Sledujeme Josefa, jeho otce a bratry v procesu usmíření. Představujeme si, že usmíření je jako stavba mostu přes divokou řeku. Na stavbě se podílí obě zúčastněné strany. Každá je zodpovědná za tu část stavby, která má základ na jejich břehu. Josef začíná stavět tím, že bratrům odpustí a bratři tím, že uznají vinu a projeví lítost. Josef na to reaguje vstřícným gestem, které však bratry i otce vyděsí. Pokračuje tím, že testuje, jestli se v rodině něco změnilo. To ale vyžaduje čas, a tak se stavba na Josefově břehu dočasně pozastaví. Josef čeká, jestli bratři a otec udělali nezbytné změny. My čtenáři jsme už minule viděli, že ano, ale Josef to ještě neví. Dojde ke třetímu setkání bratrů a Josefa. Uvidíme v něm Josefovu snahu se k bratrům přiblížit. První setkání vypadalo tak, že jim tvrdě vyčítal, že jsou zvědové a poslal je do vězení. Druhé setkání bylo bližší, choval se k nim lépe, ale přesto odtaženě. Třetí setkání bude charakterizováno dalším přiblížením. 

Genesis 43:15-34

Bariéry

Část příběhu o Josefovu pláči si necháme na samostatné zamyšlení, dnes si všimneme, jak se Josef k bratrům postupně přibližuje. Příběh popisuje celou řadu vztahových bariér mezi Josefem a bratry. On je druhý nejmocnější muž v zemi a oni hladový cizinci. Je tu bariéra společenská. Mluví jiným jazykem. Neustále mezi nimi stojí nějaký tlumočník nebo správce domu. To je bariéra jazyková. On je obklopen služebníky a má krásné oblečení. Oni přišli sami v cestovních pláštích a opakovaně se před ním klaní. Egypťané se považují za čisté, zatímco kočovné beduíny ze severu považují za odporné, mají je za ohavnost, nikdy by s nimi nejedli ani nemluvili. Proto společné stolování vypadá tak, že Josef sedí u svého stolu daleko od ostatních. Dokonce i jídlo každý dostává jiné. To je bariéra kulturní. V neposlední řadě jsou mezi nimi bariéry klamu, protože oni neví, že Josef je Josef. Neví, co všechno Josef ví. A on ví, že oni neví, a přesto jim to neřekne. Vidíte, kolik bariér mezi nimi leží. Jazyk, oblečení, jídlo, odbor, tajemství i klam. To je stav neusmířených, rozkmotřených stran, které se od sebe vzdálili. Jedná se o přirozený důsledek Josefova oddělení se od bratrů. Kdysi bylo oddělení výhodou, pomohlo odpuštění, ale nyní se důsledky oddělení stávají překážkou ke sblížení. 

Naše zkušenost je podobná. Když si k sobě a k blízkosti po letech hledají cestu manželé, sourozenci, bývalí spolužáci, přátelé nebo rodiče a děti, překonávají nejrůznější odcizení. Mají sice společnou minulost, ale v jistou chvíli se oddělili. Každý se vydal jiným směrem. I mezi nimi zeje propast oddělení a spoustu různých bariér. Mluví trochu jinou řečí. Neshodnou se v otázkách víry a politiky, mají jiný sociální status, jsou obklopeni jinými lidmi a mají odlišné hodnoty. Na cestě ke sblížení musí překonat názorové, jazykové i subkulturní rozdíly. 

Přiblížení

Pojďme si nyní všimnout pěti způsobů, kterými Josef jednotlivé bariéry odbourává a snaží se částečně k bratřím přiblížit. 

Pozve je k sobě domů. Třetí setkání neprobíhá na oficiálním tržišti, ve vězení ani luxusně zařízené kanceláři. Josef je bere k sobě domů. Z dálky totiž vidí, že je s nimi Benjamín. Dojde mu, že se v rodině stali potřebné změny, a tak bratry pouští k sobě domů. Je to výraz důvěry a sblížení. Když mě někdo pozve k sobě domů dává se mi poznat. Jeho vstřícné gesto si opět bratři vykládají se strachem. Okamžitě začnou vytvářet konspirační teorii, že se z nich a z jejich oslů určitě stanou otroci. 

