Zatím jsme v příběhu globální fragmentované společnosti perského království viděli několik komunikačních nešvarů. Byli jsme svědky řady tragikomických situací, kde se vztahy zasekli na zrychlené komunikaci, manipulací strachem a úhybných manévrech. Pokud se proti těmto přirozeným tendencím a nešvarům chceme vzepřít, stojí nás to určitou vědomou vůli. Jaký je lék proti komunikačnímu chaosu? Vědomě si tak říkáme, s jakými lidmi chci trávit kvalitní čas a vést obsáhlejší konverzaci. Vědomě zveme do dialogu rádců kritický hlas, brzdíme se a nespokojíme se jen s rychlím řešením. Bouříme se proti diktatuře hlasu libosti. Vědomě se zastavujeme a přestáváme uhýbat. 

V dnešním části příběhu se nám na scéně objeví dvě nové postavy. Žid Mordokaj a jeho sestřenice krásná Ester. Ester se dostane do královi soutěže o Miss krásy. Doposavad nám příběh představoval problémy, dnes nám odhalí řešení, která jsem zatím ve svých výkladech jen teoreticky předjímal. Okolnosti totiž Ester donutí zachovat se jinak, než jsme doposavad v příběhu viděli. Jako první bude muset překonat zeď a vstoupit do úplně jiného světa. Poslouchejte. 

Na hradě Šúšanu byl jeden Judejec jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec, který byl odveden z Jeruzaléma s vyhnanci, kteří byli odvedeni s judským králem Jekonjášem, jehož odvedl babylonský král Nebúkadnesar. Byl vychovatelem Hadasy, čili Estery, dcery svého strýce, už totiž neměla otce ani matku. Byla to dívka krásného vzezření a hezkého vzhledu a při smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru. I stalo se, když bylo vyhlášeno královo slovo a jeho nařízení a když byly shromážděny mnohé dívky na hrad Šúšan k ruce Hegaje, že byla vzata i Ester do královského domu k ruce Hegaje, strážce žen. Ta dívka se mu líbila a získala u něj přízeň. Kvapně jí tedy zařídil náležitou péči, aby jí dávali její příděly a aby jí dali sedm vyhlédnutých dívek z královského domu. Přemístil ji a její dívky na lepší místo v domě žen. Ester neprozradila svůj národ ani své příbuzenstvo, protože Mordokaj jí přikázal, aby to nikomu nepovídala. Každý den znovu se pak Mordokaj procházel před nádvořím domu žen, aby se dozvěděl, jak se Esteře daří a co se s ní bude dít. 

Ester 2:5-11

Ester musela opustit svůj domov u Mordokaje a přesunula se do královského paláce. Nový prostor předem vnímá jako nebezpečný. Mordokaj ji varuje, aby byla opatrná. Nemá nikomu říkat o svém židovském původu. Mordokajova obava není v příběhu explicitně vyjádřena. Možná tušil, jaká je atmosféra ve společnosti. Měl zkušenost s rasismem a předsudky. Nevíme, čeho přesně se bojí. Ale je jasné, že v Mordokajově mysli je za zdí královského paláce pro židovku nebezpečno. Jako by tam číhal drak, který požírá krásné židovské panny. Víš co, raději nikomu neříkej, že jsi židovka. Třeba tě pak nesežere, nevšimne si tě. Budeš jíst cokoliv co ti dají. Nebudeš slavit den odpočinku, ani se veřejně modlit. Odložíš všechno židovské. Jsi Peršanka, Ester, máš jméno po bohyni Ištar. Jsi hvězda. Na to pamatuj. To je tvoje identita. Nikdo nesmí vědět o tvé pravé rodině a tvých kořenech. 

Mordokaj přemýšlí podobně jako rádci z první kapitoly. Z jeho perspektivy se za zdí rozléhá svět, který nevidí, na který nemá dosah. Do tohoto světa v mysli dosadí draka. Očekává něco nebezpečného. Jeho myšlení vede k určitému chování. Královi rádci píší dekret, aby podpořili muže proti vlně feministické vzpoury a Mordokaj Ester přiměje, aby skryla své židovství. Obojí je motivováno strachem z neznámého. Za zdí tuším draka a musím se připravit. Podobně jako dítě, které má jít do nové školy. Nebo dospělý člověk, který jde na pohovor do nové firmy. Mordokajova obava se zkopíruje do Ester. Ester ji přijme za svou a zařídí se podle jeho příkazu. Tím se dostáváme k osobě krásné Ester.

