V minulém díle jsme si všimli toho, jak Josef direktivně přikazuje bratrům, co mají v danou chvíli dělat. Jedná se o krizový stav, který vyžaduje krizově manažerské řízení. Oni jsou v chaosu, nevědí, co si počít a Josef má jasný plán. Všechna doposud zadržená energie slov i požehnání se teď od Josefa šíří do jeho rodiny. Minule jsme se zaměřili na to, co říká Josef bratrům. Soustředili jsme se na slova rychle a pospěšte. Teď se zaměříme na to, co skrze bratry Josef chce sdělit otci. 

Rychle vystupte k otci a řekněte mu: Toto vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a sestup ke mně. Usadíš se v zemi Gošenu a budeš blízko mě ty, tvoji synové i synové tvých synů, tvůj brav i tvůj skot a vše, co máš. Budu se tam o tebe starat, protože bude ještě pět let hladu, abys nezchudl ty, tvůj dům ani nic z toho, co máš. Hle, vidí to vaše oči i oči mého bratra Benjamína, že já sám k vám mluvím. Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte otce sem dolů.

Genesis 45:9

Josef říká bratrům co mají říct tátovi. Záleží mu na tom, aby se s ním co nejdřív potkal. Možná si teď vyčítá, že nekontaktoval tátu dřív. Kdyby jen věděl, že bude tátou přijat. Kdyby si byl jistý, že ho má táta rád, už dávno by za ním poslal posli, nebo se vypravil sám. Ale co bylo, bylo. Už to nezmění. Jakoby se teď snaží dohnat ztracený čas. 

V prvé řadě si můžeme všimnout, že Josef chce, aby bratři Jákobovi vyprávěli o jeho úspěchu a pozici. Je za tím jen snaha pochlubit se před tátou kam až se dostal? Možná ano, kdo ví. Je určitě příjemné, když nás naši rodiče ještě i v dospělosti ocení. Když vidíme v jejich očích hrdost. 

Starého psa...

Osobně si ale myslím, že Josefova motivace mohla být ještě jiná. Pojďme si zase vykreslit širší obrázek. Táta Jákob už je hodně starý muž. Posledních dvacet let už mluví o tom, jak brzo umře. Zároveň je starším v kmeni a hlavní autoritou ve starověké patriarchální společnosti. Už při zadržování Benjamina jsme viděli, jakou autoritu táta stále má. Pro bratry vůbec nebylo jednoduché se jeho vůli postavit a prosadit Benjamínovu cestu do Egypta. Už tehdy to trvalo měsíce, než tátu přemluvili. Teď mají před sebou ještě větší výzvu. Přemluvit tátu, aby nás odstěhoval. Stěhování je sám o sobě riskantní podnik. Stěhování do cizí země ještě víc. A pokud jste k tomu ještě starý člověk je to téměř neuskutečnitelné. Jen si představte osmdesátiletého dědu, který měl truhlářskou dílnu, celý život v ní něco kutil. Jeho synové mu tam stále pomáhají.  A teď na stará kolena by se měl rozhodnout přestěhovat do Francie i s celou rodinou a vybudovat novou dílnu tam. Nepředstavitelné. To by byla výzva i pro třicetiletého chlapa. U starého člověka je to nemyslitelné. Stáří nechce a často už ani nemůže věci měnit. Žije s perspektivou konce. Musí více zvažovat na co všechno má ještě sílu. Navíc má zodpovědnost za ostatní a dokud věci jakž takž fungují, proč bychom je měli měnit. Kolik rodinných firem na tomto generačním konfliktu ztroskotalo? Dospělí synové na vrcholu sil chtějí změnit ve firmě věci, ale otec má své zaběhlé způsoby. A čím je starší tím je fyzicky těžší ho přemluvit. Tedy, představa, že se ve svém věku Jákob vyburcuje a přestěhuje rodinu do cizí země je prostě dost absurdní. Jen si sami vzpomeňte, jak těžké je někdy přinutit staré rodiče nebo prarodiče, aby udělali nějakou důležitou změnu. Vyklidili půdu, koupili si invalidní vozík, změnili bydliště, nebo se jen naučili s chytrým telefonem. To vše jsou maličkosti oproti tomu, co teď Josef chce po otci chce. Sbalit celý svůj rod a vyrazit z místa, kde si zvykli žít a obstarávat potravu na více jak 500 kilometrů dlouhou cestu pouští jako uprchlíci do cizí země. Bude to chtít velikou motivaci. A to je něco, co se mu Josef v tuto chvíli snaží poskytnout. Pojďme si všimnout argumentů které Josef vrší jeden na druhý.

