavážou k jedné cestě, protože je tolik možností. A tak si představte situaci, že nabíráte lopatou zeminu a prohazujete ji několika různými síty. Mají různě veliká oka. Prohodíte první lopatu, a to, co na konci vypadne, je jen maličký zlomek toho, co jste hodili. Ale to nevadí, protože stejně naprosto nemáme kapacitu přijmout a aplikovat každou výzvu a myšlenku, kterou nám někdo řekne. 

Mluví Boží slovo? Prochází to sítem Božího slova. A to nejen v jeho jednotlivostech, ale i celku a poměru. Pokud z jednoho okrajového verše udělá hlavní teologii, potom přestože se opírá o Bibli, to není biblické. Je to pravdivé?

Mohu mít dva nezávislé smyslové zdroje? Pokud mi přijde email s textem, tak mám jen jeden zdroj, je to extrémně nedůvěryhodné. Pokud jen čtu něco na webu, je to stejné. Kdo je za tímto textem? Video už je lepší. Ale stále, co je to za člověka?

Obětoval něco? Ti, na které mají adresáti dopisu vzpomínat, často za svou víru položili život. To, že vyznávali víru, je vedlo k velikým obětem. Říká se, že co nic nestojí za nic nestojí. Když jsem teď dokončil doktorát, vážím si o to víc lidí, kteří mají vyšší vzdělání, protože to je neskutečné množství malých obětí, které za těmi třemi písmenkami jsou. Podobně jako když sledujete sportovce při výkonu na olympiádě. Nebo úspěšného podnikatele. Často je za tím obrovské množství obětí, a proto jsou pro nás slavní a nasloucháme jim. V duchovní oblasti je to stejné. Díváme se na to, co dotyčný pro Boží království obětoval. Protože teprve potom má cenu jej poslouchat. 

Je to můj vůdce? Je to někdo, koho vnímám jako autoritu. Je dál, než jsem já. Vzhlížím vzhůru? A bere mě on jako toho, vůči komu se zodpovídá? 

Respektuje sám tradici těch, kteří mluvili o Kristu před ním? Kristus je stále stejný, nehledáme jen největší novinky a trháky, ale zajímá nás to, co je stálé. Je to člověk, který má nějakou tradici? Ježíš je stále stejný. Nemusíme jen vyhledávat samé novinky, jde nám o to, co je trvalé. 

Vidíte, mnoho věcí nám odpadne jako nedůvěryhodných. Jednotlivými síty propadne jen velmi málo z celého toho balastu informací, které na ně házíme. Ale my nepotřebujeme mnoho, stačí nám málo. Ale pořádné a pravdivé, něco, o co se můžeme opřít. Je tu obrovské riziko, že na sebe nenecháme vědomě nic působit. Budeme plni obrany vůči informacím, které na nás proudí. Nevěřím nikomu. Riziko spočívá v tom, že když nevěřím, tak věřím jen sám sobě. Svému vnitřnímu výběru, a ten nemusí být zdravý. Co já vím? Velmi málo přece. Bez kontaktu s předky, bez historie a návaznosti bych musel vymyslet všechno znovu. 

Výzva

Zapojte schopnosti, které od Boha máte. Schopnost vzpomínat-pozorovat-vybavovat. Vybavte si člověka, který byl vaším učitelem a už zemřel. Nebo alespoň hodně pro víru obětoval. Učil vás duchovní věci. Co vám říkal? Vzpomeňte si? S čím umíral? Umíral k Boží slávě? Jak se jeho víra fyzicky projevila v jeho životě? Vezměte si jednu věc, kterou můžete napodobit. A zkuste to. Až budete poslouchat cokoliv v televizi, v rádiu, na internetu, číst. Ale klidně i kázání. Představte si, že informace prochází několika síty. A to, co propadne, to uchopte a žijte podle toho. Nevymlouvejte se na to, že to nejde. Že si nejste jistí. Ne, nakonec musíte pro něco žít, obětovat svůj život a něčemu přitakat.