Pozve je na oběd. Místo otroctví na ně čeká hostina. Oni i jejich oslové dostanou překvapivě najíst. Společné jídlo je dalším výrazem blízkosti. Dokonce když potom jedí, tak jim nechává nosit jídlo ze svého stolu. To luxusní jídlo, které má on na svém stole služebníci berou a nosí bratrům. Snaží se překonat tu propast, která zeje mezi jeho stolem a stoly bratrů. 
Uklidňuje, ptá se a žehná. I v Josefově řeči je patrná značná přívětivost. Nejprve je skrze správce uklidňuje, že to byl jejich Bůh, kdo jim vrátil peníze a že to nemusí řešit. Jinými slovy jim říká, že to mají prostě přijmout shůry jako něco pozitivního a nehledat v tom nějakou zradu. Opravdu to není danajský dar, trojský kůň, kterým by se jim někdo snažil chytit do pasti. Je to Bůh jejich otce, který se k nim zachoval velkoryse. Potom se vyptává na zdraví otce. Zajímá se a vůbec nemá potřebu se vracet k tématu vyzvědačů. Nakonec žehná Benjamínovi. Všechna Josefova slova, byť řečena skrze správce a tlumočníka jsou pozitivní, uklidňující, zajímající se a žehnající. 

Dává najevo, že je zná. Další způsob, jak Josef dává bratrům zažít vzájemnou provázanost je to, že je rozesadí podle věku od nejstaršího po nejmladšího. Bratři tomu absolutně nemohou rozumět, přesto sedí vedle sebe s pocitem, že je někdo zná, že si někdo dal záležet na tom, aby je rozesadil tak a ne jinak. 

Opijí se spolu. Nakonec se spolu všichni opijí. Tato závěrečná tečna ukončující epizodu příběhu je krátkou zmínkou, která však obsahuje mnohé. Co všechno znamená opít se spolu? Kdo jste někdy byli na svatební nebo pohřební hostině na rodinné oslavě nebo na silvestrovské párty s cizími lidmi, dovedete si představit co přesně text naznačuje. Ze začátku všichni sedí způsobně na svém místě. Hovor je sekaný a rozpačitý. O čem si mají povídat beduíni s vládcem Egypta, a ještě přes propast oddělených stolů a skrze tlumočníka? Ale jak čas ubíhá dostávají se všichni dobrým jídlem a pitím do nálady. Opouští svá místa k sezení, dotýkají se jeden druhého, smějí se ani neví čemu. Přimísil se k nim Josef? Opil se s nimi? Chechtal se, aniž by věděl čemu? Těžko říct, každopádně se něco změnilo, v opilosti jdou stranou kulturní, jazykové i společenské rozdíly. Nad korbelem si potykám s kdekým. Pán nebo kmán. Boháč nebo zadluženec. Křesťan i pohan. Alkohol stírá rozdíly. I já si dobře vybavuji některá sblížení, ve kterých hrál alkohol důležitou roli, přestože si jsem jistý, že bych to nedoporučoval za všech okolností každému.

Společná hostina se nakonec stane nejlepším způsobem, jak se Josef s bratry sblíží, aniž by se jim dával poznat. Stále jim asi ještě úplně nevěří. Ještě před nimi leží jedna zkouška. Nepřekonává všechny bariéry. Ponechává si bariéru tajemství a klamu. Přesto se zdá, že celou řadu bariér společně překonali, natáhli se k sobě, zažili spolu něco, co ještě nikdy ne.

Stavba mostu

V rámci procesu usmíření narážíme s druhými na různé bariéry. Čím déle trvalo oddělení v důsledku křivdy, tím více bariér mezi námi je. Josef o nich ví, respektuje je v tom smyslu, že se bratrům ihned nevrhá kolem krku. Bariéry nejprve postupně překonává. Dává jim a sobě společně zažít něco blízkého. Při společné stavbě mostu už jsou položené základy, obě strany postavili i první pilíř a nyní se k sobě začínají natahovat. Překonávají tu propast, která mezi nimi je. Ještě však nedošlo k úplnému spojení. Stále se ještě může něco pokazit.  Podobně i my obnovujeme blízkost s druhými postupně, nemusíme hned otevírat nejzávažnější témata. Nejprve se učíme spolu znovu být vedle sebe, dáváme si čas a překonáváme některé bariéry, které mezi námi jsou. Manželé, kteří si k sobě hledají cestu po vážné krizi nemusí hned v záchvěvu naprosté upřímnosti na druhého vybalit svá nejniternější tajemství. Naopak je někdy lepší nejdříve obnovit rituály a blízkost. I bývalí přátelé a kolegové mohou nejdříve obnovit vztah a teprve potom se pustit na vztahovou rovinu a vyprávět si o tom, jak se navzájem kdysi zranili. Možná budeme nejdřív mluvit o společných přátelích, dáme si dobrou večeři a napijeme se spolu.