Josefovi bratři jsou z velkého odhalení v šoku. Ztuhnou a zmlknou. Josef přepne do režimu pomoci a začne je slovy uklidňovat a ujišťovat. Kotví je v přítomnosti a opakuje jim, že je Josef. Když pomine prvotní fáze šoku a oni už jsou schopni se alespoň pohnout, tak jim stručně vypráví svůj příběh. Nabídne jim sladěný a usmířený příběh, který mohou společně vyprávět. A o něm dnes bude řeč. Začneme ale odjinud. 

Nesmířené příběhy

Neklamnou známkou usmíření je stav, kdy obě strany vypráví jeden příběh o tom, co se odehrálo. A to není jen tak. Slyšel jsem bezpočet variant nesmířených příběhů. Muž vyprávěl o tom, co se odehrálo ze svého pohledu, žena vyprávěla úplně odlišnou verzi. Někdy se lišili na faktické rovině, kde, kdo, s kým a jak dlouho. Velmi často se liší v tom, kdo za co může a která část příběhu nám přijde nejdůležitější. Zeptáte se manželů, co jste dělali o víkendu? A on spustí: byli jsme u tchýně na obědě. A ona do toho: no a někdo se nám pěkně ožral. Nebo jiná scéna. Zeptáte se muže.  Proč jsi nešel do práce? Muž: Manželka mě zdržela. Jak to? Řekla mi, že mě nebude podporovat v mých aktivitách. Manželka: To ale nebyl důvod, proč přišel pozdě do práce. Já mu to jen řekla to byla chvíle. Ale tys o tom ještě hodinu mluvil. Neshodnou se na tom, kdo může za to, že přišel pozdě do práce. Každý vypráví jiný příběh s více či méně skrytou výčitkou. Zkrátka neusmíření lidé vypráví neusmířené příběhy. Naopak, když sedím s párem, který se připravuje na manželství a nadhodím třeba téma: jak jste se poznali? Uslyším ze dvou hlasů utkaný jeden příběh. Každý vypráví ze své perspektivy, ale doplňují se. Mají to natrénované. Vyprávěli to mnohokrát. Vypráví o určitých počátečních nesnázích, ale zapadají do sebe. To jsou slazené příběhy. My s manželkou vyprávíme příběh kdy jsme se potkali poprvé tak, že já viděl trapnou holku běhající po škole a ona uviděla protekčního kazatelského synáčka. Odlišná perspektiva, ale sladěný příběh. Dobře vybudovaný proces usmíření v sobě mimo jiné zahrnuje tolik komunikace, že nakonec obě strany vypráví jeden příběh. 

Josefův příběh

Podobný příběh bratrům nabídne i Josef. Bude to příběh velkorysý, pravdivý a zbožný. Příběh, vypráví o křivdě a zároveň vypovídá o Josefově zralosti, úctě k Bohu a odpuštění bratrů. A je to příběh, který může klidně vyprávět i druhá strana, bratři a táta Jákob, aniž by pokaždé při jeho vyprávění ztratili tvář. Navnadil jsem vás? Tak si ho přečteme.

„Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života. Protože to byli dva roky hladu v zemi, ale orba a žeň nebude ještě pět let. Bůh mne poslal před vámi, aby zajistil váš ostatek na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. Nyní tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil otcem faraonovi, pánem celého jeho domu a vládcem celé egyptské země.“ 

Genesis 45:5-8

Všimneme si čtyř vlastností příběhu: je pravdivý, jednoduchý, pozitivní a zbožný. 