První argument je duchovní: Bůh mě učinil pánem ... Josef začíná u Boha. Naznačí konturu příbhěu, který už vyprávěl bratrům. Bůh mě poslal do Egypta dal mi ohromnou zodpovědnost. Bůh. Josef se dovolává se k autoritě, která je vyšší než Jákob sám. K Bohu, kterého i Jákob uznává. Jestliže to totiž opravdu udělal Bůh, tak Jákob může sestoupit. Neposlouchal by tak Josefa, ani bratry, ale Boha. Jakoby mu Josef naznačil, je to Boží vůle. Ale má dost pokory a bázně aby to neřekl napřímo. Prvním argumentem byl Boží příběh. Josef odkazuje na vyšší autoritu než je Jákob. 

Druhý argument je vztahový: ... budeš blízko mě ... Jednou z hlavních motivací, kterou by Jákob pro cestu do Egypta mohl mít je vztah s Josefem. Budeme si zase blízko, budeme spolu moci mluvit, objímat se a jíst spolu. Budeme si vyprávět příběhy. 

Třetí argument je postaven na Jákobových potřebách ... Budu se tam o tebe starat... starý člověk má hodně potřeb, už se ve všem neobslouží, nepostará se, někdo jiný tu nabízí péči. Navíc je hlad a celá rodina hladoví. Jákob má zodpovědnost za spoustu lidí, musí je uživit a nemá z čeho. Je to ještě horší jak být zaměstnavatel, který nemá z čeho platit platy. Když přestane, nebo lidi vyhodí tak si mohou najít jinou práci, ale tohle je rodina a ve vedlejším městě není nikdo kdo by je zaměstnal a živil. Jákob potřebuje pomoct.
Čtvrtý argument je ekonomický ... abys nezchudl ... Chudoba přijde. Ještě pět let si budečš muset kupovat drahé obilí z Egypta. Nebude se ti ekonomicky dařit. Je krize a bude krize. Ale když se přestěhuješ ke mě, budeme prosperovat.  

Pátý argument má být důkazem, že těch předchozích slibů může Josef dostát ... Povězte otci o vší mé slávě ... Pokud by Josef neměl pozici, slávu a prostředky jakou měl, jen těžko by se v zemi mohl postarat o skupinu uprchlíků. Všichni měli hlad. Celý národ si kupoval obilí a prodával své peníze, stáda, pozemky. To není stav, kdy národ přijímá uprchlíky a živý cizínce. Stěhovat se do cizí země vyžaduje velikou odvahu. Garantem je pro ně Josef a politická pozice kterou má. 

Josefova energie je jak vypuštěné stavidlo, okamžitě direktivně naplánuje celé rodině budoucnost. Má neskutečné zdroje a sílu a konečně jim může pomoci. Zbývá jediné. Jak přemluvíme tátu? Jak přinutíme starce, aby vzal svých sedmdesát členů rodiny a přestěhoval se s nimi do cizí země? Josef mu předloží celou řadu argumentů. Použije duchovní argument a dovolá Boží autority, kterou by Jákob mohl poslechnout. Přidá vztahový argument, připomene že budou spolu. Třetí argument se týká Jákobových potřeb – postarám se o tebe tvé potřeby i potřeby rodiny. Čtvrtý argument je ekonomický neschudneš. A pátý argument garantuje, že to všechno, co slíbil může splnit, protože . 

Víte jaký argument s Jákobem nakonec nejví zarezonoval? Co ho přesvědčilo? ”Když mu vyprávěli všechno, co jim Josef říkal, a když viděl vozy, které pro něho josefl poslal, duch jejihc otce ákoba ožil. Izrael zvolal, stačí. Můj syn Josef ještě žije. Půjdu a uvdím ho, dříve než zemřu.” Jákob je praktický muž, když vidí vůz, kterým by mohl jet stává se stěhování reálnějším. Znamená to taky že Josef na to opravdu má, aby se o ně postaral. Jákob mu může důvěřovat. Ale hlavní argument je Josef sám. Chci ho vidět. Peníze, hlad, obilí, i Bůh to jsou vedlejší věci. Chci vidět Josefa, je nejsilnější motivací. 

Co říci závěrem? Je občas těžké přesvědčit druhé o něčem, co je dobré a nezbytné. Josef dává tátovi celou řadu různých argumentů. To co mi přijde osobně na příběhu nejkrásnější je síla vztahu a blízké vazby, která je pro Jákoba hlavním argumentem. Je to tak silná motivace, že i stařec sbalí svůj dům, svou firmu, širokou rodinu a vydá se na dalekou cestu. Půjdu a uvidím ho... Jsme i my lidmi pro které jsou vztahy s druhými lidmi tím zásadním, co nás vyvádí na cestu? Já myslím že ano.