Ester je nám od začátku vykreslena jako pasivní postava. Sama od sebe nic nedělá. Vše se děje jí. Jakoby ani neměla vlastní vůli, jako by se nemohla rozhodovat a chtít. Nejprve se dovíme, že jí zemřeli oba rodiče. Příběh nevypráví, co se jim stalo, ale vzhledem k jejímu nízkému věku a potřebě opatrovníka, jí rodiče zemřeli pravděpodobně během dětství. Smrt rodičů je pro Ester významnou zkušeností absolutní bezmoci. Ať už umírali jakkoliv, ona s tím nemohla nic dělat. Byla bezbranná. Jejich smrt přišla jako tvrdý zásah reality do jejího života. Musela to přijmout jako fakt. Po jejich smrti se jí ujal bratranec Mordokaj, ani zde není naznačeno, že by si ho vybrala ona. To on si vybral jí. Možná byla ještě příliš malá, aby se rozhodla. Zkrátka nebyla jiná možnost. Ester je znovu postavena před hotovou věc. Když potom dochází k oné soutěži v kráse je zde také použito sloveso v pasivním tvaru. Byla vzata. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Ester, nebo jiné dívky, hlásili dobrovolně. Nějací úředníci vyhledali a shromáždili krásné dívky z okolí do paláce. Když potom Ester v paláci potká Hegaje, manažera soutěže krásy, získá v jeho očích přízeň. I zde je Ester pasivní. Je to něco, co se jí děje. On si vybral jí, ne ona jeho. Neprosila se ho o protekci v soutěži, ale on ji jí dal. Dostává lepší krémy, tým vizážistek, kadeřnic, masérek a nutričních poradkyň, větší a vzdušnější pokoje a zdravější jídlo. Jasná protekce. Dvakrát se tu zopakuje podobný princip. Ester pasivně přijímá smrt rodičů a péči Mordokaje. Posléze Ester pasivně přijímá účast na soutěži i protekční péči Hegaje. Jak dobré, tak špatné věci v Esteřině životě se jí dějí bez jejího přičinění. Přichází k ní zvenčí. Ona sama nedělá nic jiného, než že je a je krásná. Událostem se pasivně poddává a nechá se jimi formovat. Jinak to ani neumí. Vše je podtrženo tím, že do sebe vstřebává Mordokajovu obavu a do paláce kráčí s tím, že nikdy nesmí nikomu zjevit svou pravou identitu. Mordokaj přikázal. V těchto intencích nás příběh seznámí s krásnou Ester. 

Pojďme teď trochu poodhlédnout a zamyslet se nad významem této pasáže v souvislosti s předchozí částí příběhu. Na první pohled se nic nového nemění. Mordokaj je muž, který stejně jako královi rádci v první kapitole dosazuje do nepřehledného prostoru za zdí nebezpečného draka. Král zůstává věrný své touze z první kapitoly, že královna musí být hlavně poddajná, pasivní a krásná. Nic jiného nevyžaduje. Vše ostatní by bylo na překážku. Nehledá živou osobu, ale krásný objekt, kterým se bude chlubit a který nebude mít vlastní hlavu. Nic se nezměnilo. Ester zůstává stejná, vše dobré i zlé přijímá pasivně a sama nic nedělá. Ani zde se nic nemění. Přesto je tu jedna radikální změna. Děje se něco, co tu ještě nebylo. Ester je první postava příběhu (krom poslů), která překonává zeď a přechází z jednoho prostoru do druhého. Král zůstal za zdí ve své části paláce a královna ve své. Rádci vydávají dekrety, aniž by se šli podívat za zeď na to, jaká je realita mezi lidmi. Mordokaj také zůstává na své straně zdi. Ester je jediná, která opouští prostor Mordokajovi domácnosti a přejde přes práh do královského paláce. Ano, dělá to z donucení. Nic jiného ji nezbývá. Musí vstoupit do světa, kterého se bojí. V jejím pohybu je však obsažen značný potenciál změny. Pasáž je zakončena silným obrazem Mordokaje, který netrpělivě přešlapuje na nádvoří ženské části paláce. Nikdo ho dál nepustí. Ale jde co nejblíž, kam až může. Od jeho schovanky ho odděluje zeď. Je bezmocný, a přesto se snaží dopátrat informací o tom, co se děje za zdí. Chce se dozvědět, jak na tom jeho milovaná Ester je. Vidíme tu pouto mezi bratrancem a sestřenicí, které je silnější než zeď, která je v tuto chvíli rozděluje. To je něco radikálně nového v příběhu. Dva světy oddělené zdí jsou propojeny pevnou a blízkou vazbou. Dva blízcí lidé na různých stranách barikády. Pokud budeme trpěliví, tak uvidíme, jak dobé věci to ještě přinese. Zatím tušíme jen potenciál, že by zde komunikace přes zeď mohla být plynulejší.