  • 1) Je to příběh pravdivý. Josef si při jeho vyprávění nevymýšlí žádné šílené za vlasy přitažené konstrukty. Nevypráví o mimozemšťanech, kteří ho unesli ani o kouzelných věšteckých pohárech. Pokud jsme příběh doteď poctivě četli, tak nás v Josefově vyprávění nepřekvapí nic, co by tam drhlo. Je to pravdivý příběh. Dává to dává smysl. Osobně si myslím, že Josef v těchto konturách příběh už nějakou dobu sám sobě vypráví. Viděl ty tuny obilí, které nashromáždili v sýpkách. Viděl ty miliony lidí, kteří vděčně nakupují jeho obilí, jedí a žijí kvůli němu. A byl rád, že mohl posloužit i své rodině a dát jim zadarmo jídlo. V tom obilí a nasycených lidech mohl vidět ohromný smysl svého života. Příběh se ustálil dlouho předtím, než ho Josef s bratry sdílí. Je to příběh pravdivý. 
  •  
  • 2) Je to příběh jednoduchý. Nezabíhá do přílišných detailů. Je dostatečně obecný, aby vystihl to, co se stalo a zároveň je dobře zapamatovatelný. Má potenciál stát se oficiálním zveřejnitelným prohlášením, které shrne to nejpodstatnější. Je tak jednoduchý, že ho Josef ve své řeči pohodlně dvakrát za sebou zopakuje. Protože to chce čas, aby se vsákl do myslí jeho bratrů. Je to příběh jednoduchý.
  •  
  • 3) Je to příběh pozitivní. Josef z celého složitého a dlouhého příběhu vybírá pozitivní aspekt. Nezabíhá do detailů svého utrpení. Smysl příběhu totiž vyvážil všechno minulé utrpení. Je to jako když musíte udělat něco velmi nepříjemného, co je však zakončeno příjemnou tečkou. Dvouhodinový běh je zakončen euforickým finálem. Nepříjemné sezení u zubaře úlevou zpraveného zubu. Dlouhý porod narozením miminka. Právě pozitivní tečka a smysl v závěru dovede ospravedlnit i ohromnou porci předchozího utrpení. Člověk pak zpětně hodnotí utrpení jako výrazně menší i když v průběhu zažíval velikou bolest. Závěr bolest ospravedlní. Proto Josef teď, když příběh dosáhl svého pozitivního vrcholu už nemusí vyprávět o hladu, mučení, dřině, strachu, potu a zklamání, které prožíval. Vypráví jen o smyslu, který to celé mělo. Zbytek může být klidně zapomenut. Je to příběh pozitivní.
  •  
  • 4)  Je to příběh, ve kterém je hlavní postavou Bůh. „Bůh mne poslal, „Bůh mne poslal“ a „ne vy, ale Bůh“. Josef už poměrně dlouho o Bohu nemluvil. Před bratry se musel krotit, aby se neprořekl. Teď se však vrací ke svému typicky zbožnému jazyku. Ten, kdo dává jeho životu smysl je Bůh. Věří v Boha, který působí v lidských životech, dává sny, příležitosti, a dokonce i lidský hřích si dovede nakonec použít pro svou slávu. Bůh je garantem toho, že jeho životní příběh má smysl. On je režisér, který píše příběh. To je Josefova životní zkušenost. 

Josef ušel ohromný kus cesty. Jen si vzpomeňte, jak ve vězení shrnuje celou svou situaci slovy. Byl jsem vskutku ukraden z hebrejské země a ani zde jsem se nedopustil ničeho, zač by mně měli vsadit do žaláře. Tehdy mluví jako oběť a vězeň. Tehdy ještě neodpustil. Stěžuje si a nevidí žádný smysl a postrádá širší perspektivu. Potom ho Bůh provedl spoustou dalších situací, dal mu rodinu a dobrou práci, dal mu možnost bratrům odpustit a milost vidět změnu na jejich straně. Díky tomu se posunul. Už nevypráví příběh jako zbytečná oběť, ale jako důležitá součást velkého Božího příběhu. Je to příběh pravdivý, stručný, pozitivní a zbožný.  Je to příběh, který je vstřícný vůči bratrům. Pokud ho přijmou mohou říci, ano zhřešili jsme, ale Bůh nám hřích nejen odpustil, ještě ho použil k něčemu velkolepému, wow. Slazený příběh mohou vyprávět obě strany, aniž by jedna u toho stále prožívala ponížení. Asi si dovedete představit, že napsání takovéhoto pravdivého, zbožného, pozitivního a důstojného příběhu na kterém by se shodli obě strany není nic jednoduchého. Ano, proto to má takovou hodnotu, když se to podaří. 

