Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne. 

Jonáš 1:1-2

Vyzývající je Bůh. Bůh je hlavní aktérem v příběhu. Představuje se nám jako ten, který má zájem o svět. Je tím, kdo slovem motivuje ke změně a burcuje k činu. Bůh je hybná síla děje. Nebýt jej, sedí Jonáš doma na zadku, nebo ve známém prostředí svého zaměstnání a přátel. Bůh, který svým slovem vyvádí z rovnováhy a vytváří příběh. Vyzývající Bůh. 

Vyzvaný je člověk. Svět se před člověkem otevírá jako potenciál, za který má zodpovědnost. Bůh v nitru člověka působí jako motiv, který ho tlačí, ať jde do světa. Bůh se totiž chce skrze člověka dotknout světa. Boží řeč chce být slyšena z úst proroka, stejně jako se Bůh chce dotýkat dítěte skrze náruč maminky, objímat mě skrze paže partnera a usmívat se na mě úsměvem přítele. Přesně k tomu je člověk stvořen. Naše nitro umí zaslechnout hlas Boží a vycítit Boží touhu a naše vnější já je přesně tak uzpůsobeno, abychom mohli vstupovat do vztahu se světem kolem nás a mohli jej měnit. Sami vidíme jen tak daleko, kam teoreticky můžeme dojít. Máme jen tak velké ruce, abychom mohli uchopit to, co teoreticky můžeme zvednout. Nevidíme menší předměty než ty, se kterými umíme manipulovat. Ve spektru barev vidíme jen to, s čím můžeme komunikovat. Slyšíme jen tolik, co potřebujeme slyšet ke komunikaci s bytostmi, se kterými máme komunikovat. A pokud si své schopnosti rozšiřujeme přístroji - mikroskopy, dalekohledy, robotickými pažemi - tak se nám rozšiřuje i svět, který se nám otevírá k akci. Jsme bytostně stvořeni nechat se vyzvat Bohem k akci. 

Výzvou je zlo. Výzva, která před Jonášem leží, není vůbec jednoduchá. Nutí ho jít daleko za to, co spadá do jeho komfortní zóny. Velké město. Svět lidí se před Jonášem rozkládá jako město v lepším či horším stavu rozbitosti a chaosu. Čím je zlo, byrokracie, korupce, násilí větší, tím hlasitěji křičí a tím dále je jeho hlas slyšet. Když přesáhne určitou míru, začne zasahovat Hospodin. "To už se nedá poslouchat", říká, podobně jako rodič, když děti překonají určitou míru decibelů křiku v pokojíčku. Příběh nám asociuje stav měst Sodomy a Gomory. Chaos a zlo se v nich rozrostlo natolik, že už to nedá vydržet. Viděli jsme v dějinách opakované pády a rozpady společností, civilizací a měst, a možná se někteří z nás bojí, že se v jednom takovém pádu právě nacházíme. 

Jonáš má jít do konfrontace. Má svůj život zorientovat tak, že přijme zodpovědnost za službu hříšnému, nepřátelskému, padlému, krutému, hlavnímu městu nepřátelského státu. Přivlastní si jako úkol něco, co není jeho. To je jedna z nejradikálnějších zodpovědností, které člověk může přijmout. Jako lidé se postupně učíme přijímat zodpovědnost, nejprve sami za sebe, za svou vlastní hygienu: učíme se oblékat, vyčistit si zuby, utřít zadek. Rodiče se postupně své odpovědnosti za péči o nás vzdávají a předávají nám ji - dlouhých osmnáct let a někdy i déle. A teprve když mám zodpovědnost za sebe a za své věci, mohu přijmout zodpovědnost za druhé lidi - za partnera, za děti, za starší rodiče, za přátele, za sousedy. Ne celou, ale omezenou tím, co mohu já udělat pro druhého. To všechno je přirozené, ale přijmout zodpovědnost za to jít do konfrontace s cizím městem? To je jiné kafe. Absolutní nejzazší výzva. Není nic většího

Vyzývající Bůh vyzývá člověka, aby přijal jako výzvu zodpovědnost za službu cizímu zlu. To je hodně za hranou. Ovšem Bůh po člověku nechce, aby udělal něco, co by nebyl ochoten sám udělat. Vždyť v Ježíši udělal to stejné. Vyzývající Bůh vyzývá svého syna, aby byl člověkem a přijal zodpovědnost za cizí hřích. Jonáš znamená holubice. V Bibli je Holubice symbolem Božího ducha. Před Jonášem tak leží výzva, aby naplnil své poslání, byl tím, kým má být, dělal čest svému jménu, byl hlasem Božího ducha zlému světu.

Výzva: Rozhlédněte se kolem sebe na svět, ve kterém žijete, od Vašeho pokoje, přes rodinu, sbor, město, stát až po globální svět. To vše se před Vašima očima otevírá jako výzva. Naslouchejte Bohu, k čemu Vás vnitřně pudí a vede? Je nějaká oblast, ve které vidíte sebe jako toho, kdo slyší a vtěluje Boží hlas do světa? Jak do široka jsou roztažená křídla Vaší náruče a jak velké je Vaše srdce? Zahrnuje i cizího?