Vzpomeňte si na předchozí části příběhu. Občas jsem k výkladu přidal fantazii o tom, jak se mohli postavy zachovat jinak. Všechna řešení, která jsem zmínil měla jedno společné. Překonat rozdělení způsobené zdí. Král mohl jít za královnou a zeptat se jí, proč ho odmítla. Rádci mohli otestovat realitu, jestli je opravdu v národě připravená feministická dračice. Nikdo to neudělal. Všichni před prostorem za zdí uhýbali. Ester je první, která překračuje zdi a vstupuje do nebezpečného cizího světa. A tak se stává předzvěstí správného a moudrého způsobu života. Ano, zatím to dělá z donucení. Nemá na výběr. To se ale třeba časem změní. Navíc jestli je skrytým hráčem v příběhu opravdu Bůh, pak zde můžeme opatrně a se zatajeným dechem rozpoznat jeho působení. 

Máme tu naznačeno, co je pro život v globální a fragmentované společnosti naprosto zásadní. Být tím, kdo se nechá vyzvat k překonání některých zdí. Je to výzva nežít jen ve své bublině, ve známém a předvídatelném prostoru, ale přijmout výzvu jít za zeď. Poznávat lidi. Ty, kdo mají jiné názory. Ty, vůči kterým máme předsudky. Ano nezvládneme rozhodně navštívit všechny prostory za zdí. Svět je příliš velký, stačí být tam, kde se nám otevírá příležitost. 

Před nějakou dobou jsem měl pro skupinu učitelů přednášku na téma fenomén gender chaosu v dnešní době. Uváděl mě kamarád slovy: Není to téma, které by si Dalimil vybral, ale které si vybralo jeho. Vystihl to naprosto přesně. Ještě před osmi lety bych se vám vysmál, kdybych měl o čemkoliv takovém mluvit. Pak si mě téma našlo. Skrze řadu blízkých a osobních setkání. Zpětně vidím ve všem Boží svrchované působení. Překonal jsem od té doby mnoho předsudků a zdí, byl vtažen do spousty příběhů a zjistil, že tam kde jsem myslel, že číhá jen velký děsivý drak nacházím i něco úplně jiného. Toto byl příklad relativně velkého posunu do neznáma. Zažíváme to i v menších situacích. Například, mladá žena se mě během rozhovoru ptá. Vy si určitě myslíte, že jsem úplně blbá. A já na to. No máte jedinečnou možnost se mě na to zeptat. Dívá se zmateně. No můžete se mě zeptat co si o vás myslím, jsem tu a nemusíte se jen domýšlet co se odehrává za zdí mé mysli. Můžete se mě zeptat. Opatrně se ptá. A já mám možnost odpovědět. V její představě v mé hlavě drak, kterého se bojí. Říká mi tam, že ona je úplně blbá. Dokud se nezeptá a neslyší má pravdivá slova, tak si nemůže být jistá. Většinou jsou lidé překvapeni, jak je vidím, je to něco úplně jiného než to, co si oni myslí, že já vidím. 

Ester byla nucena překonat hranice své komfortní zóny a vydat se do cizího světa. Šla tam s obavou a nesla si sebou velké tajemství. Našlapovala opatrně. I my zbožní a věřící si spolu s Mordokajem a Ester někdy zaplňujeme prostor neznámého draky a dračicemi. I my, kteří důvěřujeme Bohu, který stvořil všechny lidi se druhých lidí můžeme bát. A možná k tomu máme i dobrý důvod. Dnes nás příběh Ester možná překvapil. Spolu s Ester žasneme, když první věc, která se jí za zdí stala bylo to, že potkala někoho, kdo si ji oblíbil a začal o ní pečovat. Ejhle za zdí není jen zlý drak. Navíc člověk, který překonává hranice svého světa roste, mění se, získává zkušenosti, přehled, moudrost dokonce se v něm aktivují geny, které byli předtím latentní.

Sdílel jsem s vám, jaké téma si našlo mě. Teď položím otázku vám. Jaké téma si našlo vás? Kdy vás okolnosti donutili vykročit mimo komfortní zónu? Vybavte si situaci, kdy jste navštívili svět, který byl pro vás za zdí. Co jste v něm objevili?  Možná vás nemoc dovedla do prostorů nemocnic. Změnili jste sbor, církev, zaměstnání nebo bydliště. Možná jste museli sebrat odvahu zeptat se odehrává v mysli vám blízkého člověka.