Sladěné příběhy

Varianty slazeného příběhu mohou vypadat různě. Shodnout se na společném příběhu nemusí znamenat, že vidíme a prožíváme věci úplně stejně. Každý vyprávíme příběh jinak a zároveň se nesnažíme druhého nutit do toho, aby to viděl stejně jako my. Lapidárně řečeno „shodneme se, že se neshodneme“.  Tato verze může být přechodná, ale i dlouhodobě stabilní. Jen si představte staré manžele, kteří už jsou tak zvyklí na své odlišnosti, že přesně vědí, co od sebe čekat. Špičkují se navzájem. Jejich rozdílnosti jsou součástí jejích příběhů S tebou se nedá mluvit. Ona mluví moc. Každý musíme mít svou kuchyň, protože jedna je pro nás moc malá, tam bychom se pošlapali smějí se jeden na druhého. Vidíte rozdíly, a přitom jsou součástí slazeného příběhu který rozdíly zastřeší. Najdou příběh, ve kterém zůstávají odlišnými lidmi a zároveň je tu něco většího, na čem se shodnou. 

Společný příběh manželského páru po rozvodu může klidně znít, oba jsme udělali chyby, neměli jsme dostatek zralosti a síly k tomu udělat nezbytné změny. Bůh ale ani jednoho z nás nezavrhnul. Přejeme si navzájem dobré, i když spolu nebudeme žít. Nebo manželský pár po nevěře vypráví o tom, jak oba dlouho věci neřešili, a nakonec to vybouchlo nevěrou. Ale po výbuchu je to donutilo chodit na terapie, usmířili se a shodli se na tom, že problém byl už roky předtím. Výbuch otevřel dlouho zasutá témata a jsou teď za něj zpětně rádi. Slazený příběh o usmíření vypráví dospělé děti se svými rodiči, když vzpomínají na divoká pubertální léta a vypráví historky o tom, jaké probíhali nedorozumění a konflikty, které nakonec pomohli k osamostatnění dítěte. 

Naše příběhy

Vybavíte si vy sami nějaký slazený příběh, který s někým vyprávíte? Příběh o křivdě, zradě, vině, násilí, nevhodných slovech, který teď vyprávíte spolu s tím, kdo vás zranil jako příběh usmířený? Jakou roli ve vašem příběhu hrál Bůh?

Slyšeli jsme dnes jak Josef vypráví pravdivý, jednoduchý, pozitivní a zbožný příběh o tom, jak Bůh dal smysl jeho životu včetně jeho utrpení. Nabízí ho bratrům jako usmířený příběh, pod který se oni klidně mohou podepsat, aniž by ztratili tvář. Mohou říci, že zhřešili, byli mladí a nerozvážní a zároveň si právě jejich hříchu Bůh použil pro svou slávu. I my hledáme způsoby, jak vyprávět příběhy o našich sporech a konfliktech s druhými. Může pro nás v tomto ohledu být inspirací nejen Josef ale i Ježíš. Který tobě i mě nabízí svou verzi našeho příběhu. Ano zhřešil jsi, provinil ses nejen vůči sobě a druhým lidem, ale i vůči mně. Tvé hříchy mě přivedli na kříž. Ale kříž měl smysl. Byl cestou ke slavnému vzkříšení. K novému plnému, věčnému životu, který není jen pro mě, ale i pro tebe. A tak jste mě na kříž neposlali vy, ale Bůh, aby zachoval naživu četný lid, včetně tebe.